Kyselé třešně
Lenka Chalupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453245/mid_kysele-tresne-L7r-453245.jpeg
5
710
710
Kyselé třešně série
1. díl >
Na jaře roku 1944 přichází do malotřídky v Lověšicích, malé železničářské vesničce u Přerova, nový učitel. Venkovská škola znamená pro Petra Skálu seznámení nejen s dětmi, ale také s jejich rodiči – zejména pak s vdovou Lotou Kiliánovou, maminkou osmileté Helenky. Jejich rodící se vztah, ale také Helenčin něžný dětský svět a láskyplné prostředí domova, se střetávají s krutou realitou válečných a poválečných dnů. Historické prameny, záznamy v kronikách, vzpomínky pamětníků – to všechno autorce dopomohlo k napsání strhujícího příběhu, postaveného na pravdivých základech.... celý text
Přidat komentář
Krásný, smutný příběh obyčejných lidí. Tolik jsem všem přála štěstí, ale život je nevyzpytatelný. A v této době ho nikdo neměl lehký.
Velmi dobře napsaná silná kniha, která opravdu zasáhne. Moc jsem držela hlavním hrdinům palce a přála si šťastný konec. Kniha by ale asi tolik neoslovila, kdyby vše skončilo pohádkově. Doporučuju
Na začátku jsem si říkal, že autorka je šikovná, protože dokázala velice zajímavou formou vykreslit charaktery několika lidí a jejich provázanost na pár prvních stránkách. A to formou "deníkových" zápisů, kdy mnohé často doplňovaly ty předešlé, ve kterých se něco naťuklo, že se stane, ale už se tomu děj následně nevěnoval.
Jako takové se mi to líbilo, ale na 93 % by to nebylo. Ovšem ta zápletka a všechny ty události ke konci války a poté... To byl nářez. Další kniha, která mě emocionálně překvapila. Opět jsem díky ní hledal širší dobové souvislosti.
O Švédských šancích u Přerova jsem do té doby neslyšel. Kde to začalo, tam to skončilo. Po konci války se několik jedinců chovalo úplně stejně jako nacisti, je to jen o době a o stranách, které mají zrovna navrch.
Tolik trápení a zbytečně zmařených osudů v jedné knize. Smutno pomyslit.
Páté jablko je od autorky prý ještě "lepší". Očekávám plno komunistické šedi a hnusu.
Obyčejný příběh obyčejných lidí v neobyčejné době.
Naděje, touhy, zklamání.
Pohledy do minulosti, přítomnost, naděje do budoucnosti.
Rodinné radosti a strasti, vztahy na vesnici, sousedská soudržnost i nenávist.
Toto vše zasazené do doby přelomu 1944/45, tedy pomalu končící 2. sv. války a života s nadějí na nový lepší život. Vypadalo to na poklidně plynoucí rodinnou kroniku, ale ten konec konec vše změnil a vztyčil jeden veliký vykřičník.
Nenávist, zloba a odplata dominují konci knihy a vlastně nejen tam, ale v mnoha ohledech i v celé historii lidstva, naší přítomnosti a asi i v budoucnu.
Za trochu rozvleklejší některé pasáže dávám 4*. Jedná se ale o velmi zajímavou knihu, autorka píše pěkně. Už se dívám, co dalšího bych si od ní časem přečetl.
Kdybych věděla k čemu se na konci knihy dostanu asi bych si ji nikdy nevybrala . Ale nelituji a autorce děkuji ,že tenhle bolavý příběh dokázala zpracovat a tím dává osvětu prvních poválečných dní. Na Švédské šance určitě zajedu zapálit svíčku.
Románové příběhy na pozadí skutečných událostí se mi vždy líbily. Byl to návrat do těžké doby s dobře vylíčenými osudy místních obyvatel z jedné vesničky u Přerova. Lenku Chalupovou řadím určitě do mých oblíbených spisovatelek.
(SPOILER) První knížka od této autorky a považuju to za dobrý výběr. Osudy postav vylíčeny uvěřitelně, závěrečný zvrat to celé trochu obrátil vzhůru nohama. Knížka se dobře četla, jen mě strašně vytáčela postava Gustava Brůny, ještě víc proto, že jeho násilí na Lotě zůstalo nejenže bez trestu, ale ještě jím znovu škodil.
Smutný příběh z konce války.
Trošku zdlouhavé čtení, že jsem se občas nudila. Ale konec to zachránil, 3,5*
Smutný příběh o obyčejných lidech a jejich nešťastných osudů během války i po válce.
Příběh začínající i končící na Švédských Šancích postupně rozvine osudy nejen Pera Skály, ale mnoha jiných obyvatel Lověšic. Konec byl oproti jiným místům v knize poněkud zrychlený. Styl psaní mi úplně nesedl, musela jsem si čtení dávkovat. Téma těžké, osudy kruté, ale je potřeba o takových událostech vědět.
