K moři
Petra Soukupová
V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři.
Přidat komentář
První knížka od Petry Soukupové, kterou jsem četla. Je to zároveň její prvotina. Překvapil mě způsob - styl psaní. Je to takové hodně rychlé. Knížka se ale také rychle čte a odsýpá. V podstatě je to ale dost smutné čtení, jak každý sleduje jen vlastní zájmy, jde si z svým a sobecky a bez výčitek svědomí. Knížka je čtivá, je ze života - bohužel - nějak se mi nelíbí to sobectví a ideál - hlavně vlastní zájmy a prospěch. Knížka je pesimistická, snad to zase tak v životě u každého není.
"Petr je s Klárou na večeři a pak u ní doma, když je s ní, je to tak silné, že prostě nemůže cítit nic jiného než lásku a radost, že je s ní. I když Petr trochu zaměňuje sex za lásku. Samozřejmě, láska následuje. "
Musela jsem té strohé originální stylistice přijít na chuť. Autorka často píše dlouhá souvětí, trochu mi tím připomíná Hrabala, ale nemá jeho květnaté vyjadřování, žádný Pepin. Děj na mě působí jako ramínko, na které by se měly navěšet nějaké ty šatičky či kalhoty, ale místo toho tam přijde další věšák. Je to, jak kdyby někdo převyprávěl rozsáhlý román. Ale přesto se mi to docela líbilo. Každopádně si přečtu i Zmizet.
Zvláštní, jednoduchý styl psaní skrývá ve své hloubce více než bychom našli v rozsáhlých souvětích. Autorka to prostě umí. Vyjádřit mezi řádky onu lhostejnost, nezájem až bezcitnost mezi členy jedné rodiny, nikdy nevyřčenou, protože navenek se zdá vše, jak má být, nedokáže tak bravurně jen tak někdo. Bonus, který dostáváme na samém konci, kdy se dozvídáme, jak každá postava dopadla v daleké budoucnosti, nám dává možnost, abychom sami posoudili, zda se právem nebo neprávem dočkala toho, čeho jsme předpokládali. Za mě neobyčejný čtenářský zážitek.
Rodinná kronika o dvou stech stranách. Psaná úsečně až stroze, ale čtenář se dozví vše, co potřebuje. Po Snížkovi je toto moje druhá kniha od Soukupové a nutno dodat, že mi její styl psaní naprosto vyhovuje.
Ačkoliv všichni ústřední hybatelé děje mají své mouchy, své problémy, svá trápení a každý se s nimi vyrovnává po svém, nejvíc přizabít jsem chtěla Johanku. To je sprateček, jak má být. A vůbec jsem měla s postavami problém, žádná z nich mě nechytla za srdce. Nejvíc jsem soucítila s Jíťou, ta její zahloubaná až zádumčivá povaha byla ovšem docela komplikovaná na tak krátkou knihu.
Opět se budu opakovat a budu chválit Host za skvělý cit pro výběr začínajících autorů. U Soukupové nakladatelství rozhodně nešláplo vedle, což dokazuje její již pěkně rozrostlá tvorba.
Mám knihy paní Soukupové ráda, i když se přiznám, že hezky na duši mi rozhodně nedělají. Kniha K moři byla opět psána jejím typickým strohým, úsečným stylem, který ovšem bez příkras jde přímo k jádru věci a o to více nás svou upřímností zasáhne.
Ze začátku jsem si říkala, že to je nějaké pitomé a naivní, ale vydržela jsem. A postupně zázrak. Syrové, výstižné a ve své zkratkovitosti a pravdivosti i velmi hluboké. Ke konci mě to už dočista rozkládalo - života běh.
Vůbec se nedivím že ta kniha byla tak oceněna.Čtení svižné, zajímavé, vtipné ač pod povrchem se vaří ta vzájemná rodinná lhostejnost a nevraživost.
