Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514824/bmid_les-v-dome-2vI-514824.jpeg
4
4525
4525
Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu — a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne… Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Neskutečně dobře napsané.
Tohle bylo tak těžké čtení. Chvílema jsem musela knihu až odkládat a na konci předposlední kapitoly jsem měla chuť s něčím třísknout. Nebojím se říct, že příběh nenávidím. Až tak dobře je to napsané. Uff. Rozhodně nedoporučuji citlivějším povahám.
Tak tohle byla síla. Moje již třetí kniha od Mornštajnové a nestačila jsem se divit. Přečteno za necelé dva dny. Temné, depresivní, bez jiskřičky naděje. Ale skvěle čtivě napsáno.
Občas se mi chtělo až křičet, aby ta holka už sakra řekla pravdu a někdo jí pomohl. Až tak mě kniha dostala. Jako kdyby vás les svíral sám svými větvemi.
Styl Mornštajnové mi vyhovuje a zatím mě nezklamala. Těším se na další knihy od ní.
První kniha kterou jsem po přečtení chtěla spálit.. Hlavně ať už to nikdo nečte.. Zvedal se mi žaludek, opravdu mi bylo cácorky líto jak se k mí její nejbližší chovají.. a zavěr no hrůza.. Nevěděla jsem do čeho jdu komentáře jsem nečetla chyba. I tak kniha je užasná, výborně napsaná i když se bojíte co bude ještě dál nutí vas to číst..
Silný příběh, který ve vás vyvolá pocity beznaděje, bezmoci a na každé straně čekáte co horšího se ještě může stát. Tolik zmařených životu. Četla se velice dobře a celou dobu jsem si říkala jestli chci číst dál ale nešlo se odtrhnout. Prostě chcete vědět kam to dojde.
Tak tohle je ten Les v domě, ta knížka co s ní všichni tolik nedělají? Právem. Protože to je nezapomenutelná knížka. Celou dobu co příběh plynul jako bych měla kámen na prsou. A když jsem si myslela, že hůř být nemůže, ono mohlo. Tolik bolesti, tolik bezmoci, tolik zničených lidských osudů. Velmi emotivní čtení. Autorka umí, opravdu umí.
Kniha přečtena doslova za jeden večer až noc. Nedalo se od ni odtrhnout. Ale je mi z ní špatně, tolik zpackaných životů najednou, nedá se na ni lehce zapomenout. Prostě skvěle napsaný tragický příběh.
Paní Mornštajnová opět nezklamala. Knížku jsem přečetla jedním dechem, vůbec jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Stránky mi pod rukama ubíhaly a najednou byl konec. Příběh mě neskutečným způsobem zasáhl a vryl se mi hluboko do duše. Ještě dlouho o tom budu přemýšlet.
Musíte pořád číst dál jak to skončí …v mém vzdáleném okolí to dopadlo dobře zastavila to v zárodku maminka a toho muže to již nikdy nenapadlo…babička je tu jasný příklad jak se to dělat nemá
Drsný, někdy až mrazivý , ale čtivý román na který čtenář jen tak nezapomene. Spisovatelka mne ještě nezklamala.
Byla to rychlovka, bavila mě a docela se i líbila. Paní Mornštajnová, ať píše o čem chce, tak je to vždy velmi velmi dobré.
(SPOILER)
Je pro mě vlastně dost těžký tuhle knihu ohodnotit.
Dala bych samozřejmě 5* za to, že příběh byl psaný neuvěřitelně poutavě a čtivě.
5* bych dala i za zážitek ze čtení, protože takové emoce u mě už dlouho nic nevzbudilo.
Ale vlastně mě trochu až mrzí, že se mi kniha pod ruku dostala. Je to opravdu hodně, hodně těžké téma, které se po dočtení těžko zpracovává.
Závěr knihy vám vlastně vůbec na těžkém srdci neuleví a pocit, který převládne, je vztek a bezpráví.
Velmi čtivý a depresivní příběh, který se čte jedním dechem a nedá se přestat až do poslední stránky.
Velmi depresivní, ale nedalo se odtrhnout. Přečteno za dva dny a zůstal ve mně pocit nespravedlnosti a zoufalství.
Moje první kniha autory a opravdu naprostá ztráta času. Zlobím se na sebe, že jsem si takovou slátaninu koupila a ještě víc, že jsem ji četla.
Knihu jsem pořídil již před delší dobou a úplně jsem nesledoval ten šum kolem ní a čekala až přijde čas. Jen jsem si říkal, že má vysoké hodnocení tak to bude kvalitní čtení a není špatné si přečíst něco mimo komfortní zónu. Umný popis začátku devadesátých let mě vtáhl do děje a stránky ubíhaly rychle. Pak přišel zlom. Ta poslední třetina byla fakt náročná, jinak bych knihu přečetl za dva dny. Ale nešlo to. Negativní obrazy a emoce paní autorka popsala bravurně i když ze začátku se zcela vyhnula implicitně všem popisům, které velmi brzy začne čtenář tušit. Knihu jsem dočetl a nyní si musím dát něco odlehčeného.
První kniha co jsem od autorky četl, protože témata jejích předešlých knih se mi nechtěly číst. Změnil jsem názor, jelikož i těžká témata zřejmě umí zpracovat čtivě. Ale určitě by mělo být doporučení "čtěte s odstupem mezi knihami".
Uff. Opět bravurně napsaný román, ale to téma je opravdu odporné. A zatímco jsem po dočtení Hany cítila aspoň trochu naděje, tak tady mi zbyla jen hnusná pachuť.
Silný a drsný román Aleny Mornštajnové. Velice depresivní a citlivé téma, skvělé popisy pocitů a prožívání hlavní postavy. Navíc autentické. Závěr pro mě nečekaný až depresivní. “Hanu podle mého názoru nepředčí.
Velmi pravdivě sestavený příběh, skvěle vystihnute charaktery postav a zdůvodněne jejich jednání. Jen s dědou jsem měla spíše osobní problém. Jednání některých lidí je mimo mé chápání.
" neznámé zlo je vždycky děsivější než zlo, které už známe..."
Tohle bylo něco. Bezvadně napsáno, děj děsivej, silnej. Proč tohle někdo musí zažít a druhý zavírající oči.