Ke dnu
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482891/bmid_ke-dnu-nFC-482891.png
4
964
964
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text
Přidat komentář
Kolik zvláštních osudů na tak malém městě. Nebylo toho smutku už dost? Ale knihy Anny Bolavé se mi čtou dobře. Rodiče by neměli nechávat své děti samy v noci doma, já bych to v tom věku jako Áňa nedávala. Také obdivuji všechny, kdo pracují v drůbežích jatkách, byla jsem tam jenom jednou na exkurzi, a stačilo.
Poslouchám audio verzi na "můj rozhlas". Zvláštní příběh, lidí na malém městě, Autorka postupně rozplétá příběh podivných lidiček. Za mě dobré.
Posloucháno jako hra od Českého rozhlasu.
Tak já vám nevím. Nedávno jsem poslouchal A uzřela oslice anděla od Nicka Cavea a tohle Ke dnu mi přišlo stejně nezajímavé a mdlé. Asi mi chybí to pravé básnické střevo nebo co, ale obě tyhle dílka jsou spíš taková sbírka lidského hnusu a vhled to bídy a zbytečnosti lidského bytí. Normálně mi to moc nevadí - dá se říct, že si v lidské špíně i rád hovím, ale musí k tomu být silný a zajímavý příběh. Ten tady není - prostě se jenom lidem dějou špatné věcí proto aby se jim ty věci děli. Všichni jsou nasraní vrazi a zloději a nikdo v sobě nemá trochu soucitu. K tomu všemu přidejte hromadu neuzavřených a nesmyslných příběhových linek. Co se stalo s Uhlířem, co tam měla znamenat ta druhý příběhová linka matky s dcerou a jsou tam teda vodníci? Trochu jsem doufal, že bude autorka odvážnější a na konci na nás vykoukne trochu paranormálna - které je tam mírně naznačeno, ale nic z toho. Přece jenom Nick Cave byl alespoň poetický a pokoušel se v hnusu najít krásu, ale tohle je jenom taková instantní deprese bez invence.
Kniha je velmi ponurá, temná, příběh sleduje několik hrdinů a přitom neprozradí víc než li je pro daný okamžik nutné. Věty jsou výborně vystavěné, bohaté, jazyk je moderní a přitom se nepodbízí. O to víc jsem se těšila na vyústění, rozuzlení, něco co by ve mně knihu ukončilo. A protože se tak nestalo, v podstatě jsem z knihy vypadla, nemám pocit z zakončení a rozloučení s postavami. Mé nižší hodnocení reflektuje zejména závěr.
Podivné, ale opět skvělé. Všichni byli hodně zvláštní, nejnormálnější byla snad Milada. Ta Anička, nechtěla bych mít takové dítě..
Na můj seznam TOP knížek se tahle neumístila,ale čtení mě bavilo,jsem ráda za dobré české autory.
Trochu problematické pokračování prvního dílu.
Sice s několika známými hrdiny a poměrně srozumitelným příběhem, ale jako by to do rámce prvního dílu nezapadalo.
A hlavně... v té vesnici je naprosto každý cvok :).
Autorčino Do tmy mě uhranulo a nenechávalo v klidu. Její Před povodní mnou proplulo téměř bez povšimnutí. Teď se mi do ruky konečně dostal druhý díl volné trilogie a brzy odkládám úplně. Nedočteno. Další věci už si nedám.
Tak jako jsem v Do tmy cítila nesnesitelné horko, v Ke dnu jsem se motala v cárech mlhy. Letošní listopadové počasí neskutečně podporovalo text autorky. Absolutně nechápu, jak se Bolavé daří přenést ten hnus z venku a marast prožitých dní na papír!?! Z té češtiny si sedám na zadek. Nevšední pojetí všedních životů obyčejných lidí. Na téměř 300 stranách se koncentruje bolest, tíseň, nejistota, osamělost, všudypřítomný chlad... ano, takový je život.
Dvě drobné výtky: postav bylo hodně (vůbec nevadilo, ze žádná není hlavní), tím spíš jsem nepochopila zálibu pojmenovat skoro všechny na M. A také jsem čekala nějaké propojení s první knihou.
...no, to syrové kuřecí maso budu cítit ještě dlouho.
Jo a ten hřeben na obálce - boží!
