Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514824/bmid_les-v-dome-2vI-514824.jpeg
4
4525
4525
Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu — a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne… Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.... celý text
Přidat komentář
Opravdu mrazivý příběh, který jsem četla v ne zrovna dobrém rozpoložení... Ale zažívám pocit štěstí, jaky jsem měla i v dětství, když si vzpomenu na lásku své babičky (vlastně obou babiček)...
Skoro do poloviny mi trvalo, než jsem se začetla. Dějově kniha vlastně není tolik bohatá a rozhodně se mi nelíbila tolik jako ostatní knihy od A. Mornštajnové. Ale když se na ni podívám jako na celek, jen tři hvězdičky si nezaslouží, přece jen má svou sílu a autorka to se slovy i bolestnými osudy umí. I když na druhou stranu současných celkových 86 % na Databázi je už trochu nadhodnocené. Hotýlku, Slepé mapě a Haně se to zkrátka nevyrovná.
EDIT Nakonec srážím na tři hvězdičky. Pocitově tři a půl, ale čtyři byly prostě moc.
Tohle bylo fakt hodně náročné na čtení, knihu nejde jen tak zhltnout na jeden zátah, i když není dlouhá. Musel jsem dělat přestávky a místy to, co jsem přečetl, rozdýchávat. A konec mě skoro dostal do kolen. Ve finále dávám pět stars, protože paní Mornštajnová psát umí a také zde si vysoké hodnocení zaslouží jako málokdo jiný...
Příběh tak odporně modelový, se vším všudy, co k tématu patří, a přitom psychologicko-poetický, s čistou nulou pozitivních postav, ale takový, že čtenáře nepustí ze svých lepkavých sítí, dokud nedojde k poslední katarzi, která stejně rány nevyhojí. Nebo tu nějaká naděje je? A je pro hrdiny, nebo pro čtenáře?
Příběh čtivý, psychologický. Postavy nesympatické téměř všechny (i hlavní hrdinka). Svým způsobem příběh děsivý, ale na druhou stranu ani ne tolik překvapující (jako učitelka mám různé a ne taky dobré zkušenosti).
Nicméně po dočtení jsem si říkala, kdo je, sakra, Blanka Mydlářová? Tak doporučuju se vrátit na začátek knihy... Hnus.
Velice čtivé, napínavé a od chvíle, kdy "prozřete," naprosto hrozivé čtení. Autorka otevírá důležité téma, o kterém je třeba mluvit, ať je holčiček s osudem podobným tomu cácořinému na světě co nejméně.
Nádherný, strhující, hluboký příběh. Slovy nedokážu popsat tu sílu. Děj mě vtáhl a já si uvědomila, že kniha je u konce. Další perfektní práce jedné talentované české spisovatelky! Děkuji!!!
Musím říct,že jsem se díky autorce dokázala vcítit do hlavní hrdinky. Z celého toho příběhu je mi na nic.Ale jsem ráda že jsem knížku četla. Nejhorší na tom všem je,že se tyhle věci opravdu dějí.
Od knížky se nedalo odtrhnout, i když to byla teda síla. Čekala jsem trochu jiný konec, takže jsem byla ráda, že nebyl očividný a že mě nějak překvapil. Autorka píše opravdu čtivě a nebojí se i náročných témat. Ještě chvilku budu knihu vstřebávat...
Opět kniha od paní Mornštajnové, která mě od počátku chytla a musela jsem číst, dokud jsem ji nedočetla. Jednalo se tedy o dost náročná témata v knize, často mi z toho bylo až úzko, smutno... čtení je to depresivní, místy jsem měla pocit neutěšenosti, nespravedlnosti... zkrátka nic veselého a pozitivního od této knihy nečekejte. Od paní spisovatelky jsem četla Hanu (která je za mě úplně top), Tiché roky a Slepou mapu, tyto knihy jsou za mě lepší než tato, ale i tak Les v domě byl čtivý... možná to bylo ovlivněno i tím, že jsem dopředu už tak nějak tušila/věděla, co se v knize bude dít, protože kolem této knihy byl celkem velký rozruch. Asi by byl čtenářský zážitek o něco lepší, kdybych vůbec nic nevěděla a moment překvapení by byl silnější, i tak jsem ale byla na konci knihy přeci jen trochu překvapená.
Nemůžu říct, že by to byla špatná kniha, ale ze šesti knih od této autorky, které jsem přečetla, se mi líbila nejméně.
Za mě už to bylo takové moc "vyhrocené". Námět určitě dobrý, ale nečinnost a přehlížení nepravostí od všech okolo, na mě byla příliš do očí bijící. I když mezi sousedy, na školách i na úřadech nejde všechno ideálně, tohle na mě bylo moc...
