Kvety pre Algernona
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500232/bmid_kvety-pre-algernona-Rvw-500232.jpg
5
3287
3287
Podstúpili by ste experimentálnu operáciu na zvýšenie IQ? „Bojím sa. Nie života či smrti, ani ničoty, ale toho, že svoj čas premárnim, akoby som nikdy nebol.“ Charlie Gordon má IQ 68. Každý deň chodí do pekárne, kde zametá podlahy a navštevuje večernú školu vo vzdelávacom centre pre dospelých. Ak dovolí ľuďom smiať sa na ňom, získa nových kamarátov. Charlieho frustruje vlastná neschopnosť porozumieť rozhovorom a vzťahom ostatných, chce sa naučiť čítať, písať a počítať. Keď mu ponúknu možnosť podstúpiť experimentálnu operáciu na zvýšenie IQ, neváha ani sekundu! Celý život túžil byť múdry. Rovnakú operáciu s rovnakým výsledkom podstúpil aj myšiak Algernon. Keď jedného dňa začne Algernonov stav upadať, vedci netušia, či čaká podobný koniec aj Charlieho. Kultový román druhej polovice 20. storočia, ktorý dnes právom považujeme za klasiku americkej literatúry.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , LindeniOriginální název:
Flowers for Algernon, 1966
více info...
Přidat komentář
Práve prečítané, žiada sa mi sem hodiť bezprostredný dojem .. tak to bolo niečo! Chcem si to v sebe udržať a to dlho, dúfam, že sa mi to podarí. Na niektoré veci v živote netreba IQ 170 - Charlie to v prestávke medzi dvoma "tmami" občas pozabudol. Ľudia ako Charlie Gordon ("v demo verzií" - dôraz na úvodzovky!) vedia dať druhej strane viac nezištného záujmu a úprimnej vďaky za úplnú banalitu (viem o čom píšem) ako ktovieaký intelektuál. Na druhej strane, samozrejme, aj títo ľudia nie sú čiernobieli, ale pestrofarební a povahovo rôzni. Tak ako my všetci, ale späť ku knihe. Čo je v konečnom dôsledku dôležitejšie - a tu sa dostávame k hlavnej dileme celej knihy - nevedieť kto si a byť šťastný alebo byť tým, kým si vždy chcel byť, mať intelektuálny, materiálny, pracovný úspech, no nemať nikoho, komu by na tebe naozaj záležalo? Tým samozrejme nemyslím iba porovnanie - mentálne znevýhodnený vs. "normálny"- aj to je na tomto diele pekné. Láska je zvláštna vec a myslím, že Charlie jej rozumel veľmi dobre, iba o tom poriadne nevedel, že jej tak rozumie, ale to vôbec nie je dôležité. Vlastne, je to dôležité, lebo o láske príliš nepremýšľal, iba ju chcel dávať a trochu jej dostať - lebo to je ľudská bytosť ako každá iná. Pre mňa možno najlepšia kniha akú som kedy čítal. Nádherné, nič viac, nič menej. A to som určite mnohé prehliadol, no veľmi rád sa k príbehu raz vrátim a objavím ďalšie myšlienky (a určite si prečítam nejaké komentáre tu:)). Ani koniec mi vlastne až taký smutný nepripadal, a aj keď som zhruba tušil kam to smeruje, vzali mi posledné stránky dych.
PS. Je skutočne smutné, akou spoločensky diskriminovanou skupinou sú ľudia s mentálnym znevýhodnením, pritom sú to ľudia, ktorí vedia byť aj mimoriadne platní pre spoločnosť napríklad v jednoduchšej platenej manuálnej práci atď atď. Sú to ľudia, ktorí majú rovnako obľúbenú hudobnú skupinu, jedlo či tajné sny a túžby, chuť sa niečo naučiť, potrebu byť užitočný, dostať pochvalu, pracovať, mať kamošov, mať dievča (chlapca), nie niekto na koho by mala spoločnosť pozerať cez prsty ako na „niečo“ menejcenné a neužitočné. Aj v tejto problematike existuje mnoho mýtov a ešte nás ako spoločnosť čaká aj v tomto smere dlhá cesta. Som rád, že kniha má aj tento rozmer.
