Krkavec (dvojjazyčná kniha)
Edgar Allan Poe
Poeova slavná báseň. Souběžný anglický a český text. Proč překladatel Tomáš Jacko znovu sáhl po Poeově slavné a také už velmi staré básni, zdomácnělé v Čechách pod názvem Havran? Určitě to není tím, že by byl naivním novátorem. Jacko je básník, který pojímá poezii jako intelektuální dobrodružství a kterého baví kulturní tradice, a překladatel, který jako by si s tradicí českého Havrana vědomě hrál. Možná právě proto nazval svého Havrana Krkavcem. V tom jistě frontálně útočí na dlouho zažitý kulturní znak. Krkavec ale současně přesně ladí s eufonickým rozvrhem jeho převodu. Pro ty, kdo chtějí dnes dobře poznat Poeovu báseň, je preciznost Jackova Krkavce ideální. V první části je překlad doplněný abstraktními ilustracemi Olgy Hankové, v druhé části je pak báseň publikována bilingvně.... celý text
Přidat komentář
Tento super počin - srovnání překladů různých autorů - má jedinou nevýhodu: nelze to číst na jeden zátah :-) Přečetla jsem tři v kuse a u čtvrtého už jsem měla neodbytný pocit, že už jsem to někde četla, jako by si jednotliví překladatelé navzájem kradli fráze ;-) Tak jsem zkusila mezi jednotlivé překlady nacpat aspoň hodinovou mezeru; trochu to pomohlo, ale už se zas nedalo pořádně srovnávat, který překlad se mi líbil víc a který míň.
Nicméně bylo hodně zajímavé sledovat, jak překladatelé modifikovali Havranovo "nevermore" a jak někteří přejmenovali Lenoru.
Jo, a pro ten nápad, aby se takhle vydala aspoň jedna báseň za rok, hlasuji všema deseti! (byť jinak jsem jednoznačně pro prózu)
Havran patří mezi mé oblíbené básně a dlouho jsem si ho užívala pouze v originále. Nicméně musím uznat, že možnost srovnat různé české překlady mě donutilo zamyslet se nad tímto dílem zase z jiného pohledu. Kéž by takhle vycházela alespoň jedna báseň ročně!
Nadherne dielo, ale pre mna plati specialne poradie 200% v anglicstine, 150% v cestine, 100% v slovencine.
Dokonale zvukomalebná báseň. Doporučuji číst jen nahlas, abyste si plně vychutnali tu melodičnost, jak v češtině, tak v angličtině. A navíc toto vydání nemá chybu.
Pro mne naprosto nevšední vydavatelský počin - kéž by si dal někdo další tu práci a sestavil obdobné shrnutí překladů i u jiných slavných básní. Překlad je vždy nesmírně důležitý a u básní stonásobně. Já si tuto knihu opravdu vychutnával a za tu možnost porovnání jsem velmi vděčný.
Některé české překlady jsou výborné, jiné trochu slabší. To nic ovšem nemění na tom, že aby si člověk opravdu Havrana vychutnal, měl by si ho přečíst v originále. Rytmus, hra s jednotlivými hláskami ("Never more." - nejlepší český překlad asi "Víckrát ne." korespondující s hlasem havrana), atmosféra, to všechno dělají z Havrana jednu z mých nejoblíbenějších básní. Mimochodem, skvěle ji recitoval Christopher Walken, je možné si to poslechnou na YouTube.
Doporučuji si Havrana (a další Poeovy básně) přečíst v anglickém originále. Poprvé jsem ji četl v tristním překladu Vítězslava Nezvala, který byl pro mě nicneříkající a nic nevyjadřující, bez hloubky a silnějších pocitů. Dále jsem zkusil trochu lepší překlad Jaroslava Vrchlického. Ani v jednom případě to ale nebylo nic zvláštního, nic, co by mě nějak mimořádně zaujalo. Pak jsem si ale ještě na doporučení přečetl originál. Konečně jsem objevil onu slavnou procítěnou báseň plnou plíživé tísně s opravdu nádhernou melodičností podtrhující vyjádřené pocity. Ačkoli musím uznat, že to určitě nebylo jednoduché či snad vůbec možné, ani jednomu z pánů překladatelů se vůbec nepovedlo báseň přeložit tak, aby vyzněla pocitově a melodicky stejně (či alespoň podobně) jako originál. Mohu k nim jen tedy dodat: "This it is and nothing more. (...) Quoth the Raven, Nevermore."
