Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4594
4594
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Děsivý příběh dívky beze jména . Dysfunkční rodina , absence kamarádů , výchova bez citu a porozumění.
Při představě, kolik takových Cácor běhá po světě a snaží se schovat a nijak nevyčnívat, je naprosto děsivá .
Výborná, nicméně neuvěřitelně depresivní kniha .
Čekal jsem od toho více. Konec předvídatelný. Stále dokola omíláno, jak se někdo hádá, stejné repliky. Myslím, že tak skvělé hodnocení si kniha nezaslouží.
Neuvěřitelně krásně napsané. Téma o kterem se moc dobre nečte, ale tuto knihu jsem četla s jednim nádechem a nemohla odložit. Žadna hluchá místa, příběh měl hmavu a patu. Prostě krasné počteníčko a kdybych mohla dat více hvězdiček tak to udělám. Tuto autorku mám velice ráda a těším se na další její knihu.
Kniha se nečetla lehce a vyvolala ve mně spoustu emocí. Ovšem úplný závěr knihy mě trochu zklamal. Mám pocit, že spousta věcí zůstala nevyřešená a navíc se na konci objevilo ještě něco nového.
Jinak kniha se mi líbila, jen z toho konce jsem rozpačitá.
Kniha, kterou se mi nechtělo pustit z ruky. Čtení ve mě vyvolalo lítost, vztek, nenávist i strach. Paní Morštajnová umí a tento román řadím mezi její nejlepší knihy.
Možná jste to měli podobně a tuto knihu jste stejně jako já, moje partnerka a maminka, přečetli buď na jeden zátah, nebo za několik dnů a poté jste dlouhé hodiny, v mém případě dny, přemýšleli nad jejím sdělením. Knihu jsem četl na doporučení mého kolegy Miloňe Čepelky, který se neostýchá Alenu Mornštajnovou označit za jednu z nejlepších současných českých spisovatelek a já mu, jako prakticky vždy, musím dát za pravdu. Děj románu doprovází vedle smutného stěžejního příběhu precizní sonda do problémů 'malých lidí', do, pro český národ bohužel tak typické, všudypřítomné přetvářky a bravurně vykresluje nefunkční systém celé řady veřejných institucí, které místo toho, aby pomohly, tak v příběhu hned několika lidem kontinuálně ničí život, viz. domnělý bratr ústřední postavy. K problémům se zainteresované instituce staví odmítavě a snahu rozklíčovat skutečný problém odkládají stranou a pro svou vlastní pohodlnost raději označí mladého chlapce, nebo dospělou ženu za lháře. Kéž by tento titul probudil naši společnost z letargického přihlížení sociálním problémům vykukujícím na každém rohu a vyburcoval více lidí k aktivitě. Přátelé, přečtěte si tuto knihu.
Neuvěřitelně tíživá kniha. Na druhou stranu mi ale přišlo, že se autorka nějak vyprázdnila a jejím cílem nebylo nic víc a nic míň než šokovat. To je docela škoda.
Naprosto autenticky tísnivé pocity ve mně vyvolávala první část knihy, kde cácora popisuje svuj pocit viny, zklamání, selhání a nevyslovného strachu. Přímo mě děsilo, jak slova babičky dokázala tvrdě zasáhnout duši dítěte a nepřirozeně ji ohnout, aby vznikla asociální bytosti, která neumí být šťastná. A do toho les.
Asi jsem čekala happy end a to jak se cácora nevzdá, řekne pravdu a zachrání další duši. Ovšem ruku na srdce, takhle to v podobných situacích opravdu moc nechodí a ty vzorce chování, které si neseme z domova se velmi často opakují.
Opravdu se nešlo ztotožnit z žádnou postavou a ten konec už mi přišel poněkud moc dramatický.
(SPOILER)
přemýšlela jsem, jestli si zakoupit knihu. Nakonec jsem sáhla po audio verzi a byla jsem zklamaná. Nedokážu říci, jestli by hodnocení bylo jiné, kdybych knihu četla fyzicky...
Vím, že paní Mornštajnová se svými knihami hodně dotýká smutných/ srdcervoucích témat, založených na reálných událostech. První knihou od autorky co jsem četla byla Hana a ta se mi líbila moc. Po ní přišel Listopád a s tím už jsem měla problém. Hodně depresivní a navíc mi kniha přišla taková neúplná, i když nápad to byl rozhodně zajímavý. Tiché roky se četli dobře - kniha nenadchla, ale ani neurazila.
V této knize se nelze zžít ani s jednou postavou, vše je depresivní, bolavé, plné záště a je to celé jedna velká katastrofa. Myslím tím, co se tam děje. Podle mě kniha neměla skoro žádný spád, žádná akce - prostě je tu donekonečna vypsané co se děje doma, sem tam ve škole a....to je všechno, na konci na posledních pár stránkách chce autorka dohnat veškeré zameškané zvraty a vysypat to na čtenáře co nejrychleji. Díky tomu jsem nebyla z rozuzlení a úplného finále skoro vůbec šokovaná.
