Klub rváčů
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83261/bmid_klub-rvacu-i6w-83261.jpg
4
1875
1875
Klub rváčů série
1. díl >
Nové vydání již kultovního románu, který proslavilo neméně úspěšné filmové zpracování. Příběh mladého muže, odkojeného televizí a opuštěného Bohem, je hlubokou sondou do nitra člověka, který jednoho dne zjistí, že hněv nad tím, že zdědil svět plný lží, přetvářky a proher, neutlumí život k prázdnotě konzumní společnosti. Nekonvenční vyprávění s rychlým spádem, místy prostoupené černým humorem, končí deprimujícím vyvrcholením, které je ovšem jen logickým vyústěním dané situace v dané době, dnešnímu čtenáři tak známé...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2000 , Volvox GlobatorOriginální název:
Fight Club, 1996
více info...
Přidat komentář
Absolutní pecka. Až se stydím za to, že mě ke knize dovedla zvědavost po tom, kde vzal svůj pseudonym český rapper Tyler Durden (aka Gynger, Poseidon Vltavy, Gianni Versace a dalších sto pseudonymů). Kniha, která vás donutí si v restauraci neobjednat polévku.
Perfektní esence chaosu, krve, vzteku a halucinogenních obrazů, které zná každý, kdo občas delší dobu ponocoval (dobrovolně či ne), přitažlivá tím nejhorším způsobem a odpudivá tím nejlepším.
Uplne nevim, co si o knize mam myslet. Kazdopadne muzu rict, ze je hodne zajimava, ctiva a svym zpusobem jina, a to me dost bavi.
Výborná. :D Odporná, dojímavá, krvavá a nemravná. Stelesňuje všetko, čomu sa slušný človek radšej vyhne. Ale zároveň je neobyčajná, krehká, poetická a dojímavá. Spôsob rozprávania je výnimočný a jednému trvá dlho zorientovať sa, ale keď sa to podarí, stojí to za to. :D Súhlasím s užívateľom J_D, odteraz budem do reštaurácie aj kina chodiť veľmi obozretne. :) Film je úžasný, ale vite ako sa to má robiť... Určite si knihu prečítajte prvú ! :)
Film jsem viděl kdysi dávno, ale pamatoval jsem si jen rvačky ve sklepě a pravdu o Tylerovi a že to bylo dobré. Protože jsem narazil na celkem nově vydanou dvojku, musel jsem si přečíst nejdřív jedničku. Nebýt toho spoileru, koukal bych s otevřenou pusou. Slušně mu strašilo ve věži, jen co je pravda. Není to kniha pro každého, ale já se bavil bezvadně. Pokaždé, když jdu na oběd, si na knihu vzpomenu a říkám si, jestlipak náhodou není kuchař taky v klubu :-)
"May I never be complete. May I never be content. May I never be perfect."
Dobrá knížka vás nemusí bavit, dobrá knížka vás hlavně změní. Zažere se vám do duše a něčím vás poznamená. Nestalo se vám to u klubu rváčů? Tak to jste ji doopravdy nepřečetli.
První pravidlo Klubu Rváčů je nemluvit o Klubu Rváčů :-) ... Škoda, že jsem se dostal k tomuto dílku, až po několika shlédnutích Fincherova fláku, který se věrně drží předlohy a díky tomu už jsou bohužel hlavní pointa a podstatný děj známé a logicky už to nemá tu šťávu. Přesto jsem byl zvědavý, jaký "chorobný" mozek si dovolit vyplodit takovou neotřelou cynicko-anarchisticko-schizofrenní studii a je potřeba říct, že Palahniukův styl se mi fakt líbí a těším se na další setkání - 85 %
Najprv som videl film, potom čítal knihu, takže som (pod)vedome porovnával. Oboje bol ale slušný clusterfuck a pekne zamotal hlavu.
Ako to ale hodnotiť? Na jednej strane chápem zhnusenie hlavného hrdinu z konzumu, spoločnosti a sveta, aj to, že sa proti tomu rozhodne bojovať trebárs takto. Na druhej, občas som sa strácal, občas mi vadil autorov štýl písania a niekedy som bol úplne mimo.
