Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499586/bmid_klara-a-slunce-yJb-499586.jpg
4
526
526
Román je zpovědí vyřazené robotky jménem Klára, nadané pokročilou umělou inteligencí i pozoruhodnými pozorovacími schopnostmi. Klářiným úkolem je starat se o dospívající dítě, které si ji v obchodě vybralo, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Klára ovšem coby výjimečný robot dostává výjimečný úkol – starat se o dítě vážně nemocné, na jehož nemoc není lék. V příběhu vyprávěném jazykem poznamenaným zvláštnostmi v Klářině vnímání a vyjadřování skutečnosti potvrzuje Ishiguro opět své literární mistrovství. Díky rafinovanosti, s níž Ishiguro vtahuje čtenáře do Klářiny snahy pochopit, jak vlastně lidi fungují, přesahuje román meze pouhé společenské kritiky, satiry či alegorie. Podobně jako dřívější Ishigurova próza Neopouštěj mě patří sice i jeho nový román do žánru sci-fi, daleko víc však připomíná tu tragikomickou, tu melancholickou pohádku. Pohádku o lidském světě odkázaném na nelidské Slunce, v jehož proměnlivém světle se dospělí nejednou jeví dětinštější než děti a roboti lidštější než lidé. 1x CD MP3... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2022
,
Argo
Originální název:
Klara and the Sun, 2021
více info...
Přidat komentář
Pro mě nejlepší Ishiguro. Musel jsem to chvíli nechat doznít, ale na výsledku to nic nemění. Je to sci-fi, ale zároveň společenská próza. Autor zde ukazuje lidský příběh, ale ústředním bodem není člověk, nýbrž robot. Je to vcelku i trochu naivní pohádka, kterou by šlo vyprávět před spaním dětem, ale zároveň hodně sofistikovaná, co nutí člověka přemýšlet o tom, co je ještě lidské a co už ne. Samozřejmě, jako třeba u Pohřbeného obra, Ishiguro nevysvětluje spoustu věcí a nechává na čtenáři, aby si sám některé prvky příběhu domyslel a pospojoval. Tady jsem mu to zhltnul a na konci zamáčkl slzu...
Nutila jsem se pokračovatdo čtení této knihy, protože byla velmi nevýrazná a nic vás nezaujalo. Ale miloval jsem Kláru a jak moc jí na tom záleží.
Jak byste se dívali na svět, kdybyste byli vysoce inteligentní bytostí bez jakýchkoli zkušeností a s omezenou slovní zásobou? Popisovali byste ho se stejnou mírou zaujetí a zaměřením na nejmenší detaily tak, jako Klára? Vytvářeli byste si stejně jako ona náboženské mýty jako vysvětlení pro jevy, kterým (zatím) nerozumíte, právě na základě svých omezených znalostí? Já jsem jejímu stylu vyprávění ihned propadnul a právě tyto otázky mi na této velmi čtivé knize přišly nejzajímavější. I tak jsem musel ale občas knihu odložit, protože některé znaky společnosti, ve které Klára existuje (žije?), byly silně mrazivé a "creepy", možná výrazněji než ve většině známých dystopiích, a to i přes to, že byly dávkovány jen ve velmi zamlžených náznacích.
Jsem z toho nějaká rozpačitá. V knize se objevuje několik moudrých myšlenek a nápadů, ale i neskutečně rozvláčné a nezajímavé rozhovory. Do půlky jsem byla vcelku nadšená, pořád jsem čekala, co z toho vyleze, ale konec mě nijak nenadchnul ani nepřekvapil.
Názor na AI i humanoidní roboty je originální, ale naprosto mi chybí ve všem hloubka. Je to takové divné a nepravděpodobné, spousta věcí není dopovězena, hodně se naznačuje a člověk musí mít opravdu bujnou fantazii, aby si za vším něco představil. Jakoby jste sledovali film přes záclonu a se špatným zvukem. Většina lidí mi v knížce ke všemu lezla na nervy a možná ještě víc ty jejich vztahy - nevztahy.
Určitě to jednou stačilo.
