Komturova smrt
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379599/bmid_komturova-smrt-fD9-379599.jpg
4
645
645
Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , OdeonOriginální název:
騎士団長殺し Kišidančo goroši, 2017
více info...
Přidat komentář
Murakami patří mezi mé oblíbené spisovatele. A v této knize mi opět nabídl vše, co mám ráda - silný příběh s příměsí magie a nadpřirozena a občas velmi bizarní postavy.
Z počátku se román tváří jako všední příběh o rozpadu jednoho manželství. Jen, co se však muž odstěhuje do domu, který dřív patřil věhlasnému malíři, začnou se dít podivné věci....Hlavní hrdina je profesí malíř, velmi zručný portrétista a právě to mě na knize bavilo nejvíc. Je zde skvěle popsán vznik takového díla. Nejen po technické stránce, ale především psychologické. Vztah mezi portrétovaným a portrétistou je jako terapie, kdy se obě strany nejprve oťukávají, aby se později lépe poznali a mohl vzniknout jak otisk tváře tak duše portrétovaného.
Za mě skvělý počin a vůbec mi nevadil rozsah. Ba naopak, klidně bych četla dál....
Není to na plný počet bodů, jak jsem u Murakamiho zvyklá. Souhlasím s některými komentáři - příliš nerozhodné, příliš se chce zalíbit, strach, abych se nedostal jinam, než čtenáři čekají... bohužel, tím, že zradil sebe, to není až tak dobré.
Ale pořád kvalitní literatura to je, to ano.
Drobná poznámka k překladu, slovo "ženská" na každém 4 řádku mi lezlo krkem!
Možná je to tím, že jsem se Murakamiho přesytil (četl jsem snad vše, co česky vyšlo), ale tenhle román je pro mě docela zklamání. Sice se to jako vždy dobře čte (navzdory hooodně přepálené délce), ale přišlo mi to docela prázdné a příliš vykonstruované. Nadpřirozené prvky u Murakamiho často bývají ne zrovna logické, ale zde mi to už přišlo příliš přitažené za vlasy a vlastně zbytečné. Jako by se nemohl rozhodnout, jestli napíše jeden ze svých realistických románů, nebo jeden z těch nadpřirozených. A nejdřív napsal realistickou verzi, nepřišlo mu to dostatečně nosné na tak tlustý román, tak tam našrouboval ještě ty nadpřirozené prvky.
A technická poznámka - rozhodnutí českého nakladatelství vydat dvojdílný román v jednom svazku, který je pak kvůli tomu neprakticky objemný, těžký a s pidipísmenky, nepovažuji za šťastné.
Moje druhá kniha od Murakamiho, kterou jsem začala číst jen proto, že jsem ji dostala jako dárek. Po první knize "Po otřesech" jsem se mu úmyslně vyhýbala. Komtur se mi ovšem líbil. Příběh tajemný, plný překvapení, osudy dostatečně propletené nečekanými souvislostmi. Podrobné popisy, stejně jako občasné opakování mi nevadily, naopak byly do děje zasazeny s mírou a dodávaly obrázku plastičnost. Líbil se mi i klid, jakým příběh přes svoji dramatičnost působil, jakoby byl vypravěč a hlavní hrdina dokonalý flegmatik. Na druhé straně mě pár věcí rušilo, některé pasáže byly vyloženě hloupé (např. neustálé rozebírání velikosti prsou třináctileté slečny hlavním hrdinou, již zralým mužem, nebo "starší vdaná přítelkyně", jež neměla jméno ani povahu). Některé pojmy měly zase zvláštní překlad: "nebyl jsem mocný slova", "smíšený hájek". Celkový dojem ale velmi dobrý, dokonce mi ani nevadilo těch 750 stran popsaných malým písmem. Určitě od Murakamiho zkusím ještě něco.
Téměř všechna Murakamiho témata v jedné knize. Nic nového, rozvleklé, navíc mě docela zklamal konec. Z Murakamiho knížek tuhle hodnotím jako slabší kousek, jinak ale pořád dobrý :-)
První Murkamiho kniha u které mám pocit, že ji psal s cílem zalíbit se čtenáři. Vzal osvědčený model předchozích knih a umíchal z nich dokonalý koktejl šitý na míru "Murakamiovcům". Kniha byla boží, ale přijde mi, že trochu postrádá syrovost a svéhlavost předchozích děl, kde se Murakami (dle mého subjektivního názoru) nesnažil tolik zalíbit a "jel" si to své. Tuhle knihu přečtete a říkáte si "byla to bomba", ale zároveň se nemůžete zbavit dojmu, že to byl ten důvod, proč Murakami tu knihu psal, aby se zalíbil a prodával.