Velmi čtivá kniha o strašných činech a lidech přečtena za jeden den. Doufala jsem v jiný konec
Náročný děj, ne pro lidi se slabší náturou...nečekejte ale nějaké přímé popisy krutostí, vše je jen naznačené a příliš dlouho se chodí kolem horké kaše. Na druhou stranu ta druhá polovina knihy se nezastaví a vede silně k zamyšlení.
Velmi těžké, depresivní čtení, i když víme, že tyto kruté věci se dějí, vidět je očima zneužívaného dítěte a posléze mladé ženy, která nakonec obětovala sebe, aby řetěz událostí přetrhla, je neskutečně smutné. Zpočátku se mi ani nechtělo číst o tak smutném životě rodiny a zla mi přišlo až příliš, ale i takové jsou příběhy okolo nás, kde o pravdě nemáme ani tušení. Knížka má spád i napětí, přečtete brzy. Doporučuji k přečtení.
O knihe som predtým nemal žiadnu informáciu. Počúval som audio knihu počas 2 dní v aute. Zo začiatku pomalý rozbeh, ale to som ocenil až keď sa dej rozvinul a všetko to do seba zapadalo. Skvele vystavaný príbeh. Stálo za to si to vypočuť. Výborný záver.
Za mě další silný příběh od autorky. Je mi z knihy docela úzko a jen tak asi knihu z hlavy nevyženu.
Tahle kniha je vcelku jízda. Autorka umí psát, vystihnout atmosféru, pár črty charakterizovat postavy a navíc je nenechá jen tak zahálet, ale snaží se i o jejich další vývoj. Také téma knihy je vybráno velmi dobře, lze na něm dobře vystihnout psychické rozpoložení i celkový duševní vývoj dítěte. Otázka je, jestli autorka nešlápla vedle se zde popsanou nečinností státní správy. Jako učitel určitě nesouhlasím, že by učitelský sbor ve škole jen tak přehlížel jasné znaky zneužívání a i přes nesouhlas matky nepodal podnět na OSPOD. A v závěru knihy jednání pracovnice zmíněné instituce by již nahrávalo trestnímu oznámení či minimálně vnitřnímu šetření věnované její práci. Nicméně, autorčin vypravěčský styl je mi velmi blízký, knihu jsem přečetl rád a určitě ji mohu doporučit i přes některé výhrady.
Každému čtenáři se líbí jiné knihy. Já jsem si oblíbil i knihy Aleny Mornštajnové.
Už podruhé jsem ale u této autorky narazil na to, že kniha je psána rozvlekle a pro mě nudně. Také asi nejsem tak úplně cílová skupina..... i když kdo ví?? :-) Pár křížků už mám na krku a lesík za okny.
V tomto případě nesouhlasím s hodnocením mnoha čtenářů, kteří dali 5*.
Komentáře mých oblíbených čtenářů si za chvíli rád přečtu, abych se podíval, co se na knize líbilo ostatním.
Komentář, který jsem viděl hned nahoře ze včerejška od Alma-Nacida z větší části vystihuje i mé pocity z knihy.
Jen bych ještě dodal, že se mi nelíbí ani zpracování tohoto vydání knihy. Řídké řádkování, před každou kapitolou vynechána jedna i dvě strany. Pokud by se kniha vytiskla běžným způsobem, tak by měla tak do 150 stran.
Kdysi se tak dělaly diplomky, aby se naplnil počet předepsaných stran. Že by se autorka tímto inspirovala?
Na knihu už renomované spisovatelky je tam toho hodně málo a téma málo využité. Teď už chápu tu mediální kampaň provázející vydání této knihy. Články, rozhovory, besedy. Jedné z nich jsem se také zúčastnil. Po cca 20 minutách se beseda zvrhla v podpisování knihy, kterou si účastníci besedy hned na místě kupovali.
Věřím, že další svojí knihou mě autorka opět více zaujme a potěší.
Chtě nechtě musím dát plný počet, autorka píše nejenom bravurně, ale používá slova a spojení, které mne k tomuto příběhu naprosto perfektně pasovaly. Už od začátku jsem tušil, jak se to asi vyvine, ale stejně mne toto životní trauma malé holky, která se musí utíkat ke své fiktivní kamarádce, hluboce dojalo. To, co se může dít ve skrytu rodiny a s požehnáním jejích členů se muselo zákonitě podepsat na její duši a nedivím se tomu, jak to nakonec skončilo.