Krvavé ostří

09.01.2023

Ráda jsem se vrátila aspoň na chvilku k téhle skvělé sérii. I když jsem věděla, jak to všechno vlastně dopadne, i tak mě to moc bavilo. Čekala jsem, že mě tenhle díl nebude tolik bavit jako ostatní díly, ale milé mě to překvapilo. Doporučuju číst před 1 dílem, protože já udělala tu chybu, že jsem to četla až po všech dílech, ale ničemu tk nevadí. Na konci jsem se musela ovládat abych se nerozbrečela... Moc doporučuju.

29.12.2022

K sérii Dvůr trnů a růží od autorky se pravidelně vracím (už jsem ji četla třikrát a mám nově doma serii i v angličtině). Sérii Skleněný trůn jsem již četla před pár lety a rozhodla jsem se k ní zase po dlouhé době vrátit. Krvavé ostří, i když je pouze doplňková kniha, je skvělá. U čtení jsem zase probrečela celý konec knihy a celkově zapomnínala na přítomnost a úplně se ponořila do děje. Tak skvělý styl autorčina psaní je neuvěřitelný. Miluju a doporučuju

28.12.2022

(SPOILER) Bylo mi doporučeno, abych knihu přečetla nejlépe před třetím dílem skleněného trůnu - já to zvládla, až po čtvrtém díle a jsem ráda ( momentálně probíhá SČ pátého dílu). Upřímně, moc se mi do knihy nechtěli, neboť jsem tušila, kam ta kniha směřuje a jak bude končit ve chvíli, kdy se tam objevilo určité jméno.
Jsem emotivní člověk a všechno prožívám, tudíž vždy těžce nesu emotivní chvíle, zejména pokud jde o mou oblíbenou postavu.
Teď upozorňuji na možné spoilery pro ty, kteří nečetli Skleněný trůn a mají to v plánu, přeskočte to!! SPOILER
Sama jsem si oblíbila téměř hned a nevím, jestli mi pomohlo srovnat se s jeho smrtí, ačkoliv jsem o ní věděla. Nechtělo se mi dojít konce a na konci jsem řvala, jako želva. Jistá věta dostala úplně jiný význam a hloubku a já soucítila s Cel. Těžce se mi četli stránky.
Štvalo mě, že Cel tak hloupě věřila Arobynnovi a byla hluchá vůči slovům Wesleyho a jednomu ze strážců jistého člověka, kterého měla zabít.
KONEC SPOILERU

V tomto dílu mě štvala hlavní hrdinka. Cel mi jinak v ostatních dílech nevadí, ale zde mi hrála na nervy svou rozmazleností, naivitou a hlavně tvrdohlavostí. Chápu, že Cel tu byla jiná a v dalších dílech a možná i právě, díky těmto událostem se dost změnila. Každopádně v tomto období bych jí nafackovala.
Příběhy se mi líbili a za mě asi nejlepší část v Rudých píscích.
Poslední příběh mě zcela rozložil. Musela jsem to vstřebat a ač to bylo svým způsobem krásný, i tak bych si přála jiný konec.

A já jen doufám, že mě další díly Skleněného trůnu nedostanou tak, jako tento díl. Neznamená to, že jsem s tímto dílem nespokojená a jsem ráda, že jsem se překonala a dočetla jsem tyto povídky, až dokonce. Jen ten konec byl poněkud trochu rozmazaný.

30.11.2022

Bylo mi doporučeno číst tuto knihu jako první před celou sérií, takže zatím nemohou úplně soudit. Ale už teď je pro mě, kdo se s Erileou sekal poprvé, jedno z nejlepších young adult. Děj čtenáře rychle vtáhne do děje a stránky ubíhají samy, takže teď hurá na první díl.

26.11.2022

Pěkně popsaný život Celaeny Sardothien před uvězněním v Endovieru. Ideální je přečíst si knihu po 3 díle Skleněného trůnu.

