K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1302
1302
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Přidat komentář
Audiokniha: čte Martina Frejová Krátká, ironie s pachutí smutku
Perfektně propojené vztahové etudy.
Propletenec vztahů několika rodin.
Jeden otec, dvě matky, čtyři dcery tvoří základnu.
Cesta k moři je komorním dramatem zablokovaných vztahů.
Čas jakoby zmizel, protože Petra Soukupová naservíruje v jedné větě minulost, přítomnost i budoucnost všech hrdinů tohoto úsporně napsaného příběhu. Někdy však informací přehršel, takže mozkové závity čtenářů mohou být hodně zatížené.
Rozvinuté posloupnosti vztahů mnohdy pro mě již nepřehledné.
Život je divadlo a my jsme v něm herci, ale kdo je režisér?
Je to osud nebo my sami?
A možná jenom stačí dobře spolu komunikovat. Laskavě, bez předsudků.
A hlavně pravdivě.
Kdo však rozhodne, kdy ,mlčeti zlato" a kdy ,,líná huba, holé neštěstí?"
P.S.: Jenom naše srdce.
Prvotina Petry Soukupové nás vezme na výlet k moři. Otec a čtyři nepříjemné dcery (manželky - bývalá i stávající zůstávají doma) se vydávají na rodinné dobrodružství. Jsou spíše vedle sebe než spolu a každá se zaobírá svým trápením.
Autorka na dvě stě stran zmáčkla všechno trápení co za jeden život můžete zažít, od prvních lásek, přes děti, rozvody až po ztráty. Kniha se pro krátké kapitoly a nenáročnost děje čte lehce, ale žádnou hloubku nezanechá, tak jak mizí vlnka za vlnou v moři tak uteče i příběh. Moc se mi líbily posleeni stránky, kde je zkráceně popsán životní osud každé z hrdinek a hrdinů.
Trochu mě rušil občas kostrbatý slovosled a až příliš scénářovitý způsob vyprávění. Ale vím, že autorka se s každou další knihou vypsala a já sáhnu ještě po knize Zmizet.
"Výlet k moři definitivně skončil.
Bára bude při pomyšlení na něj akorát naštvaná, že si to kazila myšlením na někoho kdo si to nezaslouží.
Jíťa to bude mít navždycky spojené s kaštanem.
Adéla s tím, jak se dozvěděla o své cizotě.
Johanka si to pamatovat nebude, protože byla moc malá."
(SPOILER)
Postavy v knize mi lezly neskutečně na nervy. Všechny. Bez výjimky :D Opět jsem si musela zvyknout na osobitý styl psaní, který jsem u nikoho jiného než u Petry neviděla a jo, líbí se mi. Ač je knížka docela útlá, tak prožijeme s postavami v podstatě celý jejich život.
Život několika lidí vzájemně propletených rodinnými vztahy. Ty se protnou při dovolené u moře, kam vyrazí otec se svými dětmi. Dvě z toho již dospělé. No, nebudu vám nic nalhávat, ale takhle zpruzelou rodinu bych u moře potkat opravdu nechtěla. Otec, který si myslí, že je všechno super a nevidí, jak se jeho dcery trápí nejen pubertálními náladami. Ta rodina, ač jede společně, je neskutečně rozklížená. Vždyť oni spolu sice tráví čas, ale jen fyzicky, jinak ne. Jsou si tak vzdálení!
Na konci knihy se dozvídáme co se s postavami dělo dál. A prožijeme s nimi tak jejich celý život. Je to hezké, ale proč musí všechny zažívat tak těžké osudy? A nebo, že by život opravdu takový byl? Asi ano...
Tato kniha pro mě sice patří mezi nenáročné, ale vlastně mě něčím strašně bavila. Atmosférou, jednoduchostí, všednodenností... hezké!
Vypadalo to na novelu o pár strankách, plus malinkatej formát. Ale pro mě tak nudné. Petra má svůj styl, který si časem sedl, ale K moři je takový divný mišmaš, trochu jako scénář. A děj mě opravdu nestrhl. Sleduje se několik postav, časové osy nejsou jasné, autorka to míchá klidně uprostřed věty, nevíte tedy, co se děje teď a co bylo nebo bude. Já se zorientovala, ale možná proto mi přečtení této knihy trvalo tak dlouho. A osudy těch lidí se mě tedy nedotkly. Taková usínací kniha.
Úplně nenáročné a jednoduché čtení o jedné úplně obyčejné, velké rodině a jejich cestě k moři.
