Konec punku v Helsinkách
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46848/bmid_konec-punku-v-helsinkach-sq9-46848.jpg
4
668
668
Ole toho od života už moc nechce. Je mu čtyřicet, kouří, pije a večer stojí za pultem malého zaplivaného baru Helsinky v jednom východoněmeckém velkoměstě. Otlučený bar je poslední oázou pro jeho staré kamarády, lásky i potrhlé štamgasty. Hlavního hrdinu pronásledují zakouřené vzpomínky a oči mladé dívky, která svou soukromou revoluci v rytmu punkových písní zaznamenává do autentického deníku. Román o popraskaných vztazích, neustávající touze a míjení, o světě, který se tak rychle proměňuje, že jsme mu už dávno přestali rozumět.... celý text
Přidat komentář
Vzpomínky na východoněmecko-československou socialistickou realitu. No future, přesvědčivě popsaná předrevoluční punkerská beznaděj. Po přechodu přes devětaosmdesátý nastaly sice v obou zemích podstatné změny, ale může být tahle generace už konečně spokojená? Autor si všímá hlavně těch neklidných duší, které spokojené jen tak nebudou. Dohasínající punkeři nebo čerstvě zapálení členové antify jsou stále připraveni zneklidňovat „hezký lidi“, jak je v knize nazývá jedna nekompromisní bojovnice. Už potřetí (Alois Nebel a Český ráj) mě autor svým originálním stylem a ostrým, nepřikrášleným pohledem do životů u nás i v blízkém okolí, nechal využít maximum hvězd a vyslal shánět další jeho knihu.
95 % (aktuálně 497 hodnotících s průměrem 88 %).
Přečteno podruhé a je to čím dál lepší. K něčemu se prostě musí člověk dospět, pročíst, a něco si odžít..A neplatí to jen pro knížky, že jo.
" Plánování je onanie. Dokud to nestojí, je to jen takový pokus, představa. Až když je stavba hotová a začne sloužit, následuje sex, čili splynutí s prostorem. A když nakonec slouží k jinýmu účelu, je to sex obdařenej určitou úchylkou. Tak to si myslím o architektuře.
Ole si řekne, panebože, splynutí s prostorem, co to jako je?
Jestli vůbec život není jenom takovej pokus. "
Autor mě s přehledem přesvědčil o tom, že punk is not dead! Tleskám jazykovému stylu, originálnímu panoptiku postav i celkovému pojetí knihy.
Rudiš mě baví čím dál víc. Perfektně napsané, čtivé a vtipné. Hlavně u zápisníku a příhod z Jese jsem se hodně bavil.
"Stejně jde všechno do hajzlu. Po kapitalismu už nic nepřijde. Leda čínskej komunistickej kapitalismus."
Pobavila dost. Krásně jsem si početl.
Tak u tohoto dílka jsem častokrát propadnul smíchu a jazykovou zásobu si obohatil o nová slovíčka a slovní spojení :-) Ač se za punkera nepovažuji a tento styl mi byl vždy spíše lehce vzdálen, tak jsem se moc bavil ;-)
Příběh mě nijak zvlášť neoslovil, stejně jako punk v době mého dospívání. Jako adolescent jsem z punkových kapel poslouchal snad jen Telex a Ucházim, což byly regionální kapely. Jinak jsem svou rozervanost a hudební entuziasmus projektoval do death metalové kapely, kde jsem sjížděl hmatník kytary od zhora dolů a naopak. Byl jsem prostě metalák. To jsou totiž mnohem lepší kytaristi, než punkáči... :-)
60%
Má osobní zkušenost osciluje mezi Olem a jeho dcerou, tedy asi spíše k té dceři, a tak tahle kniha nemohla v mém čtenářském žebříčku propadnout. I když musím přiznat, že přibližně do půlky jsem si říkal, že zatím od Rudiše nejslabší, a pomyslel si něco o vyčerpaném stylu. Ale pak se děj rozjede a ve finále jsem chrochtal blahem. Zarámování příběhu koncertem pro Olafa Palmeho v Plzni 1987 super nápad (mimochodem ta druhá německá kapela byli industriální Einstürzende Neubauten a v Plzni si ani nevrzli, záznam koncertu i s následnými nepokoji: https://www.youtube.com/watch?time_continue=2765&;v=qtJLGLr4tNI&feature=emb_logo), stejně jako dělení vyprávění mezi starého, unaveného německého punka a deník pubertální punkerky, která se musí probíjet nástrahami socialistického zřízení i nepochopením svého okolí. A umně rozvinuté konstatování, že jestliže státní socialismus tzv. komunistického bloku stál za houby, ani v kapitalismu není život žádná selanka ...
v Punkovejch letech tedy jako teenage by me srdce plesalo ale s odstupem času 20let aha hmm. neříkam že je špatná jen to protnutí postaf bych dal o něco drív.
