Kapitánova dcéra
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/195892/kapitanova-dcera-195892.jpg
4
392
392
Táto historická novela sa odohráva počas pugačovského roľníckeho povstania v rokoch 1773-1775. Hrdina príbehu Griňov denníkovou formou rozpráva svoje zážitky z odľahlej Belogorskej pevnosti, kam ho preložili ako dôstojníka. Na ceste do Orenburgu daruje Griňov v hostinci kožuch neznámemu pocestnému za to, že ho v snehovej fujavici doviedol do bezpečia. Neskôr sa ukáže, že to bol sám Pugačov. Hoci je často veľmi krutý, ku Griňovovi je neobyčajne láskavý a veľkodušný. Griňova obvinia, že sa spolčil s Pugačovom a má byť príkladne potrestaný. No Máša, jediná vie, že Griňov mnohé nebezpečenstvá podstúpil iba preto, aby ju vyslobodil z rúk surového väzniteľa Švabrina, že svoje zásady nikdy nezradil. Rozhodne sa pre odvážny krok a láska jej pomôže prekonať všetky prekážky.... celý text
Literatura světová Novely Historické romány
Vydáno: 1987 , Mladé letáOriginální název:
Капитанская дочка (Kapitanskaja dočka), 1836
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) "Ve druhé polovině 18. století vypukne v carském Rusku, jemuž vládne carevna Kateřina Veliká, povstání, které postupně zachvátí celou říši. Jeho iniciátorem je kozák Jemeljan Ivanovič Pugačov. Na pozadí těchto dějinných událostí se odehrává příběh lásky mladého důstojníka Petra Griňova a dcery jeho nadřízeného důstojníka Marji Mironovové."
U některých knih si nepamatujete ani jména postav, ani děj, jen celkový dojem, který ve vás nechaly. Tohle je pro mne jedna z nich a ten dojem je i po letech stále velmi pozitivní. Pamatuji se, že se mi to četlo lehce a hrdinovi jsem fandil. A ačkoli je děj zakončen "zásahem shůry - deus ex machina", tak je to prostě jedna z těch povinných četeb, které ve mně zůstaly.
Mé první "setkání" s Puškinem. A konstatuji, že jde o takový příjemný nenáročný milostný příběh na pozadí Pugačovova povstání. Spíš rodokaps než červená knihovna.
Jedná se o historickou novelu. Příběh se odehrává na pozadí rolnického povstání v 18. století, které vedl PUGAČOV.
Hlavní postavou je PETR ANDREJEVIČ (17 let), který se zamiluje do dívky MARJI IVANOVNY (MÁŠI). V této novele nalezneme romantiku, ale také nějaké souboje.
Na počátku každé kapitoly se nachází písně a přísloví.
Kniha byla čtivá a líbila se mi. Líbily se mi také dopisy, které nalezneme v této novele.
V závěru knihy se nacházely VYSVĚTLIVKY a HISTORICKÝ PŘEHLED PUGAČOVOVA POVSTÁNÍ. V knize se nacházely černobílé ilustrace.
Přečteno v rámci povinné četby.
Zajímavá, krátká, historicko-romantická novela se smyšleným dějem, ale reálným prostředím (Rusko, 2. polovina 18. století), přičemž postava carevny Kateřiny II. Veliké byla velmi zidealizovaná.
Nicméně kniha jako celek je napínavá a je to taková zajímavá oddychovka.
Aj keď sa ma komunistický predhovor snažil presvedčiť o opaku tak si nemyslím, že je Puškin vyslovene pro-Pugačovovsky naladený, opisuje ho ako pochopiteľného a v mnohom sympatického, ale stále krutého,, záporáka ". Hlavným hrdinom je potom Puškin sam - šľachtic čo nemá čo od dobroty. A cárovná je ľúbezná dokonalá panovníčka. Krátka, milá poviedka na prečítanie, ale nie zas o tolko viac.
