Jíst slušně. Přemýšlejme o tom, co jíme
Karen Duve
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192857/jist-slusne-premyslejme-o-tom-co-ji-192857.jpg
4
56
56
Karen Duveová nám nelítostně a s nadhledem klade otázky na tělo: Kolik si toho člověk může dopřávat na úkor druhých lidí, dokonce i zvířat a rostlin? Čeho jsme ochotni se vzdát, a bez čeho se naopak v životě neobejdeme? Můžeme mít z vlastního omezení prospěch? Autorka nešetří ani sama sebe, rozhodla se totiž všechny dostupné alternativy ve výživě nejen prostudovat, ale i vyzkoušet na vlastní kůži. Stala se pokusným králíkem a celý pokus zdokumentovala. Otestovala biopotraviny, následně se začala řídit filozofií vegetariánů, veganů a frutariánů. A jaký je výsledek? Budete sami překvapeni!... celý text
Literatura světová Literatura naučná Zdraví
Vydáno:
2013
,
Dokořán
Originální název:
Anständig essen. Ein Selbstversuch, 2010
více info...
Přidat komentář
Můj komentář bude poněkud méně objektivní, než jaké jsou mé jiné příspěvky.
Autorka se snaží nastínit svět, ve kterém bychom měli přemýšlet, co jíme. Přeci jen, spoustu zvířat naprosto zbytečně ve velkochovech trpí, kuřata mají téměř holé krky a jsou namačkána na sebe jak sardinky. Je to podáváno takovou příběhovskou formou, přičemž autorka kombinuje některé "čisté" pasáže ve formě jakéhosi výkladu, např. v kapitole o mléku.
Je ok být vegetarián nebo vegan a přijde mi i celkem ok na to přesvědčení zkoušet přemlouvat i ostatní, protože na tom utrpení se tím pádem podílí každý, kdo tyto produkty podporuje. Holocaust byl strašný a že tolik zvířat nemůže žít vlastní život, protože jsou přece k jídlu, to je na druhou stranu očividně v pohodě.
Do týhle chvíle je to docela v pohodě, i když musím uznat, že jsem přeskakovala některé stránky.
Autorka má tendence k poněkud vznětlivé povaze a já říkám pořád: ano, argumentujme, ale pokud možno s klidem a rozumem. Ne se zápalem emocí. A právě tahle část jaksi autorce moc nejde. Zbytečně se naštvává a má tendence to hnát do extrémů.
Jedna věc je odmítat sekat trávu, protože tím tráva trpí (což o to, že se tím nebude dát jít).
Ale druhá věc je DÁVAT KOČKÁM VEGANSKOU STRAVU. Ježiši. Kočky jsou lovci (nebo lovkyně), ale to, co dělá lidstvo (mají velkochovy, zvířata v otřesných podmínkách) dělá jenom lidstvo. Nikdo jiný. A bránit svýmu mazlíčkovi ve stravě, na kterou byl doteď zvyklý, mi strašně zavání už fanatismem (a k tomu to sekání trávy). Takže tak. Autorka je moc zaujatá a nedoporučuji moc lidem, kteří se na tuto stravu příliš nechystají.
Tahle knížka místy hodně "šustí papírem", hlavně pasáže o kamarádce - komentátorovi. Ale brala jsem to při čtení v dobrém. Úmyslem zřejmě bylo podat vše trochu jinak, než bývá v literatuře tohohle druhu zvykem, čímž by vznikla naděje oslovit zase trochu jiné okruhy čtenářů. A o to tu jde především. Ze stejného důvodu se hodně píše o vlastních pochybnostech, občasné nechuti opustit staré příjemné zvyky (i přes jasně pochopené a přijaté důvody) a o podvědomé snaze najít něco, co by dovolilo u toho starého aspoň trochu zůstat, aniž by se tím někomu dalšímu ubližovalo. To je v knize asi to nejpůsobivější, to seznamování s novými skutečnostmi a zjišťování, že lépe než prasata nebo drůbež na tom nejsou ani ryby, atd. atd. Jde o důležitou problematiku, podloženou tím, že naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda dalších tvorů. A také, po indiánsku, tím, že nikoho dobře nepoznáme, dokud nechodíme v jeho mokasínech.
snad poprvé, kdy se nedokážu rozhodnout o počtu hvězdiček.