Absolutní pecka a bez zbytečných keců musím říct, že tohle je nejlepší kniha od Palahniuka, kterou jsem četla! Ano, film byl super, ale kniha je ještě o něco lepší. Jen bych tu doporučila vyhnout se překladu a přečíst si raději originál.
Opět i v případě Klubu rváčů se projevuje Palahniukův pověstný cynismus, kritičnost a trochu minimalisticky strohý styl psaní. Dokáže vyprávět hodně poutavě a to i v případě, kdy do příběhu vloží sem tam nějakou filozofickou vsuvku. Jeho postavy jsou divné, ale mají charisma.
Klub rváčů prostě má koule! Výborná, čtivá věc, která je plná spousty zajímavých myšlenek.
"Only after disaster can we be resurrected. It's only after you've lost everything that you're free to do anything."
U každého hodnocení knihy píšu, nebo si v duchu říkám že jo, "kniha se mi líbila a ráda se k ní vrátím". Nedávno jsem se nad tím zamyslela a zasmála jsem se sama nad sebou, protože pravděpodobnost, že se znovu vrátím k již přečtené knížce, je docela mizerná. Proč bych to k sakru dělala? U Klubu rváčů ale můžu s čistým svědomím prohlásit, že se vrátím. A s láskou. Ta kniha si to zaslouží.
Šikovná práce, kniha je napsaná pro mě velmi příjemným a vzrušujícím stylem, který mě při čtení lákal, a zaujal na podobné úrovni jako samotný děj.
Největší slastí pro mě je kapitola dvacátá. Jedinečné.
Miluju, miluju. Každé slovo, od začátku až do konce. Trošku lituju, že jsem prvně viděla film, a tak neměla ten pravý čtenářský zážitek, ale i přesto jsem byla schopna se do knížky plně ponořit a prožívat každý knockout. Nutí vás milovat a zároveň se nesnášet za všechno, co máte a ušklíbnout se nad světem. Knížka je fantastická právě v tom, že v některých situacích jde vlastně tak do extrému, že v každém čtenáři zanechá alespoň to absolutní minimum. I když jsem knížku třeba rok, dva neměla v ruce, přistihnu se, že mi někdy nějaká ikonická věta Palahniuka vyplave na mysli. Jednoduše se vám zavrtá pod kůži a jen tak nepustí. A já jsem za to vděčná.
Tak ,tohle mi vůbec nesedlo. Knihu jsem četl pomalu a soustředěně a stejně mi unikal smysl příběhu. Četl jsem i složitější literaturu a pochopil jsem o čem to bylo ale tento příběh jde mimo mě. Ke knize se asi už nevrátím.
Za celej svůj život jsem čet jen dvě tak moc "jiný" knížky, že jsou pro mě naprosto nezařaditelný: Malýho prince a Klub rváčů. U Klubu rváčů ale jsem ještě ochotnej připustit, že (víc než) šikovnej spisovatel se třeba opravdu může umět stylizovat do role vypravěče, že se třeba bude umět naladit na tu zvrácenou a bizarní vlnu, kterou pak po pár hodinách zase dokáže opustit - přestože pro mě je to docela nepochopitelný. Klub rváčů je totiž takový to, když člověku přeteče pohár, rupnou nervy... jako úplně. Když se stane něco, cokoliv, po čem se člověk už na VŠECHNO a nenávratně vykašle. Když rezignuje na všechny hodnoty ideály, na kterejch je naše lidská civilizace založená. Když se člověk vysere na rodinu, na Boha i na život. Knížka je nacucaná zhnusením a kritikou k dnešní době, k dnešním mladejm generacím a jejich zůsobu života a fungování... Je to o hranicích, o společnosti a konzumu, o konvencích, zvycích, o tom, co se dělá a co ne, jak se funguje a žije. O pokrytectví, o hledání hranice mezi tím, co je společenská konstrukce a co je lidská přirozenost - a o překračování těchhle hranic, o jeho odůvodněnosti, oprávněnosti nebo relevantnosti. O překračování těchhle hranic proto, abych se kurva jednou taky cejtil, jako že žiju. O tom, jestli opačnej směr (proti společnosti, proti lidem, proti Bohu, proti sobě, proti životu, proti všemu) vůbec vede k dobrýmu konci a štěstí, k