Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213900/bmid_kafka-na-pobrezi-1oO-213900.jpg
4
2609
2609
Patnáctiletý Kafka Tamura žije s otcem v centru Tokia; rozhodne se najít matku a sestru, které před mnoha lety zmizely, a uteče z domova. Skrývá se v knihovně v malém městečku, kde pozná stejně "podivné" kolegy. Párkrát se mu zdá, že matku zahlédl, ale je to mýlka.
Literatura světová Romány
Vydáno:
2010
,
Odeon
Originální název:
Umibe no Kafuka / 海辺のカフカ, 2002
více info...
Přidat komentář
Moje zatím nejoblíbenější kniha od tohoto autora. Donutí vás často myslet "out of the box", což se mi na ní hodně líbilo. Moje první zkušenost s magickým realismem a určitě ne poslední, moc mě to bavilo a mohu jedině doporučit.
Od první kapitoly jsem cítila, že tato kniha představuje něco mimořádného a naprosto odlišného od knih, které jsem dosud přečetla. Kafka Tamura, pan Óšima, pan Nakata nebo slečna Saeki, pro mě naprosto nevšední figury, mě provedly celým příběhem s úžasnou lehkostí.
Obdivuji autora za to, že se mu podařilo velice svěžím stylem vykreslit a zároveň přiblížit podstatu magického realismu. Nemluvě o filosofických myšlenkách a úvahách, které se mu (pro mě jakýmsi nepochopitelným způsobem) povedlo začlenit do příběhu, aniž by tím čtenáře otravoval.
Musím říct, že pokaždé, když v zahraniční literatuře narazím na odkazy na českou kulturu, velice mě to zahřeje u srdce. Stejně tomu je i v tomto případě, kdy se japonský spisovatel ve svém díle zmiňuje o Sukově triu.
Otevřeně hned na začátku přiznávám, že jsem většinu knihy přeskakovala kapitoly s panem Nakatou a soustředila se jen na příběh Kafky. Přesněji řečeno jsem to s panem Nakatou vzdala po té šílené kapitole s kočkami, kdy toho na mě už bylo trochu příliš a Kafka Tamura mě navíc zajímal, a bavil víc. Kniha je hrozně těžkopádná, depresivní, zmatená, místy zbytečně zdlouhavá, až nudná. Na druhou stranu je to Murakami, takže je taky neuvěřitelně výstižná, fascinující, chytrá... Jsem pevně rozhodnutá se k ní za nějaký čas vrátit a přelouskat ji úplně celou, momentálně na mě byla trochu moc psychicky náročná a některá místa jsem opravdu těžko vydýchávala. I tak tam je ale spousta krásných myšlenek, klasická mystičnost je hezky zpracovaná a i když mě tam spousta věci rozčilovala a z autorových knih, co jsem zatím četla, mě rozhodně nadchla nejméně, bude mi dál ležet v hlavě.
Román o síle osudu, míře předurčenosti a otázce lidské možnosti tuto předurčenost zvrátit. Kafka Tamura v den svých patnáctých narozenin utíká z domu ve snaze svému osudu uniknout. Jde o to, řečeno jeho vlastními slovy, zachovat si uvnitř sebe místo, kam se člověk může vrátit. Kde pořád ještě zůstává sám sebou, což by v případě spáchání jistých činů už možné nebylo. Je zajímavé sledovat mechanismy, pomocí nichž dochází k postupnému naplnění osudu.
Je taky zajímavé, do jak lehkého kabátku je tak těžkotonážní téma zahaleno. Linie pánů Nakaty a Hóšina se čte sama a obsahuje i nemálo humorných okamžiků (např. Hóšinova sexuální zkušenost se studentkou folozofie). Přesto právě v rámci této linie dojde k náhradnímu naplnění toho nejhrůznějšího činu.
Od začátku jsem Kafkovi držela palce a jsem ráda, že se po všech peripetiích mohl nakonec v závěru knihy probudit do úplně nového světa.
S autorem se míjím. Nabyla jsem dojmu, že jsem asi na knihu stará. Že spíš osloví dospívající čtenáře. To téma odchodu z domova od rodiče, s kterým je těžké si porozumět. Pocit osamocení.
Taky jazyk je jak pro dětského čtenáře.
A všechna ta moudra o evropské kultuře nejspíš ohromí japonského čtenáře, ale mě ne.
Vadí mi i něco, co bych asi pojmenovala citová plochost.
A taky tam cítím kalkul.
Ale absurdní děda mě bavil.
Moje prvni kniha od tohoto autora a musim rict, ze jsem zkalamana Prvni polovina se mi moc libila a doslova jsem ji hltala, ale druha polovina mi prisla prekombinovana, musela jsem se nutit, abych knihu vubec docetla, ale jsem rada, ze jsem vydrzela, zaver se mi libil
První půlka je strhující. V závěru je magie, filozofie a obskurností tolik, že už je člověku jedno, jak to nakonec dopadne. Zkrátka zamotané až přemotané. Dlouho se mi zdálo, že je kniha jiná od ostatních a že se vyrovná Konci světa-Hard Boiled Wonderlandu. Ale ne, je to autorova řadovka.
