Konečná diagnóza
Arthur Hailey
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543995/bmid_konecna-diagnoza.jpg
4
718
718
Nemocnice je nelítostný svět s vlastními pravidly.
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2019
,
Bookmedia
Originální název:
Final Diagnosis, 1959
Interpreti: Igor Bareš
více info...
Přidat komentář
Skvěké vypravěčské dílo, román z lékařského prostředí, román o etice v lékařství, o mezilidských vztazích a mezigeneračních vztazích, o zvládání náročných mezních situací.
Velmi emotivní příběh v aknize, který jsem si nyní po dlouhé době připomněla. Již jsem tento titul četla v období na střední škole. Děj se odehrává v Berlingloně ve státě Pensylvánia v nemocnici Tří okresů na oddělení patologie. Hlavní postavou je starší doktor Pearson a začínající doktor Coleman. Spisovatel v knize popisuje dva různé velmi smutné příběhy. Pěkně popsal precizní práci na patologii, kam se málokdo za života podívá. Mám knihy z lékařského prostředí ráda, protože se dozvím o jejich práci a o to více "smekám" před zdravotním personálem. Kniha je čtivá, doporučuji všem nejen zdravotníkům.
Kniha se ke mne dostala náhodou v knihobudce a protože lékařské prostředí mám ráda a od autora jsem doposud nic nečetla, tak jsem po ní sáhla.
A byla jsem víc než mile překvapena a na dovolené se od ní nemohla odtrhnout.
Úžasně vykreslené prostředí nemocnice a hlavně patologie, které vůbec nepůsobilo strašidelně spíš tak,že jsem měla chuť přijít se podívat, tak jako sestřičky žákyňky. Sympatičtí i méně sympatičtí hrdinové, i když ne vždy je vše černé a bílé. Prostě nelze než doporučit.
Knihu jsem nakonec nechala na dovolené na ubytování, aby si ji mohli přečíst a potěšit se s ní i další dovolenkáři. A těším se, že si do budoucna přečtu další knihu tohoto autora.
Jeden z nejlepších románů z lékařského prostředí, který jsem četl. Kniha zachycuje běžný život jedné americké nemocnice v roce 1959. A bylo to čtení příjemné. Na jedné straně přísný kapitalismus a na druhé taková ta noblesa svobodného světa. Postavy se nepletli a byli dobře vykreslené. Oceňuji, že některé kauzy dopadli dobře a některé špatně, prostě tak, jak to v životě chodí.
Citace: "Dobrou noc, doktore Pearsone," pozdravila jedna ze starších sester, která proběhla kolem.
"Dobrou noc," opětoval pozdrav doktor Pearson. Cestou k východu se zastavil pod nápisem "Kouření zakázáno" a zapálil si doutník.
Román z roku 1959?Dostalo mě to i dojimalo.Hailey měl perfektně zvládnuté postavy a vystavěný děj ve všech svých knihách.Pravda, medicína už je mnohem dál,ale i tak šel mráz po zádech z autorova vyprávění.
I když jsem dělala ve zdravotnictví, opět mě tento příběh fascinoval, jak autor dokáže zobrazit život na jedné americké nemocnici, v dřívější době. Osudy lidí má perfektně propracované a prostředí patologie, nám až trochu nahání strach a napětí, jak vše dopadne. Jako vždy perfektní kniha.
Po mnoha letech jsem znovu sáhla po oblíbeném autorovi a nebyla jsem zklamaná. Dokáže živě a plasticky zachytit každodennost, charaktery a osudy lidí odehrávající se na pozadí velkého kolosu, který je sycen jejich perfektností a při každém zakolísání je rozdrtí bez ohledu na předchozí úspěšnost. Krásný poslech, tentokrát ve slovenštině.
Zajímalo by mě, jak autor sbíral odborné informace pro tento román? Těžko to nabral z nějaké učebnice, zřejmě musel strávit na oddělení nějaký čas a koukat patologům pod ruce.
Příběh je jako vždy velmi dobře napsaný, Hailey měl vypravěčský dar od Pána Boha!
Haileyho jsem mívala kdysi moc ráda a oslovil mě i s dlouhým časovým odstupem. Znalost prostředí, napětí a živé dialogy mi připomněly proč.
A jakkoliv je popis zvoleného prostředí s jeho možnostmi a postupy nutně ohlodán lety, nadčasové sdělení zůstává a nijak ho nepoznamenává místy lehce patetická forma; upomíná na poslání lékařské profese (i všemožných jiných profesí), nutnost rozhledu, pokory místo povýšeného lpění, odvahu hledat, zachovávání lidskosti... A na to, co nám dnes tak zoufale chybí: schopnost vypustit z pusy - tys měl pravdu, já jsem se mýlil...
Je to užitečné čtení. A taky napínavé, odpočinkové, - prostě za pět.
Je až neuvěřitelné, jakým způsobem autor zvládá proniknout do rozličných profesních prostředí. Opět velmi kvalitní román, smysluplná zápletka, romance i napětí. Na rozdíl od jiných Haileyho děl je zde užší počet dějových linek, nicméně rozhodně to nejde na škodu. Kdyby se mě někdo zeptal na dobrou knihu z lékařského prostředí, doporučím mu mimo jiné i tuto.
Stejně jako všechny autorovy knihy ukazuje i tato, že Arthur Hailey zná dokonale prostředí, o kterém píše. Jeden z prvních románů z lékařského prostředí. Sice je to trochu smutné čtení, ale i tak velmi poutavé a skvěle napsané.
