Jezero
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295435/bmid_jezero-sCF-295435.jpg
4
1199
1199
Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. Bianca Bellová napsala brilantní novelu, která se podobá i nepodobá jejím předchozím knihám. Zůstává syrovost vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát se ocitáme v úplně jiném světě, hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero svými ledovými vodami svírá útroby.... celý text
Přidat komentář
Příběh je to zajímavý, zvláštní, prostředí depresivní, ošklivé, styl vyprávění... řekněme osobitý. Je totiž plný dějových skoků, jisté povrchnosti a vulgarity, která (dle mého) nebyla až v takovém množství a detailech pro popis bezútěšného prostředí nutná. Konec navíc, v souladu s celou knihou, vyšumí jaksi do ztracena.
2,5*/5
Zvláštní styl vypravování plynoucí v krátkých větách funguje velice dobře při budování atmosféry příběhu, z níž je hmatatelně cítit beznaděj a zmar. Tím bohužel výčet kladů končí. Nepochopil jsem, proč se v tak útlé knížečce tolikrát zmiňuje erekce, a to většinou ve zcela nesmyslné či nelogické situaci. Možná jde o mnou nepochopený záměr autorky, kdo ví. Horší je to však s vlastním příběhem, který se zuby nehty drží naprosto neoriginální dějové linky a nepřináší nic nového. Asi proto mě tato knížka ničím hlubším neoslovila.
Knizka se krasne cetla, bylo to svizne. Podle nazvu by clovek ocekaval romantiku a opak pravdou. Syrove a hrube. Stale nevim, co si mam o knizce myslet. Asi stoji za hlubsi zamysleni.
Ta to knížka se vymyká těm co čtu, ale nakonec syrový styl psaní mě uchvátil.
Nami a jeho ponurý život vykreslovaný na ještě ponurejších místech. Přečteno téměř na jeden zátah, velmi se mi líbil styl, jakým autorka knihu napsala ..tak jednoduše a upřímně, četlo se samo.
Zezačátku mi vadil strohý styl a myslela jsem si, že knížku ani nedočtu. Po pár stránkách jsem se již nemohla odtrhnout.
Velmi dlouho mi trvalo knihu přečíst. Stále jsem ji odkládala a pak se k ní vracela. Velmi se mi líbil styl psaní, jazyk... ale dějově to bylo až moc pochmurné. Jistě to byl autorčin záměr. Ale fakt síla.
Kniha sa ku mne dostala úmyselne, vybrala som si ju do čitateľskej výzvy. Chytila ma už na začiatku, aj keď som nevedela z knihy určiť, kedy sa môže dej približne odohrávať. Dedina mi prišla strašne zaostalá, aj podmienky v ktorých Nami žil. Bez rodičov, ktorých vôbec nepoznal. Vychovávala ho babka a kým žil dedko aj ten. Po smrti babky zostáva Nami sám a hľadá lásku a chce spoznať svoju matku ak ešte žije. Preto odchádza do mesta.....Mne sa kniha veľmi páčila.....
Kniha se mi dostala do rukou zcela náhodu a za obdaření touto náhodou jsem velice vděčná. Ačkoliv se příběh zdá zcela obyčejný a běžný, autorka mu vdechla dokonalý život ve formě výborného čtenářského zákusku na sobotní odpoledne u kávy. Přečetla jsem to jedním dechem a spisovatelka ve mne od prvních stránek vzbudila touhu přečíst si i její další díla. Jezero je jedinečné a svoje získané ocenění si najisto zasluhuje. Doporučuji knižním gurmánům a těm , kteří mají rádi literaturu, která osloví lidi originálností s kapkou podivnosti.
Knihu jsem přečetl na jeden zátah. Velmi stručné popisy, které ale naprosto přesně vystihují atmosféru a postavy. Občas poněkud prudké poskočení v ději, což ale ničemu nevadí a i díky tomu se kniha velmi dobře čte a dopřává nám hutný příběh plný emocí na tak málo stranách.
Co mě fascinuje, jsou místní komentáře. V tom, že kniha nemá konkrétní určení místa a času, je velká síla. Každý si ji může připodobnit k obrazu svému, stejně tak smysl příběhu, kde je dobře, že je jednoduchý. Rozhodně nesouhlasím, že se jedná o postapokaliptické dílo, nebo něco podobného - jedná se o krutou realitu. Svět není jen ČR. Příběh se odehrává v současnosti, kdy po staru žijící rybářská vesnice se střetla s realitou průmyslového lovu. Ta současnost je pro reálnou vesnici prožívající takovýhle zlom vždy trochu jindy a není důležité konkrétní datum, ani není důležité, že se jedná o rybáře. Je důležité vnímat začátek knihy jako dobu před nějakým zlomem a zbytek knihy po něm. A bylo by naprosto jedno, kdyby to byl příběh z doby objevení Ameriky, nebo třeba z průmsylové revoluce. Tím, že je ale zasazen do současnosti, je daleko silnější a také tím poukazuje na to, že se tohle stále děje. Z té změny samozřejmě vyplývá odchod do města a naprostá nemožnost se zařadit do důstojného života, což v Evropě (nejspíš) neznáme. Na tohle téma (v jakých podmínkách dokáží lidé žít) vřele doporučuji dokumentární cyklus Human Planet (BBC, 2011).
