Komturova smrt
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379599/bmid_komturova-smrt-fD9-379599.jpg
4
645
645
Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , OdeonOriginální název:
騎士団長殺し Kišidančo goroši, 2017
více info...
Přidat komentář
Ja mám Murakamiho štýl veľmi rada, ale toto bolo naozaj príliš rozvláčne. Škrtala by som ako divá. Na druhú stranu, priveľa zostalo nevypovedané. Každopádne, kniha určite stojí za prečítanie, je v nej veľa dobrých myšlienok, fascinujúce opisy výtvarných diel, alebo samotného procesu výtvarnej tvorby. Úplne ma dostala cesta hlavného hrdinu podzemim, to je pasáž, ku ktorej sa určite raz vrátim.
Kdy knihu Komturova smrt rozhodně číst
- obdivujete klasické japonské malby
- jste fanda do opery
- Kafka a Poe jsou vaše krevní skupina
Kdy knihu Komturova smrt rozhodně nečíst
- japonská kultura vám nic neříká
- nesnášíte tlusté knížky co se nevejdou do kabelky
- jste zarytý realista bez špetky fantazie
Musím na úvod říci, že na tuto knihu jsem se opravdu strašně moc těšila, protože vše, co jsem zatím od Murakamiho četla, řadím ke svým nejlepším čtenářským zážitkům. Mám moc ráda výtvarné umění, takže mi hodně sedlo, že hl.postavou je malíř, jehož jméno nám autor ale vůbec neprozradí. U Murakamiho miluji komorní atmosféru, málo postav a příjemné tajemno. I to jsem zde našla. Musím uznat, že kniha jako taková je velmi čtivá, hned na začátku jsem si říkala, že toto bude opět mimořádný zážitek. A nadšení mi vydrželo až ke konci, kdy jsem už doslova hltala stránky, abych se dozvěděla, jak celý ten příběh s podivnou zápletkou skončí. A přesně zde přišlo rozčarování. Námět považuji za opravdu vynikající, ale přijde mi, že Murakami nevyužil potenciál celé velmi originální zápletky. Za mě tomu konci prostě něco zásadního chybí. Bohužel úplně rozbil můj celkově nadšený dojem z knihy a upřímně přiznávám, že mě to strašně mrzí. Nebudu ale úplně konkrétní, abych neprozradila spoiler.
Knihu si v budoucnu přečtu znovu, zajímá mě, jak ji budu hodnotit s odstupem :)
Není to od autora nijak neobvyklá kniha. Totiž není to nic co by již sám svému publiku nevyjevil. Musím uznat ale že zde mu však celý ten koncept slov nějak víc sedí, slova mají barvu a dají se považovat za skutečnější, vymazlanější.
Není to o nějakém zdoláváním hory( :-)), kniha se čte ( jako všechny jeho knihy) velmi dobře - dokonce ani písmenka nejsou tak malá, u Odeonu mi začíná dost vadit ten silně přebělený papír, s nímž by se zcela určitě dalo něco udělat, kvalita knih by jistě neutrpěla)
Mě kniha silně připomíná Kroniku ptáčka na klíček a nejen jí ( v jistých rovinách i Mitchellovo sencislo9, což je ovšem pocta Murakaminu, takže to se ani nedivím). A v tom je ten zádrhel. Sebevymazlenější forma tuhle chybu ( v uvozovkách) nemůže odstranit.
Kdo Murakamiho nečetl, pro toho to musí být nečekané. Ostatní mají trochu smůlu, ale jen trochu
Nehodnotím, mám pocit že můj systém vůči této knize zamrzl. Něco mi nmi to vyloženě. Láme se to ve mně mezi 3 a 4/5.... ovšem stále v tom nemám jasno. Možná že mi Murakami svou poslední knihou trochu víc zamotal hlavu, protože opravdu mě se to zdá víc lyrické ( což není to přesné slovo), víc slohově propracované..a to má v mém v mém případě každý autor u mě z poloviny vyhráno, dovedu mu to potom sníst úplně. Za to bych mu tady klidně dala těch hvězd 5.
Douška : Ještě takový drobný detail. Už v létě kdy kniha vyšla v Polsku ( s přebálkou na které jsou štětce), jsem si myslela že Murakami zde bude mít jakési těžiště v tolik známé knize Obraz Doriana Graye, ale Murakami se chytil jiného scénáře a to Velkého Gatsbyho...( ve spojení když se nechá autor strhnout jako vždy hudbou a ještě k tomu Don Giovanni...)
