Karneval zvířat
Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534056/bmid_karneval-zvirat-65edb339ab07e.png
4
153
153
Ponožky, pyžamo, smokink, rum. To všechno si musí zabalit houslista českého symfonického orchestru, když vyrazí na zahraniční zájezd po koncertních síních. A přidat k tomu notnou dávku trpělivosti, aby se dovedl tísnit v autobusu i v hotelových pokojích, přežil všechny zastávky na benzinkách rádoby vtipné požadavky kolegů. Houslista Evžen je navíc dobrák od kosti a svým spoluhráčům vychází vstříc prakticky ve všem: ať už potřebují uvolnit hotelový pokoj pro milostná dostaveníčka, nebo chtějí půjčit peníze. K tomu se zamiloval do flétnistky a netuší, jak jí své city vyjevit. Zuzana Dostálová ve svém novém románu dává posluchačům nahlédnout do zákulisí orchestru a odhaluje, že poslové výsostného umění často nemají na růžích ustláno. Živit se kulturou není žádný med.... celý text
Přidat komentář
Lesk a bída českých filharmoniků. Smutný a realistický pohled do života lidí, kteří dělají hudbou ostatním lidem životy krásnější, ale třou bídu z nouzí. Bohužel to od pár přátel, kteří hrají vážnou hudbu znám. Tempo moc pomalé, s hlavním hrdinou jsem nedokázala moc sympatizovat. Ale určitě, pro vhled do života filharmoniků je fajn si to přečíst.
"Protože být muzikantem v Čechách je jeden z nejtěžších údělů. Neustálý strach, co bude zítra, a přitom tak velká a neuchopitelná láska, která se nedá jen tak opustit. Hořké břemeno, ale nejhezčí ze všech. Svět, kde hrdost ustupuje potřebě přežít."
Tak trochu smutná road movie, která zdařile staví proti sobě světový věhlas filharmoniků, v Čechách nedoceněný, a v důsledku a proti tomu jejich mnohdy existenční potíže a nejistotu.
Čtivé, příjemné.
Ze začátku to bylo tak pomalé a z mého pohledu nezáživné, že jsem byla zklamaná po zážitku Soběstačného. Ale pokud tomu dáte šanci číst dále, tak Vás to pohltí a žijete s celou skupinou muzikantů. Poznat jiné životy a jiné hodnoty....a pak...naše realita, kterou si prošel každý. Ano, hodnocení bude asi nižší, ale klobouk dolů paní Spisovatelce, je skvělá a zase zážitek.
S autorkou jsem se setkala již v knize Soběstačný, byla jsem tedy zvědavá i na tento příběh. Jednalo se o zajímavý vhled do života umělců a předvším jejich nedocenění.
Moje první zkušenost s touto spisovatelkou. Kniha se dobře čte a rychle ubíhá. Mnoho postav - chvíli trvá, než se čtenář zorientuje a pak už jsou to do 3/4 knihy takoví Účastníci zájezdu, ve chvíli, kdy už má čtenář dost opakujících se etud o autobusu, hotelech, jídle a alkoholu, se konečně dostane k dramatičtější pointě. Úmyslem bylo zřejmě vzbudit lítost s životní úrovní umělců, jichž si společnost dostatečně neváží. Z mého pragmatického pohledu jsou hudebníci vykresleni spíše jako osoby s neuspořádanými životy a neschopností zacházet s vydělanými prostředky. Hlavní hrdina z toho vychází jako dokonalý naiva a hlupák, což spíš mrzí. Politické komentáře a narážky působí rušivě a jsou zbytečné. Přesto je to vhled do jiného prostředí a stojí za to to číst.
Život špičkových českých hudebníků v realitě. Pro mě až šokující, jak někdo, kdo hraje v nejlepších sálech na světě, si dělá topinky na žehličce. Knížka byla velmi čtivá, litovala jsem, že nebyla delší
Pro mne nové prostředí děje knihy, nová autorka v mém přehledu .... oboje mne uspokojilo. Nenáročné, vtipné a nenásilně vážné, informativní a skutečné.
Trošku mi to připomínalo Účastníky zájezdu.
Jinak to finanční ohodnocení našich hudebníků je opavdu tristní.
Soběstačný mě okouzlil, ale toto jsem vůbec nebyla sto číst. nepříběh se stále točí dokola, igelitky, lidl, pivo, koncertní sály, zapomenuté fusekle, boty nebo viola, přejezd, snídaně, igelitky, lidl, guláš... postavy jsou z větší části nezajímavé, a ten zbytek je nechutný.
Musím říct,že jsem se dost často smála nahlas. Historky Huga Dunaje byly výborný. Úplně si dovedu představit, že to tak reálně na podobných zájezdech funguje. Zároveň ale bylo smutné vidět realitu umělců a hudebníků v ČR. A díky závěru to bylo velmi uvěřitelné.
