Konec punku v Helsinkách

Pro fanynku Die Toten Hosen nezbytná četba. A tak jsem objevila i výborného spisovatele.

22.01.2012

Knížku jsem přečetla za necelé 3 dny, vulgárnější výrazy v knize mi nevadily, některé výrazy, německá slovíčka a větná spojení mě velmi bavila (škeble s fazolí, dvojbrudr, cajti). Pokud by kniha měla někdy pokračování, určitě si ji přečtu.

30.07.2011

Román se čte výborně, vyšel i záměr vše na konci spojit a stejně ponechat otázku na zamyšlení. Jen má v sobě zbytečně moc vulgarismů, v prostředí punku se pohybuju a v knize je slovník doopravdy přehnaný.
Těším se na pokračování pokud nějaké bude

02.05.2011

Pokud by tématem Rudišovy knihy byl jen příběh stárnoucího punkera, jeho vzpomínek a mapování doby, ve které prožil své mládí, byla by to pro mě vrcholně nezajímavá kniha, protože punk, ačkoliv proti němu nic nemám, nebyl nikdy můj životní styl.
Pokud by to bylo jediné téma. Ale… naštěstí je vždy nějaké ale. Stárnutí, změna hodnotového žebříčku v nás a hlavně našich vrstevníků, přátel i lidí se kterými se jen stýkáme, prorůstání úzké skupiny kamarádů partnery, spolupracovníky, jinými přáteli, model vývoje, který je univerzální pro každého jedince a zajímavé je, jak na to konkrétní člověk reaguje. Zajímavý je i popis takového tématu a hlavně postoj autora, který hodně vypovídá o autorovi samém. Právě tento bod je pro mě důležitý, pro mé hodnocení kvality knihy i kvality autora. Rudiš ke změnám v Oleho životě přistupuje bez jakékoliv hysterie, nesnaží se vnutit čtenáři názor, že je to prohra, že jedině správné a čestné by bylo zůstat věčně revoltujícím, věčně mladým.
Jediné, co se mi špatně četlo byla životní filozofie Oleho dcery. To není ale výtka autorovi, je to jen konstatování. Pocit tíhy uvědomění si, kam až psychika člověka občas zažene.
Proložení románu druhou linkou, kterou nás vedou zápisky v deníku punkerky z Jeseníku, linkou, která se dramaticky kříží s linií Oleho příběhu, vede ke zvýšení poutavosti a čtivosti knihy jako celku. Podtrženo sečteno: velmi zdařilá kniha.