Kytice
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134071/bmid_kytice-134071.JPG
4
9493
9493
Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K.J.Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pohádky, a proto toužil doplnit Čelakovského " Ohlasy " promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví ( Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj. ), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů ( Štědrý den, Dceřina kletba ). Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání ( Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože ). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní : už v úvodní báji etimologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkyně čteme mj. : " Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly ! " ... " Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosi učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk ! ". Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj. ).... celý text
Přidat komentář
"Z pravěku"
Mají to číst ještě děti na základce (Matka do hrobu dána..), ale jde spíš o horor stories než o klasicke a vtipné básničky jinak je to slavný český autor právě kvůli Kytici.
Kytice...kniha, kterou jsem četla poprvé v dětství a dnes jí opět otevřela,, s úctou a pokorou se k ní vracím a v pokoji svého dět ství, nerušena okolním světem otvírám...Možná, že si o ní řekla moje trochu pošramocená dušička, která právě nyní tu ponurost prostě potřebuje. Skláním se před Erbenovým dílem, jeho Dceřina kletba mi nahání hrůzu, vnímám tu neskutečnou zoufalost lidského života , Svatební košile mi vhání slzy do očí, protože.ať člověk chce nebo ne...vnímá tragičnost lásky, která dokáže fyzicky bolet. Erbenovo dílo je neskutečně živé... dokonalé a i když ne vždy se čte lehce, stojí za to ho číst.
Lilie bílá – kdo jí uviděl,
kaţdého divný pojal srdce žel;
lilie vonná – kdo jí pocítil,
v kaţdém se touhy plamen roznítil.
Až je škoda, že jsem se Kyticí poprvé setkala v tak mladém věku, neuměla jsem ji docenit. Pak přišlo takové to "Jo, kytice. Jasně, znám.".
Poezie není můj silný literární bod. Nechápu proč. Je to skvělé. Díky znovu čtení Kytice mám o poezii větší zájem.
Jde o další knihu, kterou jsem si vybrala ze seznamu povinné četby. Kniha se dobře čte díky jednotlivým baladám/příběhům. Příběhy jsou tajemné, některé strašidelné a poučné. Kytice je naprostá klasika.
Ač poezii vůbec ale vůbec nemám ráda a tohle jsem četla jen v rámci povinné četby, tak je to docela výjimka díky tomu, že jsou básně příběhy. Děsivé a napínavé.
Kytice není kniha, kterou otevřu, přečtu a třeba se k ní už nikdy nevrátím. Zase ji otvírám, tentokrát si vyberu .... Obvykle podle nálady, podle rozpoložení. Je krásná, neomrzí, potěší, poučí, je tady. Vyberte si z ní třeba jednu květinu a potěšte se. Obdivuji nádherný jazyk, kterým je napsána. To je Kytice.
Tato klasika se nikdy neomrzí. Letos jsem si ji dala napřed v divadelní verzi v ND a bylo to úžasné. A teď i knižní podobě. Obě skvělé. Poučné, temné a napínavé. Ke knize jsem se určitě nevrátila naposled. A ilustrace Jana Zrzavého jsou nádherné.
(12/22)
Povinně jsme se učili na základní škole celou sbírku. Nemám to nikomu za zlé, dodnes si pamatuji "Zlatý kolovrátek" a jsem za to velmi ráda. Sbírka je tak krásně ponurá a temná, zároveň ale nesmírně poetická, že si ji beru k ruce každý deštivý nebo sychravý den podzimního období. Nemyslím, že měl Erben primárně za cíl čtenáře šokovat ale spíše vylíčit jeho vlastní vidění světa, které se v knize odráží. Pakliže bych chtěla rozumět psychologii a komplikovanosti lidské mentality hledala bych v knize něco, co Erben po cestě ztratil. Ideály a nevinnost - žádný strach. Jen výčitky. Nic to ale nemění na půvabu, který tato sbírka má.