Krásná kniha o svědomí a o vyrovnání se s vykonaným činem, který vůbec nebyl vlastní volbou…
Téměř celá kniha plyne spíš v takovém poklidném duchu, a to i navzdory tragické době 2. světové války, ve které se odehrává. Téměř až do konce sledujeme příběh několika vcelku obyčejných postav malého předměstí Přerova, kteří se v této neveselé době snaží žít své obyčejné životy, zabezpečit a uživit rodinu, hledat lásku a pochopení, nebo také bojovat s minulostí, která jim komplikuje současnost. Všechny postavy jsou naprosto bravurně vykresleny - do pocitů každé z nich jsem se dokázala vžít a vlastně žádná z nich mě nenechala úplně chladnou. A to bez ohledu na jejich lidský či až nelidský charakter.
A právě ten relativní klid, i přes několik dramat a smutných událostí, mě po celou dobu čtení vnitřně nějak znepokojoval a pořád jsem cítila podivné mrazení …“tam se něco určitě musí semlet“.
Jen jsem čekala komu a jak.
A že jo…
Na velice malém prostoru, opravdu jen na pár stránkách téměř v závěru knihy se autorce podařilo dát knize neskutečnou gradaci. Poklid byl naprosto rozmetán událostí – další z velkého množství, o které se v dějepise nedozvíme.
Velká, tragická, i když v kontextu celé republiky zřejmě v tom velkém množství válečných tragedií, ne tak určující, ale pro obyvatele této části země určitě velice bolestná.
Toto finále knihy a důsledky, které tato událost nesla, mě pocitově dost zasáhly.
A jsem ráda, že jsem se seznámila s událostí, která se stala jen cca 40 km od mého bydliště a o které jsem dosud nikde neslyšela.
I ta poslední kapitola, s velkým časovým posunem, byla napsána moc hezky a celý tento smutný příběh krásně uzavřela.
Pro mě je to další z knih s velkým etickým odkazem, že „oko za oko a zub za zub“ opravdu není cestou lidskosti.
U předchozí přečtené knihy od této autorky mě hodně zaujal smysl názvu – Páté jablko. U Kyselých třešní je to úplně stejné – tento nenápadný a obyčejný název má v sobě hodně promyšlenou, vypovídající, i když velmi smutnou symboliku.
Lenka Chalupová je pro mě opravdovým objevem bezesporu konkurující již zaběhnutým a známějším českým jménům v literatuře.
Hezký, ale smutný příběh z konce 2. sv. války. Je to vyprávěný příběh lidí z Lověšič, bohužel se smutným koncem.
Od autorky jsem kdysi četla Pomněnkové matky, jejichž příběh si pamatuji dodnes a jen tak se mi z hlavy nedostane. Kyselé třešně jsou tematicky úplně jiné, ale kniha se čte dobře. Osudy lidí v minulosti mě vždy zajímaly. Mám v plánu si od autorky přečíst nějaké další knihy.
(SPOILER) Já nevím no, dočetla jsem vlastně jen kvůli výzvě a ještě jsem použila místy své rychločtení, tak jsem se těšila, ne že by knížka nebyla pěkná, ale těch 93 % co má tady si dle mého nezaslouží, bylo to smutné, ale ne moc hluboké, já čekala více. Hlavně mi zde neseděl vztah Učitele Petra s Helenčinou maminkou Lottou, tam jsem tomu nevěřila a knihu mi to kazilo.
Na válce je pěkné jedině to, že z tohoto období je tolik krásných knih. Tato doba je plná silných, smutných a dojemných osudů. V Kyselých třešních se seznamujeme se členy rodiny Skálovy a několika dalšími obyvateli obce Lověšice nedaleko Přerova. Děj začíná v roce 1944 a končí osvobozením republiky, což ale neznamená jenom radost z vítězství a svobodu.
Smutný román z druhé světové války. Moje první knížka od této autorky. Moc mi nesedl její styl psaní.
Přestože autorka píše dobře a vlastně nemám této knížce objektivně co vytknout, tak jsem se s ní poměrně dost dlouho prala a často jsem od ní odbíhala k jiným knížkám. Nebyla to pro mě kniha, kterou bych nedokázala odložit a přečetla jsem jí jedním dechem, což ale může být tím, že mě prostě nepotkala v ten pravý čas. Přesto doporučuji, je to silný příběh z období války, který vykresluje osudy obyčejných lidí.
Kniha se čte dobře - závěr je smutný. Bohužel takových zbytečně smutných osudů a míst je u nás více.
Štítky knihy
česká literatura války učitelé, učitelky, pedagogové mezilidské vztahy Přerov Přerovsko poválečné odsuny Němců české rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Kyselé třešně |
| 2022 | Páté jablko |
| 2014 | Pomněnkové matky |
| 2023 | Svatojánské ořechy |
| 2016 |  Tyrkysové oko |
V příběhu byla láska i radost, konec byl zdrcující. Zasáhla mě.