četla jsem jí hoooodně dlouho a více méně z donucení, že bych ji teda měla dorazit a to i přes to, že byla velmi útlá. nicméně jako brožurka by byla o sto procent lepší. taková ta vata, jak má v kleci slepici nebo jak nemůže zabít mravence byla zcela mimo. také jsem nepochopila, proč uvádí ceny, které se stále mění a zřejmě od psaní po vydání, už byli jiné. možná mě kniha odradila tím, že k veganství mám velmi blízko a spoustu informací jsem si hledala sama dříve, a proto mi některé pasáže přišli nudné a iritující (ve smyslu "to si snad musí uvědomovat každý"), ale vlastně bych měla být ráda, že takovéto knihy vznikají a lidem otevřou oči a třeba zkusí podobný experiment nebo se začnou zajímat více o tom co se děje kolem a vylezou ze své bubliny, kde lidé jsou páni tvorstva. musím ocenit rozepsané studie například o vápníku a dalších, kdy si lidé opravdu nechtějí procházet statistiky a tady to mají hezky sesumírované.
"když prase začne tušit, že půjde na porážku, křičí a brání se stejně zoufale, jako by se bránil nositel Nobelovy ceny, kdyby se ocitl ve stejné situaci"
"Spravedlivý Bože Kolik hodin utrpení si musí zvířata prožít, aby človek na pouhou jednu minutu uspokojit svůj mlsný jazyk! - Jean Paul"
"Nemusíme žít nadále tak, jak jsme do včera žili. Osvoboďme se od starého vidění a tisíc možností nás vybídne k novému životu. - Christian Morgenstern"
Kniha představuje zajímavý náhled do problematiky stravování. Jsou zde popsány problémy, když se zkusíte stravovat jinak (bio, vegetariánský, vegansky,...). Nárůst ceny potravin, problematika dostupnosti, ... Psáno lehce a nejde se do podrobností, takže pokud nehledáte knihu, která popíše problematiku kompletně, tak je to přímo pro Vás.
Zajímavý experiemnt a obdiv, že autorka postupně dokázala vyzkoušet různé typy stravování včetně frutariánství.
Pro mně kniha už nepřinesla už moc nového, ale určitě doporučuji.
Myslím si, že tuto formu knihy by mohli zvládnout přečíst a vzdělat se jí i lidé, kteří se stravují "tradiční" kuchyní.
"Přece nemůžeme zabít někoho, kdo ještě ani pořádně nežil."
Druhé přečtení a opět utvrzení v tom, proč jím to co jím - aka vegan. Díky Karen
Autorka popisuje jej 10-mesačný experiment, ako skončí s bežnou konvenčnou stravou a vyskúša postupne bio potraviny, potom vegetariánske stravovanie, potom vegánstvo a nakoniec frutariánstvo. Nie je to verbovačka na tieto typy stravovania, respektíve, životné štýly, autorka proste len popisuje priebeh svojho experimentu, ktorý na začiatku podľa všetkého nerobila ani tak z etických dôvodov, ako skôr z tých, že očakávala, že tieto pre ňu nové potraviny budú chutiť lepšie. Zdalo sa mi totiž, že viac píše o tom, čo jej na neživočíšnych potravinách nechutilo, než o tom, čo jej chutilo. Je to taký ten alfa typ, ktorý namiesto pokojného argumentovania si silou-mocou potrebuje prekričať svoj názor, bez ohľadu na to, aký stupídny niekedy je: „Strakatým bentheimerským prasatům nehrozí vymření proto, že by se jich tolik snědlo, ale právě naopak, protože už je skoro nikdo nejí. (...) Je mi taky smutno při pomyšlení, že takové milé zvíře musí zemřít, ale jakou vidíš alternativu? Bude snad lepší, když se vůbec nenarodí?“ A možno že niekedy to myslela ironicky a ja som to len nepochopil.