naplněnosti života - a taky o bodě, ve kterym už to zasahuje do svobody a práv lidí kolem a ze kterýho není návratu. Je to doslova fascinující sonda do chorý mysli člověka, jehož nasranost na všechno kolem už prorostla do jeho osobnosti a úplně ho ovládla, sonda do bizarních a zvráceně úchylnejch myšlenkovejch pochodů člověka, kterej vědomě jde proti všemu, na čem je naše společnost postavená - s jedinym cílem: uniknout, vykašlat se na konvence a popustit uzdu tomu, co jsme jinak celej život ve společnosti nucení potlačovat. Je to extrémní sonda do toho samýho myšlenkovýho podhoubí a východisek, který přesně (samozřejmě v mnohem mírnější formě) nakonec vede zejména bezprizorní a ztracený mladý kluky bez tátů a hledající sebe sama k extrémním postojům, do extremistických spolků a k extrémním řešením. Kde je zřejmý, jak moc je to ve výsledku všechno věcí nevybouřenosti, davový psychózy a čistý touhy člověka realizovat se a "někam patřit". Ukázka toho, jak hrozně špatně takovejhle (i jakejkoliv jinej) extrémismus je, toho, jak z něj plynou zoufalý mechanismy vedoucí k nešťastným výsledkům a k zoufalým řešením daleko za hranou toho, co už je jenom vyjádřením určitýho postoje - a taky ukázka toho, jak moc tenká a plynulá hranice mezi tím vším je. Jak nemilosrdně dnešní společenskej systém lidi vysává a drtí (přehnanej pesimismus ale neni na místě: tohle je věc, kterou v určitý míře řeší a řešila každá společnost, každá civilizace, každý společenství lidí; chápu to spíš jako pohled na koncept dnešního způsobu života jako takovej). Klobouk dolů, přestože tohle je opravdu hnusná, bizarní a úchylná jízda chorou myslí člověka, kterej se z toho už ven nedostane, tak je to neuvěřitelně fascinující a myšlenkově natřískaná knížka, která by neměla uniknout nikomu, komu se líbil film (jo, jasně, trapně předpokládám, že stejně jako já, tak většina lidí se nejdřív setká spíš s Fincherovym zpracováním než s Palahniukovou předlohou).
Celé dílo je jedna velká anarchie. Vzdor člověka, který v sám sebe nevěří.
Význam knihy jsem pochopila až v závěru, alespoň doufám.
Kdo radši čte sáhne po knize, kdo knihy nečte shlédne film. Kniha i film, není až tak velký rozdíl. Oboje perfektní. Dodnes si opakuji "Věci které vlastníte nakonec vlastní Vás" to prostě nemá chybu. Na čem v životě záleží??? Pro mě osobně je jasno, vlastnit majetek ok, když není co do úst je to špatný, ale kdo je až tak na dně aby bylo hromadění bezvýznamných krámů to hlavní na čem záleží. To hlavní v životě je život. Né velikost konta. konzumu. přepočítávání všeho na peníze a prospěch. Život jsou lidi a jejich vztahy, rodina, přátelé, společné zážitky...
Tak to bylo něco. Kdybych měla vyjádřit svůj pocit po přečtení, tak asi nejvýstižnější by bylo divoký úlet. A jaký to je? Neřeknu, protože první pravidlo Klubu rváčů je nemluvit o Klubu rváčů.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) schizofrenie psychologické romány gangy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
No musím říci, že knížka byla opravdu zajímavá, ale asi jsem čekal něco malinko jiného, než se z ní nakonec vyklubalo.
Je to opravdu jízda, akšak pro mě na malinko víc negativní vlně, než jsem ochoten akceptovat. Ano všichni již od narození spějeme ke zániku, ale taková to až glorifikace, mě místy až zarazila. Nicméně je zde spousta výborných gegů a Pravidel.
A to konečné rozuzlení, se asi dalo očekávat, ale jako nápad to bylo opravdu nečekané, ale co očekávat od obrazů, které jsou a nejsou vlsatně skutečné, možná jsem nedozrál, nebo spíče jsem už přezrál tu správnou dobu, kdy bych to chápal..