I příběh mi přišel spíše symbolický. Nami celou knihu hledá lásku. Když je mu násilně sebrána, hledá zase lásku. Když ji najde, tak si uvědomí, jak moc sám chyboval, ale při pokusu o nápravu narazí na krutost života, která mu úplně všechnu lásku vezme. Osud Namiho a Zazy, navíc v kontrastu s nečekanou pravdou o vztahu matky, je pro Namiho zdrcující a otevřený konec, kdy je Nami naprosto sám, nemohl víc nutit k zamyšlení, nebo možná spíš uvědomění si, jak se tady doopravdy máme dobře.
Vulgarismus naprosto na svém místě. Ta všudypřítomná erekce mi symbolizovala nedostatek lásky, ale kdyby tam nebyla, asi by to bylo fuk. Ale stěžovat si na to? Osobně mi jen trochu vadilo Namiho "divadelní chování".
Jsem z knihy rozpačitá. Na jednu stranu velký potenciál se spoustou chytrých narážek. Na stranu druhou, poměrně surrealistický děj... ale ze současnosti? Moc mi tak nepřipadal. Taky místo, kde se příběh odehrává, není nejspíš záměrně situováno, a to mi v komplexnosti chybí. Zatím nevím, jestli si na knihu v budoucnu vzpomenu.
Oceňujem udržanie si celistvej pochmúrnosti, ale príbeh ma nezaujímal, dočítala som to skôr nasilu.
Jako mnozí další i já jsem se ke knize dostala díky čtenářské výzvě. Děj působí ponuře od začátku do konce. Člověk má pocit, že se brodí bahnem a špínou spolu s Namim. Napsané to je zajímavě, dějově horší a celková myšlenka a symbolika mě tedy nezaujala.
S titulem jsem se seznámila díky četbě na pokračování v Českém rozhlase. Z příběhu mě mrazilo, toužila jsem znát nezkrácenou verzi. Jasně, že jsem to shltla na jeden zátah, mám ale. Nevím proč mi čtené přišlo plošší, zjednodušené...většinou mám radši knihu než jakékoli zpracování. V každém případě výborná kniha, dobrá čeština, určitě budu chtít Bellovou ještě číst.
Po brilantnim uvodu pribeh sklouzne k totalni plytke nude, narusene tu a tam samoucelnymi naprosto nesmyslnymi zvraty. Prilis mnoho erekci na tak maly pocet stranek dilu hloubku rozhodne neprida. Skoda, pritom potencial mel pribeh vyborny
Styl psaní mi přijde trochu mužský (což ničemu nevadí). Knížka se mi líbila, jedna hvězda dolů je za přílišnou brutalitu.
Jezero je pro mě neuvěřitelná kniha a Bianca Bellová neuvěřitelná spisovatelka. Dokázat na tak malém prostoru odvyprávět tak velký příběh, to chce um. Strohé a úsečné věty sdělující zásadní věci působí až surrealisticky a příběh má díky nim lehce absurdní nádech. Zároveň je velmi dynamický a nevleče se. A i přesto, jak málo prostoru hrdinové dostali, dotkli se mě. Výstižné popisy skvěle popisovaly prostředí a pomáhaly dokreslit atmosféru. K této knize jsem se musela přinutit, ale vůbec nelituji!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura Rusové rozhlasové zpracování jezera lovci lidé se zdravotním postižením Magnesia Litera postapokalyptická sci-fi
Jezero
Archetypální příběh o cestě, hledání svých kořenů a svého místa v životě, dospění. Mužsky strohý a syrový styl, až jakési klipovité "výjevy", které však nepostrádají svou poetiku a vytvářejí sugestivně bezútěšnou, jednolitou atmosféru (byť to nepůsobí úplně původně).
Nějak zvlášť nevyhledávám tento typ knih, pro jejich nepřirozenou sešněrovanou stylizaci do jednobarevnosti, což je samozřejmě pouze můj problém. I přesto mne občas některá v podobném duchu dokázala nadchnout, ale Jezeru se to nepovedlo...snad mu schází to obtížně definovatelné "něco" navíc, co povznáší zručně napsanou knihu na silný příběh s nějakým hlubším vnitřním sdělením mezi řádky.