Postupne celkom rýchlo triezvie, a čím viac sa jej príbeh chýli k vyvrcholeniu, tým je stráviteľnejší, no napriek tomu ma viac zaujali kapitoly, ktoré s jej experimentom nesúvisia – píše v nich o vzťahu ľudí k zvieratám, vrátane ich krutého chovu. Docela podrobne v nich približuje negatívne stránky rôznych odvetví živočíšnej výroby a pokusov na zvieratách, ale aj benefity neživočíšnych druhov stravovania, a v jednej krátkej časti dokonca popisuje akciu, do ktorej sa údajne zapojila – so skupinou aktivistov vyslobodili z veľkochovu 24 sliepok; „Stejně bych raději osvobozovala zvířata z pokusných laboratoří, například bígly, kterým při výzkumu paradontózy vrtají otvory do čelistí, a nějakou takovou laboratoř bych ráda a s chutí rozmlátila na kusy.“ – Nakoniec sa mi zapáčila a pointa knihy je vo výsledku pozitívna.
Rozhodně nedoporučuji lidem kteří mají v úmyslu se o toto téma zajímat nebo se stát vegetariánem a nebo veganem. Možná později až si každý udělá svůj názor. Měla jsem takový pocit při čtení jak kdyby autorka neustále dokola opakovala o co všechno lidi přichází když se rozhodnou jít lepší cestou a o jejím věčném fňukání radši ani mluvit nebudu. Asi jsem moc náročná.
Zajímavý nápad projít si biostravou, vegetariánstvím, veganstvím a frutariánstvím, ale bohužel, zpracování mě až tolik nenadchlo. Čekala jsem od knihy trochu více informací a abych řekla pravdu, místy byla autorka se svým kňouráním opravdu otravná a to samé její kamarádka Jiminy.
Každopádně je pravda, že by se měl každý zamyslet nad tím co jí.
Kniha, která nutí zamyslet se nad tím, odkud pochází naše jídlo. Po přečtení vám pravděpodobně nebude moc příjemné nakupovat maso a vejce v supermarketu. Neuvěřitelné, jak moc jsme schopni ubližovat zvířatům jen abychom získali co nejlevnější jídlo.
Nicméně souhlasím s jedním komentářem níže, že autorčiny projevy občas působí pubertálně. Trochu mi to kazilo dojem z jinak moc dobré knihy.
Knihu jsem četla hned v němčině, když vyšla a byla jsem z ní nadšená, moc se mi líbí, jak autorka popisuje vlastní zkušenost, že to není jen jakýsi suchý výčet informací jako v jiných knihách v této oblasti. Rozhodně doporučuji přečíst.
Mám kolem sebe mnoho takových lidí jako je autorka. Je pěkné vše zkusit, dozvědět se o daném problému. Ale všeho s mírou. Změnu jídelníčku jsem po přečtení nezměnil. Přesto zajímavá kniha.
Kniha je psána dost poutavě, čtivě, někdy s humorem, často vyvolává silné emoce, především soucit, beznaděj, rozhořčení. Je zajímavé sledovat myšlenkové pochody autorky a její vývoj v průběhu jednotlivých životních stylů. Konec byl pro mě překvapující a zdrcující. Po tom všem téměř žádný pokrok!
Knížku jsem přečetla za odpoledne, četla se moc dobře. Jako milovnice zvířat (ale nejsem vegetarián, jen se snažím maso omezovat) jsem se dozvěděla i detaily veganstí a důvody, které k nim vedou. Líbilo se mi, jak autorka poctivě prošla
1) biostravou, 2) vegeteriánstvím, 3) veganstvím a nakonec 4) frutariánstvím. U každého zůstala nejméně dva měsíce, a tak jí věřím každé slovo.
Závěr knihy a její předsevzetí se mi líbí a vidím je jako reálné. Možná zkusím...
Knížku doporučuju.
Pre ekologicky zmýšľajúceho vegána tu nie je okrem pár faktov s číslami a zaujímavostí nič nové a podnetné. Avšak pre niekoho môže byť zaujímavé prečítať si práve myšlienky osoby z "druhej strany". Vegán by to mohol dať ako darček svojim známym či rodine, ktorých by na vegánstvo asi nikdy nepresvedčil, avšak po prečítaní takejto knihy od "jednej z nich" by mohli aspoň obmedziť svoju spotrebu živočíšnych výrobkov, zastaviť bezbrehé nakupovanie a snáď aspoň nejesť utýrané zvieratá z veľkochovov. Neviem ako teraz po rokoch žije autorka knihy (či lepšie alebo horšie než si predsavzala) a viem, že duchovne nízki jedinci by si síce knihu prečítali, ale nezmenili sa alebo žili trošku inak len na krátku dobu, ale na mnohých by to mohlo mať dostačujúci efekt.