Klub rváčů
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60378/bmid_klub-rvacu-GVe-60378.jpg
4
1874
1874
Klub rváčů série
1. díl >
Když nemůžete půl roku usnout, okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen. Takových lidí moc není, ale mladý úspěšný úředník, který si říká Jack, je jedním z nich. Jeho život se změní, když potká Tylera Durdena – spolu založí první klub rváčů, místo, kde si může každý „vyměnit názor“ s druhým. Nejznámější román Chucka Palahniuka, zfilmovaný r. 1999 Davidem Fincherem, vychází v novém překladu.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2011 , OdeonOriginální název:
Fight Club, 1996
více info...
Přidat komentář
Drsné, snové, v závěru pro mě trochu zmatené. Asi jsem měla moc vysoké očekávání, film mi sedl lépe.
Velmi zajímavý příběh, ovšem kdybych neviděla film, měla bych trochu problém s pochopením děje. Chuck Palahniuk je úžasný spisovatel. Úžasný příběh, který vás polapí.
WAU! Drsné a zvláštne a tak to mám rada. Odporúčam všetkým čudákom a knižným fajnšmekrom (ktorí ešte nemajú vytvorený prvý dojem z filmu a môžu si tento skvost vychutnať prvý krát) :)
Jedním slovem VÝBORNÉ. Palahniuk je člověk, který umí se slovy a s celým dějem knihy kouzlit zase úplně jinak než ostatní spisovatelé.
Osobitý příběh plný ran, modřin, prokousnutých jazyků, výbušnin, nespavostí a "gumiček na pytlíky" , který dokáže překvapit (pokud jste tedy předem neviděli film jako já). A věřte, že i Bůh s Vámi na chvilku hodí řeč.
"Pravidlo číslo jedna - nemluvit o Klubu rváčů. Pravidlo číslo dvě - nemluvit o Klubu rváčů!"... Kašlete na toto pravidlo a povězte to dál. Tento způsob bytí/bití, zdá se mi poněkud šílený. Pozor na žijící "Tylery"!
A teď na film. Jsem zvědavá, jak se s tím Brad Pitt pobral. A to do posledního slova.
Takže o co jde? Nespavost. Celé noci zíráte do zářivých obrazovek vašich laptopů a ráno se probudíte na mezinárodním letišti. Dali byste si pár tobolek Tuinalu, ale doktor vám je nechce předepsat, váš osobní dealer se ztratil, nevíte kam. Celé noci nespíte a už necítíte ani bolest. Na jedno použití už není jen toaleťák, ale i vaše známost. Co teď? Najednou stojíte uprostřed noci před rizikovým barem s natrženým obočím a je vám tak nějak lépe. Zaujmete bojový postoj, rozmáchnete se pravačkou a vrazíte ji tomu chlápkovi, co jde zrovna kolem. Zastavíte se. Svůj život už nechcete zpátky, teď jste někdo jiný. Jste znovuzrozený z popela marnosti. Nasajete do sebe dým z cigarety a zpátky vyplivnete tak půl litru krve a dva zuby. Dáte si pořádnou lajnu, teď už nechcete spát, nikdy. Koks se vám vrací nosem zpět a vy se smějete svým nově upraveným úšklebkem. Now You are danger. You are the one who knocks.
Jeden z těch výjimečných případů, kdy je film o něco lepší (v tomto směru více "dotaženější") než kniha. Fincher na plátně dokončil to, co Palahniuk zdařile rozehrál na stránkách knihy. Klobouk dolů před oběma.
Seru na první pravidlo, o Klubu rváčů budu mluvit a to asi do konce života. Palahniuk vytáhl na všechno všechnu tu frustraci, zklamání, nenaplněný touhy co si každej uvnitř nosíme a stydíme si jí přiznat sami před sebou. Fascinuje mně, že kniha má takovej úspěch, znamená to, že fakt, že to takhle nejde dál, si uvědomujem všichni. Zapálit Louvre a vytřít si prdel Mona Lisou asi nebude správný řešení, ale jaký ano? Zásadní kniha západní civilizace konce 20. století!
Klub rváčů je kult. Naprosto přesně odráží styl Palahniukovské tvorby - neotřelý způsob psaní, přeskakování od jedné části ke druhé, šokující zvrat a konec. Viděla jsem i film a dokonce divadelní představení v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a těžko říct, jak bych sestavila žebříček těchto tří adaptací. No slova jsou zbytečná, to se prostě musí přečíst :)
Kniha nebyla úplně podle mého vkusu, ale musím přiznat, že závěr překvapil. Určité pasáže člověk nezapomene. Mě utkvěla věta: "Já nezabíjím sebe, zabíjím Tylera."
