Klub bitkárov
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/350026/mid_klub-bitkarov-2Y3-350026.jpg
4
1878
1878
Klub rváčů série
1. díl >
Bezmenným rozprávačom kultového románu Klub bitkárov je mladý muž, ktorý má ubíjajúcu prácu a trpí nespavosťou. Úľavu hľadá na stretnutiach podporných skupín pre pacientov postihnutých ťažkými chorobami, kde predstiera, že je jedným z nich. Všetko sa však dramaticky zmení, keď na stretnutia začne chodiť Marla, mladá žena, ktorá tiež predstiera choroby. Na scénu zakrátko prichádza záhadný a charizmatický Tyler Durden. Rozprávač a Tyler Durden založia tajnú organizáciu, klub bitkárov, ktorý sa riadi pevnými pravidlami. V suteréne barov sa po večeroch schádzajú muži, vyzývajú sa navzájom na súboj a bijú sa, „dokedy je to nutné“. Tyler sa chystá zraziť na kolená civilizáciu so svojou armádou tých, čo sa vzbúrili proti sivej každodennej existencii. Rozprávač je jediný, kto s ním môže bojovať. Ale aké má šance? Rozvíja sa podivný trojuholník lásky a nenávisti. A temná hra, ktorá možno nie je hrou...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Fight Club, 1996
více info...
Přidat komentář
Jsme generace mužů které vychovaly v ženy...
Musíme žrát brokolici a dýňovou polévku? Mozek ženy funguje jinak než mozek mužův, nejběžnějším a známým projevem je to, že žena dokáže dělat více věcí najednou. Nemluvím o tom, jestli je lepší mužský, nebo ženský mozek, nebo nedejbože nějaké nesmyslné úvahy zda jsou lepší muži nebo ženy. Mluvím o tom, že každý je specializován na něco jiného, z historického "jeskynního" hlediska, protože civilizovaný člověk je výstřelek posledních pár tisíc let, ale předtím se člověk tisíce let přizpůsoboval žití v divočině.
Muž lovil divoká zvířata, válčil s konkurencí (ať už v podobě jiného člověka nebo divokého zvířete), vyvrhoval, stahoval, pekl maso. Dělal to proto aby přežil on, jeho žena, dítě, kmen...
Žena udržovala oheň, sbírala plody, činila kůže, vařila jídlo, obstarávala jeskyni a během toho všeho se starala o děti. Dělala to proto aby přežila ona, její muž, dítě, kmen...
Tomuhle se pravěký člověk částečně učil, ale částečně mu to během těch staticíců let přešlo "do krve" a mozek se přizpůsobil. Mužův - lovcův mozek funguje v search & destroy módu. Lovec - kořist a nic jiného neexistuje. Kdyby se lovec nechal rozptýlit ze stoprocentní koncentrace na kořist vnímáním čehokoli co se děje jinde, kořist uteče a lovec neuspěje. Kdyby se žena zaměřila pouze na jednu věc jako lovec, dítě které drží v jedné ruce a potřebuje péči 24 h denně, nedokáže druhou rukou sbírat ovoce, udržovat oheň, zvelebovat jeskyni a neuspěje.
Jenže co když se sběrač snaží během několika staletí domestikovat šelmu, potlačit přirozené pudy lovce získané během stovek tisíc let vývoje? Přece násilí je tak ošklivé, nemůžeš strčit do holčičky tak, že spadne na zem jen proto, že ti vzala bonbón. Nemůžeš střílet po všem co se hne včetně naší kočky, když si hraješ na vojáky...vždyť hrát si na vojáky je špatné a ty jsi zlý a agresivní chlapeček. Nesmíš jezdit tak rychle autem, co kdyby se ti něco stalo. Jak tě může bavit ten horor, nebo akční film, vždyť je tam tolik krve a násilí. Musíš být citlivý (citlivý lovec ronící slzy nad vnitřnostmi své kořisti?) a pozorný.
KONEC ventilování násilí, konec lovce = moderní muž!
Jenže instinkt je tu stále, ten nemohl být vymazán během tak krátké doby. Lovec je stále uvnitř, dusí svou přirozenost a eskaluje napětí. Výsledkem není moderní muž, ale komplex a nahromaděná agrese, která může explodovat, v extrémním případě třeba tak, jako například v případě Michaela Douglase ve filmu Volný pád, schizofrenií v Klubu rváčů nebo každodenní výpravou za ultranásilím v Mechanickém pomeranči.
Milované maminky, přítelkyně, učitelky, manželky, nechte nám naše chvilky, kdy se změníme v lovce a upustíme páru. Nechte nás porvat se jen pro radost z boje, nejsme špatní, jsme jen trošku jiní. Nechte nám naše násilí, než se změní v ultranásilí. Nepotřebujeme chápat proč, když vám jiná žena něco provede, nasadíte umělý úsměv, ale za jejími zády ji zničíte, nejraději zraněním jejích citů. Vy zase nepotřebujete chápat proč, když muži někdo jiný něco provede, ten jde, dá mu přes hubu a pak zase vše dobré.
Nechte nám naše Kluby rváčů, ať už jsou čímkoli!!!
Bylo to jako na horské dráze - chvílemi jsem byla spokojená a užívala si čtení, chvílemi jsem měla chuť knihu odhodit a přestat číst. Je to napsáno zvláštně, nově, zajímavě. Závěr je výborný. Největší problém byl, že z mého ženského a mírumilovného pohledu, jsem nemohla hrdiny pochopit, ba mi byli silně proti vůli. Na druhou stranu je jisté, že ve mě tato kniha dlouho zůstane.