Tedy musím říct, že je to ženský Hartl!!!mají úplně stejný styl, alespoň mně se to zdá a je super! nejvíc se mi líbí ty vsuvky v závorkách, kdy se dozvídáme o postavě i co se s ní stane za několik let ,třeba od myšlenek malého dítěte až po stáří a celý ten osud, to se mi fakt moc líbí.Takže tohle bylo hezky ukončené, ale Pod sněhem konec jaksi chyběl...to mě zklamalo.Tahle kniha je novodobý styl a jak jsem psala výš, umí ho jen Hartl a Soukupová...mohli by něco napsat spolu :-)
V mnohém připomínající Pod sněhem, ale pro mě osobně mnohem smutnější až depresivnější, silnější a hlubší. Nezapomenutelný čtenářský zážitek. Petra Soukupová začíná být moji srdeční záležitostí. Jsem rozhodnutý si přečíst všechny její literární počiny.
Další česká spisovatelka, která mě baví:-) Moje druhá kniha PS a opět nezklamala! Dávám 5*.
Velmi pěkně se kniha čte, má spád. Ač první Soukupové kniha, nečtu ji jako první, proto z ní nejsem oslněná tolik, jako, kdybych její styl teprve objevila. Nicméně moc pěkné čtivo.
Bojím se, že život je takový, jako v knížkách Petry Soukupové. :-) Opět čtenářova smutná spokojenost.
Tato kniha se velice dobře čte. Děj díky osobitému stylu autorky skutečně rychle "odsýpá". Líbí se mi i ukončení příběhu všech zmíněných postav.
Ked som zacala citat K mori, tak som si povedala WTF, co je toto za sloh na urovni ZŠ? No postupne sa mi riadky tejto knihy dostali pod kozu, to ako je napisana je zjavny zamer. Najlepsie na nej je to nevypovedane, skryte v tych jednoduchych, holych vetach. Neschopnost komunikovat medzi najblizsimi sa vznasa vo vzduchu ako bolestny vykricnik a neraz mate chut postavami zatriast. Paralely medzi touto knihou a obycajnym zivotom si snad najde kazdy, kto ho nema dokonaly a nenosi ruzove okuliare. Tesim sa na dalsie knihy od autorky. Za mna 4.5 *
Ty vzpomínky na doby (naštěstí) již dávno minulé, ty reminiscence. :) A netradiční pojetí, takže ačkoli za mě spíš bez děje, hodnotím vše ostatní kladně, ba i doporučuji.
Velmi povedená prvotina, ráda v četbě střídám žánry, takže po akční dobrodružné nebo sci-fi si ráda přečtu knihu z české současnosti . Soukupová mezilidské vztahy umí.
Třetí setkání s touto autorkou a stále je to dobré, i když Zmizet u mě jasně vítězí. Každopádně už zde jsou vidět jisté styčné body, které se pak objevují v Soukupové pozdějších titulech - rivalita mezi sourozenci, komplikované rodinné vztahy, nesebevědomí jedinci, nadváha apod. K moři je napsáno poměrně úsporně, postavy jsou vykresleny skvěle a není to veselé čtení, příběh jako takový je velmi smutný. Závěr, kdy se přehoupneme v ději takřka o 20 let, je zrychlený, ale bavil mne a svým stylem mi dost připomněl Hartlův Malý pražský erotikon (i když vzhledem k roku vydání se spíše inspiroval Hartl Soukupovou :-)
Na prvotinu samozřejmě výborné. Jediné co bych vytkl, je nezkrocená imaginace ve třetí části Zbytky životů.
Autorovy další knížky
2020 | Věci, na které nastal čas |
2009 | Zmizet |
2017 | Nejlepší pro všechny |
2015 | Pod sněhem |
2022 | Nikdo není sám |
Knihu jsem měla přečtenou během pár dní. Je napsána tak, že jsem v ní rychle proplouvala, až jsem se divila, kolik jsem toho během chvíle zvládla přečíst. Bylo to moje první setkání s Petrou Soukupovou a po přečtení jsem si jistá, že určitě ne poslední. V knize jsou příběhy ze života. Líbí se mi detailní popis povah osob, které zde vystupují. Knihu určitě doporučuji.