Moje první a zřejmě i poslední kniha od tohoto autora. Pro mne to bylo mnoho dějů a myšlenek sešitých bez ladu a skladu do jedné knihy. Ani jedna dějová linie není dokončena, občas výjevy, které asi mají čtenářem otřást, ale do kontextu nezapadaly, nic na ně nenavazovalo, jako by autor nevěděl jak dál, tak do děje přidával další a další témata. Magický realismus mě neoslovil.
Překrásné. Podivné. Poetické. Živoucí, niterné a hluboké. A obohacující. Na mnoha úrovních. Na Kafku na pobřeží je žádoucí vyhradit si čas a klid. K jeho čtení si poslechnout Beethovena a upíjet dobrou kávu. A ponechat mysl otevřenou. A pak vás jistě nenechá chladnými, zapíše se do vás neodvratně. Ve mě tedy zanechal stopu velmi čitelnou. S vystavěným příběhem, protkaným symboly, krásnými dialogy, Kafkovo duchovním vývojem a všemi postavami je pro mne velikou inspirací. Vřele doporučuji nechat se jím okouzlit :-)
Dílo dnes již světoznámého japonského autora v sobě skrývá mnoho témat typických pro Murakamiho tvorbu- hledání vlastní identity hlavního hrdiny Kafky v dnešním světě, smyslu života a směřování člověka, prolínání tradiční japonské a západní kultury,existenční vakuum postmoderního doby, složité milostné vztahy. To vše okořeněné prvky magického realismu a freudovské psychologie. Doporučuji, příběh je zajímavý, čtivý, nabízí netradiční pohled na mnoho výše zmíněných témat a zároveň zde může čtenář sledovat kontinuálně druhý příběh pana Nakaty, který je neméně poutavou osobou.
Na Murakamiho 'magickém realismu' mi nevadí přítomnost magična a nevysvětlitelna v reálném prostředí (i když nazývat něco takového realismem mi přijde silně přehnané). Ba právě naopak – oceňuji, že jeho příběhy nejsou dopovězené a obnažené na kost.
Nemohu se však smířit s pocitem, že Murakamiho postavy na mě působí jako loutky, které někdy vědomě, jindy nevědomky plní nějaký vyšší cíl, nebo poslání aniž by k tomu měly jakékoliv motivy a důvody. Zcela očividné je to v případě pana Nakaty (za mě velmi otravné a nudné postavy), který zcela nechápe motivy a důsledky svého jednání.
Jenomže se nemůžu ubránit dojmu, že v Kafkovi na pobřeží jsou pány Nakaty úplně všechny postavy. Snad každý z hrdinů absolutně netuší, proč dělá to, co dělá, a mnohdy netuší ani to, co se kolem něj a v něm vlastně děje. Jejich jednání však vždy vede k nějakému (jim neznámému) cíli. Hrdinové si pak to, čeho si myslí, že dosáhli, subjektivně interpretují a koloběh se opakuje. Celé to pak působí jako velmi zajímavý příběh s prázdnými postavami, které jsou svým způsobem mrtvé a bez vůle, které pouze jedou po kolejích, co jim Murakami vytyčil. I když je krajina, kterou projíždějí zajímavá, nechci číst o strojích, ale o lidech.
“...protože když začneme lidi s nedostatkem fantazie brát vážně, tak stojíme proti přesile, ne?”
Toto je moje první knížka od tohoto autora a nejspíše i poslední. Moc nechápu, kvůli čemu si knížka vysloužila tak vysoké hodnocení.
Knížka je založena na tom, že se vyspí asi se svojí matkou a že zhanobí sestru. WTF???
Kladně mohu hodnotit jen některé pasáže s dědou Nakatou, kterým sem se zasmála.
Kniha se celkové četla dobře, na konec jsem se těšila jen z toho důvodu, abych si přečetla zde přečetla komentáře a hodnocení lidí, kteří jsou z knihy nadšeni a možná knize porozuměla. Nestalo se tak.
Nádherná kniha s prvky existencialismu, surrealismu a zajímavou dějovou linkou. Začínám mít ty asiaty docela rád :-D
Docela dobre se to cetlo, ale jinak to byl obsahove dost blabol. Ja na tyhle veci, kde se jedna o nadprirozeno s jinotajem a prolinanim paralelnich svetu, fakt nejsem. Urcite jsem si z toho ani zadny poselstvi neodnesla, na knizky tohoto typu nemam vystudovanou tu spravnou vysokou skolu :-D
Hmm... snažím se vymyslet, co říct. Murakami je prostě zajímavý, ale zároveň divný autor.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus převtělování World Fantasy Award (cena)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Přečti si Kafku na pobřeží, s Harukim si výborně rozumíš, našeptává mi kluk, co se mu říká Vrána. Jako vždy oplývá nezlomnou trpělivostí, neboť s ním neustále polemizuje rozum (v "Kafkově" případě odolával snad pět let). A už je mi jasné proč. Japonský mistr slova, citu, nálad a empatie zde pokládá otázky, při kterých zůstal rozum stát jako opařený...