Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4592
4592
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Tak napínavý příběh jsem dlouho nečetla. Na jeho strany mi stačil jeden den. Strašně kruté bylo to všechno číst.. tohle by neměla zažít žádná z nás co se týče pravdy o,, lese ", na začátku bych to vůbec nečekala . Stojí za přečtení.
Jedním slovem - MAZEC! Ke konci už tušíte, kdo je oním lesem, ale že je to možné, to se vám vůbec nechce věřit. Bylo mi líto hlavní hrdinky a vůbec jsem nechápala postavu matky a pořád jsem si říkala, proč, jak to mohla dopustit a zavírat nad tím vším oči? Byla to má první kniha od Mornštajnové a určitě ne poslední :)
Knihu jsem si pořídila "jen tak" na základě žebříčku oblíbených knih v xx. týdnu zde na databázi. No a to byla jízda. Knihu jsem nemohla odložit a když už jsem ji odložit musela, stále jsem ji měla v hlavě a počítala jsem minuty, kdy ji zase otevřu.
Neuvěřitelně silný příběh, ač smutný a dramatický, tak bohužel věrohodný. Na konci husí kůže a z fleku bych četla od začátku, ale nemám čas, jdu si koupit všechny chybějící knihy paní Mornštajnové...
Velmi emocionální příběh a myslím si, že v mnoha rodinách pravdivý. Kolik bolesti se musí skrývat v dětských dušičkách, pokud projdou něčím podobným. Knihu doporučuji.
(SPOILER)
Uf, tohle nebylo veselé čtení. Ze dvou důvodů: jednak kvůli obsahu a jednak kvůli mediální smršti, která se kolem této knihy rozpoutala.
Díky kauze plagiátorství se bohužel propálil obsah knihy. Snažila jsem se knihu číst bez předsudků a bez toho, že vím, o čem kniha je. A opravdu, mělo to být pro čtenáře překvapení, náznaky jsou sice od první stránky, ale k odhalení dochází až v polovině knihy.
Myslím, že není moc čtenářů, které by příběh cácory, holčičky, kterou vlastně nikdo nemá rád a jejíž jméno v celé knize ani nezazní, nechytl za srdce. Stránku za stránkou se seznamujeme s jejím životem a lidmi kolem něj - se slabošskou matkou, alkoholičkou (která ovšem má své důvody), s protivnou, věčně nabroušenou babičkou a nerudným, nemluvným dědečkem. A důvodem, proč malou holčičku děsí les, proč nesmí o zneužívání mluvit, hlavním důvodem je, že to tak prostě v domě chodí a vždy tak chodilo.
Takže cácora všechno zlé ukládá do tajné třinácté komnaty své mysli a i v okamžiku, kdy se na její zneužívání přijde, je odhodlaná mlčet o skutečném pachateli a svým mlčením i poškodit nevinného.
Lež se kupí na lež, až nakonec cácora najde způsob, jak tento řetězec násilí a lží přetnout ...
Přemýšlím, kolik je asi takových případů, kdy je sexuálním zneužíváním pokřivený a zlomený nevinný človíček, kolik je takových případů, kdy o tom rodina moc dobře ví a chrání vyhrůžkami a mlčením pachatele.
Jedním z těchto lidí, kterým bylo takto ublíženo, byla i malířka Toy Box, která byla iniciátorkou kauzy s plagiátorstvím . Paní Mornštajnová napsala velmi silnou knihu, když se v ní oběť zneužívání přesně najde (i přes možnost, že se spisovatelka mohla její výpovědí v magazínu Alarm inspirovat).
Paní Alena je skvost české literatury. Ona to prostě s češtinou umí jak málokdo. Mám od ní přečtené všechno a vždycky překvapí. Co také velmi oceňuji, každá kniha je jiná, každý příběh jiný, jediné co je spojuje je neskutečný vypravěčský um autorky.
Konkrétně toto téma je tíživé, černé, zavrženíhodné, bohužel reálné. Je mi smutno, čím si musí někdo projít. Je mi smutno, že existují lidé, kteří vědí a nic neudělají.