Nejlepší řešení jak se vyhnout problému s formátem a topologii knihy je pořídit si ji v elektronické podobě.
Nakonec jsem to tak udělala a odbouralo to hodně diskomfortu, Murakami má tak větší šanci pro svůj vlastní prostor a protože přežívá druhé přečtení tak záhy po sobě, a přežívá ho dost výrazně hodnotím 4,5/5.
Evidentně jsem před tím válčila spíš s Odeonem než Murakamim. ( Což mě trochu mrzí protože s Odeonem na kordy být nechci :-)).
Čtivé, velice čtivé, chytlavé a umění jako prvek v komorním přístupu autora je dost vyvedené... Když si člověk odmyslí že mu některé postavy cestují z románu do románu a že jeho tvorba je vlastně jeden velký epos, jsou tam prvky jako vždy hudební, takže kdo miluje klasickou hudbu a ví jaké to je jí poslouchat, i tady bude mít šanci vstoupit za oponu dojmů, prvky historické, takže kdo má rád Japonsko bude opět poučován a odváděn do síní dějin, prvky umělecké, takže vstoupíme do palety skutečné i abstraktní, prvky erotické, protože to jsou Murakamiho poznámky pod čarou. Chvíli se točíte v atmosféře málem gotického románu.
Je to kniha atmosférická jako vždy, nevybočuje z řady, ale nutí vás se ptát. Je to záměr? Nebo omyl.
Já pochybuju že autor který by se vešel do takového množství žánrů a uspěl by, se vlastně může mýlit, zejména nad vlastní knihou...
Překlad výborný...
Po dočtení tohoto rozsáhlého románu si dám od Murakamiho hodně dlouho klid. Musím říci, že se mi román líbil a nelíbil zároveň. Líbily se mi některé pasáže, které nás opět trochu zavádí do historie. Oslovily mě scény popisů týkající se malování. Zárověň mě poněkud zklamala zápletka celého díla, což samozřejmě nemusí být autorův nedostatek. Možná jen moje menší míra pochopení, co chtěl přesněji některými věcmi říci. Některé scény ve mně stále doznívají, některé mi připomínají jeho dřívější práce, ale asi by to člověk měl čekat, že spisovatel po tolika letech nemůže psát jednu knihu zcela jinou než druhou. Objevují se témata, která jsou pro Murakamiho tak typická. Dvě věci mi ale vadily docela dost- malá písmena knihy a poněkud její délka (moje namáhané oči a málo času? :-)) -- takže možná omluva, pane Murakami. Vy za to nemůžete.
Pere se to ve mně. Mám z knihy smíšené pocity. Možná, že jsem se na knihu až moc těšil, obzvlášť na téma osamocení v horách (které bylo úžasné v Honu na ovci), bohužel nadšení ze mě postupně opadalo a byla to nuda, nuda a nuda. Jsem ochotný u Murakamiho přijmout opakování motivů z jeho předešlých knih. Tady ovšem tyto motivy byly zcela zcestně použity, navíc postavy byly ploché, nezajímavé, stylisticky to na hodně! (né-li všech, fuj) místech dřelo. Co se mi ovšem líbilo, byl úžasný překlad Tomáše Jurkoviče (proto jsem se také rozhodl číst knihu v čj a nikoliv v aj). Avšak sebelepší překlad nezalepí díry, které zanechal autor.
Dále pouze pro ty, co již četli (spoilery!):
V tomhle 700stránkovým maratóně Murakamimu došel jasně dech. Mám ho samozřejmě rád a spoustu chyb a přehmatů mu odpouštím, ale tohle se mi zdálo až příliš. Naprosto nevyužil potenciál, který se nabízel (samota - místo toho se objeví nějakej bělovlasej teplouš), já vim, tady chtěl navázat na jeho oblíbenou knížku Velký Gatsby, docela se mu to povedlo, ale mohl to udělat líp. Rolnička a nemrtvej mnich se mi hrozně líbila, to zase bylo super, tenhle japonský exkurz Murakamimu slušel, byť rád tam hází věci ze západu. Ovšem nápad s ideu totálně po****. Murakamimu filosofování nejde a definice idey v podání maestra tahala za uši. Pedofilsky se vyřádil na postavě Marie Akinawy a jejích prsatých problémech, a když zmizla, skákal jsem, že je v tahu. Najednou se objevila a její příběh zmizení mi byl muky. Střídání ich a er forem + popis jak trpěla v luxusní vile, kde se pár dní válela a žrala sušenky a pila balenou minerální vodu. Já nevim, to po tom Murakamim to nikdo nečetl? Vypadalo to jako kdyby to ke knize vůbec nepatřilo, bylo to trapný. A závěr? No, dejme tomu.
