Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213900/bmid_kafka-na-pobrezi-1oO-213900.jpg
4
2609
2609
Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy. Párkrát se mu zdá, že matku zahlédl, ale je to mýlka.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2010
,
Odeon
Originální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ, 2002
více info...
Přidat komentář
Na všech jeho knihách se mi líbí hlavně to, že jsou psány tak, aby je dokázal strávit i občasný čtenář, zároveň jsou ale hluboké, napínavé a příběhy dobře vystavěné. Miluju to, jak pracuje s napětím, jak popisuje postavy, nikolov košatě ale dostatečně na to, abychom si je dokázali živě představit. Přesně jak píší něktřích v diskuzích, super na téhle knize je i to, že se k ní člověk může víckrát vrátit a stále v ní nachází něco nového.
Knihu řadím mezi nejlepší romány , které kdy Murakami napsal. U tohoto autora mi dokonce ani nevadí, že většina jeho děl má přes pětset stran.
Tak ja vam nevim.
Asi jsem na magicky realismus uz moc stara.
Vynikajici je prolinani svetu a Murakami utina kapitoly presne tam, kde ma. Neni pochyb o tom, ze vi, jak se to dela. Postavy jsou skvele napsane a autor jako spravna svudkyne odhaluje postupne jen to, co ma - a clovek si jen s touhou domysli.
Ale na me tam toho az prilis. Prilis myslenek, prilis odkazu, prilis pavucinek, u nichz si nejsem jista, ze jsem prosla vsechna vlakna. S cistym svedomim (a to si troufam tvrdit, ze nejsem zadny blbecek) si dovolim rict, ze bych Kafku potrebovala precist jeste jednou. A proto - nehodnotim.
Určitě to není knížka pro každého, ale za mě super. Zatím asi nejlepší knížka od Murakamiho, co jsem četla (zatím přečteno 1Q84 a Norské dřevo). Nakata a kočičky skvělý, Hošimův "rozhovor" s kamenem si taky asi budu nějakou dobu pamatovat :). Kafka mi přirostl k srdci až někdy v druhé polovině.
Chvílemi jsem měla pocit, že čtu Bulgakova, co se ztratil nejen v Tokiu, ale hlavně sám v sobě, načež při zmínce o přetažený předkožce se zase objevil Murakami, tak dobrý.
Každopádně pro mě nejlepší částí zůstává pokec pana Nakaty s kočičkami, to bylo taaaak hezký.
Prakticky mě bavily všechny postavy, střídání kapitol taktéž, i když to vypadá, že zhruba polovina knihy k ničemu nevede, na konci do sebe všechno hezky zapadne. Možná bych se jen ráda dozvěděla víc o psychopatickým Kafkovo otci. Občas mě obtěžoval Kafkovo trans kamarád z knihovny, kdy toho filosování bylo na mě už moc, pak to zase srovnal jednoduchý pan Nakata. A nevím, jak to Murakami dělá, ale ty jeho klučičí hlavní postavy mě prostě všechny do jednoho eroticky přitahují, Kafka nebyl výjimkou.
Parádní počteníčko - zatím pro letošek top1.
Moje třetí kniha od pana Murakamiho (Norské dřevo, Konec světa).
Přidávám k oblíbeným autorům.
...A hurá na 1Q84!
Za mě asi pořád nejlepší Murakamiho knížka, vlastně jedna z nejlepších obecně :-). Koupila jsem si ji před lety na letišti a během pár dní cestování jsem ji pak doslova zhltla s napětím nad každou přicházející stránkou. Silný příběh i postavy; kniha, ke které se dá vracet.
Dobré jitrnice přeji! Dnes stručně - Jižně od hranic, na západ od slunce byla past! Velmi překvapen tímto překvapením, jsem se rozhodl sebe překvapit Kafkou na pobřeží. A jsem opět překvapen! Tentokrát ale velmi nemile.