31.10.2022

Líbilo se mi doplnění jednotlivých náznaků, se kterými se setkáme v celé předchozí sérii. :-)
Po přečtení jsem byla dokonce naladěná se vrátit k posledním 3-4 knihám, abych si připomněla konkrétní scény. :-)
Stejná kvalita jako celá série, znovu se vrátíme do stejně propracovaného světa. Není co dodat - super. :-)

09.10.2022

Určitě zajímavé doplnění příběhu a jako doplňková knížka k sérii splnila to, co měla.
Přes celou sérii TOG nás provází nevyřčené a pouze naťuknuté skutky hlavní hrdinky a v této knize je máme konečně v ucelené a hlavně celé verzi.
První 3 povidky mě tolik nezaujaly, ale zbývající dvě už pro mě byly skvělé, jelikož jsem dostala plnou dávku krutých osudů, pletichaření a pošťuchování. Dokonce jsem pocítila i pár aha momentů, kterých má kniha málo, jelikož jak každá povídka dopadne, víme, pokud jsme četli celou sérii (vzhledem k tomu, že je to pouze doplněk, je to pochopitelné)

03.10.2022

Knihu jsem četla asi po roce, co jsem dočetla sérii Skleněný trůn.. tento svět mě nikdy neomrzí. Opravdu uvažuji po přečtení nad tím, že se vrhnu na Skleněný trůn znovu.

"Jsem Celaena Sardothien a nebudu se bát."

Perfektní povídky, jen mě mrzí, že tam nebylo nic z Endovieru.

14.09.2022

Skvělé povídky, které na sebe navazují plné dobrodružství a napětí. Poslední povídka mě dostala ... chjo ... přála jsem jim love story příběh ...
Těším se na další pokračování příběhu Celaeny ...chudinka si opravdu ve svém životě vytrpěla a vytrpí ... skvělý příběh

06.09.2022

Povídky bych si užila o dost více, kdybych je četla před Skleněným trůnem jako první. Líbil se mi náhled do Cleaniny minulosti. Pokud bych povídky četla před celou sérií dokázala bych s ní během jejích následujících dobrodružství více soucítit. Jsem ráda, že jsem se naposledy mohla vrátit do Erileyi.

13.07.2022

(SPOILER) Kniha byla dobrým ukončením celé série, kdy tímto mám všechny aktuálně vydané knihy od autorky přečtené. Ráda jsem se opět vrátila do světa Aelin a bylo moc fajn dozvědět se příběhy, na které autorka trousila narážky napříč všemi knihami.

Také bylo zajímavé vidět, že se Celeana setkala s Dorianem a očividně i Chaolem ještě předtím, než o sobě navzájom věděli. I když mě trochu překvapilo, že ji Dorian nespoznal, jelikož se jako děti párkrát potkali a podle opisů autorky měl jenom rod Ashryver (resp. Ashryver - Galathynius) tak modré oči se zlatým koužkem okolo a k tomu zlaté vlasy, takže to, že ji nepoznal ani Dorian a ani král, když se jim zadívala do očí je poměrně zvláštní.

Také jsme vlastně zjistili, že Jeřáb voní jako Terrasen, jelikož vždy, když autorka v jednotlivých dílech zmínila vůni borovic a sněhu, tak byl nablízku Jeřáb, ale teď se dozvídáme, že tak vlastně voní Terrasen, takže Jeřáb doslova voní jako její domov. Hezké propojení veškerých dějových linií.

01.07.2022

(SPOILER) Takhle vám to řeknu. Toto není dobré pro moje psychické zdraví. Ale koho to zajímá? Mě rozhodně ne. :D Budu v tom pokračovat? Rozhodně ano. :D
Každou povídku jsem si užila, ani u jedné jsem se nenudila a jak je u autorky zvykem, kniha ubíhala jako na drátkách. Bohužel pro mě, Sama jsem měla s postupem děje čím dál radši. No, úplně se mi to nevyplatilo. O to víc mě mrzelo, že ho Celaena ani nestihla pořádně pomstít. Ale o tom se tady radši rozepisovat nebudu. Nejradši bych se teleportovala do Tvrze a uškrtila tu bytost (odmítám mu udělit titul člověka, protože tohle už ani člověk není), která se nazývá Králem vrahů. A poslední část s Celaeniným odvozem mě docela dorazila, takže díky, Sarah.