Zasáhla mě moc a na dlouho.
K tomuto románu už asi nejde napsat nic, co by už napsáno nebylo... Vynikající dílo, které upoutá nejen příběhem, ale také i mistrným jazykem autorky, která dokáže jedinečným způsobem zachytit atmosféru místa a popsat pocity postav způsobem, který je (zejména v české literatuře) velmi ojedinělý. Knihu jsem nemohla odložit a přečetla jsem ji za jedno odpoledne. A přála jsem si, aby celý příběh skončil alespoň malinkým happyendem....
Krásný obal této knihy s velice emotivně mrazívým čtením, kdy čísla stránek jsou zvýrazněné, jako by vás vtahovaly, pokračuj, pokračuj číst. Tak, jako malou Cácoru vtahoval "Les" , ze kterého měla strach. Knihou nás provází dívenka Cácora od svého dětství až po dospělost. Nesmí se s nikým kamarádit, nic nikomu neříkat, mlčet. I když se o ní bude říkat, že je ulhaná. Vůbec se nedivím, že si vytvořila imaginární kamarádku Moniku. V devíti letech ji tato"výchova" dovede ke skutku, o kterém dospělý ví, jaké bude mít následky. Ale malá dívenka, která nemá zastání ani u vlastní matky? Mrzí mě, že ani později nenašla odvahu tuto křivdu napravit a svým skutkem ublížila nevinné rodině. Ale i tajemství, které čtenář už dávno uhádl, vychází na povrch a závěr odhalí vše. Je však docela uťatý, mohl by být více rozpracován, protože psychické následky a tïchá bolest budou Cácoru provázet celý život. Škoda.
Na závěrečnou otázku
"Ještě si myslíte, že můžu být šťastná? Povězte mi to.
Můj názor, oprostit se od této rodiny, matky, která mě neochránila a určitě nalezne štěstí a tím i relativní klid v dalším životě.
Opravdu smutný příběh plný beznaděje a zmaru. Je asi zbytečné psát slova, která zde již byla mnohokrát zmíněná - toxická rodina, ve které každý svoji citovou frustraci přenáší na dalšího člena rodiny... "když nemůžu být šťastná já, tak proč by měla být šťastná moje dcera...". Všichni před vším zavírají oči, nikdo nechce nic řešit, otevřít "pandořinu skříňku" a vymanit se z prostředí plného zla a hořkosti.
Tolikrát jsem během čtení měla chuť "cácoku" obejmout, dokázat jí, že není na světě zbytečně, a že si i ona zaslouží šťestí. Ujistit ji, že i ty špatné věci, které udělala, se dají napravit, že je možné se očistit.
Možná takové emoce v nás měl příběh vzbudit.
A bohužel, takové toxické rodiny a vztahy kolem nás jsou a mnohdy je těžké odhalit, kolik "cácor" kolem nás běhá.
Nevím, co dodat.. Knihu jsem přečetla asi za čtyři hodiny, protože jinak to nešlo. To je tak hrozně smutný a depresivní příběh, že nic podobného jsem dlouho nečetla.
Je mi z té knihy hodně uzko a asi ještě dlouho bude. Tyhle situace, které jsou zde popsané se bohužel dějí a o to je to horší.
Musím se přiznat, že negativní není jen příběh, ale vlastně i všechny postavy. To, jak se tam všichni zapletaji do lži, pretvarek, nikdo nemá tu odvahu říct pravdu na mě působili vyloženě zle. Je to skvělé napsané, ale stačilo jednou. Knihu už nikdy více číst nechci.
Prvních 200stran jsem uvažoval , zda je autorkou skutečně A.Mornštajnová . Nadmíru depresivní vyprávění, kdy nevíte , zda vypravěčkou je malá holka, nebo se jí někdo snaží napodobit , nebo co to vlastně má vše znamenat? .
