Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514824/bmid_les-v-dome-2vI-514824.jpeg
4
4659
4659
Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu — a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne… Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Super kniha. Vlastně pořádně nevím, jak ji popsat. Člověk nikdy neví, co se děje za zavřenými dveřmi. Bylo mi hrozně líto jak se všichni k ní všichni chovali. Konec šílený, muselo být hrozně těžké s tím vším žít. Vlastně to muselo být velice těžké pro všechny a každý to zpracovával a žil s tím po své a svým vlastním způsobem. Knihu můžu jen doporučit.
Velice čtivá smutná kniha, která nešla odložit. Od začátku do konce jde o naprosté zoufalství hlavní hrdinky, ale vlastně i všech osob v jejím okolí. I z toho domu čiší zoufalství.
Knihu jsem přečetla za jediný den – prostě jsem musela stále číst. Dílo mě okamžitě vtáhlo do děje a nedokázala jsem ho odložit. Styl psaní autorky je velmi čtivý, což platí i pro její další knihy, ale tato měla v sobě něco navíc, co mě nutilo stále přemýšlet nad tím, co se v příběhu stane dál.
Hlavní hrdinka čelí velmi těžkým životním situacím, a přestože chápu, že to pro ni nebylo jednoduché, měla jsem po celou dobu smíšené pocity z jejího pasivního přístupu. Nechápu, proč se nepostavila proti tomu, co se jí dělo, nebo proč se neozvala dříve. Tento rozpor však ve mně zároveň vyvolával větší empatii a nutnost uvažovat nad tím, jaké vnitřní bitvy musela svádět.
Téma knihy je náročné, avšak Mornštajnová ho zpracovala s citem.
Styl Mornštajnové mě baví, člověk dlouho netuší, o čem to vlastně čte. Náročné téma bravurně zpracované.
(SPOILER) Silný příběh, téma, ale měla jsem problém tomu uvěřit, nesedělo mi tam strašně moc věcí. Dědek ji znásilňoval ještě v době, než v domě bydlel její "táta", v době, než začala chodit do školy, to jí mohly být 3-4 roky. To by mělo i zdravotní následky, nestačilo by před tím zavírat oči, musela by určitě do nemocnice. Do toho obvinění Jakuba bez důkazů, Adam kvůli jednomu napadení hned do pasťáku, atd. Vím, že se takové věci bohužel dějí, kniha je napsána velmi čtivě, ale nějak mi ten děj klouzal po povrchu a nevtáhl mě do hloubky. Možná proto, že jsem četla knihu "Opravdový život" a ta i bez tématu zneužívání byla tak syrově napsaná, že jsem živě viděla ten dům, ty postavy, situace a tady mi to chybělo.
To bylo něco... Že to bude silný příběh, jako vždy od této spisovatelky, jsem čekala. Ale že až takto teda ne... Psané opět skvěle, kniha se četla sama. Ale čím dále příběh pokračoval, tím to bylo náročnější. Kniha nešla odložit, i přes to, že jsem vlastně číst dál nechtěla.
Knížky Aleny Mornštajnové ve mně dlouho zanechávají stopu. Tato byla obzvlášť silná, děj, myšlenky, pointa fakt hrůza. Jiné knihy od ní si ráda přečtu znova, ale tuto ne. Ne proto, že by byla špatně napsaná, ale to téma je tak smutné, tolik zasahuje moje nitro... že se prostě po přečtení necítím dobře.
Paradoxně mám čistší hlavu po přečtení krváku, kde vrah seká hlavy...
Přišlo mi, jako by děj jen tak klouzal po povrchu, a nevtahoval mě dovnitř (možná naštěstí). Jinak se kniha četla dobře, přečetla jsem ji jedním dechem, ale tak nějak jsem od autorky Hany čekala víc.
(SPOILER) Nedokazu tuhle knihu ohodnotit. Bylo by nefer dat jednu *, ale stejne tak nedokazu dat plny pocet hvezd. Celou dobu jsem doufala, ze se konecne mracna roztrhaji a bude lip. Jen proto jsem knihu neodlozila. Nestalo se tak. Ctenar se, stejne jako hlavni hrdinka, propada porad hloubeji a zavrta se hluboko pod pomyslne dno. Po docteni by bylo smutno, spatne, citila jsem beznadej. Urcite by se tahle kniha nemela dostat do rukou citlivym povaham, stejne jako by se ji mely vyhnout obeti sexualniho/domaciho nasili. Vsechno v knize popsane je totiz naprosto autenticke a zive…
(SPOILER)
Fuj. Fuj, fuj, fuj.