PS: Jsem jediná, kterou napadlo, že ten mladík se safírovýma očima a černými vlasy, se kterým Celaena tančila (nebo se o to pokusila, dokud se do toho nevložil Sam) na plese, je Dorian? Asi jsem. Nevadí. Pokud to někoho taky napadlo, dejte mi vědět, ať vím, že nejsem jediná divná. :D

23.06.2022

Co k tomu říct?? Ve chvíli, kdy jsem tuto knihu četla, je pro mne série Skleněný trůn již téměř 3 roky uzavřenou záležitostí. Ovšem ten svět jsem si zamilovala, proto jsem se do něho chtěla vrátit - i přes povídkovou formu, které zrovna neholduji. Přesto jsem byla spokojená - povídky na sebe plynule navazují - téměř jako kapitoly. Musím přiznat, že jsem na příběh nahlížela jako kdyby se nejednalo o svět Skleněného trůnu, vnímala jsem to jako samostatnou knihu - přece jen první díly jsem četla dávno ( 3 roky jsou to od posledního dílu a mučilo mě tehdy čekání na každý díl ) a některé spojitosti mi tudíž utekly. Například si nevzpomínám, zda v základní sérii byla někdy zmínka o Samovi, kterého jsem zde žrala. No a jelikož to napsala Sarah, nelze říct jinak než že jsem si to safra užila..

Četla jsem až po celé sérii a vůbec to nevadilo. Krásně se rozvedly příběhy, o kterých byla zmínka v hlavním příběhu. Za mě spokojenost.

02.06.2022

Tak to bylo super! I když jsem skleněný trůn docetla nedávno, mám sto chuti si ho dat znovu. Bylo mile se podivat do Celeaniny minulosti coby nájemné vražedkyně. No, chvíli mo bude trvat, než se odpoutam od světa Skleněného trůnu a začtu se do něčeho dalšího …

10.05.2022

(SPOILER) „Jsem Celaena Sardothien a nebudu se bát.“

Povídky ze světa Skleněného trůnu byly zajímavým okořeněním celé série a musím říct, že jsem si je moc užila, přestože jsem je četla až po Říši bouří. Bylo krásné konečně si přečíst o všech těch dobrodružství, které jsou tak často zmiňována v sérii.

***Vražedkyně a Pán pirátů***

Krátká, ale svižná, akční, dobře napsaná povídka. Seznamujeme se se Samem, Rolfem i Zátokou lebky.
Calaena je tu namyšlený spratek, ale překvapivě mi nevadila. Nápad, jak zachránit otroky byl dobře vymyšlený, celý příběh mě bavil, prostředí krásně popsané a Sam mi hned padl do noty.

***Vražedkyně a léčitelka***

Takový krátký mezistupeň mezi Zátokou lebky a Pouští. Ze začátku jsem měla problém se začíst. Vůbec mě to nebavilo. Nakonec ale povídku hodnotím víc než kladně – líbilo se mi, jak Celaena učila Yrene sebeobraně a následovat své sny, stejně tak i to, jak si uvědomila, jaký parchant Arobynn ve skutečnosti je i její vnitřní pochody.

***Vražedkyně a poušť***

Tanec bez hudby, kouzlo všudypřítomného ticha, krása oáz, červený písek… Co víc si přát?

Nejlepší povídka ze všech. Naprosto jsem si zamilovala tiché vrahy i samotnou poušť. Dala bych nevím co, abych si mohla zakoupit celou knihu jen o nich. Příběh mě pohltil a postavy mi padly no noty téměř okamžitě. Napínavé, čtivé a některé situace i zahřály u srdce. Prostředí je tak barvitě popsané, že člověk až cítí žár pouště ve svých kostech.
Bylo zajímavé, jak Celaena odhodila svou masku „nejlepší vražedkyně s egem až k nebesům“ a učila se otevřít lidem okolo, vychutnat si dobrodružství a hledala samu sebe. Trénink s Němým mistrem byl zajímavý a Ilias, přestože za celou dobu neřekl jediné slovo, mě naprosto okouzlil. Docela jsem Celaeně malý románek přála.
Moment kdy se Celaena mistrovi upřímně přiznala, že se bojí vrátit, nabízí nový, sympatický pohled na ni.:)
Následný útok na pevnost, zrada Ansel (přestože to bylo jasné) i finální boj... Hltala jsem stránky o sto šest.
Co se však týče Ansel - ne, nic ji neomlouvá, že chladnokrevně zabila svého milence. Opravdu tu postavu nemusím a raději bych, aby ji Celaena zabila.