Zbylých 100stran mne přesvědčilo , že celé to počáteční klopýtání a jakoby neumělé vyjadřování , mělo dějový smysl . Konec knihy naprosto strhující .
Hodnotím jen o maličko hůře nežli předchozí romány .
Ohromně depresivní kniha a jelikož se jedná o příběh, který se (třeba v jiném pojetí) děje velmi často ve světě, je kniha ještě depresivnejsi. Ne jednou mi ukápla slza a vlastně mě trošku naštval konec jelikož nevím jak vlastně hlavní hrdinka dopadla.
Prvních pár stránek jsem se nemohla nějak začít, ale pak... to vám byl fofr. Knihu jsem přečetla za dva večery a vlastně jsem se dvě noci málem ani nevyspala... Hlavní hrdinky mi bylo po celou dobu líto, její matku jsem nenáviděla a o babče jsem nevěděla co si mám myslet. Někdy mi přišlo, že něco jako soucit k tomu dítěti měla, jen si nevidela do h**y, ale pak kniha vzala náhlý spád, který mě vůbec do té doby nenapadl. Konečně jsem pochopila co myslela lesem a z babi mi bylo šoufl.
Velmi povedená kniha.
Ta kniha je instantní deprese. Četla jsem hodně knih s hodně tíživými tématy, ale tohle byla síla. Přečetla jsem ji v podstatě na jeden zátah, ale jen proto, abych to měla už rychle za sebou. Tam není jediná stránka, která vám dá trochu oddychu, aspoň záchvěv něčeho pozitivního.. Jen zlo, zmar a pomalu se stupňující pocit, že něco odporného se dere na povrch a vy to raději ani nechcete vědět. Což objektivně hodnoceno neznamená, že ta kniha je špatná. Ale za mě osobně - už nechci nic podobného číst a doufám, že se mi ten příběh brzy dostane z hlavy. O čemž teda dost pochybuji.
(SPOILER) Šílené, depresivní. Bylo mi té dívky nesmírně líto, prožívala jsem s ní tu beznaděj, že ji nejbližší "babi" a matka nepomohly, i když dobře věděly, co se děje. Je otřesné,že se tohle odehrává i doopravdy, za zavřenými dveřmi a že někdo dokáže páchat takové zlo na nevinných malých dětech. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, bylo to napínavé.
Velice realisticky a zároveň uměleckými prostředky vykreslené pocity a vnímání dívenky z toxické rodiny. Až děsivě jemná, křehká i mrazivá slova a metafory pro bolavé a těžko uchopitelné zlo. Její trnitá cesta ke zralosti.
Dusivá lež a přetvářka jako řešení...
Stejně jako marlowe a další jsem čekala špetku světla nebo naděje...
Jen se bojím, že realita je často přesně takto temně mrazivá, mlčení skoro nezdolné a možnosti pomoci obrovsky křehké...
Nechtěla jsem to číst!
A je dobré k tomu přečíst i realitu, bez toho, že bychom Mornštajnovou odsoudili: https://a2larm.cz/2019/03/leaving-neverland-ocima-toho-kdo-v-detstvi-prozil-sexualni-zneuziti/
Jen proto, abychom dokázali dětem naslouchat a měli odvahu je chránit !
A souzním i s výše uživatelkou czerwa - Houbařka je na toto téma vyšší kvalita!
5/4
A co jsme vlastně všichni čekali? Paní Mornštajnová prostě umí psát, umí podat informace tak, aby zaujala, to už předvedla nespočetněkrát v jiných dílech. Já si tuhle knihu užila, i když jsem konec čekala už od padesáté strany knihy. Hvězdičku srážím za to, že mi vlastně celý příběh nepřišel ničím originální. Na námět "nešťastné dětství" jsem četla už tolik knih, že jsem možná trochu zhýčkaná.
Námět dobrý, kniha se příjemně četla, ale ve výsledku mě moc nenadchla. Zatím nejslabší kniha, co jsem od autorky četla.
Velice čtivá kniha, kapitoly rychle ubíhají. Je ale velice smutná..