Květy zla
Charles Baudelaire
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518943/bmid_kvety-zla-r2i-518943.jpg
4
1466
1466
Výběr s kresbami doprovází Jaroslav Štika. Vytištěno na ručním papíře, výtisky jsou číslovány. Vydáno asi 1937-1939.
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1937 , neuvedeno/neznámo (s.n.)Originální název:
Les Fleurs du mal, 1857
více info...
Přidat komentář
Krása, smutek, děs, závislost...Ty básně se mi opravdu líbí, něco v člověku zanechají a myslím, že dnešní básníci už tohle vytvořit nedokáží.
Zapomeňte naprosto všechno, co vám kdy vaše češtinářka navyprávěla o Květech zla. Tohle není básnická sbírka, která je plná hnusu, hnisu a rozkládajících těl. Ano, tato tématika je asi v pěti básních, sem tam nějaký červík, ale toť vše.
Květy zla jsou romantická básnická sbírka. Drtivá většina básní opěvuje ženy, jejich těla, krásu a chování. Občas nějaká kočka, na které měl Baudelaire nejspíš nějakou úchylku.
Škoda že neumím francouzsky, i když pracoval Nezval na překladu roky, stejně mám pocit, že často čtu spíše jeho básně. Navíc pokud máte stejné vydání jako já, najdete na konci fantasticky trapný doslov, ve kterém je Baudaliare vlastně označován za jednoho z největších marxistů.
Jeden ruský básník řekl, že Baudelaire hledal krásu v hnusném všedním životě. A přesně o tom je tahle sbírka.
Měl jsem od Květů zla trochu jiná očekávání. Vždy jsem se z Baudelairova díla setkával hlavně se Zdechlinou (Mrchou, Mršinou, dle překladatele) a z hodin literatury mám poznámku: hledání krásy v ošklivosti. To možná platí pro Zdechlinu a pro Veselého umrlce, jinak jsem po kráse v ošklivosti pátral v celých Květech zla marně. Nezval tedy nepřeložil kompletní Květy zla tak, jak je Baudelaire sestavil, ale většinu přesto ano.
Právě Nezvalův překlad mi moc nesedl, často jsem se ztrácel a nedokázal sledovat nastíněnou linku.
Přesto však jsem natrefil na básně, které se mi líbily moc - Albatros, Flakón, Rozhovor, Odpolední píseň nebo dva ze Splínů. Ostatní mi ale bohužel moc čtenářské radosti nepřinesly, proto sbírku nemohu hodnotit kladně.
Prokletí básníci jsou skupina lidí, kterou nelze zcela chápat, pokud by se člověk sám nestal jedním z nich. Baudelaire je génius, nebo to snad ďábel sám řídil jeho pero? Však jeho oslavy Satana se ve verších často objevují a staví ho nad veškeré anděly na nebesích "Ty, jenže všech andělů jsi hezčí, všeho znalý, ty Bože zrazený, pro něhož není chvály..."
Jeho verše jsou silné, rezonují, často znechutí nebo naopak nadchnou, ale ...nikdy ne svou "krásou pro krásu", nýbrž vystihnutím něčeho - zla, hnusu, pokrytectví? Však to jsou od toho "Květy zla", protože zlo na tomto světě kvetlo a kvete, a daří se mu čím dál tím lépe, čím větší propast se mezi světy otevírá.
Ať už nejznámější "Zdechlina" či další silné básně dávají čtenáři tušit jedno z hlavních poselství - čas plyne, a není v lidské moci ho zachytit.
"Tak, bědný anděli, tak zněl ten tón váš lkavý:
že jista není žádná věc,
že lidské sobectví, nechť jakkoli se staví,
se vždycky zjeví nakonec.
že krásnou ženou být je těžké živobytí,
že je to práce ošklivá,
cvik chladné baletky, jež tančíc nudu cítí,
a příjemně se usmívá,
že dávat na srdce tu může jenom hloupý,
že láska s krásou klamou svět -
než Zapomenutí je hodí do své stoupy
a Věčnosti je vrátí zpět! "
je to trochu pozérský, je to tvrdý, je to krásně napsaný, něco jsem nepochopil, něco jsem nezachytil, něco mě zasáhlo, většinu času to má atmosféru, často se to opakuje, je tam uspokojivý počet geniálních veršů, je tam uspokojivě málo patosu.
jsem rád, že jsem to přečetl.
"Vrak slunce utonul v své krvi, která dýmá." - úchvatná věta, kterou hodlám aplikovat při večerním procházkách se svou drahou.
Ten, jehož myšlenky se odevzdaly v stín
a křikem běsů rostly ve zla květ
kdo spadl pod žití a nebyl s to rozumět
sám proklet byl básní, krásy sklidil splín...
Byť jsem měla o Baudelairově poezii nějaké povědomí již z doby gymnaziálních let, tak až letos jsem se dostala k přečtení celé této sbírky. Některé jeho verše mne zaujaly více, některé méně - proto dávám průměrné hodnocení.
