Kytice z pověstí národních
Karel Jaromír Erben
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/213740/bmid_kytice-z-povesti-narodnich-k2R-213740.jpg
4
9350
9350
Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, prostředí je ovšem vykresleno stručně, popisně... Klasické vydání Erbenových balad v edici Květy poezie.
Přidat komentář
Viděla jsem nejdříve filmové zpracování, to mne zaujalo, tak jsem sáhla po knize. Je to fascinující, jak autor dokázal dát všechny povídky do veršů.
V příbězích jsem se trochu ztrácela, takže jsem se musela podívat na filmy, ale jinak fajn příběhy.
Tragické a morbidní básně (balady), ale krásné a melodické. Při čtení mě často přejel mráz po zádech. Moje nejoblíbenější báseň je Vodník. Doporučuji. :)
Básně ani balady nejsou můj šálek kávy, i přesto mě většina Kytice bavila. V některých momentech jsou knihy až moc morbidní, ale na druhou stranu to pomáhá udržovat napjatou a temnou atmosféru.
Balady, skoro všechny krvavé, tragické. Některé znám celé zpaměti ještě ze školy. Přesto mne překvapilo, jak jsou hezké a melodické.
Citát:
"Nenaříkejte, neštěstí a osud
že vás tak tvrdě potkaly,
však naříkejte, že jste jimi posud
rozumnější se nestali,"
Kdysi mi při jednom rozhovoru utkvěl v paměti výrok, že "Erbenova Kytice je domácím stříbrem národa.".
Je to tak. Asi každý národ má ve své kultuře něco, co je ikonické, slavné a klíčové kulturní dědictví. Může to být jídlo, může to být historická osobnost,může to být kniha. V našem případě je to kniha, která je však tak úzce provázána s českou lidovou kulturou, už proto, že z ní vychází, že se jí v tom málokteré literární dílo vyrovná. A navíc, což je nejdůležitější, je pořád čtená...
Zkrátka myslím, že Kytice je jedno z nějvětších děl, které Čechové vytvořili.
Jako dítě, nenáviděl jsem učení se básní na nazpaměť, ale její obsah, mne už tehdy fascinoval.
Je tomu už řádka let, co jsem si ke Kytici našel znovu cestu a ty chvíle u čtení jsou jen a jen radostí...
Nádherná klasika s nádechem hororu, pro mě i krásná vzpomínka na dětství, kdy to maminka mně a bráchovi na naše vyžádání četla.
Básně nebo balady nejsou úplně můj šálek kávy, ale tohle je nesmrtelná klasika. Nejradši mám Svatební košili, kde si přestavuji Karla Rodena jak se umrlčím hlasem ptá: "Co to máš má milá za pasem?". Některé balady byly trochu nudné a těžko čitelné. Třeba Záhořovo lože.
ČV 2020 - 14. Kniha básní.
Básně nepatří mezi mé oblíbené knihy, ale Kytice je klasika, kterou si znovu ráda přečtu.
Doma mám toto vydání Kytice a stále se k básním ráda vracím. Tato kniha je nadčasová, předpokládám, že dokáže zaujmout i mladou generaci.
Knihu jsem četla poprvé. Čtení je trošku morbidní a naivita hlavních postav až moc do očí bijící, začnete-li však číst sbírku balad, nepředpokládáte, že to neskončí "a žili spolu šťastně až do smrti". Jazyk je krapet kostrbatý, ale srozumitelný.
Nejvíce se mi líbilo Záhořovo lože. Možná také proto,že dějová línie se lišila od ostatních balad.
Ikdyž kdybych měla dílo hodnotit dle vnějších aspektů, tak bych knihu odložila už jen kvůli ilustracím Pavla Růta.
Všechny balady se mi líbily, kromě jediné - Věštkyně. Tato balada mě nudila a přišlo mi, že oproti ostatním baladám se dost lišila, byla totiž dost vlastenecká a děj se točil okolo českých pověstí a české historie. Sbírka se mi četla dobře, akorát jsem se musela hodně soustředit, abych zachytila všechny detaily. Většina balad měla spád, kolikrát byly i napínavé, jako například Svatební košile. Na to, že byly balady napsané v devatenáctém století, se daly krásně číst a jedním z mnoha důvodů je, že lidé mají stejné vlastnosti jako tehdy. Například v baladě jménem Poklad je hlavním tématem chamtivost. Ve Zlatém kolovratu je například vyobrazena závist nebo ve Vodníkovi smilstvo. Skoro všechny balady jsou takové příklady toho, jak bychom se měli nebo neměli ideálně chovat.
•
Tištěné balady versus filmové zpracování a nadčasovost balad
Víc se mi líbí tištěné balady, protože při jejich čtení jsem si mohla děj představit podle sebe. Filmové zpracování ovšem bylo pěkné, hudba v pozadí se k baladám hodila a celkově z filmu čišelo tajemno, občas i předtucha něčeho zlého. Líbilo se i postupné uhasínání sedmi svící, jedna z nich vždy zhasla po jedné baladě.
Balady mají pořád co říct, protože lidé mají pořád stejné vlastnosti, jaké jsou vyobrazeny v baladách - chamtivost, důvěřivost, netrpělivost… Lidé mají pořád výčitky svědomí nebo pocity viny. Díky tomu se dá do postav snadno vcítit, a proto je většina balad nadčasová.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno pověsti národní obrození lidová slovesnost balady básně poezie česká poezie
Část díla
- Dceřina kletba 1857
- Holoubek 1860
- Kytice 1855
- Lilie 1855
- Poklad 1854
Autorovy další knížky
| 2009 |  Kytice |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 2008 | Pohádky |
| 2016 | Komiksová Kytice |
| 1974 | Zlatovláska (a jiné české pohádky) |
Nádherně pochmurné verše doplňují naprosto se hodící depresivní obrazové výjevy. (Vydání od Omegy). Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Vodník a Dceřina kletba, jsou baladické klenoty, to že zlidověly o to se spolu s autorem, z velké části zasloužilo i filmové zpracování, které taktéž bere dech.