Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Příběh Jozovy Hanule uzavírá želarský cyklus spisovatelky Květy Legátové, která v roce 2001 vpadla na českou literární scénu jako meteor. Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem tuhle knížku už před několika lety a teď znovu a myslím, že klidně za pár let se k ní ráda vrátím. Je to opravdu silný příběh, z krásného, drsného kraje.
Kniha i film nádherné (i když každý trochujinak). Eliščino srdce muselo navždy zůstat v Želarech.
Tenoučká kniha, která mě dostala. Příběh ženy, která je vlivem války vržena z milovaného Brna do drsného prostředí zapadlé horské vesnice, kde ji ukryje její životní láska, prosťáček Joza. Jejich láska je naprosto čistá, prostá jakékoli přetvářky. Jen čiré city. A to je krásné.
Konečně příběh plný odstínů. Všichni hrdinové měli skutečné charaktery, nebyly tam zdlouhavé ani nudné pasáže a hlubší myšlenky tam nebyly vecpány násilně. Skvěle zvolená slova a krásně popsané tradice. Jediná škoda je, že posledních pár stránek se více nerozepsala o osudech jednotlivých postav.
Ani jsem nečekala, že knihu přečtu tak snadno a rychle. Moc pěkně napsáno, krásný zážitek z četby.
Překvapilo mě, jak je kniha napsaná, jak je (přes tu dramatickou skutečnost) jemně vtipná, napínavá, prostě moderní. První polovina se mi líbila více, ve druhé byly některé děje a osudy nahuštěné, ale je to asi takový autorčin záměr. Mrzí mě, že jsem viděla zfilmovanou verzi dříve nežli čtenou - filmová mě nenadchla, také kvůli hereckému obsazení a vůbec kvůli tomu prvotnímu seznámení s příběhem, které by tak mohlo být silnější.
Nadherne popsane city,laska, nadherne vykreslena priroda. Na Zelary urcite jen tak nezapomenu a zitra rano az budu vetrat, tak otevru okno a necham vklouznout domu vitr, aby si u nas pohral.
Jak okomentovat takovou krásu zabalenou do slov a vět? Došly mi slova. V uších mi ještě pořád hučí a hrudník je pod zvláštním tlakem... Útlá knížka, kterou by si měl přečíst úplně každý. Bez vyjímky.
Skvělá knížka, jsem si jista, že si ji koupím a bude tak mít stálé místo v mé knihovně. I film je skvělý.
Film Želary patří j mým oblíbebým.Jsem ráda,že jsem se konečně odhodlala přečíst knihu,která je pro něj námětem. Přečteno téměř jedním dechem.
Jsem uchvácena a děkuji, paní Legátová.
Velmi silný zážitek v kompaktním balíčku stran, slov, emocí. Jednoduše úžasné.
V životě bych nevěřila, že mě zrovna tahle kniha tak uchvátí a dojme. Zhltla jsem ji během jednoho dne. Pocity a dojmy ze čtení, ale ve mně zůstanou asi hodně dlouho a opravdu těžko se popisuje, co všechno je kniha schopná v člověku vyvolat za pocity. Krásně poetické čtení, o nepoetických tématech, spousta myšlenek k zamyšlení a přesto děj šlapal jako hodinky a nikde nedrhnul. Smekám...
Drobnou novelu Květy Legátové jsem dostala darem až po zhlédnutí filmu Želary. Popravdě jsem nevěděla, jestli si knihu vůbec přečtu, protože mě dvakrát nelákala. Avšak později jsem od prvních vět věděla, že mám v ruce výjimečnou knihu. Okouzlil mě především autorčin smysl pro křišťálově čisté a průzračné vyprávění. Jednotlivé věty jsou za sebou řazeny, jako kdyby je někdo navlékal jako pomyslné korálky na nit. V příběhu není nic navíc ani mu nic nechybí. Oceňuji především to, že autorka rozvíjí příběh, o kterém by jistě většina spisovatelů napsala stovky stran, avšak Květa Legátová má co říct a říká to úsporně, nemá zapotřebí mluvit tam, kde to není třeba…
Film zbožňuju. Poslechla jsem si jí jako audioknihu a výborný, vím, že jsem ji neslyšela naposledy. Jen bych byla radši kdyby to četla Aňa Geislerová :-)
Nádherné. Neuvěřitelně krásná kniha a já se obávám, že nenajdu ta správná slova, abych o ní napsala. Citlivá, hluboce dojemná, láskyplná, dechberoucí novela. Myslím, že si ji brzy přečtu ještě jednou, a pak znovu ještě jednou a hodně pomalu, abych si ji užila. Je to pro mne jedna z nejhezčích knih, jednoduchý, silný a určitě nezapomenutelný příběh. Těším se, že si od Květy Legátové přečtu co nejdřív i další knihy. Já dávám tedy šest *.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Beskydy rozhlasové zpracování klasická literaturaAutorovy další knížky
2002 | Jozova Hanule |
2001 | Želary |
2003 | Pro každého nebe |
2006 | Nic není tak prosté |
2009 | Návraty do Želar |
Zase knížka z povinné četby. Přiznávám, že se mi do ní ani moc nechtělo. Nikdy jsem si nepotrpěla na knížky s tématikou 2. světové války, kvůli jejich velice častému a velice smutnému konci (mnoho informací od dědy a fandy strojů a příběhů z této doby). Ale musím se přiznat, že ji tato autorka úžasně napsala. I když to byl celkem obyčejný děj, nedokázala jsem se od něj odtrhnout a vše jsem prožívala s hlavní hrdinkou. Konec jsem pomalu oplakala a vesnice Želary si získala místo v mém srdci. Možná že si ještě někdy přečtu něco od této autorky.