Její pastorkyňa
Gabriela Preissová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524773/bmid_jeji-pastorkyna-6532a3e4c8999.jpg
4
169
169
Láska, soucit, pýcha a krutost ve slavném dramatu z moravské vesnice. Vesnická dívka Jenůfa postupně přichází o všechno – o krásu, o dítě, o čest i o milého. Přesto najde naději a důvod, proč žít dál. Gabriela Preissová zde se smyslem pro zemitou dramatičnost i s velkým soucitem vykreslila lidské vztahy utvářené prostředím drsného světa uzavřené vesnické komunity, kde člověk žije na očích druhým. To zasahuje do života dívky Jenůfy a především řídí jednání její nevlastní matky Kostelničky, která se za každou cenu snaží udržet si pověst ctnostné ženy a respekt celé vesnice. Činí tak paradoxně tajnou vraždou Jenůfina nemanželského dítěte.... celý text
Přidat komentář
Román v té době byl velice realistický. Na statcích to bylo často obvyklé, že statkář si užíval se služkou a pak když byl problém, se vše snažil hodit na tu dívku. Ta chudák byla pak vyhnancem ve svém kraji. Nádherně popsaný děj milostného trojúhelníku.
Románové zpracování slavného dramatu se mi moc líbilo. Příběh o tragické lásce z vesnického prostředí 19. století sice nemusí padnout každému, já ho však velice oceňuji. Ženy to v té době neměly lehké, obzvlášť na venkově. I v dnešním světě je třeba ukazovat na nerovné postavení žen ve společnosti.
Úchvatná kniha o neobyčejných osudech, proviněních a hlavně o odpuštění. Zanechala ve mně navždy hlubokou stopu a změnila moje smýšlení.
Skvělá kniha odehrávající se na Slovenském venkovně v malé dědině. Příběh Kostelničky, Jenůfky a dalších je silný a chytne za srdce.
Co je důležité dodat (a málo čtenářů o tom ví) Její pastorkyňa je drama z roku 1890 a poté i román z roku 1930, kdy autorka obsah dramatu poupravila a přidala zásadní části z Kostelniččina mládí. Obojí hodnotím velmi pozitivně, ale román je přeci jen propracovanější a více zaujme. Ideální je přečíst si obojí.
Realisticky nezidealizované vidění drsného světa a lidového života oblasti Slovácka. Chybí hlubší vykreslení duševní stránky postav, hodnocenou je pouze jejich chování, jednání. Dějová linie je však širší než u dramatu, je zde přidána minulost: dětství i původ jedné z hlavních postav: Kostelničky. Velkou roli hraje osud - až naturalisticky neodvratný, předvídatelný, nelze mu zabránit. Jde však zároveň o méně drsné podání než v dramatické podobě.
Její pastorkyňa je velmi povedené drama z venkovského života doby za Habsburků. V překvapivě krátkém rozsahu zobrazuje krásný příběh lásky s prudce kontrastním zločinem místní kostelničky.
Na knize se mi hodně líbil její konec, který byl navzdory celičkému průběhu knihy šťastný. Mimo Štefův osud tedy, samozřejmě. Když se čtenář vžije do Števovy dominantní pozice v díle, je velmi překvapen jejím náhlým koncem, když ho jeho budoucí nevěsta odmítne a říká mu, že si ho nikdy nevezme, když něco takového zapříčinil. Naopak Lacův konec působí poměrně romanticky navzdory všemu - zdá se, že ke štěstí mu bude stačit jedna jediná osoba, tedy Jenůfa.
Drama vystihuje s vynikající barvitostí také sílu okamžiků jako bylo pořezání tváře Jenůfě, moment před svatbou či chvíle, kdy kovářka vhazuje dítě do řeky. Na konci knihy jsem měl obrovskou chuť si některou z rolí zahrát sám a také mi bylo líto, že už končí, protože byla úžasný.
Tragický příběh o tom, jaké tragédie přinášejí mladé hlavy popletené láskou a potom žena, co by pro dobrou pověst i zabíjela.
Příběh kostelničky a její schovanky Jenůfy je citlivý a dojemný. Ukazuje, jak marnivá dokáže být láska (ze strany Števy) a hlavně sepjatost způsobenou konvencemi. Knížku jsem četla v románové podobě a jsem za to ráda, je přece jen podrobnější. Běžně mi venkovská tematika nic moc neříká, tady se mi ale velmi líbila. Naopak mi místní dialekt v textu ještě lépe umožnil prožívat osudy hlavních postav. Mohu jen doporučit!
Chvilku to trvalo, než se tam začalo dít něco zajímavého, ale pak to mělo takový ráz, že jsem se od knížky neodlepila, dokud jsem to nedocetla. Závěr mi silně připomíná Erbenův styl: hřích - trest
Přečtení jedním dechem. Netušila jsem o čem pojednává a jsem ráda, že náhoda mě ke knize přivedla. Určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Gabriela Preissová není moje vyvolená spisovatelka, ale toto je její neúspěšnější kniha.
Neznala jsem děj této klasiky a jsem moc ráda, že jsem se s ním mohla seznámit. Vždycky mě štve, když lidé kladou důraz na to, co by o nich řekli jiní. Kniha, kde se to jen potvrzuje.
Jednoduchá zápletka, postavy oproti románu nevýrazné a nerozpracované, dramaturg a režisér by měli co dělat aby z tohoto udělali trhák. Nicméně téma zůstává nadčasové, prostředí vybízí k přiměřenému patosu a jazyk je líbivý.
Bravurně vypilovaný děj knihy mě naprosto dostal a strhl. Přečetla jsem ji jedním dechem. Je psána tak opravdově, že jsem ji prožívala a netušila jsem, jak skončí. Nečekala jsem od vzniklé koncem 19. století, že bude pojednávat tak otevřeně o tematice svobodné matky, vraždy nemluvněte apod.
Skvělá divadelní hra. Občas jsem sice měla problémy s narecim, ale téma je nadčasové.
Krásné čtení :) I když mi bylo smutno s osudu Jenůfy, Lacy i její maminky nakonec. Její jednání se dalo po tom všem, čím si prošla pochopit a navíc svobodná matka byla tehdy úplná hanba. Smutné, realistické čtení.
Moc smutný příběh. Mít nechtěné dítě v té době bylo jako podepsat si ortel smrti.
Štítky knihy
19. století venkov vesnice nešťastná láska český venkov nemanželské děti české romány
Autorovy další knížky
| 1930 |  Její pastorkyňa (román) |
| 2006 | Gazdina roba |
| 1998 | Námluvy |
| 1966 |  Její pastorkyňa / Gazdina roba |
| 1926 | Její pastorkyňa (drama) |
Knížku jsem si přečetl kvůli stejnojmenné Janáčkově opeře, v níž jsem se nedokázal orientovat ve složitých příbuzenských vztazích postav. K vlastnímu překvapení jsem zjistil, že opera začíná uprostřed knihy, konkrétně ve scéně, kdy se čeká na Števův návrat z asantu (odvodu). Některé zpívané části jsem pak nebyl schopen odposlouchat (dlužno dodat, že zpívali i cizinci) a německé i anglické titulky bývají ořezané na kost. Myslím tedy, že pro plné pochopení libreta stojí za úvahu nejdřív si přečíst knihu (trochu mi to připomnělo Straussovu Ariadnu na Naxu na Moliérův námět, která v původní verzi vyžadovala uvedení dvojpředstavení, hry i opery najednou, protože by to jinak diváci asi nepochopili).