Nechápu tu ale pár věcí – Jak je možné, že se Ansel podařilo přemoc Michaila a Iliase a vyváznout bez sebemenšího zranění, přestože měla s Celaenou takové potíže? Vždyť (nevím jak Michail) ale Iliase cvičil jeho otec (na rozdíl od Ansel, kterou odmítl cvičit). Jak je možné, že ji mistr vysílal za lordem jako vyjednavačku, přestože měl podezření o její zradě? A v neposlední řadě... jak je možné, že mistr nepoznal jed ve svém poháru, přestože ho Celaena poznala na první přičichnutí?
Nelogičnosti (které ve Skleněném trůnu nejsou nic nového) mi trochu překážely, ale konec byl skvělý.
Finální rozmluva mezi Celaenou a mistrem krásně ukazuje rozdíl mezi Pouští a Zlomuvalem. Tišší vrazi si získali mé srdce každým coulem.

***Vražedkyně a podsvětí***

Abych byla upřímná, poslední dvě povídky mě spíš vytáčely, než bavily a trvalo, než jsem se začetla.

Asi takhle… měla jsem chuť praštit s Celaenou o zeď. Už jsem si zvykla, že stále dokola čteme o tom, jak si o sobě myslí, že je nejlepší z nejlepších (člověk by čekal, že po zážitku a tréninku z Pouště získá trochu pokory, ale ne. Celaena je zpátky ve Zlomuvalu a zpátky je i její nesnesitelná namyšlenost).
To je však nic v porovnání, co teprve udělá.
Arobynn ji zmlátil do bezvědomí, obelstil ji s otroky, díky němu nevěděla, jestli Sam žije nebo ne a ona se cítila provinile, když Arobynnovi chtěla splatit dluh a ještě ho hájila? A jako bonus ještě byla na Sama hnusná. Ne že bych se Sam choval jinak – zvlášť ta žárlivá scéna, kdy se objevil Dorian s Chaolem (btw tleskám, jejich náhlé zjevení bylo milé překvapení). Ta romantická linka mi tam vůbec neseděla. Od dětství se nenávidí, opovrhují sebou, ale najednou jim bleskne, že toho druhého vlastně milujou!
Samova záchrana Celaeny, kdy se topila v kanále, byla ale skvělá.
Arobynn se opět ukázal jako manipulativní parchant (což bylo jasné všem kromě Celaeny) a Celaena omylem zabila nesprávné lidi. Mimochodem, moc lítosti tedy neprojevila. Prostě ok, právě zabila dva muže, byl to omyl, jeden z nich chtěl zabránit otroctví, ale hej! Jde se dál! Na jednu stranu je Celaena plná soucitu o bezbranné, nenávidí otroctví, je proti bezpráví… Na druhou je jí to vlastně fuk. Vyber si, holka!:D

***Vražedkyně a impérium***

Nejočekávanější povídka ze všech. Povídka, kde jde všechno do kytek, Samova očekávaná smrt (kterou jsem i tak prožila, protože mi přirostl k srdci), Celaenino dopadnutí a následné uvrhnutí do solných dolů Endovieru.

Hned za začátku, kde se dohadovali o tom, kam by šli, aniž by je ohrozil Arobynn mě napadlo… Proč Celaena ani nepomyslela nad tím, že by se vrátila do Rudé pouště? Pokud si dobře vzpomínám, Němý mistr ji nabídl, že ji kdykoli přivítá a vždy tam najde domov. Mohli se tam ukrýt do doby, než by vydělali dostatek peněz, aby se vyplatili z Arobynnových služeb, ne?
Navíc jsem v tomhle byla za Sama – snažil se co jen mohl, aby vydělal alespoň nějaké peníze (které Celaena samozřejmě volně rozhazovala za luxusní věci).