Murakami si tady šněruje lehce magický realismus a i když to je lehce, tak je to moc. To je jako když to polívky hodíte botu, stačí trošku a nedá se to žrát. Mladej Kafka uteče z domova a po cestě se mu děje děsný harampádí - omylem vojede svoji mámu, svoji ségru, zajde si do záhrobí a pak jde zase domu.
Teď jsem toho trochu asi vyspoileroval, ale věřte mi, že tohle bylo zábavnější než těch 650 stran. Takhle napsaný mi to připadá jak něco, co bych si docela rád přečetl.
5/10, protože jsem měl dobrej oběd a jsem milosrdný.
Moje první kniha od autora. Až na některé nezodpovězené otázky a ne zcela jasné linie mě kniha nadchla a zhltl jsem ji na posezení. Knižní pan Nakata se nesmazatelně zapsal do mého srdce.
Pro mě nejlepší Murakamiho kniha, co jsem četla. Příběh si mě hned po pár stránkách získal a ani jedinou stránku jsem se nepřestala bavit. Ač pro mne byly některé symboly opět nepochopitelné, viz. flétna. Všechny postavy mi přirostly k srdci, hlavně Kafka a pan Óšima. Příběh byl hezky ucelený, což se mi stalo u Murakamiho poprvé, že bych knížku nezavírala totálně zmatená.
Průlet surreálným snem. Celé mě to moc nebavilo. Děj dost nezáživný jeden kluk a jeden děda někam odjedou a nic moc se neděje. Trochu nadpřirozena, kluk si řeší oidipák, psáno kavkovským stylem jakoby povrchně. Jako namalovaný surreálný obraz s odpornými místy, z kterého sice cítím umění, ale nelíbí se mi. Díky tomu, že příběh měl realný konec a když to vidím zpětně, byl to komplikovaný metafyzický zážitek, který už mám za sebou, vlastně to bylo svého druhu dobré dílo.
Za mně opět skvělé dílo. Chápu že to není asi pro každého ale tak neuvěřitelně jak dokáže autor hodnověrně vyprávět a vést dialogy to je něco.
Klobouk dolu.
Chtěl jsem dát za čtyři hvězdy - pro někoho, kdo už pár věcí od Murakamiho přečetl, tu totiž není nic nového. Pak jsem si však vzpomněl na p. Nakatu a musím dát plný počet. Ono totiž, to, že tu není nic nového, není nutně na škodu, jestliže to, co činí Murakamiho knihy tak příjemným čtením, je tady namixováno v prvotřídní kvalitě.
Velmi zajímavá a zároveň zvláštní kniha. Murakami není typicky japonský autor, protože západní čtenář nemá problém s tím ho přečíst, odkazuje k mnoha celosvětově známým osobnostem a píše velmi čtivě. Samotný obsah je trochu náročnější a pravidelně prolíná příběhy dvou lidí, kteří se nikdy nepotkají, jejich osudy jsou ale propojené (možná ale ne). Zatímco pan Nakata je kvůli nehodě v dětství prostinký, naivní a i v důchodovém věku se chová jako dítě, Kafka Tamura je na svůj věk naopak vyspělý až moc, filozoficky se zamýšlí nad životem a snaží se vyhrát nad prapodivným prokletím, které ho provází. Murakami zcela záměrně vrší jednu záhadu za druhou, moc odpovědí nenabízí, resp. nastoluje několik možných variant a díky tomu, že se pohybuje v rovině magického realismu, dodává příběhu specifickou atmosféru zvláštního bezčasí. Ona magičnost a nadpřirozenost se navíc dá vysvětlit onou událostí z dětství pana Nakaty, takže vlastně nejde o nic extra nepřirozeného, jen to chce trochu fantazie. Román jako celek asi pochopit úplně nejde, protože konec je neuspokojivý a jen rozdmýchává další pochybnosti, rozhodně ale nabídne možná nový pohled na život a na to, co je skutečně důležité. Murakami se nevyhýbá ani poměrně otevřeným erotickým scénám, které ale nejsou úplně vulgární a navíc odpovídají věku jednoho z hlavních hrdinů. Je asi pravda, že kniha je umělecká až moc a někdy se ve snaze o filozofii zbytečně utápí a prodlužuje. To ale tolik nevadí, protože jazykově není moc náročná, pořád je srozumitelná, jen to chce umět číst mezi řádky. Kafka na pobřeží je hodně specifická kniha, kterou asi nejde úplně doporučit, nebo nedoporučit, protože na každého zapůsobí jinak. Je ale dobré ji ale zkusit přečíst, protože leckdo v ní najde možná naprosto klíčové informace o svém žití a případném směřování dál. Pro našince je navíc významná v tom, že poměrně dost odkazuje k české kultuře. 80 %
Ne,že by se mi kniha nelibila,ale japonská mentalita patnácti letého chlapce mě nesedla. O to více mě bavil příběh starého zvláštního dědy Nakaty.
