Strach moudrého muže
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326110/bmid_strach-moudreho-muze-0xw-326110.jpg
5
973
973
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 2. díl
Kvothe opouští Univerzitu a vydává se do vzdáleného Vintasu, kde se velmi rychle zaplétá do spletitých sítí místní dvorské politiky. Ve snaze zavděčit se mocnému šlechtici odkrývá pokus o vraždu, dostává se do sporu s nebezpečným arkanikem a po stopách skupiny žoldnéřů vyjíždí do divočiny, aby zjistil, kdo přepadává poutníky na Králově cestě. Při tom všem samozřejmě nezapomíná ani na hledání odpovědí, jež by mu umožnily pomstít vraždu svých rodičů. Tím však jeho četná dobrodružství nekončí, nebyl by to Kvothe, aby se nezapletl s ženou, tentokrát s okouzlující Felurian, které žádný muž neodolal, aniž by za to nezaplatil životem… Pod jejím vedením se Kvothe dozvídá mnohem víc nejen o ženách, ale i o pravé povaze magie. A přitom podniká další kroky na dlouhé cestě za osudem hrdiny, aby se posléze naučil, jak nesmírně obtížné bývá, když se člověk stane všem známou legendou ještě za svého života.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2013 , Argo , TritonOriginální název:
The Wise Man's Fear, 2011
více info...
Přidat komentář
Strach moudrého může už na mě z poličky domácí knihovny už koukal nějakou tu chvíli a tak bylo na čase se vrátit do Kvoteho světa.
Opět krásně a čtivé napsané, druhý svazek se mi četl lépe než Jméno větru, ale mělo stejné problémy a to, že se v příběhu občas nic moc neděje, což by nebylo na škodu, kdyby pasáže nebyly dlouhé. Největší problém jsem měl s pasáží s žoldáky v lese a s Kvoteho návštěvou Fae, obě části mi přišly dost natahování.
Ale celkově se jedná o parádní fantasy kousek, který by si měl přečíst každý fanoušek žánru.
Mě v tento moment nezbývá nic jiného než se přidat do skupiny otrávených fanoušků, kteří se zřejmě nikdy nedočkají třetího dílu
Mám přečten tento svazek, několik více set stran a na konci nevím o moc více, než na samém začátku. V každém případě mě to moc bavilo. Nabízí se srovnání s jiným populárním tlustopisem, ságou G.R.R. Martina (vtíralo se mi začít iniciály J.R.R.). Strach moudrého muže nehledí na svůj svět shora a intriky mocných jsou zde patrné jen na Maersově dvoře. Neválí se tu tisíce mrtvých, magie je podána téměř vědeckým způsobem, přesto je stále za příběhem cítit hrůzu z neznámých sil, které ženou hlavního hrdinu. Ta hrůza je stále hodně skrytá, a o to děsivější. Pro mně jsou to významné body do plusu, domnívám se, že explicitního násilí je všude nadbytek. Stále mě udivuje, kolik lidí považuje za normální sledovat před spaním vraždy v kruhu, pak v labyrintu nebo někde jinde. Ale to odbočuji. Moc se mi líbí, jak mě autor nutí přemýšlet o postavách. Třeba kdo je Bast, kdy se v příběhu objeví Scarpi, vypravěč z Tarbeanu a Kronikářův spolupracovník, proč je Auri tak zvláštní. S odhalováním tajemství autor nespěchá a za každým odhaleným je řada dalších. Vztah Kvotha s Dennou mi brnká na vlastní vzpomínky o dívkách, které mi dokázaly kdysi omámit hlavu a zcela nepochopitelně z toho nikdy nic nebylo.
Hvězdičku navíc jsem nedal, protože je jasné, že příběh zdaleka ještě nespěje k cíli a obávám se, zda se to někdy podaří.
Strach múdreho muža, je druhá časť fantasy série príbehov o kráľovrahovi Kvothem. Ako som spomínala v recenzii na prvý diel, Rothfuss vytvoril úžasný svet plný dobrodružstiev a mágie.