Moje prvé stretnutie s Alexandrom Puškinom, legendou Ruského romantizmu, sa začalo pekne odzadu - a to s jeho posledným dielom "Kapitánova dcéra". Keďže Puškin inšpiroval mnoho Ruských autorov, ktorých mám rád, bolo iba otázkou času kedy ho sám oprobujem. Nebudem klamať, Kapitánová dcéra je na môj vkus až priveľmi naivný romantizmus určený skôr pre mládež ale v rámci témy je to super. Najviac ma na tom zaujal fakt, že sa to priamo inšpirovalo nepokojmi a vzburami v druhej polovici 18. storočia. A jednou z hlavných postáv deja je Jemelian Ivanovič Pugačov - kozák-zbojník, ktorý vyburcoval chudobnú časť obyvateľstva Ruska, hlavne rôzne etnické skupiny a chcel dobyť Moskvu pri čom sa chcel stať cárom. Ak by som sa k tomuto dielu dostal o niečo mladší - ocenil by som to pravdepodobne viac.
Další krůček během sisyfovské práce, spočívající v zalepování mých mezer v literatuře. Puškinův romantický, mírně chaotický příběh o velké lásce, šlechtické cti, uralských kozácích, na pozadí skutečného povstání, které vedl koncem 18. století Jemeljan Pugačov, mě příjemně překvapil stylem (čekal jsem ho mnohem víc archaický) i obsahem (zábavný mix romantiky a historie).
80 % (zatím 370 hodnotících, průměr je 77 %).
Tak jsem si přečetl tuhle knihu a nečekal jsem ,že mě bude tak bavit. Velmi čtivá historická novela s nádechem romantiky. Doporučuji.
(SPOILER)
Prapodivná to kniha... Z Kapitánské dcerky čiší Puškinovy špatně skrývané sympatie k Pugačovovi (v té době pochopitelně ne příliš vítané) a samotný děj je jak kdyby odsunut stranou, protože, co si budeme, nedává příliš mnoho smyslu a je naprosto zmatený. Např Marju Ivanovnu v jedné kapitole líčí jako hloupou a ne zrovna pěknou, přičemž v kapitole následující jí hlavní hrdina skládá básně a je do ní po uši zamilován. částmi je ta kniha tak absurdní, že se člověk nemůže nesmát. Tím ale Puškinovo umění nikterak nezhazuji, u někoho jako je on by mě ani nepřekvapilo, kdyby to byl záměr.
4* za zmatení, humor, přírodu a Pugačovův sus vztah s protagonistou
Áááááá, já to vidim, pane Sienkiewicz! Já to vidím! Čtu si tak, už rok mi v knihovně ležící, Kapitánovu dcerku a v průběhu čtení na ni co chvíli měním názor. A asi od poloviny mi bylo jasné, proč mi tato kniha bude připadat tak zajímavá. Četl jsem toho času Ohněm a mečem od výše zmíněného autora, jehož jméno odmítám znovu psát, a strašně jsem si to užil. Je to mimořádně dobrý historický román. A já vím, z jaké jiné knihy autor čerpal inspiraci pro příběh, na který pak pověsil Chmielnického vzpouru. Áno, je to Kapitánova dcerka. Pozor, následuje poněkud abstraktní spoiler.
No fakt, hlavní hrdina, mladý šlechtic voják, si takhle jednou někam vyjede a po cestě potká kohosi neznámého, kdo potřebuje pomoc. Tak mu pomůže, aby se následně ukázalo, že je to hledaný rebelant, který se pustí do masakrů a odboje proti mateřské zemi. Ti dva ne následně setkají, aby se zjistilo, že jsou to celkem fajnoví kumpáni na chlastačku a hlavní záporák se ukáže jako čestný muž, který ušetří nepřítele, ke kterému ovšem cítí morální dluh. A to už jsme u konce. Ohněm a mečem na to potřebovalo 800 stra, Kapitánova dcerka 140.
