Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76212/bmid_jozova-hanule-1vd-76212.jpg
5
1835
1835
Příběh Jozovy Hanule uzavírá želarský cyklus spisovatelky Květy Legátové, která v roce 2001 vpadla na českou literární scénu jako meteor. Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků.... celý text
Přidat komentář
Musím se ztotožnit s uživatelkou AllyKumari, napsala to přesně. A dodám ještě pro milovníky audioknih - krásně načteno Lenkou Vlasákovou.
Když jsem otevřela tuto tenkou knížečku, měla jsem pocit, že se vracím na milované místo. "Želary" mne svou surovou krásou okouzlily a já jsem se do nich spolu s Eliškou/Hanulí znovu vypravila téměř nedočkavě. Na rozdíl od první knihy se tato snadněji čte, jelikož vše je podáváno jen z jednoho pohledu. Přesto si myslím, že je lepší číst Jozovu Hanuli až jako druhou, kdy už člověk zná osobní příběhy lidí, kteří se míhají kolem. Paní Květa Legátová dokázala napsat teskně lidský příběh na málo stránkách a bez dramatické hysterie. Jsem nadšena. A zároveň mě bolí srdce.
Mohl bych vůbec dát jiné ohodnocení? Nejprve jsem viděl film Želary. Okouzlil mne svým příběhem a proto jsem se pustil i do novely. A ta je ještě krásnější. Obvykle radím nejprve přečíst knihu a pak teprve kouknout na film. V tomto případě ale musím říci, že mne film velmi příjemně navnadil a proto nabízím: zkuste to také tak; nejprve film a pak knihu. Obojí má své místo a svojí hodnotu, vzájemně si to nepřekáží a knihou vygraduje to, co uvidíte ve filmu.
Film jsem viděla a líbil se mi...ale kniha mě nadchla!!! Nádherný, silný příběh, který jsem přečetla jedním dechem během odpoledne a určitě se k němu časem vrátím. Teď si musím dát pár dní pauzu, abych si dojem z knihy "vychutnala" a vstřebala jej...
Úžasný příběh,knihu jsem četla už několikrát a patří k mým nejoblíbenějším..Paní Legátová je skvělá..
Film Želary patří k mým oblíbeným, viděla jsem jej několikrát, ale k přečtení knižní předlohy jsem se dostala až nyní. Ta má jedinou vadu - 110 stránek uteče jako voda a zůstane velmi silný, krásný poetický příběh, který má rozhodně co říci i v dnešní uspěchané době, tolik nepodobné drsnému životu v zapadlé vesničce Želary.
Stručné, jednoduché a dobře napsané; i v krátkých větách autorka skvěle vystihla atmosféru, jen konec mi připadal moc náhlý - možná mohl být trochu více rozepsán.
"Příběh, který jsem předtím nikdy neslyšela, byl prostý.
Dospělý muž vyprávěl pohádku dospělé ženě, v noci před jejich sňatkem, u kachlových kamen pod petrolejkou, ve vůni bylinného čaje...."
Prostě prostý příběh, plný nádherných maličkostech, které byste v dnešní době asi těžko hledali. Tato tenoučká knížečka, mi ukázala, co opravdu znamená láska a romantika, a díky ní jsem pochopila, že slovo "láska" má úplně jiný význam, než jaký jsem o ní měla mínění...
Přečteno za odpoledne...klidně bych četla dál...nejen o Hanuli a Jozovi, ale i o dalších postavách ze Želar...po přečtení knihy Želary jsem v sobě nesla podobné emoce, jako po přečtení Žítkovských bohyní...a když jsem četla Jozovu Hanuli, zjistila jsem, že se autorka nechala inspirovat oblasti moravských kopanic...stejně jako Kateřina Tučková.. Evidentně má ta oblast něco do sebe...a dokonce bych si dovolila připodobnit styl psaní obou autorek...krásné čtení, češtinářská lahůdka :)
Na toto téma už jsem četla více příběhů, každý byl jedinečný. Hlavní hrdinky mi bylo líto ale zároveň jsem obdivovala sílu Jozy, který se obětoval a nesmírně riskoval. Konec je opět zdrcující, jako u leckteré jiné knihy tohoto tématu. Nicméně co se týče čtivosti, znám lepší knihy.
Nádherná kniha, kolik krásy a citu se vejde do těch několika stránek.
Teď jsem ji četla podruhé po třinácti letech, poprvé samostatně, nyní nejprve Želary a po pár týdnech Hanuli. A musím uznat, že zážitek je jiný. I když příběh může stát sám o sobě a osudy některých postav jsou připomenuty, přesto toho je tolik, co je v Želarech a co dává na Hanuliny nové přátelé jiný pohled.