Je to poriadne hrubá a rozsiahla kniha. Autor nám naozaj podrobne popisuje prostredie a dej. Pre niekoho môžu byť nejaké časti zdĺhavé, ale ja som si užívala každú jednu stránku. Rothfuss je naozaj majster slova a dokáže Vás poriadne vtiahnuť do príbehu.
Kvothe pokračuje rozprávaním o svojom živote a Kronikár všetko zapisuje. Opäť sa ocitáme na univerzite, opäť ma to tam neuveriteľne bavilo a aj potom ako ju Kvothe opustí, čaká nás dobrodružná a magická jazda plná zážitkov. Kvothemu jednoducho musím fandiť, najmä kvôli tomu, že boje, ktoré zvádza si musí väčšinou vybojovať sám a naozaj sa mu to darí zvládať.
Jediné čo ma štve je to, že autor si dáva s ďalším pokračovaním poriadne na čas, takže sa len tak rýchlo nedozviem ako to celé skončí.
Dúfam, že to čoskoro dopíše.
Mé nejmilejší fantasy. Styl vyprávění je poutavý a postavy zajímavé až je člověk naštvaný, že musí svět pana Rothfusse opustit. Někomu se můžou některé pasáže zdát zdlouhavé a nudné, já si je však užíval. Objevování světa, odhalování tajemna, hledání malých puzzlíků a představování si vlastních teorií co se stalo a stane je velkou předností celé série a při druhém přečtení jsem si knihu užil ještě více. Těším se na pokračování a doufám, že se ho někdy dočkáme.
(SPOILER) No v první knize se alespoň trochu něco dělo. I když 300 stran číst stále se dokola opakující se vzorec: potřebuju peníze-získám peníze- zas nemám peníze bylo už docela úmorné, tak to přeci jen nové prostředí univerzity utáhlo. A pochopil jsem, že se s hlavním hrdinou musíme seznámit. Ve druhé knize jsem čekal, že se to rozjede, ale to jsem se šeredně mýlil. Dalších cca 350 stran je Kvothe stále na univerzitě, vedlejší postavy i nadále zůstávají příšerně nudné a nezajímavé, tedy kromě Elodina, ale to je jen výjimka, která potvrzuje pravidlo. A najednou z ničeho nic Kvothe s univerzity během pár stránek odejde, kvůli něčemu co se stalo ještě v prvním díle ! WTF ! Žádný oslí můstek nic. Přečetl jsem cca dohromady i s prvním dílem 1000 stran (skončil jsem na straně 400 u druhého dílu). Těch 1000 stran by se dalo shrnout bez problému do 300. Není umění napsat extrémně dlouhou knihu, plnou vaty, ale je umění napsat co nejkratší knihu, ale čtenáři co nejvíce sdělit, co nejmenším počtem slov. Mě přišlo, že už se autor vyčerpal a nevěděl co dál psát, tak psal dokola, pořád to samé. Osobně nechápu tady to vysoké hodnocení. Čekal jsem mnohem víc.
(SPOILER) Prvých cca 550 strán je skvelých, v podobnom štýle ako prvá časť. Potom však prídu zdĺhavejšie pasáže s Felurian a Ademsky výcvik, za ktoré dávam hviezdičku dole, keby boli o polovicu kratšie knihe by to neubralo. I tak som si aké druhý diel užil a dúfam, že sa dožijeme aj poslednej tretej knihy.
(SPOILER) První polovina knihy jede v podobném tempu jako jednička, velmi jsem si ji užil. Nešlo jen o to prostředí Univerzity, které se mi sakra líbí, ona je totiž zábavná i část kdy Kvothe odchází do světa a dostává se na dvůr svého šlechtického patrona. Problém nastává až u toho road tripu jehož součástí se stane, na který dále navazuje část z Felurian a uspávací učení u žoldnéřů. Kniha se nakonec vrátí na začátek, ale když jsem to dočítal, nemohl jsem se zbavit pocitu, že to tak nějak vyšumělo do ztracena, což hezky koresponduje s tím, že autor píše třetí díl už přes deset let, asi sám neví jak dál. Furt je tam ale výborných pět set stran, což může hodně autorů jen z povzdálí závidět, takže nemám problém tomu dát tu čtyřku.
