Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72444/bmid_rikali-mi-leni-rXd-72444.jpg
4
1419
1419
V roce 1947 jsem jednou četla v novinách, že se vrátilo do vlasti české děvčátko Alena, které žilo dlouhá léta v německé rodině a kterému tam říkali Leni. Děvčátko prý zcela zapomnělo na svou mateřskou řeč. Stalo se prý melancholickým a nervózním, je prý velmi sklíčené a jen pomalu přivyká novému prostředí. Zamyslela jsem se nad těmito stručnými řádky a začala jsem si představovat smutný, strašný úděl tohoto dítěte a s ním i všech ostatních dětí, které ztratily domov a měly být "převychovány" v nacistických rodinách, daleko od vlasti. Napadlo mi napsat takový příběh. Napsat jej, aby lidé bděli. Vaše Zdeňka Bezděková... celý text
Přidat komentář
Tato kniha mě velmi oslovila je to pro mě do já telena kniha ale i smutná četl jsme tu původní verzi půjčila mi ji jedna vychovatelka z dětského domova
Knížku jsem četla jako dítě a hluboce mne zasáhla. Tuto nádhernou knihu líčící nesmyslnost a krutost války doporučuji nejen dětským čtenářům.
Leni Freiwald postupně z narážek spolužáků a sousedů zjišťuje, že ve skutečnosti není to pravé "árijské" děvče. Snaží se dopátrat kdo ve vlastně je a proč má zvláštní vzpomínky z dětství, které by mít neměla. Strhující příběh dívky, která byla po vypálení Lidic odvezena do Německa na převýchovu. Závěr knihy je opravdu hodně emotivní
Dle popisu Leni a jejího myšlení jsem předpokládala, ze je dívce asi 6 let. Byla jsem tedy velice překvapena, ze se jedna o 11-ti letou slečnu a nedokázala jsem se do tohoto vcítit. Presto je příběh silný a poutavý.
Po hodně dlouhé době jsem po ní opět sáhla a nelitovala jsem. Aktuální v každé době.
Kniha je psaná tak křehce, dojemně - přesně jak bych si na vyprávění dítěte odvezené za 2. světové války na převýchovu představovala. Na konci málem ukápla slza. Dojetím. Už jen název je tak výstižný!- Říkali mi Leni, ale já až moc dobře věděla, že Leni nejsem.
Ach, jak se Leni setkala s maminkou - úplně mi to učarovalo....
Velmi inspirativní kniha. Když jsem knihu četla ptala jsem se sama sebe
,, PROČ??,,
,, Muselo se to stát? ,,
Knihu jsem četla s mamkou a ta byla vždy o krok na před. I tak jsem vnímala každý detail. Zločin spáchaný na malém děvčátku se mě velice dotkl.O to hůř že se to vše stalo a kolika dětem! Poslední věta mě naprosto dojala. I po pár letech si na ni občas spomenu a řeknu si,, Bude líp,,.
K přečtení mě kdysi dávno přivedl úryvek v čítance. Byla jsem tehdy právě v tom věku, velmi to na mě zapůsobilo. Na rozdíl od mnoha knih, které jsem přečetla a dnes už o nich vím, jen to, že jsem je přečetla a nic víc, zůstala ve mně stopa
Velice smutná knížka, vyprávějící o 11leté Leni, která vede nešťastný a osamělý život. Paní učitelka je na ni strašně nespravedlivá, neuznávají její názor v rodině, holky ve škole se jí posmívají. Pak se ale v jejím životě stane zvrat a nakonec dojde k názoru, že není doopravdy z rodiny ve které žije. Jejímu pátrání po rodičích trochu pomáhá nová kamarádka, kterou si našla a navíc už mají jiného učitele, který je vážně prima a hodně jí pomohl.
I když to bylo strašně smutný tak se mi to moc líbilo.
Očekávala jsem asi něco jiného. Příběh poněmčování v období druhé světové války . Ale kniha se odehrává po ukončení druhé světové války. Asi nejsem schopná pochopit, proč byli Němci i nadále takoví.
POZOR SPOJLER!
Proč se k Leni nechovali dobře , byla jim na obtíž , ale ani se jí nepokusili vrátit. A přitom se zdá, že se o tom všeobecně vědělo. Desetiletá Leni s tím bojuje sama, vybavují se jí dávné vzpomínky a něco jí nehraje, proto spolu s tím , co vidí, že se děje kolem ní sama vytuší , kde je asi pravda.
Nebylo to jen v této knize, už jsem se s tímto setkala, přesto je to pro můj mozek nepochopitelné.
To jak někteří Němci uvažovali po prohrané válce, to je zřejmě pochopitelné, ale já bych očekávala úplně jiné chování, ( strach a pokoru) byli zfanatizovaní a stále nebezpeční.
Přestože téma je silné a příběh mě zajímal, zpracování mě nesedlo.
Asi před rokem jsem na Leni psala pochvalný komentář. Na mé chvále se nic nezměnilo, nebudu se opakovat. Jenom musím napsat, že si opravdu o knize s vnučkou pěkně povídáme. Také se jí líbila.
Ostatní píšu do diskuze.
Sice je to příběh malého děvčátka, který je zařazován do povinné četby v 6.-7. třídě, nicméně si myslím, že je to dost složitě napsané. Spousta vyspělých myšlenek na 10leté dítě. Ale také spousta náznaků na to co bylo... a nejsem zcela jistá, že děti v tomto věku, už přesně ví co se stalo, proč se to stalo a co bylo potom.
Tuto knihu jsem četla když jsem byla tak v 6. - 7. třídě. Do dnes jsem na ní nezapoměla. Klidně bych si jí přečetla znovu.
nalezena v knihobuce ...a nechávám k přečtení mým dětem...vůbec jsem netušila, o co v knížce jde, jen jsem měla mlhavý pocit, že téma se dotýká 2.světové a holocaustu...a nebyla jsem zas tak daleko od pravdy...
o těchto událostech - "únosech" dětí a jejich poněmčování jsem toho zas tolik netušila..a možná o to víc mě příběh semlel...vždyť to byla opět idea postavená na hlavu...a i když chci věřit, že některé děti se třeba neměly špatně, přeci jen musely cítit někde tam uvnitř to, co Leni.... že domov je někde jinde...a maminka je taky někdo jiný...a co teprve Vořech ?
co vám budu říkat, i slzička mi ke konci upadla..a smekám před statečností děvčátka, které mělo sílu jít za svým štěstím..a taky před všemi "normálními" a hodnými lidmi, kteří i v nelidských dobách nezapoměli těmi lidmi být...
nádherná knížka. Dooručuji !
Moje oblíbená knížka z dětství, mělo by si jí přečíst každé dítě, aby si uvědomilo, že žít v dnešní době je velké štěstí, přestože to nemá nikdo z nás jednoduché.
Kniha mě jako dítě hodně zasáhla. Určitě bych ji doporučila i teď k přečtení.
Mlčím, protože neumím říci maminko...
Dlouho jsem si takhle nepobrecela.
Velice dojemný příběh o křehkém a přesto silném děvčátku...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládežAutorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Tuto knihu jsem jako ditě milovala.Ráda si ji přečtu i teď.Sehnala jsem v antikvariátu i jeji pokračování,ale to už je zase trochu o něčem jinem.