Jsou knihy, a není jich ani zdaleka dost, které přečtete a víte, že jsou zvláštní a skvělé, že si je budete pamatovat celý život. Problém, který poté nutně nastane je, že nebude schopni říct proč. Jistě, mohla bych tu vypsat spoustu jednotlivostí, které jsou výjimečné (a pokud se chcete o nějakých dozvědět, doporučuji přečíst si " předmluvu", či spíše doslov ke knize od paní Robsonové), jenže výsledek vždy není jen součtem jednotlivých částí a tato kniha to dokazuje.
To, co činí knihu čtenáři tak blízkou je podle mého umění autora dotknout se všech těch tmavých míst uvnitř nás. Tím nemyslím, jen obvyklý soubor radostí, bolestí a snů, ale i pocitů zhnusení, odtažitosti, vlastní nedostatečnosti a otázky po naší morálce.
Chci tím říct, že příběh o Charliem je v první řadě příběhem o nás. Ten malý chlapec je nastaveným zrcadlem pro nás samé, stává se obrazem našeho ponížení, našich nezdarů, našich tužeb potěšit, vyniknout, oslnit a pochopit, stát se něčím, stát se někým, zapadnout a být milován. Jenže stejně jako je svět plný příležitostí, tak je krutý a nikdy prostě nelze mít všechno.
A tady nastupuje jako vždy otázka: ,,Byli byste radši Sókratem, anebo spokojeným vepřem?"
Pro mě jedna z nejoblíbenějších knih. Naprosté zjevení. A divadelní představení v Divadle V Celetné nemá chybu.
Prechadzka po emocnej duhe. Na zaciatku smiech, v strede nadej, v zavese frustracia, na konci slzy.
".. A ja som sa zlakol ze som nespravil test. Tak som mu povedal ze je to velmi pekni obrasok atramentu s krasnimi botkami na krajoch ale pokrutil hlavou tak ze to nebolo ono." :D :D
Skvělá kniha. Moc se mi líbilo, jakým stylem byla autorem pojata.
Myslím, že má rozhodně přesah a po psychologické stránce je naprosto geniální!
Vřele doporučuji!
Velmi čtivý a věrohodně podaný příběh dvou ubohých tvorů v závodě o to, kdo dřív najde cestu bludištěm života. Kromě věčné otázky, jak daleko má věda právo zajít ve svých experimentech se v příběhu odráží i znepokojující zjištění, že vysoká inteligence a nadprůměrné schopnosti jdou často ruku v ruce s nepochopením a osamocením. Moc mě bavila práce s jazykem, kterým jsou vykresleny změny v Charlieho myšlení. Konec příběhu byl bohužel předvídatelný, i když tady bych autorovi odpustila snad i zářný happy end.
Dojemný příběh o etických otázkách vědy, touze zapadnout do společnosti a být milován i pocitu osamělosti. Charlie Gordon nám ukázal, že vysoká inteligence umožní řešit komplikované matematické vzorce a dorozumívat se v několika cizích jazycích, nepřinese ale automaticky spokojenost a lásku. Ba naopak, výjimečně vysoká inteligence ho odtrhla od ostatních lidí a jejich emocí, posunula ho do roviny, kdy pro ostatní byl neuchopitelný. A je horší být hloupý nebo osamělý? Máme litovat spíše hloupého pro jeho malou inteligenci, nebo chytrého pro jeho osamělost? Růže pro Algernon bude ještě dlouho nestárnoucím dílem o lidské existenci, které nám přinese více otázek než odpovědí.
Sci-fi záměrně nevyhledávám, ale ani se mu nebráním. A jsem za to ráda, jinak bych neměla tu čest prožít s Charliem neskutečné. Dojemné, citlivé. Dlouho budu vzpomínat.