Samozřejmě, Arobynn opět překvapil a až budu znovu číst Královnu stínů, jeho pád si vychutnám dvojnásob.

Část, kdy Celaenu odváželi do solných dolů Endovieru byla hodně emotivní, až málem slza ukápla. Úžasně napsané.

28.04.2022

Jsem hrozně ráda, že takováhle kniha vznikla, protože v sérii se o Celaenině minulosti často mluví, ale není tam přesně napsáno co a jak se to stalo a tak. Sam je asi jedna z nejsympatičtějších postav a mrzí mě, jak to s ním dopadlo :( . Knížku jsem si moc užila, i když jsem ji četla jako poslední.

15.04.2022

(SPOILER) 75% - Pět příběhů ze života Celaeny Sardothien, které časově předcházejí prvnímu dílu série Skleněný trůn. Poprvé vyšly jako ucelená kniha ve stejném roce, v jakém vyšel i třetí díl série Dědička ohně a poštěstilo se mi číst tyhle dvě knížky ve stejné době, což byla nakonec docela klika, neboť představa, že bych se nejdřív chopila téhle knížky, kde se hlavní hrdinka chová jako docela uvěřitelný člověk a s ohledem na to, co v životě prožila (zavraždění rodiče, opuštění rodné země a tvrdý výcvik v cechu nájemných vrahů u Arobynna Hamela, včetně nutnosti sem tam i někoho umučit a zabít, byť kolem těchto nezbytných okolností autorka pořád dost nepřesvědčivě krouží s tím, že Celaena si zakázky vybírala a mučila a zabíjela jen vrahy a násilníky - tedy aspoň se tím s jejím milým Samem utěšují, což se zdá hodně nepravděpodobné) a pak bych teprve sáhla po Skleněném trůnu, kdy dívka po tom všem stráví ještě rok v krutém pracovním táboře a vyjde odtud jako poněkud spratkovitá puberťačka řešící kamínky na šatičkách a večírky, to bych nad tou nekonzistentností asi dosti vrtěla hlavou. Takže za mě - přečíst si první dva slabší díly série a třetí, který se odehrává mimo Zlomuval, pak Krvavé ostří a pak se pustit do dalších už mnohem komplexnějších knih (nejlépe na Krvavé ostří navazuje čtvrtý díl, kde se Celaena vrací do Zlomuvalu a setkává se po letech se svým mistrem). Ale zpět k této knize - bylo fajn, že těch pět příběhů na sebe bezprostředně navazovalo, a přitom to byly ucelené novely s jasně danými postavami, zápletkou a vyvrcholením, což autorce neumožnilo se neustále v kruzích vykecávat, jak jsme toho svědky v sérii Dvorů. Celaenu jsme tak sledovali v Zátoce lebky, kde se Samovou pomocí a v rozporu s Arobynnovými záměry osvobodila otroky, následně pak v kratším příběhu, kde se snažila pomoci dívce, jež se toužila stát léčitelkou, následovaným pro mě nejčtivější novelou z Rudé pouště, kde se Celaena za trest za zmařený obchod s otroky měla cvičit u Tichých vrahů a opět ztratila další kousek naivity. Poslední dvě novely byly pro mě trochu zklamáním, neboť po návratu do Zlomuvalu se hlavní hrdinka začala chovat vůči Samovi jako vztahovačná nána a vůči Arobynnovi s tak nevysvětlitelnou a neomluvitelnou naivitou, že se po dočtení knihy nemohu zbavit dojmu, že zrada, o níž se neustále mluvilo ve Skleněném trůnu, byla v tomto případě dost očekávatelná a Celaena si tak za svůj pobyt v Endovieru mohla především sama (jo a ta líbačka v kanále byla prostě nej:-)). Celkově to byl ale zajímavý náhled do předešlých událostí a tak se těším, až se zase objeví na scéně Arobynn.

07.02.2022

I když mě první dvě povídky moc nechytly, se zbytkem to naštěstí bylo jinak. Měla jsem si to přečíst před ToG...