Dočteno. Další z knih mého oblíbeného autora. Tentokrát šlo opravdu o velký čtenářský oříšek, protože kniha měla 750 stran psaných hustým a malým písmem.
Klasická Murakamiho kniha, která mě už asi ničím nepřekvapila. Ano, je to čtivý příběh, ale mám pocit, jakoby se pan Murakami vyčerpal. Pro nás, čtenáře, kteří máme přečtenou většinu jeho knih (a některé i dvakrát), je to stále stejně se opakující vzorec. Hlavní hrdina, uzavírající se sám do sebe a prchající před nenadálou situací. Záhadné osoby, se kterými se potkává, a z nichž každá v sobě nosí nějaké tajemství. A pak rovina magična... většinou ve formě nějakého vchodu do paralelních světů. Průchod tímto světem pak znamená jisté osvobození se od sebe sama. Vše se pak samo od sebe urovná...
Rozhodně se přikláním k názoru, že v tomto případě měl autor několik desítek stran textu seškrtat. Do str. 500 se vlastně nic tak podstatného neděje, popisy některých situaci jsou zbytečné a zdlouhavé. Navíc jsem měla tentokrát i trochu problém se s některými osobami identifikovat, nepochopila jsem smysl jejich jednání.
Ale na druhou stranu se mi velmi líbilo téma knihy - výtvarné umění, které se celým příběhem prolíná. Autor velmi sugestivně popisuje jednotlivá výtvarná díla i cestu k tomu, aby vznikla. Naprosto živě jsem vnímána vůni barev i lehkost pohybů ruky, když hlavní hrdina obraz maloval...
Příběh hlavního představitele a jeho rozchod s manželkou Juzu, byl popisován s velkou citlivostí. Líbilo se mi, že rozchod dvou lidí zde není líčen jako dramatická událost, že je to něco, k čemu v životě občas dochází, z různých důvodů. Že je potřeba snažit se toho druhého pochopit a porozumět mu, nikoli vyčítat a ubližovat. Myslím si, že se vztahy pracuje Murakami velmi citlivě, s nadhledem.
“Já samozřejmě umím pochopit, že jak jde čas a ledacos se mění, můžou se i lidská srdce navzájem přibližovat a vzdalovat. Podobná hnutí lidského nitra plynou jako nespoutaný proud a nezadrží je v tom žádný zvyk, rozum ani zákon. Mávají svobodně křídly a létají si sem a tam. Jsou jako tažní ptáci, pro které taky neexistují žádné lidské státní hranice.”
Takže, dávám hodnocení 4*, protože mám knihy pana Murakamiho ráda a vždy se ráda ponořím do měkkého polštáře tajemna. Ale myslím si, že by měl na chvilku zabrzdit se psaním další knihy. Chtělo by to nový nápad a ne se stále vést na osvědčené vlně magického realismu.
Knihy od Murakami čtu velmi rada, mam je přečtené skoro všechny, a jakožto umělec, čerpám z nich hodně inspirace pro svoji tvorbu. K některým pasážím se vracím i několikrát po přečteni. Zejména jsem si velmi užila příběh knihy Komturova smrt a bylo mi líto že skončil, přesto mám několik zajímavých obrázku, které ve svém abstraktním podáni uvádí do tajemna a neznámá.
Takže, za mne, i když na několik pár epizod, co mi neseděli, tato kniha je skvěla!
P.S. Omlouvám se za možné chyby v textu, česky se ještě učím...
Upřímně jsem čekala, že se děj bude více točit kolem záhadného muže bez tváře, ale ten zůstal i na konci knihy stále záhadným. oproti tomu jsme měli možnost seznámit se s velmi zajímavým sousedem, prozkoumat naprosto jedinečnou malbu a nebo – jak už to v Murakamiho knihách bývá – prozkoumat jiné reality. Pan Menšiki se mi v této knize stal nejoblíbenější postavou, jeho záhadnost, ale také vystupování či styl života v sobě měl... takový zvláštní lesk. Zároveň bych se ale i ráda dozvěděla ještě více o životě samotného umělce Tomihoka Amady. Kniha se mi rozhodně líbila, moc jsem si ji užila, avšak mým favoritem pořád zůstává Konec světa & hard boiled wonderland.