Přesto jsou knihy samozřejmě výrazně jiné. Samozřejmě, Puškin romantik (ačkoliv...), pan S. historický realista (ač trochu romantický), ale tím to není. Zatímco polský román byl napsán, aby pozdvihl národní morálku (a že bylo co povzbuzovat), Puškin dělal… no tím si ve skutečnosti nejsem úplně jist. Ze začátku jsem se u knihy totiž strašně řehtal. Opravdu, vždyť první kapitola působí jako románová parodie a už jsem tam zase čichal to oblíbené ruské kritizování dobových poměrů:
„Oblékli mě do zaječího kabátku a navrch přehodili liščí kožich. Posadil jsem se se Saveljičem do saní a vydal se celý uplakaný na cestu.“
Však se na to podívejte. Liščí kožich a uplakaný na cestě. A celá první kapitola si prostě střílí ze všeho, na co narazí. Ale dál se charakter knihy poněkud mění. Srandiček a ožralých puberťáků ubývá a přibývá mrtvých dam, obléhání pevností a nikoliv nejpohodlnějšího cestování. Faktem zůstává, že mi Kapitánova dcerka vedle Ohněm a mečem nejvíce připomínala Gogolova Revizora. Což je dost zvláštní kombinace, ale nějak se toho pocitu nemůžu zbavit. Nepříliš bystrému protagonistovy se dostává jedné „pocty“ ta druhou, všechno mu prochází člověk ani neví jak a to vše na pozadí událostí výše jmenovaných. Mimochodem, historický fakt, co jsem si tak rychle zjistil, Revizor a Kapitánova dcerka vyšly ve stejném roce, 1836, ne že by ty mělo nějaký význam. Ale je fakt, že autoři byli přátelé a kdo ví… Ale to je jedno, prostě se mi to zdá dost podobné.
A jinak ano, jedná se o jednoduchý příběh, psaný veeelice jednoduchou formou a jazykem. Patrně psaný pro co nejširší publikum. A ne, nejsou v něm žádné oněginské strofy, žádný poetický jazyk a není to geniální román vyprávěný v ještě geniálnější formě. Ale je to příjemné čtení a docela prča. Rozhodně to není to nejlepší z ruské klasiky, ale koho to zajímá, když je to švanda?
Téměř dvě století od vzniku díla se projevila a ne v dobrém. Bylo to takové jakési unylé a kostrbaté.
Zajímavé však pro mě byly reálie carského Ruska. V kulečníku mladým pánem lehce prohraných 100 rublů bylo dáno do relace, když bylo řečeno, že uniforma z jemného zeleného sukna stála 7 rublů, kalhoty bílé soukenné 5 rublů nebo dvanáct košil plátěných, holandských s manžetami bylo za 10 rublů.
Popsané vojenské záležitosti svědčily o všeobecném úpadku - pevnost byla vlastně dřevěná neudržovaná a nehlídaná osada, jediný kanón před vraty byl zanesen odpadky, velitelská pravomoc se odehrávala v kuchyni pod bedlivým dohledem paní velitelové. "V Bohem milované pevnosti neexistovaly ani přehlídky, ani cvičení, ani strážní služba. Velitel cvičil tu a tam z vlastní píle své vojáky; ale nemohl ještě dosáhnout, aby všichni věděli, kde je vpravo a kde je vlevo." Z další obležené pevnosti si pak hlavní hrdina vyjel, jak mu napadlo. Prostě žádná disciplína, pouze obrazně řečeno svrab a neštovice ...
Postavení rodiny bylo posuzováno podle toho, kolik má rodina duší (rozuměj nevolníků). No a závěr při setkání s carevnou byl až nadpozemský.
Takže za mě, za ten plytký a placatý příběh, dávám suma sumárum slabé tři hvězdy.
Byl jsem velice příjemně překvapen touto útlou knihou. Nečetl jsem ruký originál, ale překlad Bohumila Mathesiuse a nemůžu tedy plně posoudit do jaké míry je to zásluha autorova a do jaké překladatelova, ale jednoduše mě dílo bavilo a to hlavně svěžím jazykovým stylem s nádechem humoru na jinak ponurém příběhu.
“Kapitánovu dcéru” som si prečítal v rámci povinného čítania na gymnáziu. Neviem, či som jeden z mála, ale povinné čítania mi nikdy akosi nevadili. Objavovanie klasických príbehov, ako je napr. práve Puškinova “Kapitánova dcéra”, som si celkom užíval.
