Končí sa to nami
Colleen Hoover
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540037/bmid_konci-sa-to-nami.jpg
4
3462
3462
Námi to končí / Končí sa to nami série
1. díl >
Lily to nikdy nemala ľahké, napriek všetkému tvrdo pracovala na tom, aby si vybudovala život, po akom túži. Presťahovala sa z malého mesta v Maine, kde vyrastala a študovala, do Bostonu a tu si otvorila vlastné kvetinárstvo. Keď medzi ňou a šarmantným neurochirurgom Rylom Kincaidom preskočí iskra, zrazu sa zdá všetko až príliš dobré na to, aby to bola pravda. Ryle je sebavedomý, svojhlavý, možno aj trochu arogantný. Zároveň je citlivý, múdry a má slabosť pre Lily. Jeho averzia k záväzkom ju však dosť znepokojuje. Ako sa Lily krôčik po krôčiku zbližuje s Rylom, vynárajú sa jej spomienky na prvú lásku Atlasa Corrigana aj na trpkú minulosť. Atlas bol jej strážnym anjelom, jej oporou. Keď sa nečakane vráti do jej života, ohrozí všetko, čo si s Rylom namáhavo vybudovali. Colleen Hooverová v tomto odvážnom a hlboko osobnom románe prináša srdcervúci príbeh o láske, ktorá stojí nad všetkým.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
It Ends With Us, 2016
více info...
Přidat komentář
I když podle počtu náhod, které se v knize udály, by se mohlo zdát, že se jedná o sladkou pohádku, opak je pravdou. Velmi těžké téma, které Colleen otevřela, je zasazeno do brilantně vystavěného příběhu, který vás naprosto pohltí.
Od autorky je to moje čtvrtá přečtená kniha a nemůžu se rozhodnout, která se mi líbila nejvíc. Od ní si můžete být jistí, že každá je skvost.
P.S.: V říjnu tohoto roku má v zahraničí vyjít "pokračování" (retrospekce o Lily a Atlasovi) pod názvem It starts with us a já se nemůžu dočkat!
Autorka se nebojí v young adult knize otevřít velmi bolestivé a obtížně vysvětlitelné téma. A daří se jí to. Ačkoliv v životě to nemívá tak snadné řešení, přesto jsou věci, o kterých se musí mluvit.
Velmi těžké téma, kterému dokázala dát šťastný konec, škoda, že to tak nefunguje i v reálném životě.
Už nemusíš dál plavat, Lilly. Už jsme u břehu.
Tahle knížka v sobě měla něco nádherného, těžkého a zároveň smutného.
Hlavní hrdinové byli super. Ať už se jednalo o Lily nebo Ryleho, i když s jejich chováním to bylo jak na horské dráze (není se čemu divit..), ale nejvíc jsem si zamilovala Atlase a Allysu. Atlas byl takové to zlato celé knihy a Allysa byla ten typ kamarádky, který je potřeba - říct pravdu i přes to, že to bude bolet. Podržet toho druhého. Zajímat se. A tak dále..
I když tu byl dva aspekty, které mi v knize dost vadily - dokonalá náhoda za dokonalou náhodou a život jako z pohádky. Chápu, co tím asi autora smýšlela - ukázat, že jde odejít - ale ne každý má bohužel to štěstí, že je finančně zabezpečený, má skvělé kamarády nebo dvě velké lásky. Vzhledem k tomu, co autorka psala na konci, se toho mohla i trochu držet, ať to není tak pohádkové, ale spíš bolestivě surové a reálné (ale jen trochu..) Za to se mi ale líbilo konečné vysvětlení návzu - dlouho jsem totiž přemýšlela, co znamená, s kým nebo jak Lily končí, ale tohle objasnění mi přišlo nejlepší. Stejně tak jako vyjasnění vztahu s mámou bylo super, doufala jsem v to od začátku knihy.
Avšak i přes to..
Colleen umí neskutečně dobře psát, což se mi potvrdilo už v pár jejich knihách. Jsem docela cíťa, nemám problém si u knih poplakat, takže jsem se i těšila (někdy musím číst něco fakt smutného), že z toho budu emočně vyčerpaná a nebudu na tu knihu moct zapomenout. Což se nestalo. Jediné dvě části, které se mnou trochu hejbly byl začátek, když Lily objevila své deníky o Atlasovi a pak až vyjádření autorky, což je od sebe docela daleko ( +- 250 stran?). Kvůli tomuhle faktu bohužel nemohu hodnotit plným počtem.