Téma knihy je vysoce aktuální, protože s masivním rozvojem umělé inteligence se stále více diskutuje o tom, v čem je člověk jedinečný, co nelze sebelepšími algoritmy nahradit. Přemýšlí o tom i vypravěčka - robotka Klára. Přiznám se, že mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, protože se neustále vynořovaly otázky, na které jsem v knize nenacházela odpoveď. Proč je Klára na jednu stranu prezentovaná jako velmi vyspělý, byť ne nejnovější, model robota, na druhou stranu má ale podivně chudou slovní zásobu a zjevně postrádá některé základní znalosti? V jaké společnosti se vlastně příběh odehrává a jakou roli v ní roboti hrají? V určitém bodě však přestaly být tyto otázky podstatné a začaly se vynořovat jiné, důležitější. Paradoxně Klára, ač umělá bytost, mi v mnohém připadala lidštější než lidské postavy, autor ji vybavil schopností empatie i schopností podstoupit oběť. Rozhodně doporučuji.
(SPOILER) Nie, nepodarilo by sa uskutočniť núdzový plán ak by liečba Josie zlyhala, pretože Klára je až príliš dokonalo naprogramovaným UP. Nie je to človek s jeho prirodzenými odchýlkami ako aj Josie, ktorá v istých chvíľach môže pripomenúť skôr vykalkulovaného robota, evolučne naprogramovaného, aby prežil v skupine (napríklad interakčné stretnutie). Klára pre mňa predstavuje dokonalý vývojový stupeň robota-humanoida z pohľadu empatie. Z pohľadu problému v knihe, Klára je takmer dokonalý alebo dokonalý, no stále stroj. Dokázal by niekto preklenúť túto prekážku? Asi nie, ako to Klára predpokladala, no možno nakoniec predsa len áno a na konci dňa sa rozdiely úplne zotrú, koniec koncov, tam ako ľudstvo smerujeme. Už Klára bola natoľko (ne?)dokonalý UP, že Slnko tu nepredstavovalo len primárny, dobíjací zdroj energie pre UP, ale dokázalo poskytnúť aj špeciálne živiny a priam niekoho vyliečiť. Neviem, či som to pochopil správne, vidím v tom otázku viery a Boha - žeby aj UP potrebovali v niečo veriť? Bolo to, čo vykonali s otcom akýsi v prenesenom zmysle náboženský rituál? Neviem, každopádne Kazuo Ishiguro je úžasný spisovateľ, to viem na isto a zatiaľ viem na isto, že žiadna umelá inteligencia nedokáže verne napodobniť jeho unikátny literárny štýl. Bohužiaľ, či Bohuvďaka? Ak toto nastane, tak to bude znak, že sme zotreli hranice medzi človekom a robotom.
Sci fi příběh vyprávěný pohledem robotky Kláry, která spadá do kategorie úpéček, která se mají starat o dospívající, aby si nepřipadali osamoceně. Jejím prostřednictvím se ocitáme ve světě v nedaleké budoucnosti, kde je život rozdělen do kast a kde si již lidé pomáhají genovými úpravami. A kdo není upraven, nemá v systému moc šancí na uplatnění. Také můžete být nahrazeni nebo odzaměstnáni. A to vše na základě výživy od Slunce. Nebo alespoň tak si to myslí Klára. Sice je dost empatická, ale to je vše na základě jejich pozorovacích schopností. Vzdělaní a informací do ní moc nenahráli. Její život se odehrává v obchodě, poté v rodině a na závěr odchází vyhasnout do Dvora. Myslím, že celý příběh je alegorie, abychom se zamysleli nad tím, čeho jsme jako lidé schopni, kam až dokážeme zajít kvůli úspěchu, co obětujeme pro dítě. A hlavně, kde se skrývá "to" co dělá člověka člověkem.
Příběh o androidech z androidova pohledu
Autor se nám snažil v tomto příběhu ukázat, jak by to asi vypadalo, kdyby androidi byli více lidmi, než jsou sami lidé
A ano, povedlo se, jen mi přijde, že Kláru možná polidštil až moc i když vemu v potaz naivita, která je přirovnatelná k dítěti
Kolem a kolem se jedná o velmi příjemné čtení, jen ten konec mi přišel trochu unahlený
Tuto knížkou jsem si přečetla na doporučení známého.
Vcelku mě překvapila. Autora jsem před tím neznala.
Líbil se mi námět i zpracování, hra s jazykem a filosofické úvahy.
Kláru jsem si oblíbila, ale některé momenty mi připadaly až moc lidské.
Myslím, že nejde o to, že by snad dostatečně složitá umělá inteligence mohla dospět k nějaké formě víry. Spíš je na tom příkladu ukázáno, jak k domnělým důsledkům z falešných příčin přicházejí lidé. Ale jinak příliš neuzavřené, mnoho nevyřešených věcí a závěr neuspokojivě nijaký.