Samozřejmě téma, o kterém autorka píše je hodně znepokojivé, celá kniha je dost znepokojivá a hrůza pomyslet, že to takto v některých domácnostech může vypadat, ale kniha mě dost zklamala. Opět nemastné neslané čtení, jen jedno velké utrpení jedné holky (která je díky rodině zaostalá, nebo tak mi to alespoň přijde), která má kolem sebe samá zlá zakomplexovaná nemožná monstra, co si nesou své démony a pak to akorát přenáší dál a dál na další generaci a nikdo kdo by to utrpení ukončil. Teda...možná se konečně ten řetěz přetrhl...
Také mě dosti vytáčelo jednání hlavní protagonistky v dospělosti, odmítání sejmout obvinění z Jakuba, to bylo opravdu zlý...
Jedna hvězda...asi za nápad.
Dlouho jsem nečetla něco tak silného. Autorka umí psát velmi poutavou formou. Mrazilo mě a zároveň jsem se nedokázala odtrhnout od příběhu. Celý příběh byl dokonale promyšlený. Žádná z postav mi nebyla protivná, ale ani sympatická. Hlavní hrdinky mi bylo líto. Bylo jasné, že se to odrazí na jejím charakteru. Všechno, co během života prožijeme nás formuje a tady to byl jasný důkaz. Závěr knihy mě překvapil.
Následky traumatu prožitého v dětství, si dotyčná osoba ponese po celý svůj život. A právě na tuto skutečnost se v podobě naprosto nefunkční matky, tento příběh snaží upozornit. Jenom těžko někdo může být hodný a laskavý, když si projde takovým peklem. A dcera nebude jiná. Vzhledem k těmto skutečnostem, nenajdeme v tomto románu jedinou kladnou postavu. Všichni jsou veskrze velmi nesympatičtí a to včetně vypravěčky tohoto depresivního příběhu. A to je celkem problém, protože když se nedokáži s žádnou postavou ztotožnit, tak je mi tak nějak jedno, jak příběh dopadne. Kniha je částečně dějově předvídatelná i když samotný závěr mě velmi překvapil, ovšem nemohu říci, že by mě potěšil. Každopádně se opět potvrdilo, že je paní Mornštajnová jednou z našich nejlepších spisovatelek. Audiokniha je velice dobře načtená a načetla ji paní Ivana Uhlířová.
Kniha , která vám opravdu neuleví na duši.... Četla se ale jako vše od této spisovatelky jedním dechem.
Spisovatelka zpracovává vždy těžká témata. A vždy se jí to daří na 110 %. Nebojí se jít do hloubky, jazyk je srozumitelný, příběhy uvěřitelné, bez příkras. Jsem smutná, ale to v tomto případě ani jinak nejde. Spisovatelce držím palce.
Jakmile se vám kniha dostane do rukou, tak ji prostě otevřete a čtěte a čtěte.... Až se těžko věří tomu, že se to ve skutečnosti fakt děje ....
Řemeslně skvělé, strhující, smutné a pachuť v ústech zanechávající vyprávění, ve kterém zástup nesympatických postav prezentuje všechny lidské neřesti lépe, než Braunovy sochy v Kuksu. Brr.
No velmi dobrá kniha. Dotkla se tématu, o kterém se většinou nemluví, ale spíš šušká.
Děkuji, že byla napsáná a pozvedla hodně smutných duší.
Výborné téma, čtenáře přinutí k zamyšlení. Skvělá sonda do duše zneužívaných osob. Příběh mě naprosto pohltil, Mornštajnová je opravdu mistryně svého oboru.
Konečně jsem v sobě našla odvahu a pustila se do čtení. Uff, hurá, sláva, konečně je to za mnou.
Všechny knihy paní Mornštajnové jsou velmi čtivé a svým způsobem jedinečné. Všechny se věnují citlivým a bolavým tematům. A jsou to témata čím dál bolavější. Vlastně si tím autorka sama škodí. Minimálně k posledním dvěma knihám se nebudu nikdy vracet, tudíž si je ani nekoupím (podobně smýšlejících nás bude asi víc).
Uznávám, tyto rodinné tragédie je potřeba neustále připomínat, protože jenom tak může tento příběh pomoci všem, kteří se ve svém životě dostanou do nesnází a budou váhat jak dál. Snad aspoň oni najdou sílu a odvahu porazit lež, zlo a temnotu.
Žádná z postav této knihy mi nebyla sympatická a nečetlo se mi to vůbec dobře.
Z této knihy mi přechází mráz po zádech.
Neuvěřitelné umění autorky jak napsat o zlých a zvrhlých věcech a přitom je ani jednou nezmínit a nepopsat. Vše jen tak nenápadně vystupuje z mlhy ....
Z celé knihy je asi nejhorší to, že je to tak moc reálné a pravděpodobné, skutečné. Jak jedna malá lež následuje druhou, jak se do ní člověk zamotá a pak si i najde omluvu k tomu, že ji kdy řekl ...
Jak strašně se můžou rodiče, prarodiče podepsat na dítěti. A tím, že v něm vyvolají strach a úzkost z toho se někomu svěřit, požádat o pomoc (podívej se co se stalo, když jsi jednou mluvila - tatínek odešel) a to je pak nadobro ztraceno a nenachází cestu ze začarovaného kruhu ven.