Toto dielo bolo pre mňa asi prvým z výberu ruskej literatúry. Od Puškina som zatial iné knihy nečítal. Asi tak v budúcnosti urobím, tento typ historických noviel ma dosť zaujal.
Dej odohrávajúci sa v 18. storočí počas povstania v cárskom Rusku rozpráva pre mňa osobne zaujímavý príbeh o nešťastnej láske v rôznom prostredí sociálneho postavenia. Od aristokracie/šľachty po obyčajných pracujúcich ľudí. Okrem výborneho vykreslenia jednotlivých postáv sa mi veľmi páčilo aj studené ruské prostredie. Chcel by som si niekedy pozrieť aj sfilmovanú verziu.
Ruské novely stoja za prečítanie. Na poli svetovej literatúry sú to práve novely pochádzajúce z najväčšej krajiny sveta, ktoré tak autenticky, chladne a mnohokrát úprimne rozprávajú o osudoch rôznych ľudí. Od aristokracie/šľachty po tých obyčajných, pracujúcich.
Knihy, které čtete před maturitou s nechutí, vás po třiceti letech potěší, zaujmou a pochopíte, proč vás ve škole nutili je číst. Ruská klasická literatura je cenná - nespojovat s ruskou politikou.
Vydání z roku 1961 obsahuje krásné ilustrace Václava Fialy, které velmi dobře dokreslují příběh této romantické novely. Novela ač s prvky romantismu, je též ale realistické dílo, ve kterém Puškin kriticky poukazuje jak na carský režim, tak také na vraždění revolucionářů. Pugačov není vykreslen černobíle, což si myslím, že jenom dokazuje, že často i ten největší darebák má v sobě alespoň trochu lidskosti. Ačkoliv je Oněgin nedostižné dílo, je oním vrcholem Puškinovi tvorby, ani Kapitánská dcerka není až tak pozadu. Jedná se o totiž o velmi dobře napsanou novelu, která se velmi dobře čte, přináší informace o jedné historické epoše a nadto v sobě zahrnuje onu vytříbenost zlatého věku ruské literatury.
Keď pred maturitou prečítate povinnú literatúru a v externej časti očakávate otázku, že ako dopadol Grinev, no oni sa pýtajú ako znela predposledná veta na 112 strane... (spomienky)
Ale k dielu. Kapitánova dcéra je proste rozprávka, jediné čím zaujme(zaujala mňa) je zasadenie do obdobia pugačovského povstania.
Krásné starosvětské vyprávění, plné humoru, poetiky, brutality i romantiky. Dokonce velmi nadčasové - konflikt spořádaného (tj. poslušného a trochu nudného) a romantického (tj. plného ideálů a krve) vidění světa.
Od Puškina poznám aj lepšie výtvory.
Bohužiaľ mne z nejakého nepochopiteľného dôvodu sa práve toto muselo stať povinnou školskou literatúrou.
Nedočítal ani ma to netiahne dočítať.
Moderného čitateľa starý spisovateľský štýl pána Puškina (,ktorý je tu cítiť neustále) moc neohúri ani nepritiahne.
Ak sa nezaujímate priamo o tento druh literatúry odporúčam sa tomuto dielu radšej vyhnúť.
Ak to teda nemusíte čítať do školy ako ja.
Vždycky som mal radšej Eugena Onegina.
Nie je to proste môj šálok kávy...
Štítky knihy
aristokracie, šlechta zfilmováno 18. století ruská literatura carské Rusko povstání novely nešťastná láskaAutorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Jestliže mé nejoblíbenější knižní edici za něco vděčím, tak nejen za to, že mě seznamuje se spoustou zajímavých literárních děl, které se dneska třeba už nevydávají, ale odhalila mi krásu historického románu. Kapitánskou dcerku bych možná třeba asi do ruky nevzal, ale v rámci Světové četby, kterou jedu postupně bez ohledu na to, co daný svazek zrovna obsahuje, jsem to prostě slupl za jeden den jako malinu. Ještě jsem totiž v této edici nečetl nic, co by mě vyloženě nebavilo. A Puškinův román je akční, svižný, zábavný, poutavý, prostě fakt nádhera.