http://www.heise.de/ix/raven/Literature/Lore/TheRaven.html
Havran je asi jedna z nejlepších básní vůbec, krásně znělá, nikdy nudná a protkaná bolestnou a temnou atmosférou. Jsem moc ráda, že se už nějaký čas učím anglicky a mohla jsem si přečíst originál, překlady občas člověka strhávají, kam nemají, třeba více než ten od Vítězslava Nezvala oceňuji překlad Jaroslava Vrchlického (jak ten první, tak i ten pozdější), připadá mi, že se lépe dokázal vnořit do autorovy duše.
Ať tak či tak, Havran je určitě úchvatné dílo, které stojí za přečtení.
Moje nejoblíbenější báseň.. Příběh je skvělý, dokáže vtáhnout a a příběh je přesycen emocemi. Zaujala mě na první pohled.. :)
Na gymplu jsem se to naučil nazpaměť (překlad V. Nezvala) a některé pasáže mám v hlavě doteďka.
Když jsme se měli naučit nějakou báseň romantického autora, volba byla jasná. Dodnes si ty verše pamatuji.
Na poprvé se mi báseň moc nelíbila, ale napodruhé mě zaujala už o něco víc. Proto jsem zvedla i hodnocení.
Ale musím se přiznat, že i když jsem napodruhé báseň četla poměrně nedávno, tak už si jí zase moc nepamatuji.
Ze všech těch překladů jsem zvládla mám dojem tři.
Kniha se mi nečetla velice dobře, jelikož jsem měl půjčený překlad od pana Vrchlického, kde bylo mnoho archaismů. Báseň to ale není špatná, zvláště mě zaujaly kontrasty jako bílá Pallas Athéna a černý krkavec, nebo světlo v místnosti a venku v bouři hustá tma.
Kromě velmi zdařilých abstraktních ilustrací Olgy Hankové zde najdeme i původní anglický originál a rozbor básně v češtině.
Krásná knížka a velmi, velmi zdařilý moderní překlad Tomáše Jacka klasické básně E. A. Poea. Jedné z mála básní, která mi svojí makabrózní vybroušeností vehnala rosu do očí...
Velice zajímavé porovnávat různé překladatele, kde se objevují i hodně známá jména. 80 stran o tom, jak je psaná Poeova báseň je dost přehnané ale lidi, kteří se o takové věci zajímají a rozumí jim, to určitě potěší, protože takový rozepsání o charakteru a jisté konstrukci básně jsem ještě neviděla. A číst 16 překladů toho samého příběhu leze člověku už taky pěkně na mozek :) Půjčila jsem si knížku v knihovně a budu mít zájem ji někde sehnat do své domácí knihovničky, je to jedna z mála básni, které mne zaujaly.
Nejvíce mě oslovil překlad Rudolfa Černého. Dal tam ty správná slova hodící se k spisovatelově době a nebál se užít hanlivých výrazů, které sám autor použil (například: "Nemohl jsem uvěřit, co to ta drůbež kráká." či tak nějak, většina ostatních, v této knize uvedených, přeložila velmi škrobeně a poeticky, jakž to ovšem v originále rozhodně není...). Taktéž jsem u této knihy ocenila číslování veršů - když jsem si překládala originál a byla ve slepé uličce mé chatrné angličtiny, velmi mi napomohla možnost opřít se o překlad těch o mnoho znalejších :)
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Četba poezie jde absolutně mimo mě. Když se tedy naskytla příležitost, sáhla jsem po klasice od E. A. Poa. Musím konstatovat, že mi to nic nedalo, nedokážu si z toho vzít to, co bych měla, a proto nehodnotím, nepřísluší mi to, když poezii nerozumím. Jediné, co si za sebe troufnu konstatovat, je skutečnost, že jsem si po přečtení tohoto svazku našla překlad od Vrchlického a ten na mně zanechal daleko větší dojem, báseň se mi více líbila.