Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Příběh Jozovy Hanule uzavírá želarský cyklus spisovatelky Květy Legátové, která v roce 2001 vpadla na českou literární scénu jako meteor. Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků.... celý text
Přidat komentář
Skvělí náhodou objevený klenot (třeba doplnit maturitní seznam). Nepřidala bych ani neubrala jediné písmeno. Strhující začátek jak post-apokalyptické literatury (Divergence, Hunger games,...), kterou velmi ráda čtu. Příjemné překvapení v oblasti literatury ke které už mám předem negativní předsudky.
Moc se mi líbí ukázala introvertní povahu a volby hlavní hrdinky které by pro mě byli asi jinak dost nepochopitelné. I přes zdánlivý nedostatek akce po příjezdu do Želar je kniha stále poutavá .
Skvělé a pravdivé úvahy nad láskou, pěkné slovní obraty.
"Láska je náš osobní problém , trofej či tragédie, a nezáleží na tom, je - li opětovaná."
"Láska je nejneváženější slovo v lidském slovníku. Dá se tak nazvat skoro vše. Všechny chtíče, sobecké návyky, závisti, dokonce i nenávist a arogance."
"Lidé mě zdravili, ale zdravili mě způsobem, jakým očichává pes pochybné individuum."
Škoda, že není delší..S více rozvedeným dějem.. Úplně si představuji jak strhující by to byl román! Krásná kniha, ve které je řečena pravá podstata lásky. Konečně hrdinové, kteří měli chyby, ale stejně jsem je měla ráda.
Tato kniha je v mém maturitním seznamu.
A já jsem ráda,že ji tam mám.
Krátká novela, ale tak překrásně napsaná :)
Ta knížka mě úplně dostala. Ještě pořád se vzpamatovávám. Před pár lety jsem viděla film, líbil se mi, ale tohle je mnohem víc.
Bez barličiek, bez pátosu a bez kudrliniek. Veľmi pokorne a civilne napísaná knižka, ktorá sa číta sama. Veľmi pekný príbeh, vľúdne porozprávaný. Nemám rád umelé skryté posolstvá, ale tu mi vyznenie knihy padlo veľmi dobre. Potešilo, kde potešiť malo, zarmútilo, kde malo zarmucovať. Pekná, nežná kniha.
Kniha, která se čte na jeden zátah. Strhující, syrová jako kraj, ve kterém se odehrává.
Druhá světová válka a komunisti, pro mě netradiční pojetí. Kniha se mi líbila, ač krátka. Jozu jsem si zamilovala a Hanuli začala obdivovat.
Výborné, stručné, zajímavé, smutné, upřímné, věrohodné. Škoda, že se film Želary neinspiroval knihou daleko více.
Je to napsano svizne, rychle, bez zbytecnych prikras. Kdyby byl pribeh delsi, vubec bych se nezlobila. Bohuzel jsem se nedokazala oprostit od postav z filmovych Zelar. Nebo mozna bohudik? Kazdopadne pro me v tomto pripade plati, ze film knizni predloze rozhodne neublizil. Myslim, ze se takrikajic pekne doplnuji.
Skvělý jednoduchý příběh zasazený do doby a místa, které celému vyprávění dodává na síle. Želary a lidé, kteří v nich žijí, si člověk ihned zamiluje.
Tak tato kniha mě uchvátila od prvních vět. Strohý styl, kterým je kniha napsaná, jakoby podtrhával ještě více vesnickou atmosféru i tamní obyvatele. Vztah Jozy a Hanule nebyl od začátku takový, jaký si každá z nás přeje, ale nakonec z toho všeho, co se v knize odehrálo, vzniklo mezi nimi nepopsatelné pouto, možná ještě silnější než se na první pohled zdá. Neznali se a museli se oba mnohé naučit. Museli k sobě najít důvěru a naučit se spolu žít. Po dočtení mi bylo jasné, že stejně jako Hana bych nechala svou duši v Želarech, u vesnického kováře, byť bych se vrátila do "normálního" života.
krásný silný příběh..jelkož jsem dříve viděla film, tak postavy opět již měli své tváře...závěr knihy s asistencí kapesníku...znovu jsem s Jozou a Haňulí prožila každý krok, nádech, slyšela vítr...temné, smutné, osudové, jako doba, ve které autorka příběh vypráví...
Krátký a silný příběh. Lagátová toho dosahuje zvláštně, vlastně tam vůbec není akce, ale přesto tam je stále přítomno určité napětí. Ale také je možné, že to napětí u mě vyvolávala znalost filmu a očekávání některých dramatičtějších situací, které nakonec v knize všechny ani nebyly. Kniha je hodně pocitová a navozuje výraznou atmosféru pohraničních hor a života v horské vesnici za druhé světové.
Musím říct, že spojení dvou knih této autorky, a to Želary a Jozova Hanule, mi dalo dohromady obraz, který se sice blíží filmu, ale je mnohonásobně převýšen. Byť mi někdy Želary přišly zdlouhavé a nudné, veškeré nabyté obrazy a informace byly zúročeny při čtení Hanule, která je na obrazy okolí maličko chudší.
Rozhodně krásná kniha, co stojí za přečtení. Jen se to s filmem v něčem trošku liší, ale to vůbec nevadilo. Líbí se mi i to, že autorka píše o drsném horském kraji a umí psát s citem a tím, že bydlím v Brně, tak si to dovedu přesně představit kudy "Hanule" šla. :)
Čekal jsem, že po kdysi shlédnutém filmu mě kniha neohromí. Omyl. Jozova Hanule je napsána bravurně, s citem, nese v sobě zajímavý příběh, a mám dojem, že i taková skutečnost jako intelekt autorky, která nešetří lékařskými znalostmi, vyšvihl knihu na vyšší pozice žebříčku. Novela vskutku potěšila.
Knihu jsem si vybrala na základě shlédnutí filmu, který patří k mým nejoblíbenějším, a rozhodně nezklamala. Nádherný prostý příběh o dvou lidech, kteří k sobě našli cestu i v těch nejneočekávanějších podmínkách. Krásné, upřímné, syrové.
Ale ach, tolik jsem si přála jiný konec než ve filmu...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Beskydy rozhlasové zpracování klasická literaturaAutorovy další knížky
2002 | Jozova Hanule |
2001 | Želary |
2003 | Pro každého nebe |
2006 | Nic není tak prosté |
2009 | Návraty do Želar |
Důkaz, že dobrý příběh nepotřebuje mnoho slov a dobrému spisovateli stačí pár stránek, aby dal čtenáři prožít půlku války v zapadlé vesnici, prožil s hlavní postavou její proměnu, lásku, nejistotu. Opravdu hezká knížka.