Jezero

02.07.2018

Napínavý, originální román vyprávějící životní příběh prostého chlapce, který žije v chudé rybářské vesnici. Nami vyrůstá bez rodičů. Autorka vás provádí jeho životem od jeho prvních vzpomínek až po moment, kdy dospěje. Příběh vás určitě vtrhne sebou do děje a vy všechny ty momenty prožíváte společně s ním. Pravda je to poněkud ponuré, vcelku tragické a naturalisticky napsané. Chvílemi je vám hlavního hrdiny opravdu líto.
Další rovinou románu je jeho antiutopický podtext. Autorka popisuje hrůzy způsobené mrháním přírodními zdroj a nefunkčnost společného vlastnictví.

02.07.2018

Od knihy jsem moc nečekala, o to víc mě překvapila.

25.06.2018

Jsem dosti v rozpacích. Po přečtení komentářů jsem ráda, že v tom nejsu sama. Opravdu originální a drsný příběh. Nedokážu pochopit, že to psala žena. Charles Bukowski v sukních (znám jeho knihy jen z vyprávění a asi bych je číst nezvládla). Díky za Čtenářskou výzvu, rozšířily se mi obzory. Ale k této knize se opravdu vracet nebudu.

24.06.2018

byly napsány desítky takových podobenství, nic nového

nepovedená snaha o univerzalitu (především jakoby politická neangažovanost) se nepříjemně tluče se stylem surové výpovědi, zejména symbolický závěr vyprávění působí ukrutně literárně a totálně tak zabíjí předcházející líčení

22.06.2018

V podstatě vůůůbec netuším, proč mě tato knížka tak dostala, ale dostala, dávám ji plný počet 5 hvězdiček. Něco tak syrového a surového zároveň, něco tak dystopického a originálního zároveň. WOW. Klobouk dolů před autorkou. Co vím určitě, že mě oslovilo, byla kniha psaná v přítomném čase, protože právě v tomto případě mě neskutečně vtáhla a měla jsem pocit, že se to odehrává kolem mě. Neskutečný čtenářský zážitek a rozhodně doporučuji k přečtení!

06.06.2018

Že je to drsněji psané, mi až tak nevadilo. Jen slovo erekce tam bylo použito víckrát, než by - podle mého názoru - bylo zdrávo (asi autorčino oblíbené slovo?). Kdyby mi to někdo takhle řekl, možná by mě to spíš nalákalo číst, že to bude vzrušující čtení, ale jestli se těšíte na nějaké zajímavé scény, varuji, že je tam nenajdete.
Příběh mi připomínal trochu Analfabetku, která uměla počítat, akorát takovou reálnější verzi zbavenou veškerého vtipu - tedy něco jako pomeranč, zbavený veškeré šťávy, kde zbyla jen vymačkaná dužnina vyválená v prachu. Vlastně se nic neřeší, přečíst a zahodit.
Možná jsem nepochytila to poselství mezi řádky, ale nemám ani potřebu ho hledat.

Pro mě výjimka, potvrzující pravidlo, že nakl. Host vybírá ty nejlepší knížky. I mistr tesař se někdy utne.

04.06.2018

Ke knize jsem se dostala jen "díky" čtenářské výzvě 2018. No, já mám ráda něco jinačího a knihy, které získávají nějaká prestižní literární ocenění mě odjakživa nelákají. Možná jsem literární barbar, nevím. Každopádně do této knihy jsem se pustila s očekáváním, jak mi vyrazí dech, nebudu moci spát a podobně, ale nic takového se nekonalo. Kniha mě nebavila. Nevím, jestli jsem měla nějaké špatné vydání, ale vadilo mi, že vůbec nebyly rozděleny pasáže třeba dle věku? V jedné chvíli byly Namimu 4 roky a v další větě 14? Nevím, nevím...
Jako celek mi kniha přišla tak nějak vydržená ze širšího kontextu. Popsaná zde byl třetina/čtvrtina chlapcova života bez nějakého úvodu a bez jakéhokoliv ukončení.
Ještě, že má kniha jen nějakých cca 200 stran a člověk to má "brzo za sebou".
*Čtenářská výzva 2018 - 9. kniha, která obdržela cenu Magnesia Litera

29.05.2018

Troufám si říct, že znova už si ji nepřečtu, vyloženě mne nenadchla, ale mněla své pro... Opravdu drsné vyjadřování, které ale patří k drsnému prostředí, ve kterém se děj odehrává.

28.05.2018

“Bába. Dědek. Sádelnaté břicho. Pitomče. Vole jeden starej. Vycházejí z něj litry špinavé vody a kusy sýra. Kluk se pochcal....”

Chvíli jsem uvažovala, jestli si tuto knihu nenechat ujít. Po chvíli mě však neúprosně vtáhla do svých útrob, jako nenasytná velryba do svého čvachtavého, ponurého, slizkého těla, a nepustila. Příběh Namiho, který v poměrně krátké části svého nelehkého života opíše magický kruh z/kolem/do toxického jezera, během něhož Nami stihne dospět i předčasně zestárnout, je současně drsný i něžný, tvrdý i příjemný, spravedlivý i zlý. Jako život sám. A přece mnohem horší, než by jeden chtěl prožít. Osudovost, nevyhnutelnost, beznaděj, existence pro neexistenci. Kniha dočtena. A co teď?

23.05.2018

Těžko se mi tato kniha hodnotí. Smutné, drsné, těžko uvěřitelné. Dobře napsané, plné beznaděje a bolesti.

20.05.2018

Příběh se mi líbil, i když byl smutný.

19.05.2018

Zvláštní příběh. Velmi dobře napsané, čte se skoro samo, ale příběh je dost drsný. Doporučuji přečíst.

06.05.2018

Je to síla.Popsáno až brutálně,šlo to až na kost,ale zas taková bomba to nebyla.

02.05.2018

Opravdu skvělá kniha přečtena za dvě odpoledne. Oddychovka kterou určitě doporučuji všem.

02.05.2018

Bezútěšnost, deprese, bída beznaděj.......

27.04.2018

Tak tady u té knížky vůbec nevím, co si o ní myslet. Zvláštní příběh.

26.04.2018

Nedaří se mi najít to správné slovo, které by vystihlo tento příběh. Drsný, krutý, trpký, zanícený, špinavý, smutný, nešťastný, nespravedlivý a jistě mnoho dalších přídavných jmen, to vše je příběh Jezera a Namiho. Zarážející je i to, že není nijak nadnesený repektive nereálný a o to je děsivější. Určitě si přečtu i další knihy autorky.

23.04.2018

Bylo to drsné, jiné, ale mně se to prostě líbilo.

23.04.2018

Postupně jsem se do knihy začetl. Je psána úsporným stylem s poměrně hodně dialogy. Děj tak rychle ubíhá. Líčí drsný příběh Namiho od dětství po ranou dospělost. Hlavně ze začátku (ale nejen) mi příběh přijde hodně přitažený za vlasy. Zajímalo by mě nakolik román odpovídá skutečnému životu. Nicméně ta bezútěšnost - umírající jezero, nevzdělanost obyvatel a rozpad aspoň nějakých společenských pravidel je zajímavá. Žít v bývalých sovětských republikách bych fakt nechtěl.