Z této knihy jsem neskutečně nadšený. Je to kniha, která ve mě zanechala silnou citovou stopu, což se žádné knize dlouho nepodařilo.
Celý příběh je vyprávěn velmi ohleduplným, empatickým a laskavým způsobem… Jako kdyby Vám to vyprávěl někdo, kdo Vás miluje, a chce Vám co nejlépe vylíčit jeho příběh. A musím se přiznat - nestává se mi to často, ale zamiloval jsem se do hlavní postavy, Kláry.
Myslím si, že Kazuo Ishiguro má Nobelovu cenu právem, a že tuto knihu by si měl přečíst každý.
Vysoký Ishigurův standard... ale z mého pohledu nikoli jeho top. Nic tomu nevytýkám, prostě mne to nevtáhlo tak jako třeba Soumrak dne nebo Neopouštěj mě.
AUDIOKNIHA
Příjemně namluvená, musím dodat.
Né, tohle mi opravdu moc nesedlo. Začátek dobrý, zajímavý námět.. ale jak už je psáno pode mnou, linka se Sluncem byla divná. Ta mi tam nesedla.. kniha mě prostě nechytla tam, kde měla.
Úpéčko Klára se nijak nevyvíjela, negradovalo to, měla spíš dětinské myšlení. Co se týče Josie, vůbec jsem nebyla schopná určit její věk. A dospělí byli podle mě snad všichni blázni.
Nebavilo mne to.
Ishiguro si ako hlavný námet knihy vybral život s ROBOTOM - úpečkom. Klára ako robot čaká v predajni že si ju niekto kúpi. Prichádza mladá dievčina so svojou matkou, ktorá je chorá, no na prvý pohľad si Kláru zamiluje. Odnáša si ju domov. Klára jej pomáha, je s ňou...
Kniha je písaná zo strany robota, opisuje čo všetko zažíva, ako sa na svet pozerá...
Je to sci-fi čítanie, no ničím zvláštnym ma to nezasiahlo, čakal som nejaké väčšie zvraty, gradáciu ale nič sa nedostavilo.
Chápu, že Ishigurův zájem směřuje na roboty, ale pro mě prostě nefunguje, že je až moc polidšťuje. Strach? Radost? Vlastní myšlenky, záměry, pověry?
Líp by fungovalo, kdyby šlo např. o nějakou mimozemšťanku. Ano, to Klářino smýšlení je exotické, a tak by se mi to hodilo na nějakou ne-lidskou bytost, ale pořád na bytost, nikoli na stroj.
Kromě toho je to ale moc pěkná knížka, dobré náznaky toho, jak vlastně vypadá svět a jakými otázkami se zabývá, byť to zůstává jen v pozadí děje.
Josiini rodiče - a vlastně všichni ostatní dospělí v knize - jsou magoři, ale i to mě vlastně docela bavilo.
Kniha na mě patrně nezapůsobila tak silně a tak dojemně, jako si snad autor přál, ale to je tím, že jsem vůči umělé inteligenci skeptičtější než většina lidí. Takže dávám pořád dobré 4 hvězdičky.
Kniha za mě otevírá spoustu zajímavých témat a pohledů, neoslovila mě ale linka se Sluncem. Přišla mi naivní a neuvěřitelná.
Na tuto knihu jsem se velmi těšil, jelikož jde o sci-fi od držitele Nobelovy ceny. Nakonec u mě převážilo asi zklamání. Ne, že by to bylo úplně špatné, jen jsem čekal mnohem víc.
Autor se v knize dotýká mnoha zajímavých témat jako sebeuvědomění robotů, nahrazování lidí roboty, genetické manipulace k vytvoření lepšího člověka, průmyslová revoluce způsobená inteligentními roboty a její dopady na společnost atd.
Bohužel z mého pohledu se téměř všeho dotýká jen povrchně a i tam, kde jde do hloubky jsem už četl daleko lepší zpracování tématu od jiných sci-fi autorů.
Jde o příběh vyprávěný retrospektivně robotkou Klárou, kterou je koupena, aby pomáhala překonat osamělost nemocné Josii a možná i z dalších pohnutek. Velká část knihy se věnuje vztahům mezi Klárou, Josii, přítelem Rickem, Josiinou matkou a dlašími. Tyto vztahy a interakce jsou ovlivněné futuristickým světem, kde se příběh odehrává.