Moje první setkání s paní spisovatelkou Zuzanou Dostálovou a rozhodně ne poslední. Kniha mě bavila a často to byl smích přes zatrnutí. Těžký život hudebníků. Těžký. Zároveň mi vnukla pocit, že bych měla zase po čase navštívit koncert České filharmonie.
Jelikož vůbec nemám ponětí, jak tento hudební svět funguje a pokud to funguje takto, tak je to opravdu hodně smutné :-( Obdivuji všechny, kdo umí hrát na jakýkoliv hudební nástroj.. A věřím, že tito lidé jsou nedocenění a uživit se tím? Evžen je moc krásná postava, pro všechny by se rozdal, jak několikrát je zmíněno: "Ty jsi hodný, Evžene." Mám z této knihy takovou melancholickou náladu.. A závěr?! Smutný, ale bohužel velmi realistický :-/
Muzikanti jsou zvláštní skupina lidí. Celé mládí dřou, snaží se mistrovsky ovládnout svůj hudební nástroj, věnují tomu neuvěřitelné množství času, velké úsilí a neskutečnou píli. Pak ale přichází problém. Je třeba si vydělat na živobytí. Je to možné? Je to možné nějak důstojně?
Naše parta filharmoniků vyráží na zájezd do Německa a my můžeme sledovat kontrast mezi jejich oduševnělými a vzletnými hudebními výkony v porovnání s tím, jak se snaží přežít s co nejmenšími výdaji, aby jim v peněženkách po návratu domů nějaký výdělek zůstal. Nákupy v Lidlu, vařiče na pokoji, zásoby z domu, paštiky, rohlíky, čínské polévky...vše zalévané bohémským množstvím alkoholu. Večírky na pokojích se neobejdou bez vznikajících milostných vzplanutí, ale přece jen pánové už jsou středního věku (dámy spíše mladší) a životní zkušenosti, zklamání a jizvy se projeví i zde. Něco je stmeluje, něco rozděluje, občas se nepohodnou nebo dokonce pohádají, ale nakonec si stejně snaží vzájemně pomoci, když jde do tuhého a na pódiu dýchají a fungují jako jeden organismus.
Příběh je značně repetitivní, od koncertu ke koncertu se děje téměř to samé. Zkouška, koncert, večírek, kocovina, autobus, ubytovat se, odpočinout si, čekat, zkouška, koncert, večírek, kocovina, autobus... V celém tom kolotoči se nic moc nemění, jen pomalu roste napětí a únava, ale na druhou stranu i soudržnost a kamarádství. Když už je to všechno na hraně, tak se jede domů.
Tady by to klidně mohlo skončit. Poslední covidová část už s předchozím vyprávěním úplně neladí. Jiná tónina, jiné nástroje, jiné tempo, jiný rytmus. Outro bez výraznější souvislosti s hlavním motivem.
Zuzana Dostálová patří už několik let mezi mé nejoblíbenější autorky.
Každou její novinku vyhlížím s otevřenou náručí.
Karneval zvířat nebyl výjimkou... O to víc mě mrzí, že se musím přiznat, že mě kniha lehce zklamala. Ze všech, co jsem od autorky doposud četla, je tato nejslabší.
Jedná se o příběh houslisty, který prochází krizí kariérní i středního věku.
Nebylo to špatné čtení, to rozhodně ne, příběh plynul, byl reálný i čtivý. Jen se mě tolik nedotknul což vím, že jiné knihy autorky dokázaly.
Za sebe tedy více doporučuji Soběstačného, Hodiny od Ašera a taky autorčinu prvotinu Proč všichni odcházejí, která letos vyšla v novém vydání. Všechny byly 5* záležitostí.
Tééé zajímavý příběh vnášející pohled do společnosti vážených uměleckých hudebníků, kteří jsou na turné v Německu. Za humorné hlášky, především v úvodu knihy, dávám hvězdu navíc.
Závěr byl zase, jako z jiné knihy.
Jak výstižný název!
Vyrážíme na turné s prasátky, slípkami, kravička se také najde, přisedl též medvídek, jeleni v říji, i ten pes, co štěká, ale nekouše, a nezapomeňme na laňku a beránka.
Když však vezmou do ruky své hudební nástroje, stávají se pod taktovkou krotitele kouzelníky, kterým vestoje aplaudují vyprodané sály. Já se přidávám a tleskám autorce, jež mě pobavila, dojala a nechala soucítit s těmi, kteří jsou mnohdy vnějšími okolnostmi nuceni ztrácet svou lidskou i uměleckou hodnotu.
Děj se odehrává v hotelu, v autobuse nebo v obchodě. Stále čekáte co se stane, a stále se neděje nic. Nešlo se začíst, zmatek v postavách. Celkově hodnotím jako zklamání.
