K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1302
1302
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Přidat komentář
Za mě je úmorné nořit se do dnešní současnosti rozpadlých vztahů, sebestřednosti a nekomunikace ještě v knize.
Styl je originální, realistický i v něčem zajímavý, to bezesporu; a jasně, každý se tam najdeme, ale . . .
Nepřečetla jsem celé, asi radši poskytnu čas blízkým i vzdálenějším, aby se mi nestalo to, oč v příběhu běží . . .
A to, co jsem přečetla, nebylo úplně špatné, ale hodnotit nechci.
Mám na autorčin styl trochu pupínky :))
Po knize jsem sáhla, protože jsem chtěla něco lehčího na čtení, ale můj šálek kávy to není. Kniha, která se koncentruje kolem popisu vztahů odosobněným, strohým, nemastným a neslaným stylem (asi jako když vysvětlujete nedomorodci, jak se dostat na vlakové nádraží), mě postupně čím dál tím více nudila a do četby jsem se spíš nutila. Beru to tak, že tento styl psaní měl asi o to více zdůraznit emoce či myšlenkové pochody postav, posílit autentičnost vypravovaného, ale celkově mě to spíše míjelo, i když vykreslení reálně uvěřitelných vztahů tomuto dílku upřít rozhodně nelze. Dojem mi pokazil závěr kapitola zbytky životů, to mi přijde jako naprosto zbytečný a podbízivý krok ze strany autorky převážně ženskému, šťouravou zvědavostí postiženému publiku. U tohoto typu knihy si říkám, že za měsíc ani nebudu vědět, o čem to celé bylo.
Tohle Petra napsala v 25 letech??? Nechápu... Je to naprosto skvělé! Na pár řádcích řekne víc, než jiní autoři celou knihou. I když píše úsporně, nijak to neubírá na vykreslení postav a já tak s nimi trpěla, litovala je, soucítila, držela jim pěsti. Navíc se mi líbí, že příběhy jsou uzavřené, i když bych některým postavám (hlavně Jítě a Magdě) přála lepší konec. Prostě po všech stránkách naprostá spokojenost.
Moje první kniha od této autorky. Vzala jsem si ji s sebou k moři. :-)
Styl psaní byl trochu neobvyklý, ale četla se mi dobře. Ve finále mám ale z knihy trochu depresivní pocit.
Skvělá knížka. Byla jsem hodně překvapená, jak tak mladá ženská dokáže s takovou jednoduchostí pochopit pocity různejch generací. Nadchnul mě její lehoučký styl psaní.
Kniha je napsaná docela neobvykle, ale takovým lehkým stylem. Překvapilo mě, kolik je postav v tak tenké knize. V této knize pozorujeme životy několik lidí z rodiny a jak všichni dopadli. Bylo to velmi zajímavé pozorovat jejich osudy a to jak se v řádu několik let změnili. Lehké počtení, které stojí zato.
Sice moc nemusím tento styl psaní, ale knížka se mi docela líbila. Autorka krásně vystihla a popsala charaktery všech postav, jejich trápení, radosti i to, co by bylo do budoucna, nebo v případě jiného rozhodnutí. Jednoznačně doporučuji.
Další Soukupová do sbírky, opět nezklamala!
Autorka je známá a ceněná její schopností naprosto dokonale vystihnout lidské povahy, emoce a vztahy. Při čtení jejich knih máte často (možná častěji, než byste chtěli) pocit, že stejné vzorce chování znáte od lidí ve svém okolí. Když jsem si zjišťovala, o čem je kniha K moři, okamžitě mě svým námětem zaujala.
Jedná se o takovou typickou Soukupovou: rozpadlá rodina, kapitoly z pohledu otce, pohledu matky, pohledu dětí. Do toho nová žena, nové děti. Každý z nich má naprosto odlišný názor na věc a zásadní je problém v komunikaci, kterým trpí naprosto všechny postavy. Když se část téhle sestavy vydá na dovolenou k moři, kde jsou všichni odkázáni jen sami na sebe bez možnosti úniku, dochází někdy k úsměvným, často však ale bolavými situacím; o to víc, že jakožto čtenář vidíme do hlav všem postavám. Mnohokrát jsem při čtení měla sto chutí některé z postav říct bože, neřeš to, nepřemýšlej nad tím tolik!, no, jenže pak jsem si uvědomila, že přesně takhle se v mnoha případech chovám i já :D
Skvělý to bylo, jako vždy!
Psychologická sonda, úžasné rozklíčování pocitů jednotlivých protagonistů/-ek, tak nádherný popis povah. Popis každodenního snažení o dobré fungování. Zjištění, že mnohdy ani toto snažení nezajistí porozumění mezi blízkými. Mnoho z této a ostatních knih Petry Soukupové si čtenář odnese do svého života, mnoho věcí pochopí. Maximálně mi vyhovuje autorčin styl psaní - laicky bych ho nazvala rychlý, úsporný, takový staccatový ....
Čte se to samo, skoro jako Patrik Hartl :-) Ale tohle je literatura, nejde tu o pobavení čtenáře, ale o to jít do hloubky různých lidských povah. Jen mi připadá, že to v nic moc nevyústilo. Závěrečné dovyprávění osudů jednotlivých postav už mi přišlo jako nastavovaná kaše. Ale o autorčiných záměrech nic nevím, můžu se zatraceně mýlit. A ještě jedna věc mi maličko vadila - občas drhnoucí čeština. Celkově ale vynikající čtení, poctivé čtyři hvězdy. A moc se těším na nějakou další Soukupovou :-)
V knize sledujeme Petra, jeho manželky a děti v průběhu, dalo by se říct, vlastně celých jejich životů.
