Klub bitkárov
Chuck Palahniuk
Klub rváčů série
1. díl >
Bezmenným rozprávačom kultového románu Klub bitkárov je mladý muž, ktorý má ubíjajúcu prácu a trpí nespavosťou. Úľavu hľadá na stretnutiach podporných skupín pre pacientov postihnutých ťažkými chorobami, kde predstiera, že je jedným z nich. Všetko sa však dramaticky zmení, keď na stretnutia začne chodiť Marla, mladá žena, ktorá tiež predstiera choroby. Na scénu zakrátko prichádza záhadný a charizmatický Tyler Durden. Rozprávač a Tyler Durden založia tajnú organizáciu, klub bitkárov, ktorý sa riadi pevnými pravidlami. V suteréne barov sa po večeroch schádzajú muži, vyzývajú sa navzájom na súboj a bijú sa, „dokedy je to nutné“. Tyler sa chystá zraziť na kolená civilizáciu so svojou armádou tých, čo sa vzbúrili proti sivej každodennej existencii. Rozprávač je jediný, kto s ním môže bojovať. Ale aké má šance? Rozvíja sa podivný trojuholník lásky a nenávisti. A temná hra, ktorá možno nie je hrou...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Fight Club, 1996
více info...
Přidat komentář
Asi jako jedna z mála jsem film neviděla, ale samozřejmě jsem o tomto díle již něco slyšela. Je to dost art a současně je to reálné. Opravdu sonda do nitra člověka nebo spíše rovnou celé naší společnosti.
(SPOILER)
Jako většina lidí, i já jsem v první řadě viděl film od Davida Finchera, který patří mezi mé nejoblíbenější. O to víc si teď cením jeho kvalit, když vidím, jak striktně se držel předlohy. Často se stává, že film nevystihne úplně vše, čím je kniha výjimečná, ale toto je asi případ, kdy je to naopak. Tedy ne naopak, ale jinak. Každé médium má to svoje. Kniha je kniha, má víc detailů, a film je film, tam zase promlouvá perfektní audiovizuální stránka.
Navíc já knihu samotnou nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou interpretoval Ivan Lupták. A v souvislosti s filmem, kde hlavní postavy ztvárnili Edward Norton a Brad Pitt, nešlo mi u knihy si je představovat jinak... a nutno říci, že hlas Ivana Luptáka se k nim oběma skvěle hodí. A také ten styl vyprávění, kdy často zběsile chrlí slova v rychlém tempu a s tím správným pocitem zoufalosti, marnosti a anarchie, dodává tu správnou schizofrenní atmosféru. Do toho ty vychytané hudební předěly - no, povedlo se.
Co k ději? No to je naprostá bomba. Tolik originálních nápadů pohromadě. Nespavost, podpůrné skupiny, vlepování okének do filmů, samotný klub rváčů, Projekt Zmatek, liposukční mýdlo, záškodnické akce, kastrace, rozdvojená osobnost, Marla Singerová, konec. Žádné zdržovačky, vše svižně ubíhá, jak když nestíháte doběhnout na záchod. Vše lemováno rozcupovanými ksichty a neuvěřitelným borcem Tylerem Durdenem, napůl skvělým kámošem a napůl strašnou sviní. A přesto s nimi jde v mnoha věcech souhlasit. Teď už zbývá jenom vycedit ty nejvíce profláklé citáty: "První pravidlo klubu rváčů je nemluvit o klubu rváčů" a "Vím to, protože to ví Tyler" (nemohl jsem si to odpustit).
Přestože kniha je skvělá, v mých očích z toho paradoxně film pořád vychází líp. Stejně ale nejde dát tomu menší, než nejvyšší hodnocení.
Kniha se četla téměř sama. Byla tak správně bláznivá. A zároveň je to kniha, která ve vás něco zanechá. Nic víc k tomu nemám, snad jen to, ať si pustíte písničku Where is my mind po dočtení tohoto naprosto úžasného titulu.
Napřed jsem viděla film, ale již před delší dobou, takže mi některé skutečnosti byly matně známé. Pocitově se kniha téměř shodovala s filmem a naopak, až na pár drobností, více či méně dulezitych. Ovšem kniha by se dala shrnout jako Klib rváčů, těch co se rvou sami se sebou a to se týká především hlavní postavy. Knihu jsem četla pro zajímavost, ale moc mě nebavila.
Jsou knihy, u kterých uděláte lépe, když je nebudete nijak komentovat, protože ta knížka mluví sama za sebe a cokoliv k ní dodávat je jaksi zbytečné. A právě jednou takovou je i Palahniukův Fight Club, knížka, která je svým způsobem velmi nebezpečná, ale zároveň natolik upřímná a pravdivá, až vám to vyrazí dech. Nedoporučuju slabším povahám, nebo lidem, co by rádi odpálili budovu, jen nevědí jak :-) Fincherův film beru jako jeden z nejlepších filmů všech dob, no knížka je ještě tak o třídu lepší (což je, myslím, výmluvné víc než dost). "Nejsme ani výjimeční jak sněhová vločka, nejsme však ani žádná hovna, prostě jenom jsme, tak je to nastavené, tak to prostě je." A nezapomeňte na první pravidlo Klubu rváčů. A na druhé.