(SPOILER) Konečně dočteno a musím říct, že po nějakém tom dalším pokračování (jestli vůbec někdy bude) určitě nesáhnu a abych řekl pravdu, tak ani nevím a vůbec nechápu, proč toto dílo je vlastně tak zbytečně nadhodnocené. Kniha (knihy) je sice úžasně napsaná, ale bohužel absolutně postrádá jakýkoliv děj, jiskru, zápletky jsou nezajímavé (nudné) a od smrti Kvotových rodičů se v knize v podstatě ani nic pořádného, napínavého, apod. nestane.
(SPOILER)
Konečně se dostávám k psaní komentářů ke knihám, které jsem přečetla loni:
O existenci Patricka Rothfusse a Jméně větru jsem neměla tušení, dokud jsem na něj nenarazila v jedné diskusi. Ze zvědavosti jsem si první díl vypůjčila v knihovně a příběh i autorem vytvořený svět mne zaujaly. Skočila jsem proto ihned na díl druhý a po přečtení se musela hořce smát nad komentářem: "Začal jsem číst Rothfusse, abych si zkrátil čekání, než Martin dopíše Píseň ledu a ohně." Četla jsem většinu komentářů i hodnocení autora a tak nějak souhlasím s tím, že to nedopíše a že to v reálu asi moc sympatický člověk nebude. Nicméně toto vše mi nebránilo v tom, abych si četbu Strachu moudrého muže neužívala.
V květnu 2022 jsem do čtenářské skupiny napsala následující:
"Mnohokrát jsem na knihu narazila, dala si ji do kolonky "Chci si přečíst", ale skutečně se k tomu rozhoupala až relativně nedávno. Kniha je slušný "špalek" a určitě mi uškodilo, že jsem četla na etapy, po drobných kouscích, nemohla se do příběhu cele ponořit. Po přečtení jsem byla nadšená, s odstupem mé nadšení trochu opadává. V komentářích na DK to mnozí vystihli lépe než já: anotace slibuje epický příběh s úžasným hrdinou, ale v prvním díle na nějakých 600 stranách se nám dostane relativně krátkého výseku jeho života a z toho, co anotace slibuje, tam není téměř nic. Zápletku tvoří hrdinova pomsta, ale ani ta nedojde se závěrem knihy k nějakému naplnění, takže v tomto ohledu jsem poněkud frustrovaná. Nicméně již čtu druhý díl a líbí se mi autorův promyšlený svět, takže i když vlastně na mnoha kapitolách popisuje rozmezí třeba 1 měsíce v životě hrdiny, stejně mě to nutí číst dál."
Zpětně si už nepamatuji všechny dojmy, ale souhlasím s tím, že se v knize na tom velikém množství stránek nic moc neděje :-). Kvothe v současnosti je mi sympatičtější než jeho mladé, přechytralé a veleúspěšné Já, ale ani zde jsem se nedozvěděla, co se mu stalo. (I proto sdílím Bastovy obavy a tíseň.) K vypátrání čandrínů jsme se o moc nepřiblížili, stejně jako se nevyřešil vztah Kvotheho a jeho osudové dívky. (Já si jen moc přeju, aby její současný mecenáš byl i vůdcem čandrínů.) Kvothe spáchá malér, je přinucen cestovat, má plnit úkoly ve službách maera Alverona (až asi ve 3/4 knihy mi došlo, že "maer" je označení titulu, nikoli jméno postavy), ale odběhne si, aby si užil s vílou, a pak znovu, aby se naučil "znakový jazyk" a vůbec se nedrží linie příběhu, jak by čtenář čekal. Osobně si myslím, že to Rothfuss jednoduše neukočíroval, ale současně se přiznávám, že i když hrdina neustále dělal něco jiného, než co by měl a co se od něj čekalo, všechny tyhle odbočky jsem přijala s nadšením a hltala stránku za stránkou, takže mi vlastně tak nějak začalo být fuk, že se v knize nic nedořešilo, ba naopak když přivolal Jméno větru, tetelila jsem se blahem :-).
