K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/160399/bmid_k-mori-56r-160399.jpg
4
1312
1312
V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři.
Přidat komentář
Odpočinkové čtení. Celou dobu jsem ale musela přemýšlet. Jak jsou si v této rodině všichni navzájem cizí. Úplně jim chybí empatie, vzájemné porozumění a sdílení. Jako by autorka byla z dětského domova a nikdy nezažila normální rodinu. Otec si vezme své 4 dcery na dovolenou a tam se o ně nezajímá? Jen pije víno a čte si knížky? Kdyby spolu jeli čtyři úplně cizí lidé, snad by si to užili víc. Smutné.
Četla jsem jedním dechem! Líbí se mi ten atypicky styl psaní, opravdu jsem se do knihy začetla a nepustila ji, dokud jsem nedočetla "prolog".
Na pětadvacetiletou autorku, mě překvapil vhled do lidské psychiky a do následků pramenících z komunikace mezi rodinnými partnery. Stačí když se na stejnou věc podívají dva lidé rozdílným způsobem a už je oheň na střeše. Pak je dusno, něco visí ve vzduchu, každý má svoji pravdu a nikdo neví jak s toho ven. Následky pak mohou být katastrofální.
Scénáristický styl byl pro mě zajímavým zpestřením. Nejvíce mě bavily hypotetické kapitolky co by bylo kdyby... To jsem vždycky vzpomenul na film Lola běží o život.
Z postav mi žádná k srdci bohužel nepřirostla. Možná to bylo tím, že jich tam bylo docela dost a žádná z nich (alespoň podle mne) vyloženě nedominovala.
Nicméně si ještě někdy od autorky něco přečtu.
60%
Standard od Petry Soukupové. Kromě umně propracovaných charakterů na knize oceňuji zejména schopnost navnadit čtenáře k dalšímu čtení (předvídáním děje, "hypotetickými" scénáři typu "kdyby" atd.) a trefnou úderností slov, vět, odstavců, kapitol. Doporučuji!
Ze začátku mi knížka hodně připomínala scénář. V knížce jsem přeskakovala pasáže, děj má nezáživný, rozhodně se k ní nevrátím.
Četla jsem ji po Martě a Zmizet a musím říct, že mi přišla slabší.
I tak jsou postavy dobře zpracované, ale děj je poněkud nudnější než v jiných knihách autorky. I tak je kniha svá, dobře zrcadlí život v Čechách a vyostřené rodinné vztahy a pro čtenáře, jako jsem já, je na rychlé přečtení, protože člověk pořád čte a čte bez odtrhnutí, dokud nepřijde konec.
Úplně obyčejný příběh. Letem světem a velmi povrchně popsané osudy členů jedné rodiny. Jazyk, kterým je kniha psaná, je také absolutně nezvláštní. Když si vyslechnete příběh každé druhé rodiny u nás, tak vás to obohatí daleko víc než tahle kniha. Jsem velmi zklamaná...
Reálny príklad bezcitného, prázdneho, plynúceho života. Nie je priam strašidelné, že aj o nás by bol schopný niekto napísať takýto presný popis?
Pro mě velice smutná kniha o rozpadu vztahů. Až nepříjemně negativní. Ale ze života. Marta se mi líbila víc.
Moje první přečtená kniha od Petry Soukupové a hned mě dostala. Chvíli jsem si jen musela zvykat na dost nezvyklý jazyk. Je s podivem, kolik toho může být vyřčeno na tak málo stranách.
Tuhle prvotinu lze oprávněně řadit mezi nadprůměrná česká současná literární díla. Obyčejný život popisuje jaksi neobyčejně; smutný závěr příběhů mě překvapil. Jen mi vadila ta scenáristická forma, byť oceňuju, že se tím autorka stavěla do jakési vyšší pozice.
Tohle je fakt silná knížka a ne svou tloušťkou. Jednou jsem v knihovně čekal na autobus domů a vzal jsem náhodně tuto knížečku do ruky. No seděl jsem tam nakonec asi tři hodiny než jsem to dočetl. Životy několika lidí od narození až do smrti, napsané velmi strohým, neosobním stylem. Po asi dvaceti stránkách mě začalo mrazit v zádech a už nepřestalo. Takhle bych život prožít nechtěl a už vůbec bych nechtěl aby můj život někdo takovým způsobem popsal. Je to silně melancholická četba, možná se vám bude po přečtení několik dní spát velmi špatně. A možná na tuhle malou knížku už nikdy nezapomenete.
Jestli má kniha nějaké ponaučení, tak snad, že všechno, i sebemenší maličkost kterou uděláme a mnohem často naopak neuděláme, může druhým naprosto změnit život. Takový efekt motýlích křídel v mezilidských vztazích.
Jedním slovem: umí. Petra Soukupová opravdu umí, naprosto mě fascinovalo, jak mě naprosto obyčejným příběhem o naprosto obyčejných lidech dokázala přikovat do židle a nutila mě číst a číst. Ten její jazyk: měla jsem sto chutí jí dát pár facek za to, že "neumí" napsat normální větu, nedejbože souvětí! Ty věty bez přísudku, pane bože! Jenomže ono je to neuvěřitelně čtivé, dodává to příběhu tu správnou atmosféru a rytmus a vlastně si po dočtení ani nedokážu představit, že by to byla bývala napsala jinak. Akorát si teda teď jdu vzít do ruky něco úplně jiného (jak tematicky, tak stylisticky), na další Soukupovou to bude chtít čas na oddych.
Ako prvá kniha od Soukopovej, ktorú som čítal, ma ohromila. Slovníkom, štýlom, námetom, sprostredkovanou atmosférou ... Žiadne tančeky, pekne napriamo a natvrdo. Super knižôčka.
Syrovost psaní mě naprosto dostala. Díky této knížce mi zase jednou naplno došla tvrdá realita života. Je téměř jisté, že každý z nás žije a nebo bude žít kus života některé z postav. Jsem moc ráda, že mi dcera K moři i Zmizet doporučila...
Líbí se mi Soukupové věcný styl psaní. K moři mě zdeptalo méně než jsem čekala, přesto bylo zajímavé přečíst si něco s absencí citů.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Na autorčin zajímavý styl jsem si rychle zvykla... je to hodně realistické dílo, depresivní, ale je to prostě život. I když je to napsaný jednoduše, věcně, pocity a psychika postav je tady dokonale popsaná!