Nepatřím mezi Murakamiho fanoušky.Po různých Podivných knihovnách,Honbě za ovcí,Kafce na pobřeží,neskutečně dlouhému 1Q84 a Sputniku jsem byl přesvědčen,že už od něj nic nepřečtu.Ale tady mě zlákala obálka a fajna cena z bazaru.A nelitoval jsem .Překvapil mě velmi vysokým vypravěčským uměním a hlavně tím ,že dokázal zlehčit sám sebe. Aspoň mám takový ,možná mylný dojem.Připadá mi víc hravý a dokáže k té hře připoutat čtenáře.Samozřejmě nechybí oblíbené rekvizity jako cesty mezi realitami, světy a jakési podivné filosofie příčinnosti a následků,které lze rozetnout zabitím Ideji a cestou za Metaforou přes hraniční řeku mezi Nicotou a Bytím. A samozřejmě sex. Zkrátka Murakami ,no.
Kdysi jsem zhlédl pár filmů od Davida Lynche ,včetně legendárního Twin Peaks a při čtení některých pasáží jsem měl dojem ,jakoby na mě dýchla atmosféra těch filmů.Grotesknost spojená s bizarností odlehčená humorem.
Tahle laťka je ale nastavená velmi vysoko,jsem zvědav,zda ji autor dokáže posunout ještě výše.
Vážení a milí !
Naprosto úžasna knížka s prvky tajemna, která mě úplně pohltila. Myslím, že to není poslední knížka, kterou jsem od pana Murakamiho četla. Určitě doporučuji.
Opět pro našince netradiční vyprávění. Místy trochu ukecané, někdy překvapivé s mystičtějšími prvky, trochu k zamyšlení, trochu inspirativní... Dostala jsem chuť zase něco namalovat.
Doporučuji přečíst už jen pro potěšení ze čtení.
Tohle byla úžasná kniha. Prožitky jako z jiného světa, obrazy, malířství, samota a také jsem si připomenul skladatele a proč je miluju. Měl jsem chut´ jít ven a sehnat si všechnu klasiku na LP, abych si mohl ke čtení pouštět právě zmiňovaného skladatele.
P.S. Nemusíte od Murakamiho nmít nic načteného, aby Vás to uchvátilo. Tohle byla moje první kniha od něj.
Na tuhle knihu jsem se moc těšil, ale nenadchla mě tak, jak bych čekal. Nějak jsem se nedokázal do příběhu vžít, což je v mém případě předpoklad, abych si knihu opravdu užil ...
Já nemám slov. Stejně jako mnozí další, kteří knihu komentují. Dočetla jsem ji před pár okamžiky. A její poselství se ve mě teprve bude "rozkládat". Už teď ale vím, že je to jedna z nejlepších, možná vůbec nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla.
Ač by se někomu mohl zdát myšlenkový svět hlavního hrdiny moc rozvláčný, já to vnímala naprosto opačně. Kniha mě pohltila od své první strany. Když už jsem ji vzala do rukou, nemohla jsem se od ní na dlouhé hodiny odtrhnout. Přečíst 150 stran za večer byl standard.
Popis děje, prostředí, postav (kterých vlastně bylo na takovouhle dlouhou knihu opravdu minimum) i myšlenkových pohnutek mě naprosto nadchnul. Nebyl to žádný uměle strojený jazyk, dialogy mezi postavami zněly naprosto přirozeně (možná to bude i kvalitou překladu díla). Během čtení jsem chvílemi měla husí kůži (hlavně při cinkání rolničky a objevení Komtura), měla jsem strach, pociťovala jsem úlevu i radost. Naprosto jsem se při čtení dokázala odpoutat od reálného světa a vžít se do prostředí a postav.
Nemám, co bych knize vytkla. Snad možná až příliš prudký spád událostí v posledních cca 15 stranách, ale to je opravdu jen maličkost. Dovedla bych si ale představit, že by kniha pokračovala - zajímal by mne další osud Menšikiho i Marie Akikawy.