Umělecké dílo, které právě svou uměleckostí občas snižuje čtivost, ale to je nahrazeno o to silnějším celkovým prožitkem.
Tak tohle byla opět jízda. Mám pocit, že Kafka na pobřeží nějakým způsobem předběhla v mých oblíbených i Norské dřevo. Četla jsem ji sice skoro tři měsíce, ale nijak toho nelituji. Člověk začne nad knihou usilovně přemýšlet, aniž by vlastně musel. Ten styl psaní ho k tomu prostě donutí. Všechny postavy jsem naprosto milovala, hlavně zkomoleniny pana Nakaty se mi líbily - překladatel si na celém textu dal opravdu záležet. Na druhou stranu byly některé scény popisovány až moc explicitně. I přesto ale budu z knihy ještě dlouho unesená.
Můj nejlepší Murakami. Zvláště od okamžiku, kdy začala báječná kočkiáda pana Nakaty.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus převtělování World Fantasy Award (cena)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Bacha na spoilery!
Murakami je velmi svérázný autor a tato kniha je toho důkazem. Užití magického realismu, krásný svět plný iluzorních představ. Je to už pár měsíců, co jsem knihu četl, ale přesto mám v hlavě stále jména hlavních postav, což u moc knih nemám, tak moc mě toto dílo oslovilo. Ať už sledovat příběh Kafky, Óšimy, slečny Saeki, nebo odlehčenou linku pana Nakaty a bývalého vojáka Hošiny. A zároveň krásné protnutí obou linek.
Zkrátka tu byla spousta momentů, kdy jsem neřešil, jak příběh dopadne, nic jsem neanalyzoval. Jen jsem si užíval pobyt v té knize, v přítomnosti, kterou jsem přitom prožíval, kdy jsem se plně empatizoval do svých postav, kdy jsem se jen usmíval při rozhovoru s kočičkama, kdy jsem cítil hrůzu z pana Walkera, když jsem se slušných deset minut jen díval do stropu a snažil se vstřebat smrt pana Nakaty. Kniha jednoduše vtáhne a je psaná krásně. A i přes tyto krásné, oduševnělé pasáže se zde daly najít momenty pro Murakamiho typické.
Avšak k celé této knize mám jedno velké ale.
Rozhodně bych tuto knihu nedoporučil někomu, koho bych chtěl uvést do Murakamiho tvorby. Pro takového člověka by se kniha mohla zdát těžká, možná frustrující na konci v důsledku dost otevřeného konce a bez zodpovězení spousty zásadních otázek, které celých 500/600 stran provázely ono dílo. Dejte známému přečíst nejdříve Norské Dřevo, nebo Sputnika. Tohle je rozhodně věc pro někoho, kdo je už lehce zvyklý na svérázný Murakamiho písemný projev.
Na knize se mi líbí rovněž to, že jejím samotným smyslem je to, aby si čtenář tyto nezodpovězené otázky sám domyslel a taky se každý výklad tohoto románu a názorů na něj může velmi lišit v závislosti na tom, jak daný čtenář knihu pochopil.
Jsem nadšen a rozhodně motivován do další tvorby Haruki Murakamiho.