V tom, čo robí je Palahniuk absolútna špička. Jeho slizký, vulgárny, nechutný, uštipačný, sexuálny, satirický a zvrátený štýl je neopakovateľný rovnako ako svet a osobnosť bezmennej hlavnej postavy-rozprávača. 3 pravidlá, nevyberavá spoločenská kritika, šokujúca predstava jednoduchého vzniku teroristickej skupiny, schyzofrénia, šialenstvo a dokonale nepopcornový mindfuck, ktorý vami zaručene otrasie. Ešte lepšie ako samotný film. 100%
Tahle kniha je super. Film znám už dlouho a patří mezi mé top. A kniha je hustá, stejně hustá jako film. Je to brutální, sprosté a totálně ujeté pojednání a nemoci jménem rozdvojená osobnost. A navíc velmi pěkně popisuje jaké by to bylo, kdyby všichni na všechno srali.. A na dalšího Chucka se moc těšim.
Jsou tři skupiny lidí:
První je skupina lidí, kteří sedí v neděli večer u televize a vymývají si mozek žvástami z televize, v pondělí ráno nastoupí do práce a tak to jde minutu po minutě až do jejich smrti.
Druhá skupina je sorta lidí, která točí filmy, píše knížky a v pátek večer nad půllitrem s kamarády v žižkovsém baru vykládá o tom, že dokážou změnit svět, rozbít civilizaci a pokusí se žit jinak. Všichni jejich jména znají, ale ví, že žijí úplně obyčejný živůtek jako ti první.
A pak je tady třetí skupina lidí. To jsou lidé, které většina z nás nezná, ale víte, že existují. Je to váš bratr, který se o letních prázdninách vydal s batůžkem do Ameriky a od té doby jste ho nikdy neviděli. Ti nepotřebují psát o tom, že změní svůj život, protože opravdu žijí jinak.
Jsou tři skupiny lidí, do které se zařadíš ty?
Jakmile dočtete toto knihu, změní se vám pohled na svět. Vím to, protože to ví Tyler.
V Klubu rváčů najdete všechno, z čeho má tzv. slušný člověk husí kůži po těle. Agrese, násilí, vztek, touha ničit, touha mstít se (za všechny francouzské pláže, které nikdy nebude mít), drogy, smrt. Všechno bez příkras, všechno totálně deprimující. Autor popisuje životní příběh jedné lidské onuce, která nemá co ztratit - a právě z toho čerpá sílu. Rve se s ostatními, ale rve se i za své místo v životě, rve se za možnost být sám sebou a rozhodovat si o svých věcech. A v neposlední řadě se rve sám se sebou. Psáno syrově, popisováno surově. Čtenáři se z naturalistických scén možná občas zhoupne žaludek (zejména číšnické legrácky nemusí slabším povahám svědčit), ale má-li chuť zažít si nanečisto pocit úplného zmaru, ať se vypraví pro Palahniuka. Já už si ho asi víckrát nepřečtu (my sluníčkoví lidé milující úsměvy a dobrou pohodu taková díla nevyhledáváme - odtud pramení mé nižší hodnocení), ovšem jako exkurze to bylo velice přínosné. A závěr bezpochyby strhující (nemyslím teď vztah mezi vypravěčem a Tylerem - ten nemohl nijak výrazně překvapit - nýbrž poslední kapitolu). (Mimochodem - atmosférou mi to připomnělo kultovní O'Barrovu Vránu a její "bad guys".) Doufám taky, že někdy seberu odvahu a zkouknu ještě film - uvidíme. :-)
P.S.: Motiv chybějícího otce? Freud by se asi vyřádil.
Paradni kniha na jedno odpoledne. od knhy jsem moc necekal, ale o to vice me prekvapila
Kniha která je jako smršť facek od špinavého pouličního bijce. A když ty rány ustanou tak začnete nad spoustou věcí přemýšlet a vlastně za ten výprask budete i rádi. Pro mě dosti zásadní kniha a jedna z nejoblíbenějších. Totéž platí i o filmu.
Působivý manifest touhy po sebezničení jedné generace, která "nemá svou velkou válku", "nemá svou velkou krizi", hledá smysl svého života a v nejnovějším katalogu IKEA nábytku ho nenachází. Kniha, která mě fascinuje zážitky, které nechci nikdy zažít a spoustu zajímavých receptů z anarchistické kuchařky, u kterých nikdy nenajdu odvahu je realizovat (např. naplnit žárovku nebo monitor benzínem a počkat až někdo otočí vypínačem:-)).
Film jsem viděl jako první a stejně jako v něm byly i v knize šikovně rozmístěny indicie k odhalení šokující závěrečné pointy.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) schizofrenie psychologické romány gangy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Užil jsem si knihu jen potud, pokud ji nepřekonával film a ten je opravdu velmi povedený. Na druhou stranu jsem ocenil mírné odlišnosti a zjednodušení, které bylo použito ve scénáři. Ke knize jsem přistupoval jako k doplnění obrazu skvělého díla.