Asi dokážu pochopit, že v roce 1959, kdy kniha vyšla, a nikde nejspíš nebyly nekonečné seriály z nemocničního prostředí, tak to bylo "wow". Přijde mi, že jsem měla v ruce jinou knihu než ostatní. Já se půlku knihy nekonečně nudila. V druhé části zas bylo dopředu jasné, jak se situace vyvine.
Kniha mi nic nedala - mimo věty: "Hromadí se neschopní, neproduktivní jedinci, neschopní přispět čímkoli k obecnému blahu, kteří jsou pro společnost břemenem."
Nemůžu nepřidat perličku. Kdysi přišla jedna VIP a požadovala "něco od starýho Hejla". Dalo to hodně úsilí pochopit, cože to chce a ještě víc úsilí udržet poker face.
Méně dějových linek, ale vše opět tradičně propracované, detailní a poutavé. Konec bravurní, i když se přiznám, že jsem to poslouchal jako audioknihu a myslel jsem si, že ta knížka bude mnohem delší. Holt je to ale čtivé, tak chcete víc a víc. Dobře Hailey.
Přestože jde o autorovu ranou prózu napsanou v roce 1959, působila na mě zcela současně. Myslím, že s výjimkou lékařských postupů vystihuje i současný stav. Nadčasové. Hailey se tentokrát nepouští do příliš mnohovrstvého a detailního popisu, ale soustředí se jen asi na 2-3 dějové linie. Rozhodně to není na škodu. Jako vždy čtivé i poutavé, zajímavé. Dle mého se řadí do autorových nejlepších románů, někde za Kola a Letiště. 80%, 8. 5. 2023.
Hailey tak, jak ho všichni dobře známe, tentokrát na malém "výletě" do nemocničního prostředí. Tento autor má svůj snadno rozpoznatelný, charakteristický a zcela nezaměnitelný styl, který je z velké části založený na detailní znalosti prostředí, o kterém píše. Když k tomu přidáme napětí, děj, který má spád a přesné vykreslení charakterů postav, tak získáme skutečně perfektní koktejl. Čtenář se prostě ani na chvíli nenudí :-)
Moje druhá kniha od Haileyho, po Hotelu, a po přečtení těžko říci, která byla lepší! Evidentně je ten styl podobný u všeh jeho knih, takže se už těším na jeho další knihy, není nadto sáhnout po knize s jistotou, že vás opět zcela pohltí...
Proč je to tak čtivé? Já si myslím, že je to především tím civilním prostředím, že se zde nesetkáváme s žádnými zvláštními hrdiny, kteří prožívají strhující dobrodružství plné intrik, lásky, zrady, akce, žádná romantika a velkolepost. Naopak prožíváme události ve zcela běžné, nevýrazné nemocnici, které se můžou dít vlastně kdekoli. A i přesto zde rozhodně napětí nechybí, naopak se znásobuje, díky vícero dějovým tématům, stejně, tak jsou úžasné všechny ty postavy, které mi připomínají vždy někoho z vlastního života. Jako bych něčím podobným vždycky sám prošel, si říkám... A proto je to asi tolika lidem blízké, že v tom nachází svůj vlastní život.
Tento typ profesního románu, je něco opravdu jedinečného a v literatuře zřejmě nemá následníky.
Přiznávám, že knihy z lékařského prostředí nemám příliš v oblibě, ale již při čtení prvních kapitol, mě autor dokázal nenápadně vtáhnout do děje a s napětím jsem sledovala, jak se vyvinou jednotlivé osudy nejen pacientů, ale i lékařů a sester.
Přesto, že se v ději vyskytuje mnoho různých postav, neměla jsem příliš velký problém se v nich orientovat narozdíl od jiných knížek na podobné bázi.
Rozhodně se jednalo o poutavě napsanou knihu z nemocničního prostředí.
Štítky knihy
lékařské prostředí nemocnice, špitály epidemie mezilidské vztahy patologie pracovní vztahy diagnostika (lékařství) britská literatura
Skrýt reklamy
Poprvé jsem knihu četla kdysi v době dávno minulé, kdy se na dobrou literaturu každý čtvrtek stály fronty. Dodnes pro mne zůstal Arthur Hailey moderním autorem a okouzluje mne jeho výborné zmapování popisovaného prostředí i dar přesvědčivě vykreslit postavy. A třebaže od prvního vydání Konečné diagnózy uplynulo mnoho desetiletí, stále je to velmi čtivý příběh.
V románu se průsečíkem všech drobných i větších nemocničních střetů stává oddělení patologie, kde je nejvýraznější postavou hlavní patolog doktor Pearson - starý a zkušený, ale současně unavený, většinou nepříjemný lékař, který k velkému objemu své denní práce už nezvládá sledovat aktuální vývoj medicíny.
Ve vyprávění figuruje spousta drobných statistů, kteří jsou v nemocnici zaměstnaní a nebo se tam objevují jako pacienti, ale ústředním tématem je hlavně názorový střet mezi starými zkušenými lékaři a těmi mladými, kteří mají sice málo praxe, ale jsou ještě plní nových poznatků ze škol …a také nadšení, které už ti staří ztratili. Z pohledu dnešní doby jsou popisované léčebné a laboratorní metody možná zastaralé, ale střet dravého mládí a zkušeného stáří je stále aktuální a Arthur Hailey podal svůj příběh mistrovsky.
I dnes se mi kniha líbila a doporučuji ji.