Skvěle napsané hovorové pasáže obou hrdinek.Příjemná připomínka toho proč nezapomenout že jsem byl někdy dříve pankáč.
Miluju tento styl psani. Svezi, ctive a hlavne verohodne.
Libi se mi vykresleni postav a hlavne to, jak autor pracuje s jejich jazykem. Pro me timto uplne vystupuji z knizky a vidim je jako by stali prede mnou. Bavi me s nimi prozivat jejich osudy.
Navic to nevyzniva naplano, protoze nakonec se vsechno hezky propoji, vsechno dava smysl a myslim, ze prave proto si tuto knizku velice rada nekdy prectu znova.
Rudiš mě vždy hodně bavil ,a stejné je to i s touhle knihou. Skvělé nakouknutí na punkovou generaci ,pomocí dvou dějových linek. Hodně dobrá kniha ,která mě hodně bavila.
"Vzpomínky jsou kaše, někdy řídká, jindy hustá. Nikdy ne celé věty, ale jen poztrácená písmena na dně talíře, kde nakonec číhá vždycky jen vlastní rozsypaný a překvapený obličej."
To je moje první knížka od Rudiše a těší mě, že se mi dostala do ruky. Melancholické vzpomínky na mládí, plného vzpoury, deziluze, naděje, prášku proti smrti, hezkých lidí, punku, holek a toluenu. Taky mě donutila vzpomínat.
str.187
"Pěkně zkurvená doba."
"Ale stejně bych ji chtěla zažít. Bylo tam podle mě nějaký napětí, nějaký jasně definovaný nebezpečí. A taky dobrodružství. A moh si emigrovat."
"Jo jasně, to tedy bylo úplně snadný."
"Nebo si aspoň moh snít o emigraci."
Ole natáhnul a pomyslel si, zase ty její holčičí sny, to nikdy neskončí.
"Moh jsi o něčem pořádným snít."
"A o čem jako?"
"O všem. S kapitalismem veškerý sny skončily. Kapitalismus je jen tvrdá realita, jen výkon, boj. A taky tam podle mě aspoň byla nějaká naděje, že to skončí, že se to zlepší, že se něco změní. Ne jak teď."
"Bylo tam hovno. A byla to depka."
"A teď je jako co? Taky depka. Stejně jde všechno do hajzlu. Po kapitalismu už nic nepřijde. Leda čínskej komunistickej kapitalismus."
Naprostá bomba. Moje první kniha od Rudiše a jsem nadšená. Pro punkáče asi povinně, pro ostatní skoro jakbysmet :) Líbila se mi moc.
jo na dobu, kdy byl člověk mladý, vzpomíná celý život, ať už byla jakákoli....já to mám stejně, tenkrát každý kdo patřil do nějaké takové skupiny nebo komunity, která byla nějakým způsobem vyhraněná třeba hudbou nebo názory, ať už to byli punkáči, metaláci, depešáci, máničky atd. si něco podobného zažil, lidi stmeloval pocit pospolitosti a zároveň osobitosti ve stylu oblékání, ve stylu hudby, porušování zákazů, kolektivního vzdoru proti autoritám, subjektivní pocit důležitosti a jinakosti od většiny obyvatel, kteří se drželi hesla moc nevyčnívat ... dnes už by se nikdo za nějakým punkáčem s čírem nebo za dlouhovlasou "máničkou" ani neotočil, proto si myslím, že dnešní mladí to už těžko pochopí..... . i přesto, že jsem četla i daleko lepší knihy s touto tematikou sice ne vyloženě o punku (tato ale taky není jen o punku) , ale spíš undergroundové, tak se mi kniha líbila, přestože ty paralelní příběhy mohly být víc a jasněji propletené, celé to trošku drhlo a nedrželo pohromadě.... "Samota zesiluje" :-) :-) něco na tom bude!
Kniha se četla poměrně dobře a potěšilo mě propojení příběhu dívky v denících a hlavního Oleho. Celkově mi ale přišlo, že příběh trochu postrádá děj, nebo spíš akčnější děj - jednalo se o popis života stárnoucího rockera, který vzpomíná na své mládí a svou múzu. I tak hrdinové byli sympatičtí a k četbě jsem se ráda vracela, o to víc mě mrzí, že vlastně není jasné jak to nakonec s tou dívkou dopadlo - tušíme, že asi ne dobře, ale fajn by bylo to nějak říct. Jinak to ale považuji za zajímavou knihu s nezvyklým stylem, který nám dá nahlédnou celkem podobně do života punkerů - a to je fajn.
Řadí se k nejlepším knihám, které jsem kdy četla. A podle mého názoru, nejlepší autorova kniha, od kterého jsem přečetla vše. Rozhodně doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Po přečtení se divím, že Viewegh je adorován a Rudiše zdaleka nezná tolik lidí. Je to škoda! Číst Rudiše je mnohem přínosnější než číst Viewegha!