(SPOILER) Na tento zanr pomerne tezke tema. Ale cetlo se dobre a konec byl mile predvitelny.
Po knížce Pravda nebo lež jsem ještě zkusila tuhle a NE! Divím se, kolik má čtenářů - no vlastně čtenářek a kolik má chvály. Pro tyhle nepříjemně slazené a kořeněné chutě psané stylem červené knihovny lituji času.
(SPOILER) Mé první seznámení s autorkou a opravdu nejsem nikterak zklamaná. Knihu jsem dostala k narozeninám a na první pohled jsem si myslela, že to bude opět klasická romantika, ale mýlila jsem se. Kniha v sobě ukrývá hlubší poselství. Pro lidi, kteří nebyli svědky či nezažili ve svém životě domácí násilí, tak zprostředkovává surovou zkušenost a člověka to nutí si uvědomit, že oběť násilí to nemá jednoduché. Obzvláště se mi líbilo vyjádření maminky hlavní hrdinky, která dceři popisovala, jak se jí s každým útokem posouvala hranice, co je dál schopna snést. Po dočtení knihy jsem musela nad dějem chvíli přemýšlet, až jsem si sama začala pokládat otázky, jaké jsou vlastně možnosti řešení v takové situaci. Stále jsem přemýšlela nad tím, že pokud Ryle trpěl traumatem z dětství, přijímal své výpadky, zda by zde nebyla možnost podniknout terapii, která by takové negativní projevy mohla odstranit... Myslím, že by to bylo velice dobrým námětem na jinou knihu. Moc jsem si užila úryvky z deníku a celkově celou linku s Atlasem a mrzí mě, že kniha neskončila o trochu dále, abychom mohli více nahlédnout do vývoje jeho postavy a těšit se ze znovu-seznamování s Lily. Nutilo mě to tak ubrat jednu hvězdu (tu jsem ubrala též za pár nesrovnalostí).
Odpočinek od mé nekonečné dávky napětí se celkem vydařil a i toho napětí se mně nakonec dostalo. Až na pasáže, které mně připomínají 50 odstínů vášně, to bylo pohodové čtení. Sice mě to nedojímalo, ale vysoké hodnocení dávám za konec. A našla jsem autorku, při které mohu bez problémů vypnout a nebudu udiveně kroutit očima, po čem jsem to vlastně sáhla. Dobrá oddychovka a mám už rozečtenou další !!!!!!!!!
Tato kniha si zaslouží popularitu co ted má.
Připravte si nervy a kapesníky!
Super!!
Wow, naprosto skvělá kniha...Jako každá kniha autorky...Ani nevím, co napsat, stále se ve mně perou všechny emoce. Silný příběh, u kterého jsem měla stále oči zalité slzami a nevím jestli dojetím nebo celkově smutkem z těch situací...
Předvídatelný děj a krátký příběh o tom, ze někdy žijeme stejným životem jako rodiče. Zde se vše zastavilo včas, vše dobře dopadlo. Knížka spíše na oddech.
Kniha, která se zdá být romantikou, ale je jí jen z části. Kniha je o hlubokých tématech, o ubližování ze strany otce a o něčem, co zažila autorčina matka.
Slyšela jsem hodně názoru a četla několik recenzí a hodně čtenářek se prý u této knihy rozplakalo, já ne. Příběh se mě hodně dotýkal, ale místo pláče jsem nemohla dýchat, jak to bylo náročné téma na zpracování. Kniha se mi opravdu líbila a myslím, že je důležité, abyste si ji přečetli, protože ne každý má v životě štěstí.