Přiznám se, že u některých veršů jsem si nebyla 100% jistá, co chtěl básník říci. Pravdou je, že poezie není mojí silnou stránkou a stále si k ní hledám cestu. Ale jsem ráda, že se mi Květy zla dostaly do rukou. Bylo to pro mne rozšíření mých literárních obzorů.
Baudelaire je rozhodně velmi svérázným básníkem a z řady básní je jasně patrné, proč ve své době budil takové kontroverze. Je hodně temný, morbidní a někdy by mohl říct, že i tak trochu nechutný.
Nicméně pro mne to byla rozhodně zajímavá čtenářská zkušenost.
Tyto básně mě příliš neoslovily.
Bylo však zajímavé srovnávat, jak se s překladem téže básně vyrovnali dva různí čeští básníci.
Já, kterýž má vůči symbolismu lehkou averzi, si při čtení vcelku lebedil, což jsem vážně neočekával. Množství básnických prostředků je doopravdy opulentní. Tklivý text nasytí kdekoho.
Tak Baudelaire je jako vždy skvělý. A taky dekadentní a depresivní. Prostě úžasné básnické dílo prokletého básníka :) Sice je Hrubínův překlad známější, takže to poučeného čtenáře občas zaráží (hlavně u známých věcí jako Albatros nebo Zdechlina/Mršina), ale Nezvalův překlad rozhodně špatný není. Příjemné, leč místy depresivní počtení.
Poezii jsem nikdy asi nepřišla správně na kloub, ale tohle se mi celkem líbilo. I když nedoporučuji číst Mršinu, když zrovna snídáte.
Značně pochmurné až deprimující, ale to už sám název napovídá.
Jak mám ve zvyku, vypsala bych sem nějakou ultraboží pasáž. Jenže to bych musela přepsat celou sbírku. ♥
Čtení před spaním na dobrou noc to zrovna není, ale svět taky není růžová zahrada :)
"18. února 1866, půldruhého roku před svou smrtí, napsal Baudelaire notáři Ancellovi... : 'Mám vám vykládat, vám, který jste to neuhodl o nic více než druzí, že jsem do té hrozné knihy vložil celého svého ducha, celé své srdce, celé své náboženství (v travestované podobě), celou svou nenávist? Jistě, budu tvrdit pravý opak, budu přísahat na bibli, že je to kniha čistého umění, pouhé opičení a kejklířství; a budu lhát, jako když tiskne.'" cituje básníka v úvodu (skvělého) doslovu Jiří Pelán. Květy zla nejsou sbírka básniček, které by se četly hezky, libě a "samy". Jsou to básně mnohdy nepříjemné, plné svíravých obrazů a motivů, jež v rámci zachování (zbytků) zdravého rozumu raději běžně odsouváme na/za okraj zorného pole. Nesmírně zajímavý je pak Pelánův rozbor českých překladů - až bude mít (zase) někdo (vydavatelé!!) pocit, že překládat může vlastně každý, prosím, aby si vzal do ruky tento útlý svazek a věnoval pár minut četbě doslovu...
"Albatros
Často těm z posádky postačí k taškařici
křídlatý albatros, pták, který brázdí vzduch
za lodí, po hořkých propastech klouzající,
té pouti lhostejný a vytrvalý druh.
Na prkna paluby ho složí a té chvíle
je z krále azuru jen neohrabanec,
jenž s hanbou nechává perutě, velké, bílé,
svěšeny po boku jako cizí těžkou věc.
Ten poutník s křídly je teď hříčkou lidské zloby!
On, krásný nedávno, je k smíchu, šeredný!
Ten lulkou dráždí ho a onen napodobí
kulhání mrzáka, jenž létal celé dny!
Básník má stejný los jak tento kníže mračen,
jenž smích má pro střelce a v bouřích umí plout;
vyhnanec na zemi a k zemi luzou tlačen,
pro křídla obrovská nemůže se tu hnout."
(s. 89 v překladu Františka Hrubína)
Výjimečná sbírka. Hned několik básní mě skutečně chytilo za srdce. Fascinující propojení toho temnějšího na světě a v nás s kouzlem jazyka a umění. I v ošklivosti je neskonalá krása.
Kdo by tuhle knihu nemilovaů... Kdo by dodnes neuměl zdechlinu... Jedna z neoblíbenějších knih, když se člověk učil na maturitu, jedna z neoblíbenějších knih v dospělosti, pro svojí jedinečnost a "odpornost"
Četla jsem novější verzi.
Mám ráda poezii a toto je zatím nejkrásnější sbírka básní, jakou jsem kdy dosud četla. Podobně jako nefernefer jsem si po přečtení řekla, že tuto knihu chci mít v domácí knihovně (a to si neříkám moc často).
Štítky knihy
francouzská literatura básně prokletí básníci poezie
Část díla
- Puklý zvon 1857
- Vodotrysk 1857
- Zdechlina
Autorovy další knížky
| 1997 |  Květy zla |
| 1999 |  Báseň o hašiši |
| 1979 | Malé básně v próze |
| 1974 | Francouzský symbolismus |
| 2001 | Umělé ráje |
Kniha se mi líbila.
Báseň, která se mi nejvíce dostala pod kůži byly Hodiny