Klub rváčů
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83261/bmid_klub-rvacu-i6w-83261.jpg
4
1875
1875
Klub rváčů série
1. díl >
Nové vydání již kultovního románu, který proslavilo neméně úspěšné filmové zpracování. Příběh mladého muže, odkojeného televizí a opuštěného Bohem, je hlubokou sondou do nitra člověka, který jednoho dne zjistí, že hněv nad tím, že zdědil svět plný lží, přetvářky a proher, neutlumí život k prázdnotě konzumní společnosti. Nekonvenční vyprávění s rychlým spádem, místy prostoupené černým humorem, končí deprimujícím vyvrcholením, které je ovšem jen logickým vyústěním dané situace v dané době, dnešnímu čtenáři tak známé...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2000 , Volvox GlobatorOriginální název:
Fight Club, 1996
více info...
Přidat komentář
Škoda jen, že mi v hodinách literatury byla prozrazena zápletka... :-) Ale i tak mě kniha strhla, vtáhla a určitě si ji ještě přečtu v anglickém originále.
Trpím určitým strachem ze zklamání z velkých literárních děl, a tak jsem Klub rváčů dlouho odkládal, což byla nejspíš chyba, protože v létech své mladické rozhněvanosti bych z jeho čtení byl nepochybně u vytržení a stal se členem kultu, možná dokonce sundal boty a košili a šel se rvát. Dnes už na mě kniha bohužel působí spíš jako zoufalé kopání kolem sebe několika skicovitých postav uprostřed domněle neprostupné temnoty a přestože je v mnoha ohledech výstižnou sondou do hlubin zkaženosti systému moderní společnosti a do deprese jejích členů, tak ve mě více než pocity sražení do kolen realitou vyvolává rozpaky a vědomí, že cool forma vyprávění v tomto případě přebila sdělení. Nestává se to často, ale tím, jak je Fincherův film probraný a v některých věcech pozměněný, tak je záživnější než knižní předloha, která po schopném dramaturgovi jen marně volá. Jsem zklamaný. Přesně v duchu mých obav. To ale znamená také to, že i přes všechnu nespokojenost, kterou v sobě mám, nepřestávám Klub rváčů považovat za velké literární dílo.
Vybírám krátký úryvek, který je pravděpodobně jedním z důvodů, proč někteří čtenáři skutečně svlékli košili a zuli boty a založili opravdický klub rváčů, protože čtenářům výslovně přináší vidinu jejich vlastní spásy: 'Většina lidí je v klubu rváčů kvůli něčemu, čeho se bojí tolik, že se s tím nechtějí poprat. Po pár rváčkách je ten strach o dost menší.'
Nejoblíbenější hned po mechanickym pomeranči. Prvních asi 25 jsem moc nechápala, takže jsem si nebyla jistá jestli dočtu, ale čím déle jsem četla tím víc se mi kniha líbila. Palahniuka považuji za opravdového génia, protože myšlenky, které uvádí jsou tak potemněle pravdivé, že si je většina z nás ani nepřipustí. I přesto mi kniha nepřipadala ani trochu depresivní. Myslím, že počáteční nedůvěra ke knížce byla způsobená tím, že spisovatel je opravdu tak geniální, že vám chvilku trvá ho pochopit.
Velmi se mi líbí, jak se kniha uvěřitelná, díky přesnému Palahniukově vypravěčskému napodobění (asi...) přepracovaného unaveného muže, který žije jen materiálnem a nemá co ztratit.
Pro mě knížka, na kterou nedám dopustit.
Skvělá kniha která "neobtěžuje" zbytečnými popisy prostředí. Každý řádek, každé slovo má svůj smysl. Vše je součástí skládačky příběhu. Je to velmi čtivá kniha hlavně díky formě, kterou je napsána. Knihu jsem přečetl až po shlédnutí filmu a musím říct, že film za knihou dost pokulhává. Dost námětů k zamyšlení. Kniha zhltnuta během dvou dnů.
Kniha má systém, řád a pevné kontury. Děj plný krve, šrámů, mýdla a močení do polévek se kouskuje. Kouskuje se tak moc, že se Vám myšlenky snaží rozdělit na dobré a špatné. Na ty, co rezolutně nesouhlasí a na ty, co jsou potají a potichoučku pro. Které jsou ale které? Každý z čtenářů této knihy jistojistě zažil nutkání někomu omlátit hlavu o ústřední topení. Můžu říct, že po přečtení Klubu rváčů jsem se přistihl, že přemýšlím, zda by nějaký takový klub nebyl i v Praze...
Nad tématy, která jsou dle mého názoru prvoplánová, se ale vznáší další, mnohem závažnější téma, a to problém schyzofrenie. Autor mistrně implantoval rozdvojení osobnosti do druhé poloviny knihy. Doteď nevím, co je skutečnost, co je Tylerův výmysl a představa a co obyčejná nepodstatná pravda...
