Kytice z pověstí národních

27.11.2020

Nádherný počin Odeonu k významnému výročí K.J.Erbena. Neodolala jsem a zakoupila si luxusní vydání Kytice v předstihu jako dárek sama sobě k letošním Vánocům.

Kniha je opravdu luxusní ve všech směrech, nejvíce však k její kráse přispívají bezkonkurenční ilustrace Míly Fürstové. Doslova se jimi kochám...a k tomu přiložený grafický list - v mém případě hlavní ilustrace k Vodníkovi (ach jo, kdo mi ho však v dohledné době zarámuje?).

Překrásná kniha. Doporučuji, byť je, pravda, trochu nákladnější...

25.11.2020

Kytice je odjakživa moje láska. Jestli vytáhnout něco z národního obrození jako zásadní dílo, tak jednoznačně Kytici. Mám několikero vydání. Moje nejoblíbenější je z roku 1970 ve velkém formátu s extrémně strašidelnými ilustracemi. Strach, hrůza, dojetí, víra, tradice, pověry, lidské chyby, špatná rozhodnutí, láska, tajemství, smrt,... všechno tam je! Letos je to 150 let od Erbenovy smrti, Kytice vyšla poprvé před 167 lety a pořád nás přitahuje a pořád se u ní aspoň trochu bojíme. Je to literární poklad!

23.11.2020

Jako dítě jsem se u této knihy bála, v pubertě se dokonce dojímala, a teď už si ji především užívám! Mistrovské dílo!!

18.11.2020

Bylo příjemné připomenout si známé příběhy ze školních lavic. A myslím, že teď jsem je ocenila mnohem víc, než tehdy, což mě opět přivádí k přemýšlení, jaký význam má povinná četba ve škole.

Ačkoli je kniha velikou klasikou naší literatury, tak se mi opravdu nelíbila, jelikož všechny básně jsou velice podobné (hřích a následný trest) a po chvíli Vám připadá, že čtete stále to samé.

15.11.2020

Jako vzdy, nezklamala. Klasicka klasika - mam ty basne, i pres jejich pochmurny ton, rada.

10.11.2020

Asi jako každá jsem ji musel přečíst na škole a od té doby mě leží v knihovně. Samozřejmě teď s odstupem ji vnímám jako klasické dílo české literatury a jsem rád že v mé knihovně je.

08.11.2020

Co se týče příběhu, tak se mi nejvíc líbí balada Záhořovo lože, co se týče atmosféry, tak mám nejraději Svatební košile.

04.11.2020

Povinná četba ze střední školy, ke které jsem se díky čtenářské výzvě vrátila. Vzpomínám si, když jsem se nazpaměť musela učit Polednici. To bych už znovu absolvovat nechtěla :D ale ráda jsem se ke sbírce zase vrátila

Po létech jsem se k ní opět vrátila - a některé texty lépe pochopila

01.11.2020

Některé básně známé, jiné trochu míň...
Klobouk dolu, tohle ze sebe vypotit...
Skvělá sbírka...

31.10.2020

Od Erbena je tohle nejlepší sbírka básní.

29.10.2020

Klasická sbírka básní č. literatury. Snad každý ji alespoň jednou četl. Já ji musela poprvé číst ve škole když mi bylo 14 a tenkrát jsem to nebyla ještě schopná moc pochopit. Dnes po nějaké době ji ale snad chápu lépe. Nejvíce si všimneme motivu mezilidských vztahů mezi matkou a dítětem, které nesmí být narušeny, jinak se stane neštěstí. Ačkoliv je kniha psaná v období romantismu, postavy jsou naprosto nevzdorovité a svůj často nepřiměřený trest přijímají bezmocně a pokorně. Mými nejoblíbenějšími básněmi jsou: Svatební košile (doporučuji si najít více informací o místě napsání, je to opravdu zajímavé - https://regiony.rozhlas.cz/objevte-velharticke-hrbitovni-tajemstvi-kytice-karla-jaromira-erbena-7441589) , Holoubek, Vrba a Lilie. Zato nejhůře se mi četla Záhořova lože a Věštkyně.

27.10.2020

Moc mě to nebralo, ale je to klasika ;-)

22.10.2020

Moje nejoblíbenější sbírka básní.

20.10.2020

Nejlepší je Vodník.Autor by k některým povídkám mohl nasadit možná trochu více děje.

11.10.2020

Díky čtenářské výzvě jsem sáhla po klasice.

06.10.2020

Čteno podruhé jako audioverze kvůli letošní čtenářské výzvě. Zajímavé zpracování, přednesu asi není co vytknout. Prostě klasika, i když trochu ponurá:-)

Erben sa urcite nechcel zapisat do literarnej historie ako hororovy spisovatel basnik. Ale... stalo sa. Porovnavat s Poeom? E.T.A. Hoffmanom? S kludnym srdcom ano. Aby sme pochopili pomaly vstup hrozy do literatury, musime sa vratit do cias starych drevenic, kde sa po veceroch vypravjali strasidelne pohadky aby decka lepsie spali. Po priadkach, kde bujnela fascinacia hrozostrasnymi pribehmi. Pri ohnoch na salasi. Do cias kedy tma bola fakt v noci este tmou. A odtial bol uz len krocik aby to niekto zobral do pera. Svojimi versami to tajomno posobi tak nevinne priam detsky. Ale pri citani sa v hlave rodia obrazy a okolo chrbtice jemne mrazenie. Snad Erben len chcel spoetizovat par motivov a pribehov ktore uz aj tak bludili pomedzi lud. A mozno ich tak preniesol do obrodeneckych salonov. (Chvala bohu ze my (slovac) mame aspon toho Dobsinskeho, ktoreho povesti oplyvaju utatymi rukami, nohami, carami, kuzlami, drakmi a bosorkami.)