Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4592
4592
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Ač se v první půlce knihy téměř nic nedělo (i když vlastně dělo), tak jsem se ani u jedné stránky vůbec nenudila. Asi tak v půlce nastal zlom, překvapení, zvědavost, že zbytek knihy jsem četla jedním dechem. A když jsem si byla úplně u posledních stránek jistá, jak to skončí, skončilo to překvapivě a nečekaně úplně jinak. Hodně silná kniha a jestli byla někomu hlavní hrdinka nesympatická, možná by si měl knížku přečíst ještě jednou, aby pochopil, že rodinu, kterou máme, si prostě nevybíráme a že se pak mnohdy stává, že "sytý hladovému nevěří" . Ano - "můžu ti poradit, můžu tě vést, protože jsem taky člověk, akorát s jiným příběhem", tudíž odsuzovat někoho sice můžeme, ale jen jako pouzí teoretici. A taky "nikdy neříkej nikdy".
Syrove, svižné, skvělé! Jak se první půlka táhla (ale dobře navodila atmošku), tak druhá jela jako namydlený blesk. Chvílemi mi bylo opravdu úzko. Konec opravdu skvělý.
Cacoru bych nejradši praštila, nevdecny spratek, který jen lže. Zničí úplně život dvoum klukům.... Ale konec knihy mě překvapil. Nechápu proč se nesvěřila učitelce ve škole. Nevím, cacora je mi nesympaticka.
Autorku mám velmi ráda a nenechám si ujít žádný titul. Tento však byl pro mne trochu zklamáním. Nejen samotné téma, postavy, prostředí, ale vůbec příběh jako takový. Počkám si tedy na další a budu věřit v lepší linii.
P.Mornštajnova píše samé tragické příběhy a osobně jsem zvědavá,zda dojde aspoň v jednom titulu k happyendu ...
Když to srovnám s předchozími knihami autorky,jedná se pro mě o slabší kus. A nemůžu říct , že by to bylo nechutností tématu. Nedávno jsem četla Zahradu a takový neutěšený stav ve mně nevyvolala.Závěr Lesa mi způsobil až fyzickou nevolnost. Modlila jsem se,aby Terezka zůstala v děcáku. Že pod barákem něco prosakuje jsem tušila, ale tipovala jsem něco jiného. Tolik zničených životů kvůli strachu mluvit.
(SPOILER)
Bylo mi špatně. I teď mi je špatně. Stejně jsem knihu nedokázala odložit.
Dlouho skrývaná rodinná tajemství, hlavně nemluvit, nevyčnívat... Nejhorší pro mě bylo, že hlavní postava nebyla ani jednou jmenována svým jménem. Tak moc byla ztracená mezi lidmi a pro život samotný.
Můžu jen doporučit, ale nemůžu ji číst podruhé, už takto to bylo příliš silné.
Další skvělá knížka od skvělé PANÍ spisovatelky.
Velmi silné téma, velmi těžké čtení, drtivý příběh, husí kůže po 98 % čtení.
Neumíte si představit, jak jsem vděčná za to, jak milující rodiče a prarodiče mám, jak skvělé dětství jsem měla, jaký vztah s nimi stále mám. Ani ve snu si nechci předstvovat, jak se musela "cácora" cítit a co vše musela prožívat.
Jestli je na světě něco, co bych si přála, tak je to to, aby toto NIKDY ŽÁDNÉ DÍTĚ nemuselo prožívat. Nechci se ani zamýšlet nad tím, kolik dětí toto musí právě teď snášet a že možná je to i někdo, koho běžně potkávám, brrrrr. Mám slzy v očích i teď, co píši tyto řádky. Neskutečná knížka, která podle mě nemůže zanechat nikoho klidným.
I když knihu hodnotím 4 hvězdičkami, tak bych ji rozhodně všem doporučila a považuji ji za skvělou knihu a PANÍ spisovatelce děkuji za tento neskutečný zážitek.
Půlroční čekání na knihovní rezervaci se vyplatilo. Kniha popisuje hnusné soužití v shnilém domě. Dlouho jsem o tak odporných postavách jako je les a bába, která vše kryje, nečetl.
Pro někoho až moc syrové ale plný počet si to zaslouží. Stejně jako označení bestseller. I přes nechutné a kruté věci, které se zde dějí se kniha čte paradoxně velmi svižně.