Nečekala jsem, že mě závěr knihy tak moc rozesmutní. Všechno sice nasvědčuje tomu, že to takto dopadne, ale jako čtenář si stejně nemůžu pomoct a doufat ve šťastný konec. Málokdy ve mně kniha zanechá takové pocity. Určitě mohu doporučit, velmi emotivní čtení. 5/5
Kdysi jsem viděla s Honzou Potměšilem a líbilo se moc,pak jsem si koupila knihu a také fajn. Jen jsem si tenkrát říkala a kdy budou pokusy na lidech???A proč nemají lidé v lásce někoho kdo touží být "chitrí" spousta otázek
Nápad je opravdu dobrý. Literárně není ale román nijak výjimečný. Autor vypráví jednoduše a v jaké fázi pokusu Charlie je, poznáme podle složitosti větných konstrukcí a pravopisných chyb v deníku. Kniha nastoluje řadu morálních otázek – jak jednat s lidmi s poruchou intelektu, jak podporovat rodiny s takto postiženými dětmi (aby byly motivovány se o ně starat), je úzce specializovaný vědec opravdu vždy kapacitou a nezpochybnitelnou autoritou ve svém oboru, i obecně ve společnosti? Je vysoký intelekt pro člověka výhodou, nebo vede k osamění. Je inteligentní jedinec „lepší“ člověk než ten hloupý, žije hodnotnější život… Autor naštěstí příliš nemoralizuje a ponechá na čtenáři, jaký názor si vytvoří.
„Včera večer jsem si nemohl vzpomenout, kde bydlím. Domů mě zavedl policista. … Nechce se mi to zapisovat, ale pořád si připomínám, že jsem jediný na světě, kdo může zaznamenat, jak to probíhá, když k tomuhle dojde.“
Románový Charlie určitě není jediný, komu se tohle děje. Stačí se podívat na ty zástupy lidí s počínající demencí v naší stárnoucí populaci. I já jsem nutně přemýšlela při čtení o tom, jestli se to bude jednoho dne týkat i někoho, kdo je mi blízký nebo mě samotné.
Nevím, co ke knize napsat, abych moc neprozradila z děje. Hluboce lidské. Silně mě zasáhla.
Krásně vystavěný příběh, který se dá chápat v mnoha rozměrech. Ukázka dospívání a dospělosti, přemýšlení dítěte, přechod do stáří. Nebo pohled chování společnosti vůči duševně chorým. A to vše je skvěle napsáno a čtivé. Přitom lehké čtení, bez hororových pocitů nebo depresivních scén. Moc pěkné.
Už mi pomalu dochází má zásoba superlativ, jak často jsem poslední dobou četl kvalitní knihy. Ale Růže pro Algernon... To je úplně jiný level! Jímavý a citlivě podaný příběh o snaze jednoho retardovaného chlapce stát se chytrým. Neskutečně lidsky popsaný boj s větrnými mlýny, které lidská společnost staví kolem odlišných lidí. Za mě naprostá pecka. Tato kniha mou knihovnu nikdy neopustí.
Výborná povídka, originální, velice čtivě napsaná a realistická.
Naprostá nadčasová klasika sci-fi tvorby.
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimenty
Autorovy další knížky
| 2016 |  Růže pro Algernon |
| 2023 | 24 osobností Billyho Milligana |
Velmi neobyčejný čtenářský zážitek.
Asi bychom si měli uvědomit, že Bůh nás chce mít takové jací jsme, a nemá cenu to měnit, ať už jsme s tím spokojeni nebo ne. Člověk nemůže mít všechno a ať je chytrý nebo hloupý, může se mezi svými vrstevníky vypracovat a být šťastný.
Vědec bude uspokojen potleskem publika, zaostalého potěší, že se naučil péct rohlíky a tím se zalíbil kamarádům.
Být inteligentnější nemusí nutně znamenat být šťastnější, o tom nás Charlie ve svých "pracovních hlášeních" nadobro přesvědčí.
„... Ať se tolyk nesteká gdyš se mu lidi smňejou a pak bude mít víc přítel. Je lechkí mít přátelé gdyš človjek nechá lidi ať semu smňejou. Tam gde du budu mít zpoustu přítel.“
Asi nejvíc mi bylo líto toho, kolik lidí opovrhuje postiženými, či mentálně zaostalými, vybíjí si na nich zlost, zneužívá jejich důvěřivost a dobromyslnost a zesměšňuje je.
Na autentičnost téhle knížky a na prostou, ale všem otevřenou duši Charlieho Gordona jen tak nezapomenu.