Spousta věcí mi připadala velmi divných, až nelogických. Na jednu stranu je naznačeno, že by Klára mohla pomoci Rickovi s přípravou k přijetí na univerzitu v technickém oboru, na druhou stranu nechápe funkci Slunce. (Tady odmítám vysvětlení z doslovu, že možná chápe více, než my). Josie na jednu stranu tráví opakovaně čas "bublinovou hrou", na druhou stranu se také chystá na univerzitu. (Je malé dítě, nebo je téměř dospělá ?). V čem je Josie lepší, než Rick, spousta narážek na povznesení, ale žádná ukázka, že by byla v čemkoliv zásadně lepší. Klára má být supervnímavá a má se skvěle učit a přizpůsobovat, mně naopak připadalo, že se jako postava nikterak moc neučí ani neposouvá. Velmi mě iritovalo, že se po celou dobu knihy nenaučila nazývat věci pravými jmény.
Jistě jsou tam zajímavé pasáže a myšlenky. Celkem slušně je nastíněno téma definice lidství a možnosti náhrady člověka robotem. Ale celá linka se Sluncem mě absolutně neoslovila. Na postavách mi nikterak nezáleželo a v rámci příběhu by pro Josii za mě fungoval jiný konec.
Knihu bych asi doporučil zejména někomu, kdo sci-fi žánr běžně nechce a rád by třeba vyzkoušel. Jako takový lehký úvod. Podobný čtenář by mohl být z pro něj neprobádaných témat nadšený. Myslím, že někdo, kdo sci-fi běžně čte musí vidět, že Ishiguro tady nepřináší vůbec nic nového a většinu témat zpracovává velmi povrchně. Dávám průměrné hodnocení 3/5. Klára a Slunce nebyl vyloženě špatný román, ale zároveň mě nikterak více neoslovil.
Čtyři hvězdičky za celkem dost filozofických otázek. Ať již jde o samotnou otázku umělé inteligence (i když jak už tu několikrát zaznělo, Klára působí jako inteligence mírně zaostalá, vzhledem ke svému složitému úkolu, který mají asi??? všechna "úpéčka" dost nepřipravená) a s tím spojené etické otázky vztahu umělé inteligence a lidí, tak otázky bioetické. V tomto ohledu by se dalo napsat mnohé, o ledasčem píše překladatelka v závěru, který doporučuji také k přečtení, ledasco jsem v tom viděla i nad rámec.
Chybělo mi však detailnější popsání světa, v němž se příběh odehrává. Klára, byť by měla být naprogramovaná na život v tomto světě, o něm buď neví zhola nic, nebo naopak všechno považuje za samozřejmé a nic nám nevysvětlí. Po většinu příběhu to funguje, čtenář postupně odhaluje jednotlivé náznaky a vše si spojuje dohromady. Ale na konci bych čekala nějaké vysvětlení, zasazení do kontextu, ale nic. Dokonce i poslední scéna se na to trošku hodila... Místo toho se celý příběh jen zaměřuje na Klářin plán, u kterého jsem si říkala, že buď to dopadne špatně, nebo jak v jedné pohádce, kterou už tu také někdo zmiňoval. A byla to ta pohádka... V doslovu překladatelka zmiňuje, že si jen Klára plete kauzalitu s korelací a vše bylo dílem náhody...mně spíš přišlo, že Klára se sice ze špatných důvodů, ale přece rozhodla jít správným směrem. A celé to opět vede k zamyšlení o potřebách v něco věřit a o náboženství obecně.
Krásná kniha, citlivá, někdy smutná, plná porozumění a naděje. Škoda, že zřejmě mnohým unikne kvůli zařazení mezi knihy pro mládež. Stojí za přečtení i za zamyšlení v každém věku. Pro mě malý objev.
Štítky knihy
roboti anglická literatura umělá inteligence, AI nevyléčitelně nemocní
Autorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
I když se odehrává (asi) v Americe, je kniha totálně japonská. Připomínám, že Japonsko miluju.
Začátek byl parádní, autor ani nevysvětluje, to je na každém soudruhovi, aby chápal. Pak to tak nějak zjaponštělo, bylo to rozvláčné, ale stále solidní 3-4 hvězdy, jsem si říkal. Konec mě nedojal, tak dám 3, jsem si říkal. Ovšem po konci následuje ještě vysvětlovací blábol od české překladatelky, a to už jsem oněměl. "Trumpovi fašisti bílé pleti", hm. Tys to holka tomu Ishigurovi u mě totálně podělala.