Čekala jsem něco úplně jiného a měla jsem tedy problém se do knihy začíst. Trochu mi vadilo, že zde není jedna hlavní postava, která by táhla děj, ale spíše se jedná o mozaiku příběhů různých osob s rozdílnými problémy. Také na styl vyprávění si člověk musí zvykat, protože je velice popisný, spousta věcí zůstává v textu skryta a člověk musí zapojit svoji hlavu, aby si některá fakta domyslel, což určitě není na škodu, dodává to knize tajemnost a surovost a od čtenáře to očekává zapojení se.
Moje první setkání s A. Bolavou a určitě ne poslední.
Skvělé, poutavé, uvěřitelné, lidské, reálné, smutné i humorné, jako život sám. To vše i díky povedené dramatizaci na ČRo.
Pomalé depresivní čtení které se hodí na listopadové lezavo.
Skvělé popsaná příroda i povahy postav, dokreslovalo to atmosféru.
Nakonec je naděje, že se mlha rozplyne…
Audio
Předchozí kniha Do tmy se mi líbila víc, protože byla soustředěná na jednu hrdinku. Tady jich z listopadové mlhy vystupuje hned několik. Opět jsem vhodně zvolila období pro čtení a letošní listopadové počasí se rozhodlo, že mi vytvoří autentické kulisy. Ani ty močály tak úplně nechyběly, kousek za domem mám přírodní meandry i to bláto se tam našlo. Atmosféra je to, co opět hraje prim. Anna Bolavá zde tu životní bolest a depresi vykreslila opět neskutečně dobře. Všechny postavy se s ní potýkají. Někteří ještě možná mají naději, jiní se v ní utopí jako v močálu. Nechybí trochu mysteriózní zápletky, která do té husté mlhy tak nějak patří.
Spousta vlhkosti, vlezavé zimy a trochu té plísně. Přitáhnout deku až ke krku, srkat horký čaj, zapálit svíčky a nechat se tím unést...
Tak tohle se nepovedlo, po niterné, podmanivé a koncentrované knížce Do tmy dostane čtenář v Ke dnu roztříštěnou mozaiku jak v nějakém špatném seriálu. Bohužel knížku nedočtu, absolutně chybí atmosféra prvotiny a nějak mě ani nezajímají příběhy té spousty bezvýrazných postav.
Fascinující a uhrančivé, zároveň bolestně pomalé, šedé, mučivě pomalu odkapávající listopadové čtení.
To jsem si zase smlsla! Hluboký nezapomenutelný dech beroucí zážitek ! Nádherný vypravečký jazyk, který vás pohltí. Baví mne autorčino barvité vykreslení přírody a míst, kde se odehrává - vše pod jejím perem ožívá a přímo vás vtáhne do knihy. Přečteno téměř na jeden zátah nedalo se tam ty postavy opustit a nechat čekat...
(SPOILER) Chandra slovanská nevídaná! Pokaždé, když jsem společně s tam maminkou zajela na kole na noční do drůbežárny, stala jsem se vegetariánem, když jsem s babkou přešla můstek tam, už se nešlo vrátit zpátky a doktor? Tak ten si nehodil na půdě lano jen proto, že doktor už proto, že je doktor, musí něco vydržet. Přesto to ale není depresivní! Je to chandra, lezavá, mlhavá, studená a lepkavá, ale dá se rozpustit.
Bezútěšné listopadové mlhy, močály a pole, zima, všudypřítomná zášť, tajemství, strachy a smutky, jako třešnička na dortu mysteriózní nádech. Není to hezké čtení, ale je to skvělá kniha. Dokonce mě bavila snad ještě víc než první Do tmy.
Další z knih,kde můžete popustit uzdu představivosti, autorka úžasným způsobem dokáže navodit atmosféru a vy se po chvilce brodíte močálem,fyzicky cítíte syrovost mlh,lezavou zimu,stejně jako zatuchlost starého domu, vtáhne Vás do děje a Vy se rádi necháte, jste ochotně Aničkou, Hankou,starou Bartákovou ....super!!!
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Opět jsem vyslechla audioknihu.
Nebylo to špatné. Hodně ponuré až depresivní. Dost postav v knize, kteří byli také zvláštně vyšinutí. Knihu Do tmy jsem četla nedavno, a žádné navazování děje jsem nepostřehla. Velmi zvláštní konec. Z předchozí knihy si pamatuji jen Milušku, chudák holka.