Už hodně dlouho jsem si přál, aby vyšel delší příběh Haruki Murakamiho. Komturoava smrt se řadí mezi knihy jako jsou 1Q84, Konec světa & Hard-boiled Wonderland nebo třeba Kronika ptáčka na klíček. Přestože mi zmíněné knihy přišly příběhově mnohem delší a událo se toho v nich, alespoň podle mého, mnohem více, je Komturova smrt opravdu nádherné čtení. Opět se tu setkáváme s jeho tak typickým stylem, tedy pohrávání si se čtenářem - nejde to nemilovat. Otázky vršící se jedna na druhou, na které nedostáváme odpovědi. Vím, že mnoha lidem se to nelíbí a berou to jakousi nedokonalost, ale o tom by se dalo mluvit hodiny a hodiny... V tomto zastávám stejný názor jako uživatel adorjas jsem zkrátka Murakamijovec, Murakamifil. Na každou knihu se těším a každou knihu dočtu s naprostým nadšením. Ani nyní to nebylo zklamání. Cítil jsem v tom něco jiného než ve výše zmíněných knihách, které mi přišly dějově delší, zde se setkáváme řekl bych s krátkým dějovým úsekem, který je vyplněn pro mnohé nejspíše zbytečně rozvleklým vyprávěním o obyčejném životě jednoho obyčejného malíře, no... opravdu obyčejného? Bylo zde řečeno, že nepotřebujeme vědět, že hlavní postava šla vykonat potřebu na toaletu, ale tohle už zkrátka k Murakamiho knihám patří stejně jako realistický popis sexuálních scén, které chtě nechtě vyvolají ve čtenáři sexuální touhy, přitom to není nijak přikrášlené ani vyumělkované a přesto ta obyčejnost, realita je silnější než většina vyumělkovaných scén podobného druhu v jiných knihách. To samé by se dalo říci i o růstu poprsí mladé Marie Akikawi, které tak trochu rozbíjí hlavní děj, ale přitom bych si neuměl představit, že by tento problém z knihy vymizel, to zkrátka dobře nejde.
Musím opravdu hodně pochválit obálku knihy. Vlastním všechny česky vydané knihy Murakamiho, a tohle je asi opravdu první přebal, který se mi bez výhrad líbí a přímo ve mně vyvolává strach který nejspíše zažívala i hlavní postava ke konci knihy.
Jako vždy mě těšilo pane Haruki Murakami a už nyní se těším na další setkání.
Barvité jako vždy, obsáhlé a košaté. Závěr mne trochu zklamal, ale jako celek velice zajímavé. Unikátní styl, který je napínavý a čtivý. V Hongkongu označili tento román za nemravný - místy zvláštní popis některých erotických scén...
Dočteno pro dočtení. Jestli mi rozumíte. Ono nejde říct, že je to špatné, myšlenek je tam spousta, ale je to moc a moc dlouhé. Kdybych neměla Murakamiho tolik ráda, asi bych to i vzdala, .... Jinak co se hodnocení týká plně souhlasím s tím, co napsal Kutcho, lépe bych to nenapsala. Jakož i souhlas s tím, že pokud jdete do Murakamiho poprve také radím zvolit něco jiného, zvyknout si na jeho alegorie, dvojidee, pomyslnosti, fikce s tím , že musí člověk spoustu věcí domýšlet neb autor jen naznačuje...to není tak lehké si na to zvyknout a jiné jeho knihy jsou k pochopení a uchopení lepší. To je můj názor.
Souhlasím s předchozím komentářem (Kutcho), že tentokrát je zdlouhavost vyprávění na škodu, trochu jsem se pozastavila i nad občasnou neadekvátní reakcí třináctileté dívky (= její moudra pronášená k malíři)…
Dočetla jsem a na jedné straně cítím jisté zklamání z "rozuzlení", které se vlastně ani nedostavilo a vplynulo do jakéhosi otevřeného konce, a na druhé straně obdiv k autorovi, který si tak umí pohrávat se čtenářem svými výlety do světů idejí a metafor.