Nepřidám se k těm , kteří " přečetli jedním dechem " . Myslím,že celkovému vyznění hodně ublížila ta kauza - děj je vyzrazen už předem . Za mě tenhle titul od paní Mornštajnové top opravdu není .
Husí kůže. Ano, to je přesně to, co mi po přečtení zůstalo. Mrazivé je, že hrdinka se svým traumatem není jediná. Že jsou spousty malých děvčat a chlapců, kteří trpí nezájmem rodičů, rodiny a okolí. Je spousta dětí, které nutí dospělí mlčet, protože o tom, co je doma, se před cizími přeci nemluví. Je spousta dětí, které ve skrýši pod stolem čekají, kdy se přiblíží les. A je dobře, že se o tom píše.
Ještě nikdy jsem necítila takovou bezmoc jako v této knize. Těžké čtení, ale úžasně napsané.
Já myslím, že snad bylo řečeno už vše. Co mě je opravdu líto, že se celým příběhem táhne beznaděj. Chtělo se mi napsat, že je to celé včetně postav černobílé, ale ono je to spíš jen černé.
Hlavní hrdina má vždy na výběr. To, že si vybere tu nezdravou cestu je zkrátka věc charakteru a je to tak naprosto v pořádku, to nerozporuji.
Jenže tady na výběr nebylo. Vše jakoby bylo předem dané. Tohle za mě po literární stránce není v pořádku.
Paradoxně oceňuji téma knihy, ale je velká škoda, že se knize nedalo více péče.
Pro přeživší domácího násilí a zneužívání to není vhodná četba na jejich psychiku kvůli absenci jakékoli naděje.
Zdá se mi to nebo připadaly všechny postavy nesympatické až odpudivé jenom mě?
Příběh je sám o sobě silná káva, ale bohužel je to realita a prostě se to děje.. Autorka je opravdu skvělá vypravěčka a čtenáři servíruje děj tak, aby nepochopil všechno, aby nerozuměl vztahům a některému jednání, aby před vyřčeným byla pořád jakoby opona, která se zvedne až úplně na konci.
Je to výborná kniha o tom, jak se ze zla rodí další zlo, a já jsem přesto nedokázala souznít s hlavní hrdinkou a omluvit její činy. Babička, matka, dcera, nechápala jsem ani jednu z nich. Navíc tím, jak je vše psané jakoby neutrálně, odtažitě, syrově, tak mě to trochu minulo a nejen k hlavní hrdince jsem pociťovala stále větší antipatii, takže jsem byla ráda, když jsem dočetla. Jediná postava, kterou jsem skutečně litovala, byl Jakub.
Za mě skvěle napsaná kniha, ale jsem ráda, že jsem si ji nekoupila. Zcela jistě bych ji nechtěla číst znova.
Autorské know-how Aleny Mornštajnové ve smyslu: banální čin nebo zdánlivě neškodné rozhodnutí pohne velkými dějinami, resp. otočí kormidlem osudů jiných, se i v "Lese" objevuje, byť na rozdíl od "Hany" nebo "Slepé mapy" jen ve druhém plánu. Přesto baví, přesto týrá. Ale tady týrá i něco navíc. Mornštajnová popsala příběh dívenky, který musí vnitřně sžírat každého čtenáře-rodiče a nechat ho na pochybách, zda se vždy zachoval ke svému vlastnímu dítěti fér, zda ho pokaždé vyslechl, zda si zaslouží jeho důvěru a zda ji nikdy nezklamal... Příběh je vykreslen dětskýma očima a naprosto věrně - provázený nevyzrálou optikou, slabou empatií dospělých, kolísavou vírou ve fakta, v sebe samu i interpretaci událostí a vzpomínek.
Mornštajnová příběh vystavila na obrysech dlouho nevysloveného sexuálního zneužívání v rodině. Musím se přiznat, že autorka je pro mě už trochu čitelná, a tím se mi dařilo vývoj příběhu vcelku snadno odhadnout. Přesto: extrémně silná kniha, fantasticky napsaná a příkoří, jež musí hlavní hrdinka strpět, čtenářsky totálně traumatizující.
Uf!
Tak tohle bylo silný!
Cítím úzkost, nenávist a lítost.
Tuhle knihu dlouho nedostanu z hlavy...