K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160399/bmid_k-mori-56r-160399.jpg
4
1312
1312
V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři.
Přidat komentář
Báječné čtení na cesty ... Kniha zůstala v jednom hostelu v Číně i s kontaktem, ale zatím se nikdo neozval :-D
Lituji jen toho, že jsem jako první četla "Zmizet", být toto mé první seznámení s autorkou, bylo by to dokonalé. Chladné, syrové, bez zbytečných emocí, vyhovovala i zvolená forma, za mě skvělé.
Autorka má zvláštní styl psaní. Jakoby bez emocí, na velmi malém prostoru podává čtenáři informace o každé postavě a o jejich vzájemných vztazích s ostatními. Vše se snaží pojmout, tak, jak to podle ní doopravdy je, nevymýšlí si, nesnaží se je ospravedlňovat, nesoudí….. Je schopna vás připoutat ke čtení jedinou větou v závěru kapitoly, kde naznačí něco, co se nevyhnutelně odehraje v budoucnosti.
A závěr? Jednotlivé postavy znáte, hodně toho o nich víte a teď žasnete, kam osud každého zavál a jak si s nimi pohrál. Komu přisoudil jakého partnera, rodinu, děti, komu samotu, bolest, nemoc, smrt. Na konci jsem si uvědomila tu šílenou pomíjivost života. Všimla jsem si, že Petra Soukupová svými příběhy vyvolává emoce kladné i záporné. Mně se její knihy líbí. Život prostě takový je (ať se nám to někdy líbí nebo ne).
Perfektní formát. Moc mě bavilo sledovat příběh z pohledu každého člena rodiny.
Svým způsobem otřesná knížka, myslím, obsahově. Je plná cynismu, chladu, deprese, cizoty... a to pozor - mluvíme o mezilidských vztazích. Autorka mistrovsky chlad celé knihy podtrhla psaním ve 3. osobě, s čímž jsem také chvíli bojovala. Po přečtení jsem měla divný pocit, že nic nemá smysl. Takže mě upřímně kniha moc nenadchla, ano přečetla jsem ji poměrně rychle, ale nejsem takový cynik. Chyběl mi prostě v knize nějaký "světlý bod". I ve válečné literatuře přes všechnu smrt existuje láska a přátelství. Ale tady nic...
Zas až tak depresivní mi to nepřišlo, prostě ze života, bez příkras, omáčky, čistá syrovost. Když se zamyslím, každou z postav bych ve svém okolí našla, aniž bych chtěla. Život je takový.
Kniha se velmi dobře četla, moc se mi líbila.,ten strohý styl psaní. Jenom ta pasáž o výletě otce se všemi svými dětmi k moři, mi připadala dosti rozvláčná. Konec knihy -Zbytek života- se mi líbil velmi. V tak krátkých, úsečných větách vystihnout celý dosavadní a budoucí život všech postav knihy, to prostě byla paráda.
Absolutní souhlas s Ivabel. Zbytečná kniha, postavy a jejich osudy ve mně nevyvolávaly žádné emoce, nebyly sympatické ani protivné, byly mi zkráka úplně ukradené.
Velmi jednoduše napsaný příběh. Žádné zbytečné rozvláčné pasáže, všechno na rovinu a přímo. V podstatě "jen" rodinná historie průměrné české rodiny. Ale má to cosi do sebe.
Plný počet za knihu, která vás doslova rozseká? Petra Soukupová to prostě umí :) Naprosto jednoduchý příběh naprosto obyčejných lidí a lidské drama zároveň. Pocity beznaděje, stísněnosti, přetvářka, egoismus, závist, sobectví, lhostejnost a sebelítost, to vše v této knize najdete. A ten jazyk a styl, ten mnozí čtenáři prostě nerozdýchají :) Pro mě rozhodně zajímavá a originální kniha, která vyvolá emoce, ať už jsou jakékoliv.
Dalo by se rict klasická Soukopovina. Depresivní, smutna, horka, ale tak uzasne ze zivota, ze se neslo odtrhnout. Velice ocenuji zakonceni s popisem budouciho zivota jednotlivych postav
Knížka byla docela depresivní. Ale přesto se mi velmi líbila , je napsaná docela zvláštní stylem. No prostě Soukupová :)
Moje třetí knížka od Petry Soukupové a zatím pro mě tedy nejlepší. Líbí se mi realistický styl autorky. Příjde mi, že vše popisuje hodně věcně, ale přesto má člověk pocit, že přesně cítí náladu dané situace, pocity popisovaných lidí...
Moje první kniha od autorky. Malou knížečku jsem brala jako oddychové čtení na cesty a vyklubala se z toho úžasná kniha, na kterou potřebujete klid a těšíte na čtení dalších stranek příběhu.
Krásná kniha o životě, o tom skutečném, kdy ne všechno vychází podle našich představ. Líbí se mi spisovatelčin velmi realistický pohled do života obyčejných lidí a její skvěle vykreslená psychologie postav. K moři jsem měla slupnutou raz dva a kniha mě mimo jiné donutila zamyslet se i nad vlastním životem a nad chováním k druhým.
Velice depresivní kniha, jakoby nikdo nikdy nemohl být v životě šťastný nebo alespoň spokojený. Co tím autorka chtěla říct? Že nemá smysl se o nic snažit, protože stejně nakonec budeme osamělí a nešťastní?
Asi nejslabší kniha co jsem od autorky četla. Všechno šlo nějak moc rychle, k žádné postavě jsem si nestihla vybudovat vztah. A ani děj celkově mě moc nezaujal.
Nejhorší na té knize je, že charaktery postav a vztahy mezi nimi jsou naprosto reálné, a hlavně proto je o nich tak nepříjemné a smutné číst. Autorka odkrývá lidské chyby a nedostatky. Je jen na nás, co si z knihy odneseme. Hodnotím 3*.
Když už si člověk myslí, že některou z postav čeká happyend, opět jsou veškerá čtenářská očekávání zklamána...Kde se bere v autorce mého věku tolik pesimismu a negativních pocitů? Zvláštní...Čte se to rychle, ale pocity jsou rozporuplné....
Jsem hodně překvapená, kde v sobě tak mladičká autorka našla tolik bolesti, smutku, deprese a skepse... A ještě hned ve své prvotině... Na strohý, úsporný, heslovitý styl psaní (je to jako když čtete telegram) jsem si zvykla poměrně rychle a po přečtení první části knížky jsem byla vcelku spokojenou čtenářkou, která po slibném začátku očekává vzestupnou gradaci příběhu a hlavně tedy taky kousek toho štěstí, lásky, naděje... Ale opak byl pravdou, část odehrávající se u moře mě moc nebavila a vydržela jsem u ní v podstatě jen proto, že jsem stále čekala nějaký zlom a zvrat v ději... Ale ten jel pořád ve stejně smutné linii a na kolejích osudu se stále víc a víc prohluboval pocit zmaru a já se úplně se všemi hrdiny příběhu propadala do věčného trápení, bolesti a deprese... A jsem opravdu ráda, že jsem dojela až na konec a že jsem to ustála, můj knižní zážitek nebyl vůbec veselý a vím na 100%, že tuhle jízdu už opakovat nikdy nechci a nebudu...
Četla jsem od autorky i Zmizet a pamatuji si, že to taky nebylo zrovna dvakrát veselé čtení, ale přeci jen zkusím ještě do třetice Pod sněhem a uvidím kam si Petru nakonec zařadím...
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Depresivní a smutná. Víc nevím co k této knize napsat.