Petra Soukupová se s vyprávěním nemaže. Jde rovnou k věci, rychle, úsporně, zdánlivě zkratkovitě. Ale přitom je tam řečeno vše. Vše podstatné. Nic víc nic míň. Kniha má rychlý spád, je to jízda, která se dá jen těžko zastavit. Nutí vás to číst dál a dál. Chci si tu knihu pamatovat, abych si vždycky byla vědomá toho, že dětská duše je křehká, povahy různorodé a na mých reakcích a chování jakožto dospělého záleží. Dobrá kniha by měla něčím praštit čtenáře do nosu, donutit ho se zamyslet , rozšířit obzory, pomoct utvořit názor. Tahle kniha mě do nosu praštila. A ten styl vyprávění je vážně jiný a zajímavý.
Styl autorky opět pobavil a nezklamal. Líbí se mi, že nic nenechá otevřené a nedořešené, že jsou osudy hrdinů dokončené. Nejvíc obdivuji, že Petra Soukupová dokáže psát příběhy úplně obyčejné každodennosti, které chytnou a baví.
Prostě boží :) Velmi se mi líbil styl,kterým je kniha psaná. Finále naprosto famózní-jak žila a dopadla každá osoba z příběhu. Určitě stojí za přečtení!
Hodně zajímavý příběh, nepřišlo mi tam nic neuvěřitelného, knížka mě hodně bavila. Petra Soukupová dokázala fakt hezky charakterizovat postavy a popsat jejich myšlenkové pochody.
Na knížce mi vadil styl psaní jako na korespondenčním lístku a především vynechávání sloves. Dost dlouho mi trvalo, než jsem to dokázala skousnout tak, aby mi to nekazilo čtení. Například: "Adéle znovu mizerně." "Navečer na víno s Erikou. Už dávno si není co říct. Erika ve škole, tohle štěstí já tátovi nedopřála, myslí si Bára a poslouchá kecy o úplně cizích lidech a cizích problémech .... .".
Knihy od Petry Soukupové mám ráda, jen trochu víc se mi líbila knížka Nejlepší pro všechny. Nicméně i tato se četla dobře, opět zvláštní styl vyprávění, takový popisný, s minimem přímé řeči. Povahy jednotlivých postav jsou dobře popsány a jejich neschopnost spolu dobře komunikovat vlastně odpovídá životu....
Styl mi vyhovoval, stručné, jasné :-) někdy mi slovesa chyběla, ale četlo se to dobře. Příběh mě moc neoslovil. Pořád hodnotila, jak která postava je přitažlivá pro druhé pohlaví. A je to jedna nevěra za druhou.
Čistá depka. Jen si nemůžu pomoct, ale jako bych to už četla nebo viděla - možná svého času v Manželských etudách?
Knihy jdoucí do hloubky postav většinou mají jedno společné - sofistikované postavy nebo minimálně sofistikované vyjadřování o nich. Mnohdy mě ale napadalo, jak by vypadala kniha o postavách obyčejných, o nás, o lidech, kteří žijí normálně, standardně, nepřemýšlí každý den nad smyslem života, ale tak nějak jej pojímají v celé jeho jednoduchosti a neměnnosti, nehrajou si na nic. Petra Soukupová mi tyhle otázky zodpovídá. S grácií a pompou toho, že i jednoduchý styl psaní, jednoduché úvahy postav, každodenní starosti a pohledy do jejich "obyčejných" duší, nám může dát neotřelý a hluboký vhled do života lidí, kteří nejsou neznámí nadlidi, ke kterým se sotva přiblížíme, ale jsou to lidé, jsme to my, jsou to naši rodiče a naši prarodiče. A proto je to magické a boží!
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Dovedu si představit, že v roce 2007 tato kniha zřejmě nesmazatelně dopadla do českého literárního rybníčku a udělala tam velkou díru. Dnes už tolik styl Petry Soukupové nepřekvapí, ale i tak má zvláštní náboj číst si její romány, byť je tento jejím prvním. Popisuje takový typ všednosti a "obyčejného" lidského patlání se v životě, který ukazuje, že každý bojuje (s) vlastním rozumem, vůlí, citem, na své vlastní frontě, a když se jednoduše potká víc lidí, kteří se neumí/nechtějí vžít jeden do druhého nebo spolu byť jen "normálně" komunikovat, přirozeně dochází k neporozuměním, míjení se, strádání. Smůlou, avšak nepřekvapivým faktem zůstává, že tímto pomyslným kolbištěm se stává prostředí rodiny - základního lidského společenství, kde se propojují životy vícera rozličných osobností. Avšak... o čem je život jiném než o tom, abychom se stále učili balancovat v něm a v situacích, do kterých jsme vrženi? Proto se romány Petry Soukupové zdají takové "prosté", protože je do určité míry prožívá každý z nás :)