Hodnotit bych mohl klidně jako odpad, ale i jako 4*. Čte se to výborně, má to spád, ale je to moc ujeté, což by až tolik nevadilo, kdybych v závěru nebo po přečtení knihu pochopil. V podstatě se dá pochopit hlavní myšlenka, ale ostatní je prostě zmatek, chaos. Nakonec se rozhoduji na 60%, 29. 4. 2022.
Filmová verze (komentář z 20. 2. 2024):
Díky Fincherovi jsem pochopil, o co v knize šlo. Přesto se jedná o nechudnou úchylárnu ač mám režiséra rád, za toto je tak max. 60% (ale těžko hodnotit, vychází z knihy, obsahově a dějově to je dané).
Tohle zřejmě nebyl můj šálek kávy. Řadila bych tento počin do kategorie: Honem čti, ať už to máš za sebou...
No tak tohle opravdu nebyl šálek mé kávy, naprostý chaos, zmatek, čekala jsem podle komentářů na převratný závěr, tak ten mě taky minul, velké zklamání
Musím říct, že ze začátku jsem se musela do čtení vyloženě nutit. Kniha byla pro mě chaotická, ale po začtení se do příběhu jsem otáčela stránky jak na běžícím pásu. Určitě stojí za přečtení. Podívám se i na zfilmovanou verzi, prý je na co se dívat:)
Viděla jsem nejprve film, ale ta kniha je snad úplně jiný příběh. Nesedlo mi to, nevím z toho po přečtení nic, a to jsem se na to tak těšila.
Tohle bohužel nebyl můj šálek kávy. Snažila jsem se soustředit co to šlo ale můj mozek to prostě nedokázal vstřebat.
Pôvodne som ju vlastnil v Odeon verzii v češtine, no keď sa mi nevrátila, zadovážil som si po čase túto slovenskú, no ten český preklad mi sedel viac.
Tato rebelie Chucka Palahniuka mi utkvěla v paměti.....
První dojem byl deprimace .... tak jsem si knihu nechala rozložit v hlavě ....
Postava nevýznamného úředníčka hledá únik v agresi ....v klubu rváčů ....v projektu devastace ....
" Tisíce let lidské bytosti mršily a svinily a sraly na tuto planetu a teď ode mne dějiny očekávají, že to po nich vyčistím...."
Myšlenky autora jsou k zamyšlení - ale cesta sebedestrukce není správná .....
P. S. A četla jsem, že kniha má pokračování - Tyler s Marlou založí rodinu ....
Snad najdou tu správnou motivaci k životu ....
Tahle knížka tak strašlivě odporuje všemu, co uznávám a vyznávám, je tak obrovsky vzdálená mému prožívání a chápání světa a lidí, že přestože to všechno její pointa trochu uvádí na pravou míru a přestože snad správně rozumím jejímu kritickému vyznění, přijde mi prvoplánově násilná, destruktivní, dekadentní a především morálně hnutá. Nemohu ji označit jiným spojením než tím, které jsem nedávno použila u jiné, stejného ražení: dobře napsaná hnusárna. Br. Musím se z ní ještě čas od času oklepat. Cenná a poučná zkušenost, byť možná jiná, než bylo úmyslem.
Srdeční záležitost, film i kniha.
Jeden velký zážitek, jedno velké zamyšlení.
A taky jeden z mých vůbec nejoblíbenějších citátů:
"It's only after you've lost everything, that you are free to do anything."
Film miluju a nikdy mě nenapadlo přečíst si knihu. Teď mě to napadlo.
A miluju to.
Ty krátké věty.
Každý s kouskem magorie v těle to musí milovat.
Musí.
Klub rváčů je kultovní kniha i film. Z mého pohledu je trochu jiná v porovnání s ostatními Palahniukovými knihami a pokud s tímto autorem začínáte, myslím, že je to nejlepší volba. Předvede vám v ní svou originalitu, fascinuje vás svými myšlenkami a názory, nadchne vás pro své hrdiny, ale nestačí vás znechutit svou příliš bujnou fantazií v oblasti tělních tekutin a jiných perverzit. Film se drží knižní předlohy docela věrně. Já viděla nejdřív film, pak četla knihu a obojí ve mně zanechalo hluboký dojem. Je to rozhodně jedna z autorových nejlepších knih.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) schizofrenie psychologické romány gangyAutorovy další knížky
2005 | Klub rváčů |
2009 | Snuff |
2007 | Strašidla |
2010 | Neviditelné nestvůry |
2012 | Prokletí |
Pojednání o ztrátě mužství a společnosti vychovávané ženami, kdy hlavní hrdina už ani neví, jak se ženou mluvit, byl hodně zajímavý. Dobře sepsané. To, že hlavní hrdina zkouší získat něco zpět násilým, drogami a nic z toho nefunguje, je skvělá message.
Na druhou stranu mě to jako ženu asi tolik nezasáhlo.