Jezero
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537682/bmid_jezero-663425fd18bf8.jpg
4
1202
1202
Cenami ověnčený příběh chlapce, který se odhodlal potopit až na samé dno Rybářská vesnice někde na špinavém konci světa je místem, kde skomírají staré mýty a rodí se nové. Skrz hrubý nátěr socialistických pořádků stále ještě prosvítá bledá postava Ducha jezera, který vyhlíží další oběti. Kam zmizela Namiho matka? A co se stalo s otcem? Zůstala jen bába s dědkem a neznámý, nepřátelský svět za vyprahlým obzorem. A právě jemu se musí Nami vydat všanc, aby dospěl, aby pochopil, aby našel svůj vlastní hlas. Příběh hrdiny – chlapce, který musel ztratit úplně všechno, aby nalezl sám sebe. Příběh poničené krajiny, poraněných lidí a jezera plného jedů, na jehož dně se však přesto může skrývat naděje.... celý text
Přidat komentář
Líný příběh z ospalého místa plného krutosti a smutku.
Zaujme od první stránky. Jeho předností je srozumitelné vyprávění a nádherná ústřední postava románu chlapec Nami. Jeho poznávání světa od úplně prvních krůčků po dospělost, v kterou ani nedoufal.
Prostředí je opravdu nehostinné, ale dává dobře vyniknout lidským emocím, hrubosti, násilí, ale i citu a lásce.
Čtenář obdivuje Namiho a prožívá s ním jeho putování, naděje i zklamání.
Čtenáři jsou různí a z románu si odnese každý něco jiného.
Já si odnesl poznání, že ani ponížení nemůže člověku vzít touhu po životě a lásce...
Bianca Bellová získala za Jezero cenu Magnesia Litera za najlepší český román. Namiho príbeh sa odohráva pri jazere, ktoré vysychá. Chlapec-sirota hľadá svoju matku a svoju cestu v živote. O mieste sa nepíše viac ako to, že je tam medziplanetárny vysielač a duch jazera, ktorý visí nad všetkým. Kniha je postapokalyptická, ale aj veľmi reálna v opise ľudskej povahy a duše.
Musím uznat, že Jezero mě příliš nenadchlo, přestože stylisticky a řemeslně je text zvládnutý bravurně. Nepřišla jsem na to, v jaké době se děj odehrává, kam přesně ho zařadit v prostoru, ale to by tak nevadilo. Chápu asi, kam autorka míří, zachytila osud sirotka pátrajícího po kořenech, ale na můj vkus se to "putování" dělo hrozně povrchně a nahodile. Rozumím, jde o krátkou novelu, která je omezena rozsahem, přesto je dojem pouze průměrný i přes jeho výše zmíněné kvality.
Prostě divné ... nevím, jak jinak to napsat. Tři hvězdy proto, že se to dobře četlo.
Tak hrdě se hlásím k těm co knihu nepochopili a nelíbila se jim. Nepochopila jsem dobu kterou to má ukazovat, smysl cokoli.
Některé věci byli nakousnuty ale už nevysvětleny. Na jednom řádku Namimu bylo pět a hopla najednou deset. Navíc nejsem žádná puritánka, ale těch vulgarit, a popisování Namiho nadrženosti jsem měla vážně dost.
A to jsem jí dávala šanci až do konce a mě rozhodně nenadchla a znovu už jí nevyhledám to si radši přečtu návod jak použít šroubovák. :)
Hodně zajímavý počin, vůbec bych neřekla, že knihu psala česká autorka. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, byla něčím velice zajímavá, nedokážu své pocity popsat, ale něco ve mně zanechala.
Myslela jsem, že to jako prázdninové čtení bude moc ponuré, ale nakonec jsem knihu zhltla za jeden den. Mystická atmosféra všudypřítomného zmaru, drsní lidé, kteří se snaží přežít, mnohdy ale jen živoří, aniž by si toho byli vědomi. A i když je možné dostat se odtud dál a žít alespoň trochu lépe a smysluplněji, jezero jako magnet stále přitahuje. Při hledání toho, kdo jsme, je prostě třeba vypořádat se i s tím, odkud pocházíme.
Vynikají kniha, napsaná krásným jazykem. Autorka skvěle vystihuje atmosféru místa, které v knize není blíže určeno, ale zasadila jsem si jej do okolí Aralského jezera. Vysychající jezero, toxické prostředí, rezavějící zbytky techniky, krutost lidí, primitivní pudy. A mezi tím dospívající chlapec Nami, který je nucen postarat se sám o sebe v tomto toxickém světě. Doporučuji, nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Literatura z nakladatelství Host nezklame.
Kniha na mne vůbec nezapůsobila, neměla tu "správnou" hloubku, kterou jsem očekávala, z příběhu se dalo vytěžit mnohem více. Absolutně nechápu, jak mohla získat cenu Magnesia Litera - tohle má býti kvalitní literatura? To jako vážně? Proč?!! Naprostá dehonestace ocenění. No, myslím si o tom své - stejně jako o Eurovizi 2016 a finské Miss Helsinky 2017 apod. - ano, k tomuto bych přirovnala důvod získání ocenění. Snad někdo z mého neuspořádaného vyjádření myšlenek pochopí, co tím myslím a proč takové přirovnání... Dávám 1 hvězdu za přebal knihy a za čtivost (kniha se četla rychle a vcelku dobře). Čtenářská výzva 2018 - téma č. 9. "Horkem se těla kobylek vysuší a mumifikují a jejich pozůstatky tu z asfaltu budou trčet až do zimy. Silnice připomíná pětisetmetrový koberec navržený šíleným designérem; nikdy po ní neprojede jediné auto. Jen Nami se po ní občas prochází a těší se z toho, jak mu mrtvá hmyzí těla praskají pod podešví a komponují prazvláštní melodii."