Přestože i mně mladý Kvothe začal docela lézt na nervy, nebránilo mi to v tom užívat si příběh a hlavně komplexnost světa, který Rothfuss vytvořil. Navzdory všem výtkám a nedostatkům jsem si oba díly pořídila do knihovny. Stejně jako u Martina budu optimisticky doufat, že se někdy dočkáme pokračování či zakončení příběhu, že to autor všechno promyšlené má a že si z toho sednu za zadek. Mojí nejoblíbenější postavou je jednoznačně mistr Elodin. (Když s údivem zvolal, že je Kvothe celý zašáhlený, poslušně a s nadšením jsem se zasmála.)
"Jak dlouho asi bude trvat, než si uděláš prsten ze vzduchu?"
Zvedl jsem holou levou ruku s roztaženými prsty. "Kdo říká, že už ho nenosím?"
Elodin se otřásl smíchem, ale když jsem nezměnil výraz, přestal se smát. Svraštil obočí, upřel na mě zkoumavý pohled, střelil očima po mé ruce, pak zpátky k mé tváři. "Žertuješ?" zeptal se.
"To je dobrá otázka." Klidně jsem mu pohled oplatil. "Žertuju?"
Stejné jako první díl. Patrick opět píše velice hezky o ničem. V celé knize se v podstatě nic zásadního nestane. Hlavní postava je Mary Sue, ale musíme se dobrat k tomu proč vůbec. Celou knihu čekáme nějáké zásadní odhalení ale to nepřichází, nicméně napsané je to velice pěkně....to nejspíš stačí aby se to ve všech žebříčcích vyšvihlo vysoko.
Patrick nicméně trilogii nikdy nedokončí, raději tráví čas na Twitchi a natáčí ublíženecké videa o tom jak ho všichni šikanují. Vybírá peníze na charitu pod příslibem zveřejnění nových kapitol nicméně sliby neplní....jeho kmenový vydavatel je z něj nešťastný, protože jim Patrick neustále lže....a mnohem více zábavných věcí Patrick dělá.....no prostě kvalitní charakter.
Jedamane, konečně Kvothe, konečně tě mám za sebou. Oproti jedničce tohle byla celkem bída a ten konec takový jakýsi nijaký. Jen pár zmínek od čandrínech, takže žádné velké posunutí hlavní dějovky. Zato prsteny, cézura nebo plášt a přivolání jména větru byly celkem poutavé. Jsem zvědavá jestli někdy vyjde třetí díl a autor zvládne všechny nadějné nitky příběhu doplést do konce.
Výjimečný příběh mladého Kvotha pokračuje jeho dospíváním a nabýváním vědomostí a schopností jednak na samotné Univerzitě, a jednak ve vzdálenějších zemích, kde se rozhodl na chvíli "uklidit" po problémech. Jeho putování a hledaní odpovědí bylo neuvěřitelně zajímavé, občas dobrodružné a tajemné. Napsáno velmi poeticky.
Na této sérii si asi nejvíc cením prologů a epilogů. Vše mezi tím je docela špatenka. Jelikož se během dvou knih de facto nic nestane, tak nevím, kolik stran by musela obsahovat kniha třetí (jestli se někdy dočkáme), aby to zachránila. Ono se to tváří jako nějaká revoluční fantasy, ale vlastně je to klišé vedle klišé. Především je to strašná nuda (i když ignoruji onu retrospektivu)... Kout, prodigy ve všem na co sáhne, poháněn pomstou... meh. Nejvíce iritující jsou asi ženské postavy. Jestliže popis prvních dvou významnějších žen zní "She is the most gorgeous, the most beautiful woman I've ever seen and she doesn't look older than 20.", tak při pátém opakování tohoto popisu se vám už otevíra higonokami v kapse. Je úplně jedno, jestli se jedná o profesionální "společnici", lichvářku, studentku/knihovnici, asociální bezdomovkyni, pohádkovou příšeru, nebo feministickou žoldnéřku. Neměl bych potřebu tyto odbočky komentovat, kdyby jich kniha nebyla plná... Podobně ubíjející jsou i pasáže, kde se Kout učí všelijaké dovednosti, nebo kalkuluje nad možnostmi, jak si co nejefektivněji vydělat. Čekal jsem něco epičtějšího.