Neviem, či som už presýtený knihami Haruki Murakamiho a tým pádom mi ani nemajú čo nové ponúknuť, alebo už ani samotný autor nevie čo písať. Po prečítaní doslovu pána Jurkoviča mi príde, že autor vie, čo chce povedať, len v tomto prípade to robí zdĺhavou cestou. Kniha plynie pomaly a to tempo si užijete. Ako vždy je to kvalitné čítanie, na aké sú priaznivci Harukiho kníh zvyknutí, no dokopy sa tam nič nestane, veľa načrtnutých zápletok jednoducho vyfučí do prázdna a aj tie, čo sú dokončené do ako tak zmysluplného konca nijako neohúria. Je to stále o tom istom, tentokrát dlhšie a menej zaujímavé, aj keď rozprávanie je stále pútavé. Ak patríte do fanklubu Murakami, určite si knihu prečítajte, sklamaní nebudete, ak sa chystáte na svoju prvú knihu od tohto autora, asi by som išiel do inej.
Som Murakamifil, takže menej ako 5* nedám, opäť som bola vtiahnutá do diela, opäť sa tam zborazil jeho typický štýl ako v zdanivej realite, vyplávajú vždy na povrch absolútne sureálne veci. A viac-menej sa za 700 strán knihy toho moc neudeje, až na posledných 200 stranách dej začína gradovať, aby opäť mohol skončiť v potuteľnom pokoji. Myslím, že práve na to sa budú komentáre sťažovať, že im to bude pripadať opozerané už z Kroniky vtáčika na kľúčik alebo z 1Q84, alebo z Kafky, alebo z Honu na ovcu...
Za mňa, ale opäť dobré!
Ta atmosféra, snovost a tajemno jsou skvělé, ale mám dojem, že mistr Murakami, omámen svým úspěchem, to pojal trochu jako hlazení ega. Prostě chce ukázat, co umí, jak vytříbený je jeho styl, a tak se na 750 stranách rozjíždí naplno, ale uniká mu, že se občas lehce opakuje nebo chodí v (začarovaném) kruhu. A jeho redaktoři se mu to nejspíš báli říct, protože to je mistr. Musím ale pochválit skvělý český překlad Tomáše Jurkoviče a tu obálku, z které běhá mráz po zádech.
Štítky knihy
malířství japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Murakamiho buď milujete nebo od něj v životě nepřečtete nic až do konce. Souhlasím s mnoha názory, které jsem si tady přečetl, opakuje se, děj jeho knih se posouvá vpřed jen velmi pomalu, většinou vypráví o (zdánlivé) každodennosti - rutině, nevýrazných, nezajímavých a celkem obyčejných postav, žádných hrdinů, spíše outsiderů, většinou ztrácejících, než nalézajících, jejichž vzpoura proti obyčejnosti - symbolický akt hrdinství - se odehrává skoro pokaždé v imaginárním světě, jehož existenci tušíme od počátku příběhu (pokud Murakamiho známe a milujeme). Jenže všechny ty ingredience bez chuti dohromady vytváří jedinečnou intenzivní chuť výjimečnosti, kterou nikdo jiný vytvořit neumí. Tato Murakamiho kniha je pro mě vyvrcholením jeho tvorby. Předem jsem věděl, co od něj čekám a také jsem to dostal. Ano, skutečně používá stejné prostředky, hodně podobné nápady, ale zde mi fungují mnohem konzistentněji než třeba v 1Q89. Je to jako když malíř maluje portréty, používá zdánlivě stejné prostředky, ale přesto je výsledkem jiná tvář a jiný kus duše portrétovaného člověka. "Obraz" (román) Komturova smrt je fascinující právě tím, jak jej autor vypráví a jak jeho skutečnou podobu dotváříte vlastní fantazií. Pro mě tedy zatím vůbec nejlepší Murakamiho kniha, skvělá práce překladatele a v neposlední řadě souhlasím s mnoha ostatními, že také obal této knihy se velmi povedl. Přidávám se také k pocitu ostatních v tom, že nedokážu přečíst dvě Murakamiho knihy po sobě a musím si udělat přestávku, než se pustím do další. Rozhodně se na ní ale těším...