Ani nevím kde začít, protože se nechci příliš rozepsat ale krátce to sepsat prostě nejde. Toto byla naprostá emocionální bomba která se stala mou nejlepší knihou co jsem kdy četla. Hned od začátku mě příběh naprosto pohltil, zamilovala jsem si postavy a četlo se to zcela samo. Objevuje se zde milostný trojúhelník, neoblíbená romantická linka, každopádně naprosto perfektně zpracovaná. Při čtení jsem hltala každé slovo a nemohla jsem přestat. Lili je neskutečně silná, má můj obdiv a respekt. Konec mě naprosto dojal, jestli se to tak dá říct, a jestli nad ní od léta do teď každý den myslím, je to opravdu něco úžasného. Nejsmutnější je na knize to, že je inspirována obdobím, kdy autorčina matka prožívala to stejné co Lilly. Je to podle skutečné události... Tak strašně moc se mi to líbilo, že jsem si to koupila i v angličtině a chystám se na to v blízké době.Myslím se že by si ji každá dívka či žena, měla přečíst, protože vám to má tolik co předat a tolik vám změní pohled na domácí násilí kterým se kniha zabývá.
,,Je mi to tak líto, Lilly. Byla to nehoda. Odpusť mi to.''
,,Spadla jsi ze schodů''
,,Už nemusíš dál plavat, Lilly. Už jsme u břehu.''
Už mi přišla slabší než jiné knihy co jsem od autorky četla, bylo to víc takové sladší což já už moc nemusím. Ale příběh byl zajímavý a četla se dobře.
Wow, tahle kniha je úžasná. Nevím jestli jsem na konci brečela dojetím, nebo smutkem. Ta kniha v celku dopadla dobře, ale kdo by si nezamiloval Rylea? Tedy aspoň ze začátku. Líbilo se mi, jak časový děj probíhal. Chvíli šly kapitoly den po dni a jindy tam byl timesclip i pár měsíců. Těším se až si přečtu další knihy od Coleen Hoover
(SPOILER)
Uf... to teda byla nálož emocí - i když u autorky jsme na to tak trochu zvyklé. Musím přiznat, že jsem fandila Rylemu (asi bych mu ještě jednu šanci dala a to nejen po té emociálně nadupané scéně po porodu ). Po přečtení doslovu čtenář uchopí příběh ještě niterněji, ale myslím si, že je velký rozdíl mezi alkoholikem a psychicky labilním člověkem s traumatickým zážitkem z dětství.
" Už nemusíš plavat, už jsme u břehu ....... "
Tak tohle bylo něco. Tolik emocí a rozporuplných pocitů najednou jsem z knihy dlouho neměla. I když kniha nabízí lásku v té nejčistější podobě, je i plná trůn, z kterých vznikají nemalé rány. Jde o to, že se kniha zabývá vážným problémem, jako je domácí násilí, jenž může bohužel potkat každého z nás.
Do Ryleho jsem se od začátku zamilovala tak, jako Lily. Odpouštěla jsem mu tak, jako Lily. Bála jsem se ho tak, jako Lily. Doufala jsem v lepší zítřky tak, jako Lily.
Z toho důvodu mi přišla Lily jako hlavní hrdinka sympatická a obdivovala jsem ji, jak dokázala procházet život, i když to vždy neměla zalité sluncem. Nicméně chvílemi jsem se nemohla rozhodnout, zda s ní souhlasím nebo jsem na ni naštvaná. Všechny tyhle pocity se ve mně bily. A po celou dobu jsem musela přemýšlet, jak bych se zachovala já v dané situaci. Popravdě, do teď sama nevím.
Z knihy si člověk vezme to, že není rozhodnutí jako rozhodnutí. A že je důležité o některých věcech mluvit, i když to není zrovna příjemné.
"Nahá pravda je jen málokdy pěkná." (Lily)
Štítky knihy
láska vzpomínky první láska těhotenství romantika domácí násilí vztahy štěstí psychické problémy vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Námi to končí |
| 2016 | Odvrácená tvář lásky |
| 2014 | Bez naděje |
| 2020 | Pravda, nebo lež |
| 2014 | Život jedna báseň |
Toto je kniha pro široké vrstvy čtenářů - už počáteční setkání Lily a Ryleho naznačí, že vzpomínky neumírají ....
A potom už jsem jen naslouchala rozvíjejícímu se příběhu dvou poraněných dětských duší ....
V závěrečném doslovu jsem pochopila, odkud autorka čerpala .... rodičem není ten, kdo dítě zplodí, ale ten, kdo je vychovává a chápe ...
Když se dívám na tituly autorky - život není jedna báseň .... ale stojí za to .... doporučím.