Opět báječný čtenářský zážitek. A vplula jsem do jeho vod - na rozdíl od prvního dílu - snadno, vítali mne přece staří známí. A přidala se k nim řada dalších, které Kvothe potkal cestou. Paráda!
No a už by byl čas,abychom se dozvěděli, proč skončil frustrovaný v hospodě. A pořád doufám, že z ní ještě někam vypadne!
Opět čtivo návykové jako literární heroin. Rothfuss píše tak, že se od textu nedá odtrhnout i přesto, že tentokrát to začalo kulhat a to od Kvotheho návětěvy říše Fae, přes jeho trénování Ketanu a podobných věcí u Ademů, nebo jak se ten národ jmenoval. To jsem se těšil, až bude za mnou. Bylo to natažené dost zbytečně. Stejně tak mi nevoní naprostá neuzavřenost knihy.
Jinak to bylo super, není zde mimo výše vypsané co vytknout, četlo se to celé jako sladká malina.
Začal som to s čítať s vedomím, že dielo nie je dokončené, ale na rozdiel od väčšiny prítomných mi to ani veľmi neprekáža, lebo ak by som sa aj nedozvedel koniec, nič sa nedeje. Bola to zaujímavá a úžasná jazda, určite jedno z najlepších diel fantasy. Som trpezlivý, možno sa napriek všetkému raz dočkám, ak nie - nevadí. Na kvalite napísaného to nič nezmení.
S Rothfussem jsem začala když se mi narodil syn.. ten má teď už 9 let a já pořád nevím jak to s tím Kvothem vlastně bylo. Hudba ticha a Bleskostrom byly zákusky během čekání, kdy jsem Rothfusse všem doporučovala. Teď už ho nikomu nezmiňuji, protože jsem už ztratila víru, že ho někdy dočtu. Jméno větru bylo skvělé čtení, ze Strachu moudrého muže jsem byla rozčarovaná, protože jak se tu víctkrát zmiňovalo, je to jen vata k 1. a 3. dílu.. Felurian byla zbytečně dlouhá, konec s drakem mi zase přišel jako z fantasy pro děti.. nedozvědeli jsme se poměrně nic nového.. třetí díl by tímto tempem musel mít alespoň 3tis. stran, abysme pochopili Kvotheto změněnou osobnost z hostince.. mno, uvidíme, třeba se Rothfuss pochlapí a než se mi syn ožení, tak to dopíše..
Velmi pěkné čtení. Doporučuji všem fanouškům fantasy. Podle mě o jednu hvězdu lepší než série Eragon. Mám rád když je v příbězích magie, ale ne všem autorům se povede aby zároveň svět v knize byl natolik odlišný od našeho, že se dá uvěřit tomu, že v něm magie má svoje místo. To se Rothfussovi povedlo na výbornou. Zároveň se mi líbí, že příběh popisuje hrdinu, přičemž celou dobu víme, že skončí nešťastně, jelikož je vyprávěn hlavní postavou samotnou.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 |  Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Vlastně ani nevím, jak rychle jsem proklouzla první půlkou, za to ale vím, jak moc jsem se trápila s tou druhou. Možná jsem s Kvothem najednou strávila víc času, než jsme oba potřebovali, možná prostě jen ztratil šmrnc… ale daleko za zdmi Univerzity mě toho moc strhnout nedokázalo.