Kniha zároveň poskytuje prostor pro mnoho dalších otázek. Proč se vlastně tohle všechno stalo. Proč teď? Proč tomuhle člověku? Proč takhle? Proč musel Komtur zemřít? Viděl Tomohiko Amada postavu Komtura, nebo někoho úplně jiného, když byl vražděn? Jak se dostal Masahikův nůž do pečovatelského domu? A kde se vzala figurka tučňáka v jámě? Těch otázek vyvstává bezpočet a je jen na nás si domyslet odpovědi. Nebo snad stačí pozorněji naslouchat a číst mezi řádky a ony přijdou? Stejně jako přišly k hlavnímu hrdinovi odpovědi na otázky ohledně obrazu Komturova smrt?!
Byla to pro mě úplně první kniha od tohoto autora, ale rozhodně ne poslední.
Ani nevím, co k tomu říct..pořád musím myslet na postavy, události a snažím se to dát nějak dohromady. Už dlouho mě žádná kniha tolik nepohltila a skoro bych řekla, že i neovlivnila. Ke konci už jsem trošku tápala, kde vlastně jsem, někdy pro mě byla mezi bytím a nebytím opravdu tenká hranice....myslím, že si od pana Murakamiho budu chtít brzy něco zase přečíst :-)
Dokonale propracovaný příběh a charaktery, krásná sonda do výtvarného umění, trocha toho tajemna a nadpřirozena. Dokonalý mix.
Proti jiným Murakamiho knihám daleko více tajemné, plné metafor a významů. Na první pohled není vůbec jasné proč musel Komtur vlastně zemřít, zůstávají otázky a jasné není nic. Na povrch se vynořuje reminiscence na Freuda a nevědomí, změny související s dospíváním (koho vlastně?), ale řečeno není nic. Přitom děj plyne a čte se to výborně. Za mě Murakami opět nezklamal, užila jsem si to dokonce i více než Kroniku ptáčka na klíček a rozhodně více, než IQ84. Četla jsem pořád dál a dál, hodně napjatá, jak příběh nakonec dopadne.
Štítky knihy
malířství japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Mám hodně rád knihy od Murakamiho. Je to autor, od kterého si vždy rád přečtu nějakou knížku nebo povídky. Už jsem od něho přečetl dost, takže vím co od něho mohu čekat, a taky v jakém stylu se to ponese. A o to větší mě Murakami udělá radost, když mě dokáže něčím překvapit. U Komturovi smrti těch momentů překvapení tolik nebylo, přesto byl příběh a postavy dostatečně zajímavé, abych se nenudil a byl zvědavý jak to celé dopadne. Trošku mě vadí, že Murakami každou hlavní postavu vytváří podle toho samého mustru(neambiciózní, poslouchá jazz nebo operu, pije kvalitní whiskey, neznáme jeho jméno, komplikované vztahy s ženami, smrt příbuzného nebo kamaráda atd.). Na druhou stranu, Murakami moc dobře ví co dělá, a jeho postavy fungují na sto procent, i přestože se časem dostaví pocit opakovanosti. Oproti jiným knihám od autora mě dost překvapilo, jak moc často opakuje věci, které se v knize staly. Jakoby nám(sobě) neustále připomínal, konkrétní události, abychom na ně nezapomněly. Místy to může být trochu otravné, ale pokud čtete knihu delší čas, tak to občas osvěží paměť. Kniha má dobré tempo, a velmi příjemně se četla, zvláště když vezmu v potaz, jak málo se v ní vlastně stane. Murakami opravdu nikam nespěchá a dává si s některými věcmi na čas. Opět jsou zde linky a momenty, které autor nakousne a už je nedokončí, ale to by nebyl Murakami. Hodně se mi líbila postava pana Menšikiho a mladé Marie. Sedlo mě jakým způsobem postavy řeší své problémy a jak k nim přistupují. Nadpřirozená rovina se povedla a nebyl to vůbec rušivý element. Naopak mě zklamal konec, který mě přišel uspěchaný a takový nijaký, ale přesně sedl k pointě příběhu. Komturova smrt je hodně povedená knížka, kterou mnohem více ocení čtenáři, kteří znají autorův styl, nicméně i pro "nováčky" se bude jednat o kvalitní četbu, protože Murakami je dobrý spisovatel a parádní vypravěč příběhů.