Kytice vychází z podnětu lidových pověstí, legend a písní. Erben začal své dílo sepisovat v dobách svého studia. V básních se projevuje lidová prostota, moudrost, ale i prostoduchost a Erben se zde zabývá proviněním člověka a důsledky, které z toho plynou, dále z různých pohledů odkrývá vztah matky a dítěte. Hlavní postava se potýká s působením mystických sil a bytostí. Spisovatel, který sepíše takové dílo, jako je Kytice, musí být naplněn smutkem, depresí a má v sobě nevyřešené problémy. To, co ho svírá a dusí uvnitř, vynáší v myšlenkách do těchto smutných básní. Nejsou ale jen smutné, vyzařuje z nich hořkost, místy se dají ztotožnit s žánrem horor či thriller. V básních se Erben potýká s krutostí, bere si za cíl i nevinné děti, které použije pro velice negativní role. Jejich osud skončí většinou tragicky, např. Vodník, Polednice, Dceřina kletba Zajímavé je, že hlavní postavou každé básně je žena, vyjma Záhořova lože, tato jakoby se vymykala z celé kolekce básní i svým obsahem a stylem. Z celého souboru balad jsem nenašla jedinou, která by na čtenáře působila pozitivně. Proč jsou Erbenovy knihy tak krvavé a depresivní? Co se ve spisovatelově mysli odehrávalo při jejich psaní? Co přimělo Ministerstvo školství, aby tuto četbu zařadilo jako povinnou?
Mám sice starší vydání, vzácné z r. 1949, ale básně jsou v každé sbírce stejné, takže to snad nebude vadit.
Má zamilovaná je Vodník. Kdysi jsem ho uměla celý zpaměti.
Když mi bylo šest let a hlídala mě babička, četla mi Kytici. Já si ji okamžitě zamilovala. Moje nejoblíbenější báseň Svatební košile se mi tolik vryla do paměti, že ji umím téměř celou z hlavy. Je to klenot našeho národa a doporučuji každému.
Klasika, ke které jsem se chtěla po letech vrátit. Díky povinné četbě mám na Kytici vzpomínku jako na tu knížku, jejíž obsah je rýmovaný, ale každá balada je čtivá a se smutným koncem.
Po letech jsem na ní názor nezměnila, jen ne všechny balady končily hororově :)
Jako čtenář preferuji téměř výhradně prózu. Pokud mne však nějaká poezie skutečně oslovila, pak je to právě Kytice. Provází mne od základní školy do dneška. Pokaždé ve mne zanechá nějaký nový dojem, něco nového. Komentář píšu po poslechu v podání Jaroslavy Adamové. Každá z básní je něčím výjimečná a každá obsahuje hluboké myšlenky.
Spolu s Májem největší klasika, 1. půle 19. století. Toto úžasné, jedinečné dílo by se nemělo hodnotit jinak než plným počtem.
Dostatek slov a řečí tu vychválil Kytici, tudíž mi nezbývá nežli sem připnout pět blysknavých hvězd a jistotně říci, že naše poesie se bezesporu má čím chlubit.
Kytice se plným právem stala klasikou české literatury. Ponuré básně určitě neosloví každého, ale já dávám pět stars.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Není větší klasiky v naši poezii, než Erbenovy Kytice.
Každý na ni v hodinách češtiny narazil. Všechny žáky otravovalo naučit se zpaměti Mateřídoušku. Já umím ještě kus Štědrého večera a vlastně ani nevím proč.
Nedávno jsem měla možnost poslouchat úryvky v audio podobě, protože Kytice je na seznamu povinné literatury pro 7. ročník ZŠ. Kvalita podání donuceným žákem byla opravdu žalostná.
Premyslela jsem o vhodnosti teto literatury pro žáčky základních škol. Vždyť každá balada špatně skončí, někdo umře nebo se utopí, nebo ho zavraždí. Ovšem dnešním dětem vybaveným Fortnitem, Hardcorem a dalšími akčními hrami obsah krutý vůbec nepřipadá. Jejich roztrpčení spíš plyne ze ztráty času, který musí věnovat archaickému jazyku básníka misto oblíbené střílečce.
K těmto veršům je třeba dozrat. To zařídí čas.
Mě do nostalgie vrhl i pobyt na druhem konci zeměkoule a vsudypritomna směs úplně jiných jazyku. Tento komentář píšu daleko od naší zemičky, která je tak malá, ze když se mě tady někdo zeptá odkud jsem, musím odpovědět, ze z Evropy, jinak se neorientuje. Kdybych si přibalila i tento útlý svazek, moc rada bych ho teď otevřela a nechala se unést melodií veršů.
Kytice je jedním z korunovačních klenotu naší literatury. Právem.
Je neohodnotitelná hvězdičkami.
Toto obdivuhodné dílo by u našince mělo vzbudit respekt a možná i závist, protože tak, jak uměl používat češtinu Karel Jaromír Erben už bohužel nikdo z nás neumí. Škoda.