,,A pak přišel klub rváčů, málem bych na něj zapoměl. Kluby rváčů v různých městech. Vy neznáte Tylera Durdena ? Vy nevíte co, je klub rváčů ? To je vlastně dobře, protože první pravidlo klubu rváčů je nemluvit o klubu rváčů ! Jednou jsem se zeptal číšníka, jestli nezná Tylera. Podíval se na mě a překvapeně a odpověděl. Tyler jste přece vy, pane. Tyler jsi přece ty. A já nejsem Tyler Durden.´´
....
Kniha skvělá,ale pro mě jedna z vyjímek, kdy je film lepší než kniha. Nejde Chucka nemilovat, za tom že ho takový námět na knihu napadl. Děkuji pane Chucku Palahniuku.
No teda. Tohle byl teda nářez. V mém případě byl první film, ale teď lituju toho, že jsem nečetl jako první knížku.
Naprosto chaotickej styl psaní, který se nám snažil Palahniuk naládovat v co největší dávce kterou mohl a dokázal u mě tak vyvolat chuť si přečíst jeho další díla.
Tuhle knížku si prostě plánuju přečíst v co nejbližší době znovu. Vím to, protože to ví Tyler.
Něco má svou sílu, něco je dost přitažené za vlasy, což je víc zjevné ve filmu než v knize, ale co rozhodně nelze knize upřít, tak že zachází s podstatou života, jde po hraně a díky tomu má napětí, jistou moudrost apod.
Co je slabší, tak je ta představa, že by vydržela nějaká organizace delší dobu fungovat. To je nelidské, nemožné...
Tahle kniha se mi sice líbila, ale zase až tak nenadchla. Přečetla jsem, líbilo se mi, ale určitě už nebudu číst znova. Možná proto, že jsem viděla dřív film.
Stačí vzít jednu silnou myšlenku a trochu nenávisti k establishmentu. Tak půl napůl. S tím se dá rozhodit celej svět. Vím to, protože to ví Tyler. Anebo se dá využít fyzická nevybitost západní civilizace, když se to dá dohromady s dvěma lampičkama z IKEI, výsledek je zaručenej. Místo lampiček stačí vázička. A nebo trochu nespavosti. Dobrá je taky nějaká konspirace. A vznikne z toho super román. Prostě... vím to, protože to ví Tyler.
Parádní kniha kterou jsem měl za pár dní přečtenou.... Jsem taky jedna z vyjímek která četla první knihu. A Teď se budu teprve koukat na film tak jsem zvědav jak se mi bude líbit
Konečně jsem se k této knize dostal a rozhodně nelituji. Syrová městská pověst, která se transformuje do světonázoru. Po přečtení věřím (a hledám) nejbližší klub.
Naprostý literární anarchismus, naprostý zmatek a také jedna z nejlepších knih jakou jsem kdy držel v ruce. Člověk nechápavě čte řádky tohoto braku a nepobírá, co tím autor chce říct či naznačit. Začátek, který vás nakopne a konec, který vás do slova uzemní. V chaosu se skrývá krása - tato kniha je chaos. Palahniukovo vrcholné dílo.
Kultovní kniha, možná i nejlepší, kterou by měl přečíst každej dvounohej sráč :D
Jízdenka na vrchol. Chuck Palahniuk tímhle zvrhle zábavným cynickým testosteronovým koktejlem udělal opravdu velkej skok na scénu, bohužel ten skok prozatím nepřekonal a jak to tak sleduju, ani se k tomu nechystá. Není ani důvod, díky Klubu rváčů dosáhl toho, o čem řada spisovatelů jen snila a mnohdy se tomu někteří ani po desítkách let práce nepřiblížili - nesmrtelnosti. Všem to natřel chlápek, který začal psát, protože se mu rozbila TV.
Bohužel jsem nejdříve viděl film, ale i tak mohu říci, že jsem si knihu náležitě užil. Přečteno jedním dechem. Zajímavý nápad, zajímavý styl psaní a vlastně zajímavé vše...
Moje první od Chucka. Nepopsatelná dokonalost. Naštěstí jsem nejdříve četla a až potom viděla film, takže jsem si mohla pořádně vychutnat obé. Pořád ale nevím, zda se mi líbí víc konec v knize nebo filmu.. I když....ve filmu mi k tomu hrají Pixies.. :)
"It's only after we've lost everything that we're free to do anything."
No já asi budu takovou menší vyjímkou, první jsem četla knihu a pak jsem se koukla na film. Musím říct, že kniha byla o hodně lepší jako vždy.
Perfektní kniha! Bohužel jsem také viděl nejdříve film a až poté četl knihu. Těm co ještě nemají za sebou ani jedno, doporučuji začít knihou. Některé scény z filmu jsou přesně stejné jako v knize a na fantazii to působí velice rušivě. Z mého pohledu musím říct, že knižní konec je daleko lepší ;)
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) schizofrenie psychologické romány gangyAutorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Úžasná kniha, co se týče zpracování. Děj, když si to člověk několikrát přehraje v hlavě, vlastně tak spletitý není a mnohdy je až vzorový, ale styl, jakým Palahniuk píše, mi přijde více, než zajímavý. Přeskakování od děje k ději, také ich osoba, ve které jsem se někdy ztrácela do er a zpátky do ich, ale přesto jsem neustále věděla, kde jsem, kdo jsem a co čtu. Už dlouho jsem se u žádné knihy nepobavila tak, jako u Klubu rváčů, za což mu děkuji. Už dlouho jsme neměla podobné názory a nebyla jsem tak oddána názorům druhých (děkuji Tylere) a ... vlastně nikdy jsem neměla chuť někoho pořádně zmlátit, jako po přečtení této knihy. Děkuji, Klubu rváčů. Splnila účel, předčila očekávání!