A dozvíme se úplně všechno. Jak kdo skončí, včetně toho jak by skončilo to, co se stát jen mohlo, ale nestalo.
Místy to na mě proto působilo až příliš přesyceně.
Na knihách Petry Soukupové mě ale hodně baví mimo jiné to, že je úplně jedno, kdy se děj odehrává. Doba není podstatná. Záleží vždy jen a pouze na lidech, co mají protagonisti vedle sebe.
A tak to asi je. Vztahy jsou vždycky nejvíc.
Tyhle vztahy jsou ale dost nefunkční s absolutní neschopností jednotlivců komunikovat. Po dočtení tak zůstává jakási pachuť a pocit marnosti.
To ale nemění nic na tom, že sledovat geniálnost toho, jak autorka umí vystihnout pocity všech zúčastněných, mě opět nesmírně bavilo.
Přečetla jsem poměrně rychle, ale bylo to hodně zvláštní. Styl psaní nezvyklý a téma vážné. Rodinné vztahy, propletence a přiznávám, že jsem se hůř orientovala ve velkém počtu postav a vztahů. Často jsem si musela "uvědomovat" o kom právě čtu a že se to střídalo opravdu rychle. Takže nakonec nevím. Zatím se na další knihu od autorky určitě nechystám.
Miluju Petru Soukupovou! Moje její druhá knížka, další čekají na přečtení. Umí perfektně vystihnout postavy, jejich pocity. Téma každodenní, ale jde hodně do hloubky.
Už v první knize autorka ukázala svou nejsilnější stránku - mezilidské vztahy popsané ze stran všech zúčastněných a vzájemné míjení se.
Tady sledujeme vztah Magdy a Petra, kteří spolu mají dvě dcery, rozvedou se, Petr se dá dohromady s Klárou, zase mají dvě dcery a Petr se po letech vydává se všemi čtyřmi dcerami k moři. Každá z dcer je úplně jiná, do toho Petr nerad něco řeší a celou dovolenou chce mít klid a číst. Nastane několik nedorozumění. Autorka popisuje pocity všech dcer i Petra a poté, co se vrátí od moře příběh pokračuje dál. Nechává nás ve stručnosti nahlédnout, jak jejich životy pokračují v dospělosti/stáří.
Skvěle napsaná kniha, se smutným nádechem, vyhlídky nic moc. Trošku mi tam chybí víc naděje, ale autorka je v knize realistka, popisuje život takový, jaký je a hlavně vztahy takové, jaké opravdu bývají.
"Vystaví si na stůl v kanceláři fotku, jak jeho čtyři dcery stojí na břehu moře a kření se do slunce. Jejich jedinou společnou fotku. Petr se na ni někdy podívá a cítí největší lásku, jaké je schopen. O tom se ale ani jedna nikdy nedozví."
Zvláštní , ale milé. Lidé by spolu měli více mluvit, sdělovat si pocity, nemít tajnosti, nebát se reakce druhých. Styl je specifický a je potřeba si na něj chvíli zvykat. Půjčuji dál.
Příběhy a postavy Petry Soukupové mám ráda a ráda se k ním vracím pro jejích opravdovost, plastičnost a různorodost. Všechno s nimi vždycky hrozně prožívám a přemýšlím o nich i mimo čtení, jakoby to byli členové mojí vlastní rodiny. K moři bylo před pár lety jedno z mým prvních setkání s autorkou a příběh o složitých vztazích čtyř sester se mě hodně dotkl tenkrát i teď napodruhé. O to víc si tak vážím blízkého vztahu se svou sestřičkou, který i přes odlišnostI povah a sem tam postojů a názorů přetrvává i v dospělosti.
Jedna z prvních autorčiných knih a zároveň jedna z posledních mnou nečtených knih, která na mě skoro dvě léta čekala doma v knihovně. Konečně jsem se k ní dostala.
Pro časté čtenáře knih od Soukupové nebude tento kratší román žádné překvapení. K moři je klasické rodinné drama, které je psané v krátkých, často strohých větách (autorčin styl). Seznamujeme se se dvěmi hlavními postavami, Magdou a Petrem, kterým osud nadělil pořádně vzrušující život plný dětí, lásek, zrad, bolesti, radosti i starostí. Cesta k moři je takovou třešničkou všeho.
Co bych Vám měla více napsat? Je to prostě srdcovka, jako každá jiná kniha od Petry Soukupové. Tato malá milá knížka mě hodně potěšila i tím, že byla krásně zakončená.
Jediné co mě mrzí je to, že jsem knihu přečetla až teď, protože ji Host Brno vydalo už v roce 2007, ale co, kniha počká, neuteče :)))
A já už nějaký ten čas doufám, že Petra Soukupová píše další, protože mi zbývá už jen Bertík a Čmuchadlo. Budu se muset prozatím spokojit s povídkami.
Zajímavá kniha, byť se nečetla snadno.
Při jejím čtení ks si vzpomněl na svoji babičku, často vyprávěla útržkovité historky bez hlubších point o lidech ze vsi, které "..přece musíš znát, ten bydlel ve třetím baráku od konzumu, akorát teda umřel v šedesátém roce a to ty jsi vlastně ještě nebyl na světě. No ale ten měl ve stodole Spartaka."
Autorce se povedlo do útlé knížečky narvat tolik informací a příběhů jako do deseti sezón seriálu ulice. Bohužel pro mě, ty příběhy byly vlastně i docela podobně hodnotné, nejsem cílová skupina. Postavy mě nebavily a většinu knihy jsem se navíc trochu ztrácel v tom kdo je kdo.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Název přesně sedí, jednoduché čtení, obyčejný děj. Nenadchne. Ale na letní dovolenou může být.