Často se mi stane, že mám od knihy velká očekávání, která se čtením nenaplní. Tady to bylo obráceně. Hodnocení v modré barvě mě příliš nelákalo, ale dala jsem na recenzi jedné z mých oblíbených uživatelek ddkk a knihu jsem si půjčila. Nelitovala jsem.
Ani na začátku jsem tomu moc nevěřila. Říkala jsem si: "To bude blbý, tolik stránek o tom, jak filharmonický orchestr cestuje od štace ke štaci, to bude samé vybalování, balení, přesuny, pořád dokolečka."
Ovšem stránky ubíhaly aniž bych měla pocit, že bych četla stále to samé a čtení mě stále bavilo.
Příběh ve mě vzbudil spoustu pocitů a otázek. Nedávno jsem byla na Rusalce ve Státní opeře a z lóže jsem koukala do orchestřiště. Sledovala jsem muzikanty a fascinoval mě hráč na triangl, který celou dobu znuděně seděl a sem tam cinkl. Oproti tomu hudebníci, kteří nesundali housle zpod brady skoro celou dobu. Jsou trianglista a houslistka odměňováni stejně? A pokud ano, není to nespravedlivé? A pokud ne, jak se proboha může uživit trianglista když houslisté mají problém vyjít?
Sledovala jsem ostatní muzikanty a představovali pro mě takovou esenci umění, noblesy ... toto se tedy paní Dostálové podařilo ve mě odbourat :-). Až budu sledovat muzikanty příště tak budu přemýšlet, kdo z nich vaří na hotelech v Německu v remosce roštěnou, jestli všichni tak škudlí diety, který z nich se opíjí a pak huláká před hotelem, kdo s kým spí, koho tlačí boty, kdo zapomněl lakýrky, kdo má půjčený smoking a kdo z nich při hraní přemýšlí nad tím, jestli bude mít tento měsíc z čeho zaplatit nájem.
Každopádně vzhledem k tomu, že autorka je z oboru, není důvod jí příběh nevěřit. Pokud většina umělců kategorie popisované v knize opravdu funguje tak, jak je popsáno, tak bychom se měli jako národ stydět. Slýcháme často, že v Česku se kultura nenosí. Při popisu návštěvnosti koncertů v knize vidíme rozdíl mezi námi a Německem.
Je to tím, že tu čtyřicet let vládla dělnická třída, pro kterou tolerance umění skončila u vesnického umcaca? A kolik generací nám bude trvat, než se změníme? Než přestaneme v umělcích vidět lehkoživky? Než přestaneme mít pocit, že oni nedělají pořádnou práci?
Poslední část knihy popisuje nástup Covidu v roce 2020 a za mě ho popisuje tak věrně a dopad na Evžena tak jasně, že mi z toho naskakovala husí kůže.
Občas je dobré zkusit se projít v mokasínech někoho jiného, abychom mohli pochopit a porozumět.
Takže na závěr - knížka bezvadná, příběh zajímavý, vtipný. Vzkaz vyslaný autorkou ve mně byl zanechán.
Štítky knihy
ze života mezilidské vztahy klasická hudba hudebníci, muzikanti nešťastná láska cesta, roadtrip české romány orchestr
Autorovy další knížky
| 2020 |  Soběstačný |
| 2018 |  Johana |
| 2018 | Hodinky od Ašera |
| 2023 | Karneval zvířat |
| 2016 | Proč všichni odcházejí |
Repetitivní. To je bohužel slovo, které bych použila, kdybych měla knihu popsat jedním slovem.
Naprosto chápu, že se vzhledem k tématu repetitivnosti nedá vyhnout. Ale i v dějových linkách kde se tomu vyhnout dalo (jako ta romantická), toho autorka nevyužila a i tato linka se v podstatě točila v kruhu.
Velkým přínosem knihy ale je možnost proniknutí široké veřejnosti do tajů toho, jak to vlastně v takovém orchestru v realitě chodí a hlavně jak to vypadá na zájezdech české filharmonie v zahraničí.
To jsem si moc užila a mnoho nového se toho o fungování tohoto orgánu dozvěděla.
Zároveň se čtenář z knihy dost dobře dozví, že hudebník, který hraje klasickou hudbu, nemá v životě vůbec na růžích ustláno a musí se honit za mnoho koncerty a turné, aby se uživil.
Také se mi moc líbily některé myšlenky, které se v knize vyskytly.
Hlavní postavy Evžena Knoblocha mi bylo v podstatě po celou dobu děje líto, takovým dojmem na mě působil. Chvílemi jsem s ním soucítila, ale k srdci mi nijak nepřirostl a to ani žádná z dalších postav. A chování některých z nich jsem chvílemi ani nechápala.
Celkově mě kniha pro svou repetitivnost moc nechytla, což mě dost mrzí.