Už dlouho mi z knihy nebylo skutečně fyzicky zle. Strašná bezmoc. Strašná.
(SPOILER)
Shodou okolnosti se mi kniha dostala do rukou nejaky cas pote, co jsem mela moznost se spratelit se slecnou, ktera zazila podobne priserne detstvi vcetne toho zneuzivani. Clovek z normalni rodiny si naprosto nedokaze predstavit, jak propastny rozdil v mysleni, nazorech i sebehodnoceni takovy start do zivota prinasi oproti beznemu dospivani! Absence naplneni zakladnich potreb, bezpeci a lasky, ale i zcela spatne vzorce chovani formuji charakter do jakesi obskurni pokrivenosti, nebot schazi meritka spravnosti a "normality". A cesta ven je vic nez trnita, pocity viny za utrpene zlo se misi s nenavisti vuci jeho pachatelum i zavisti a soucasne odporem ke kazdemu, koho osud tolik nepotrestal.
Musim uznat, ze autorka vystihla uvazovani hlavni hrdinky na vybornou, skoro bych se bala, zda nema sama podobnou zkusenost. Napsano bravurne, stranky jen leti. A konec zanecha presne tu pachut jako sama realita.
Knihu jsem hltala slovo od slova. Je napsaná bravurně.Měla jsem vztek na všechny osoby v rodině včetně hlavní hrdinky,která neočistila jméno nevinného kluka. Všichni byli totálně vyšinutí.Po dočtení jsem cítila vztek a hnus. Doporučuji si knihu přečíst rozhodně vás tato kniha nenechá chladnými.
Takhle beznadějnou, hutnou knihu jsem nečetla snad nikdy. Úplně z ní byla cítit hnusná atmosféra, chlad a vlhkost domu u lesa. Napsáno ovšem brilantně!
Skvělá Mornštajnová, opět velmi náročné téma. Doporučuji číst od začátku velmi pozorně.
Opravdu temný příběh. Už od začátku jsem si myslela jak to dopadne, ale nebudu to sem psát, protože si komentáře čtou i lidé, kteří se knihu teprve chystají číst. Ale nemyslím si, že každý čtenář odhadne závěr. kniha je depresivní, nic veselého, ale čte se dobře. Je napínavá. Určitě doporučuji.
Ty vole!
Když jsem si knížku vzala do ruky, nevěděla jsem, o čem je. Co mohu čekat. Jen jsem všude četla samou chválu a mě to nedalo a knížku jsem si pořídila.
Musím říct, že tohle bylo opravdu, ale opravdu hodně silný a i když jsem četla plno jiných (podobných) příběhů, který byly krutější, tohle mě teda opravdu zasáhlo. Občas jsem nevnímala některé pasáže, protože jsem byla myšlenkami jinde, ale to nemění nic na tom, že tohle je opravdu síla. Vlastně ani nevím, co k tomu napsat. Mám vztek, jsem v šoku, nechápu, nechci chápat.
Doporučuji. Chcete-li být v šoku, chcete plakat... doporučuji.
Velmi silná kniha s překvapivým závěrem. Při čtení si nedokážete nepomyslet v kolika domácnostech se nějaká ,,lež,, odehrává a oběť, poznamenaná na celý život, je viníkem.
Opět skvělá Alena Mornštajnová.
Já ani nevím co pořádného ke knize napsat. Přijde mi, že snad vše už bylo řečeno. Opět velice těžké čtení a pro mě osobně první kniha, která se tímto tématem zabývá.
Jak už jsem psala v komentáři ke knize Tiché roky, tak stále nechápu zálibu autorky v takhle těžkých tématech. Nicméně si ale myslím, že je potřeba o tom mluvit a jsem i rada, že je zde autorka, která se těmto těžkým tématům věnuje. Život zkrátka není vždy jen růžový a zalitý sluncem.
Otevřené konce moc nemusím, ale tady to sedlo perfektně. Řekla bych, že určitě nejsem jediná, komu bylo u čtení některých částí knihy fyzicky zle. Přesto všechno je opravdu těžké knihu odložit, protože člověk doufá, že na dalších stránkách najde alespoň náznak nějaké naděje.