Kříďák
C. J. Tudor
Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně… Mysteriózní thriller Kříďák je tu – a nedá se před ním utéct. Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury… strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana – pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava – dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku – s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet. Kříďák, debut britské spisovatelky C. J. Tudor, vychází ve 40 zemích – jako kniha roku.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2019 , TémbrOriginální název:
The Chalk Man, 2018
více info...
Přidat komentář
Od této knížky jsem měla bohužel větší očekávání, četla se ale dobře a ten konec a samotné rozuzlení bylo zajímavé, sice jsem to tak nějak čekala, ale i tak to bylo fajn.
Na to, že jsem o knížce všude četla, všude na ní narážela, tak pro mě byla zklamáním. Četla se dobře, ale něco mi tam chybělo a strašně mi to připomínalo To od Kinga. Za mě taková průměrná knížka.
Taková průměrná oddechovka, přečetla jsem to za 4 dny, asi spíš ze zvědavosti. Občas mě rozčilovalo to prolínání minulosti a současnosti, jelikož když už jsem se začetla, kapitola skončila a já se zas musela vrátit do méně záživné kapitoly. ***
Téměř celý leden jsem nedokázal číst. Divná zkušenost. Ne, že bych zapomněl písmena, nebo že bych snad ztrácel zrak. Ne. Já ztrácel koncentraci. Přečetl jsem odstavec, dva, snad tři a… A má mysl znenadání přeskočila kamsi do vzpomínek, či do úvah co by mohlo být, co bylo, co bude. V mozku jsem měl kolotoč, který jsem nedokázal ovládat. A ten se točil stále dokola a já nedokázal vystoupit. Křičel jsem strachy, křičel jsem vzteky, křičel jsem beznadějí… A v chvilkách úlevy, kdy se ta centrifuga zastavila, jsem dokázal jen odpočívat. Vzal jsem do ruky knihu, a v hlavě se okamžitě rozduněl megafon… „nastupte si na naše létající draci… račte nastoupit na náš kolotoč smrti… ať křičí ten, kdo se chce točit rychleji…“
Takže jako první po této nechtěné jízdě číst právě Kříďáka bylo docela… zvrácené. Znovu kolotoč, Kolotočenka, znovu temné stíny, znovu pláč, strach a neporozumění světu kolem…
Příběh je nepokrytě „kingovský“. To a Tělo. A měla-li to být pocta velkému mistru – povedla se. Pravda, až na slabší závěr. Ale jinak – skvělé. Mé rozjitřené mysli se ulevilo. Mně se ulevilo. Rozbouřené moře se pomalu vrací do svých historických břehů. A tahle kniha mi pomohla. Je v ní několik vskutku milých špeků, které mě rozesmály. Je v ní i jakási něžnost, snad proto, že jí napsala žena. Nedokáže jít až tak na dřeň, jako to dokáže King. A to je vlastně asi dobře. Určitě se těším na další knihu od této autorky…
Super čtení! Velmi napínavé až do konce. Je to sice takové to moderní čtení, ale mně se tyhle knížky prostě líbí.
Námět i myšlenka knihy dobrá, napsané to také nebylo úplně špatně, ale měla jsem pocit, že čtu spíš filmový scénář. Ačkoliv jsem do poslední chvíle nevěděla, jak to dopadne, vnitřně se mě to nijak nedotklo, byly tam nespecifikovatelné rušivé elementy, díky kterým jsem se do knihy prostě nemohla plně ponořit, proto jen 3 hvězdy. Možná až bude autorka vypsanější, uvidíme.
Tato kniha mě zklamala, čekala jsem více napětí, zajímavější děj. Hlavní hrdina je trochu divný, nudný a celkově všichni tam jsou trochu zvláštní. Vraždy se moc neřeší, všichni mají svá tajemství, a ten konec je takový nedotáhlý, vlastně mě ani moc nezajímalo kdo to udělal, každý totiž udělal něco. Kniha mě zaujala svým přebalem, ale to je asi všechno.
Rozhodně slabší děj a celková zápletka. Nutila jsem se knihu dočíst. Vlastně mě to ničím extra nezaujalo, je mnohem víc napínavějších a zajímavějších knih než tato.
Od Kinga jsem nic nečetla, tak nemohu jako jiní srovnávat. Mě se propletený příběh líbil, bylo to napínavé, dvě časové osy tomu přidávají na zajímavosti. Za mě dobrý.
Mnoho povyku pro nic. Kříďák může tématicky připomínat Kingovo To, ale to je asi tak jediná podobnost, styl psaní a přístup k postavám je odlišný. King má jednoduše řečeno větší koule.
Kříďák vůbec není špatná kniha, těch 300 stránek zhltnete poměrně rychle, kniha se čte snadno, ale ve mně bohužel kniha zanechala spíš pocit nenadchne-neurazí. Jednoznačně silnější hype a marketingová kampaň, než kvalita samotného příběhu.
Čtivá detektivka, u které jsem si nebyla jistá, jak skončí. Co mi opravdu vadilo, byla velká písmenka a široké mezery mezi řádky, jak kdybych četla knížku pro děti... Na druhou stranu, obálka se mi moc líbí. A nejsem si moc jistá srovnáním s Kingem, moc podobného jsem tam neviděla...
Kříďák není v principu špatná kniha, ale u titulu, kdy vidíte reklamu v podobě polepů na automobilech i v dnešních dnech, čekáte více. Mnoho knih bez podobného reklamního šílenství má vyšší hodnocení, protože se od něj neočekává tolik. Děj postavený na dvou časových rovinách, neustálé comebacky a "temná tušení", která vyšumí do prázdna a na konci nezodpovězené kličky děje, bohužel spíše rozčilují. Titul se snaží dodržet tradice Stephena Kinga, navzdory snaze pokulhává i za jinými knihami tohoto žánru. Přehnaná propagace knihy na úkor obsahu opravdu knize škodí.
Na začátku jsem chvilku váhala, jestli vůbec knihu dočtu.
Když jsem se k ní po týdnu vrátila, rychle jsem se začetla a musím říci, že mě opravdu bavila.
Upřímný názor: až příliš mi to připomíná Kinga (přesněji To- postavy, děj, některé motivy), ale vůbec to není na škodu. Knížka se mi tím hodně líbila a závěrečné vyústění mě velmi překvapilo. Rozhodně doporučuji.
Štítky knihy
prvotina vraždy děti náboženství thrillery tajemství prolínání minulosti a současnosti přátelství z dětství
Měla jsem velký problém se do knížky vůbec začíst. Vlastně jsem ji jednou začala číst a po chvíli odložila, vůbec mě nebavila. Po nějakým čase jsem se k ni vrátila a dala ji ještě šanci. Stejně jsem se ale musela přemlouvat , abych četla dál.. až v nějaký půlce a možná ještě dál mě začala bavit a zajímalo mě , jak to vlastně dopadne.
Tak nějak jsem tušila, jak to dopadne.. ale nakonec to bylo úplně jinak. To bylo asi jediný plus... jinak mi hodně žen začátku připomínala právě knížku To a to mi hodně vadilo a možná proto mě to tolik nebavilo... myslím, že knížka neurazí, ale mě hodně zklamala. Čekala jsem něco víc.. něco co ve mě něco zanechá a budu nad tím pár dní po přečtení ještě přemýšlet. Tak se bohužel nestalo.. Škoda, na to jak se o téhle knížce hodně mluvilo a psalo.. velký povyk dá se říct pro nic velkého.