Klub rváčů miluji. Kniha napsána úžasně. Doporučuji divadelní hru od činoherního studia v Ústí nad Labem. Až na pár částí knihy je ve hře všechno.
Mann
Zbožňuju styl, jakým je kniha psaná. Líbí se mi, jak jsem se v tom tak trochu ztrácela, ale příběh mě pořád držel, navíc jsem zvrat na konci vůbec nečekala. Až zpětně jsem se potom dívala, proč mi to všechno nedošlo dřív. Palahniuk píše zajímavě a přesně tak, aby na mě jeho slova měla nějaký dopad.
Objev Palahniukových knih pro mě byla velká událost, dostal mě tím jak snadno popisuje nemoci dnešní doby, choré hlavy, jakých je všude kolem nás spousty.
Kdoví jak, dostal se ke mě Klub rváčů a já od začátku věděl že čtu něco výjimečného.
Svérázná forma a roztroušený obsah vyžadující vysokou míru soustředění zaručují, že se dočkáte zážitku, na jaký se nezapomíná.
Klub rváčů je především o lidech, nespokojených lidech, o tom jak v každém z nás kumuluje napětí, vztek, cítíte jak jsou k sobě lidé nepřátelští, přestože se na oko tváří mírumilovně, snědli by vás zaživa, kdyby je neomezovala nastavená pravidla téhle společnosti, pseudomorální, funkční jen na oko, na povrch.
No a pak přijde Tyler a začne si se společností vytírat prdel (byť též dodržuje svá pravidla).
Udělá to, po čem X lidí touží, ale nikdy neseberou odvahu.
Manifest anarchie, ostré zrcadlo pro společnost a hlavně skvělá a čtivá kniha o tom jak je frustrace nebezpečná.
Lidskost je odporné slovo, napadá mě.
Napsat tu jen: První pravidlo klubu rváčů je nemluvit o klubu rváčů, to by bylo příliš jednoduché. A proč? Protoč. První pravidlo projektu zmatek je nevyptávat se... Jak v epilogu napsal sám Chuck Palahniuk, kniha je v podstatě o ničem, není na ní nic originálního. Jediná věc, která nás knihou provází a která nám v hlavě zůstane jsou právě jen ta pravidla. Takže kniha o ničem a ještě k tomu šílená a absurdní. V absurdnosti se jí vyrovná snad jen Hlava XXII. Ale vlastně šílená tak, že se od ní nemůžete odtrhnout. Když si vzpomenu na film, který jsem kdysi dávno viděl, musím se poklonit před hereckým výkonem Edwarda Nortona a Brada Pitta, zahráli to dokonale. Hodně se mi líbil překlad Richarda Podaného, občas použil dost originální slova.
Krásně napsaná kniha o konzumerismu a prolínání dvou duší, které i krásně ztvárnili ve filmu B.Pitt a Edward Norton.
Nebudu mít klid, dokud od něj nepřečtu vše, ale tohle je strop, který u mě nepřesáhne už nejspíš nic. Dobře, určitě nic.
I am Jack's infinite satisfaction.
Divný styl psaní, který vás pohltí. Bezbřehý nihilizmus, z kterého se vám dělá zle. Jízda a přetlak emocí od hněvu po nadšení a zpátky. O myšlenkách "za rohem" ani nemluvě. Úlet, který ale nepostrádá hloubku. Miluji, když TOHLE autor umí udělat! :)
Marla screaming, "You boiled my mother!"
Tyler boiled her mother.
9/10, a to jenom z toho důvodu, že film naprosto zbožňuju.
To mělo být jako co? Bohužel jsem ještě nedospěl k tomuto druhu literatury nebo nejsem dostatečně šílený. Přišlo mi to celé jako výplod chorého (nebo sjetého) mozku. Navíc na mě příběh působil jako vykrádačka Amerického psycha. Mám úplně stejný pocit jako níže výstižně popsal mpb1913.
Úžasná kniha. Takové puzzle myšlenkových pochodů. Film je pro širší publikum, kniha jde víc "dovnitř". Pro hledače odlišného dobrá volba. Z vše může Marla Singerová.... :)
Výborná hodnocení si knížka jednoznačně zaslouží. Málokdy se mi u čtení dělá fyzicky špatně, Palahniuk se přidává k Nicu Caveovi, kterému se povedlo vyvolat ve mě obdobné pocity. To ale považuju za velké plus. :-) Je to zkrátka zatraceně dobré, tak dobré, až vám bude zle.
Až do půlky jsem si myslel, že film je lepší. Konec je ale o dost názornější a možná i silnější. 1:0 pro knihu. ;)
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) schizofrenie psychologické romány gangy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Nemohu se rozhodnout, jestli se mi víc líbil film nebo kniha. U filmu se mi více zamlouval konec, u knihy detaily a způsob nahlížení hl. hrdiny na svět.
Ale je to asi jedno. Jak kinematografický, tak literární zážitek byl nezapomenutelný.