Z téhle knihy jsem dost rozčarována. Nechápu, že vyhrála ceny za literaturu. Mě se kniha nelíbila. Nelíbil se mi příběh, nelíbil se mi styl psaní a vulgarita se kterou je kniha napsaná. Dočetla jsem jen proto, abych si mohla knihu přidat do letošní výzvy.
Je zde vidět snaha napsat něco velmi hlubokého. Ale bohužel na mě působí celý příběh až moc mělce a celá Namiho cesta po jezerní hladině spíš jen tak klouže. Hodně se zde sází na náhodu a věci nedořečené. A na erekci. A přestože většinou nemívám nic proti ní, tak zde mi přišla až moc častá a bezúčelná. Za mě velký potenciál bez naplnění.
Tahle kniha byla po získaném ocenění tak opěvovaná, že jsem se rozhodla si ji koupit, anižbych si přesně přečetla, o čem je. Takže na začátek poměrně velké překvapení, když jsem si pod názvem představila nějaký poetický příběh s jezerem na pozadí, a chtěla si v její společnosti zpříjemnit letní čas. Ani tak ale nelze říct, že bych byla zklamaná, i když syrovost a surovost občas značně předčila mé (zcela mylné) očekávání. A k tomu už jen asi jediné - je to žíznivá kniha. Díky vodě v jezeře, které pořád ubývá, díky očekávání, které se nikdy nenaplní a nakonec i díky slzám, kterým se člověk neubrání v momentě, kdy je po jejím přečtení donucen si uvědomit, že podobný příběh se někde někomu děje zase a znovu -
Prvních čtyřicet stran jsem úpěl. Působí to jako plagiát Topola, Hůlové či Denemarkové s jejich pervezním naturalismem, syrovou necitelností a tak dále, bla bla bla. Naštěstí se pak příběh pohne (spolu s hrdinu, když odejde do hlavního města) a na konci jde vlastně o realistický příběh, snad i sociálně a ekologicky kritický. To co je na něm tak říkajíc archetypální včetně hledání matky, mne nudilo, dobrodružná a angažovaná stránka knihy mne strhla. Epilog nejapný, už si na to u českých a evropských neanglofonních autorů asi zvykám.
Příběh jako takový se mi líbil, jen sem čekala nějaký "konec" "závěr" "rozuzlení" Nevím...prostě něco co by ten příběh uzavřelo.....Mám pocit, jak když nevím jak to dopadlo :)
Po přečtení knihy jsem si vyhledala, co znamená ocenění Magnesia Litera. Takže: Výroční knižní ceny Magnesia Litera, jejichž hlavním úkolem je propagovat kvalitní literaturu. Podle mne tohle kvalitní literatura není. A to klidně poplavu proti proudu všech dalších recenzí. Kniha je vulgární, čtenáři (alespoň mě) nemá co říct. Je mi líto papíru, na který byla tištěna a také svých peněz, které jsem za tuto knihu dala. Za mě ocenění - odpad!!! Ale za docela pěkný přebal dávám jeden bodík. Kdyby nebylo Výzvy a její 9. otázky, nikdy bych tuto knihu nečetla!!!
Podle způsobu vyprávění bych netipovala, že se jedná o českého autora, natož pak autorku. Více než příběh samotný mě zaujalo citlivé a ponuré nastínění atmosféry a prostředí. Když už jsme u podobnosti mezi některými tituly, knížka mi vzdáleně připomínala styl Minierova Zkurvenýho příběhu. Zprvu mi trochu vadily sexuální narážky a drsnější výrazy, ale ty nejspíš k období dospívání a prostředí, ve kterém se příběh odehrává, patří. Za mě sice trochu smutné a depresivní, zato však příjemné překvapení.
Kniha roku Magnesia Litera, Cena Evropské unie za literaturu i Studentská cena Česká kniha, to vše tato kniha autorce přinesla. Oprávněně. Polodystopická sociální kniha se vám zaryje pod kůži a ještě dlouho si ji budete pamatovat. Budete nadšeni z atmosféry, z prostředí kdesi ve východní Evropě. Sledujeme cestu hlavního hrdiny kolem jezera, který se vydá hledat svoji matku v polorozpadlé krajině. Kniha je strašně silná, ocitáme se ve skvěle vykreslené uzavřené společnosti, která žije v post-sovětských kulisách. Obyvatelé kolem jezera mají jednu společnou životní filosofii a to tu, že jejich místo je tam, kde se narodili a zde taky umřou. V české literatuře je tato kniha naprosto unikátní.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura Rusové rozhlasové zpracování jezera lovci lidé se zdravotním postižením Magnesia Litera postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2016 |  Jezero |
| 2019 | Mona |
| 2021 | Tyhle fragmenty |
| 2011 | Mrtvý muž |
| 2022 | Ostrov |
Jezero je pro mě neuvěřitelná kniha a Bianca Bellová neuvěřitelná spisovatelka. Dokázat na tak malém prostoru odvyprávět tak velký příběh, to chce um. Strohé a úsečné věty sdělující zásadní věci působí až surrealisticky a příběh má díky nim lehce absurdní nádech. Zároveň je velmi dynamický a nevleče se. A i přesto, jak málo prostoru hrdinové dostali, dotkli se mě. Výstižné popisy skvěle popisovaly prostředí a pomáhaly dokreslit atmosféru. K této knize jsem se musela přinutit, ale vůbec nelituji!