Film je pěkný, třeba Joza nebo Lucka se povedli, ale nezachytil tu jemnost rodícího se citu, nejistotu, strach... Prostě kniha opět vítězí.
Nenapadlo mě, že bych se při čtení povinné četby mohla zamilovat, a stalo se. Poklad, který si budu v knihovně i v srdci hýčkat.
Kniha tak prostá, přesto hodnotná nejen obsahově, ale i textem. Je to tak čisté a půvabné, ale na druhou stranu je to tak silné a obohacující. Jedna z nejhezčích, nejmilejších, nejčistších a zároveň nejsilnějších knih. Něco, co jsem vůbec nečekala. Tak nádherný a citlivý příběh, až se mi svírá srdce. Zamilovala jsem se hned na prvních stránkách a byla jsem přesvědčena, že to tak bude až do konce. A paní Legátová nezklamala. Četlo se to úplně samo, nemohla jsem přestat, až jsem si ji i šetřila, aby mi vydržela déle. Pro mě jedno z největších literárních zalíbení a překvapení. A často si na ni vzpomenu a mám z toho hřejivý pocit, který se rozleje po celém těle, doslova. Takové to, jako když se člověk vrací po dlouhé době domu. Srdeční záležitost.
Jsem strašně ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst a vyjádřit jí aspoň touto cestou můj obdiv a úctu. Mrzí mne, že jsem se k ní nedostala dříve, ale určitě se k ní v průběhu života budu vracet. Vždy ji budu všude a všem doporučovat. Děkuju, paní Legátová.
Kraťoučká knížka o lásce a o tom, že ji člověk může najít i v takových situacích, kdy se to zdá být takřka nemožné. I když se zpočátku zdálo být pro hlavní hrdinku označení "Jozova Hanule" trestem, nakonec se pro ni stalo odměnou. Knížka je tak moc krátká a tak dobře napsaná, že jsem si posledních pár stránek šetřila, aby mi čtení vydrželo aspoň o malinko déle. V knížce je spousta skvělých myšlenek a určitě se k ní v budoucnu ještě vrátím. Viděla jsem i film s jedinečnou Aňou a musím říct, že postavy z filmu se mi míhaly při četbě před očima, ale nebylo to nic, co by mě rušilo. Pohádka o dobru a zlu...
str. 25: "Láska je náš osobní problém, trofej či tragédie a nezáleží na tom, je-li opětovaná."
str. 208: "Uvědomila jsem si též, že jsem zde v těchto horách , v krajině divů, prožila svůj osobní zázrak."
Knížka má jedinou chybu-je příliš krátká.
Perfektně napsaný příběh.Strašně se mi líbily myšlenkové pochody Hanule.
,,Usoudila jsem,že žiji pod zvláštní ochranou,avšak můj nový domov se mi začal jevit
v podivném světle.
Vdávám se na Sicilii.´´
Dokonale napsané dílo se pozná mimo jiné tak, že nepotřebuje velké množství stran a přesto je v něm obsaženo všechno. A vždy, když na knihu vzpomínám, což se stává poměrně často, přemýšlím o ní jako o dlouhém, uceleném příběhu skutečných lidí, který ve mně zanechal nesmazatelnou stopu.
Ačkoli se filmové zpracování povedlo, kvality originálu ani zdaleka nedosahuje a má i celkově jiné vyznění. Překrásné popisy syrového prostředí, krásné nezaměnitelné postavy a závěr, který byste ve filmu hledali marně.
Protože tahle Hanule byla a bude Jozova.
Překrásná kniha, která nepochybně neztratí nic ze své výjimečnosti ani za mnoho let.
Doporučuji!
Zprvu jsem si myslela, že jako jedna z mála dám v hodnocení dvě hvězdičky. Ale po pár stránkách mě kniha uchvátila svou "jednoduchostí a čistotou". Krůček po krůčku jsem spolu s hrdinkou "poznala", co je to opravdový, hluboký cit, který se nazývá láska.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) láska zfilmováno Beskydy rozhlasové zpracování klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2002 |  Jozova Hanule |
| 2001 | Želary |
| 2003 | Pro každého nebe |
| 2006 | Nic není tak prosté |
| 2009 |  Návraty do Želar |
K tomu co napsala AllyKumari není co dodat. Nádherný příběh, který má hodně nečekaný konec. Čte se úplně sám a není možné se od něj odtrhnout.