Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4595
4595
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Miluju knihy Aleny Morstajnove a mám pocit, že každá další kniha je ještě lepší než ta předchozí. Veselé to není, naopak děsivě smutné...až beznadějně smutné. Smutný příběh napsaný jemnou rukou - pecka - rozhodně doporučuji!
Autorka je paní SPISOVATELKA. Je mistryní svého oboru, krásně čtivé, čeština výborná.... a tentokrát téma skutečně mrazivé. Ale je to příběh, který se klidně mohl stát... A o to je to mrazivější... děkuji
Musím říci, že mně se ta kniha moc nelíbila. Nebyla až tak chytlavá a čtivá. Moc vleklý děj a rozhodně mi to nepřišlo jako mrazivý román. Moc se mi ale líbil krásný český jazyk a že kniha neobsahovala jedinou chybu.
Mrzí mě, že jsem z médií věděla, jak kniha dopadne. I tak však byla napínavá, syrová a zoufale beznadějná. Ani nemám chuť se k tématu rozepisovat. Temné.
Povedená a poutavě napsaná kniha s velice silným a smutným příběhem.
Kniha byla zakoupena jako dárek pro tátu, ale nakonec jsem neodolala a musela jsem si ji přečíst také. Prvních pár stránek jsem se nemohla začíst a chvílemi jsem se v ději i ztrácela, ale s každou další přečtenou stránkou mi začalo docházet, o čem autorka vypráví a útržky děje do sebe začaly pomalu zapadat. Nakonec jsem knihu přečetla jedním dechem, ději jsem úplně propadla. Asi nedokážu popsat, jaké pocity se ve mně při čtení střídaly - smutek, úzkost, rozhořčení? Za mě určitě stojí za přečtení!
Je to silný a drsný příběh. Téma to není rozhodně jednoduché a je škoda, že díky mediálnímu poprasku od začátku víte o co tady jde. Ale rozhodně stojí za přečtení.
Silná kniha. Přečteno za pár hodin. Nemohla jsem se odtrhnout. Nejprve jsem měla pocit, že se v ději ztrácím, než mi začalo postupně docházet, co se v knize odehrává nejprve na pozadí a pomalu, ale jistě prosakuje do popředí děje.
Smutný příběh. Plný chvil, kdy jsem se jednoduše ptala proč?
Nespravedlnost, lži, neštěstí, osočení z nepravdy, zneužívání. Jsou věci, které prostě děti nemají zažít.
(SPOILER)
Pro mne velmi silná kniha plná smutku a bolesti. Tolik pocitu úzkosti a bezmoci jsem při čtení už dlouho nezažila.
Pro mne jako pro matku dvou dětí bylo zcela nepřestavitelné, že se takto k dítěti může chovat vlastní matka, babička..... Mnohem horší než viník sám, je bezesporu vina těch žen, které jen přihlížely!!! Možná se mi to lehce řekne, protože mám to největší štěstí na světě a to je zázemí rodiny. Vždyť řešení by bylo tak jednoduché, odhodlat se a začít to řešit. Jenže to by nemohla být reputace rodiny postavena nad zájmy jedince. Aby si náhodou sousedka nemyslela, že.... šílené! Ještě šílenější je představa množství takovýchto dětí (nemusí se nutně jednat jen o zneužívání), které doplácejí celý svůj život na špatnou výchovu a opakují vzorce chování svých rodičů, chybných rozhodnutí (stačí si pustit kterýkoli díl Výměny manželek, kde to je patrné v přímém přenosu). Nakonec jsem čekala a tajně doufala, že alespoň hlavní hrdinka pochopila, že přeci jen dojde k rozhodnutí uvést věci na pravou míru, i přes komplikace s tím spojené. Ne. A ještě to vyřešila tím nejméně vhodným a nejhloupějším způsobem.
Z knihy Hana - AM jsem si na zadek nesedla na rozdíl od většiny. Teď se to ale paní AM povedlo!
Kniha popisuje dopady zneužívání na celou rodinu. Kdo je tady viníkem? Je jich tu určitě mnohem více než jen ten jeden jasný prapůvodní viník. Ani hlavní hrdinka není bez viny.
Celou dobu, co jsem četla, jsem cítila vztek a hořkost, nad tím, co se hlavní hrdince dělo. Odpor k "lesu", k ženám v rodině, které mohly, ale nic neudělaly. Člověka mrazí, když si pomyslí, kolik takových osudů je kolem a ani nevíme.
Drsné, pod kůži se zarývající čtení.
Dlouho ležela v knihovně. Záměrně jsem se vyhýbala mediálnímu poprasku. Neměla jsem tušení, do čeho jdu. A popravdě, kdybych to věděla, asi bych ji nečetla. Ne pro kvalitu, kniha jsem skvělá. Autorčin styl miluji. Její knihy mají vždy silný příběh. Jenom tohle už na mě bylo moc. Tolik deprese, tolik beznaděje a tolik zničených životů. A za vším tím je jeden jediný člověk. Nejhorší na tom všem je, že to vlastně není fikce. Kolik takových příběhů se odehrává a nikdo o nich neví. A nebo ještě hůř. Dostanou se na světlo a oběť je označena za viníka.
Nesuďme, dokud zcela jistě nevíme!
Po dlouhé době další přečtená kniha za krátkou dobu. Byla mi doporučená, že se moc pěkně čte. Na jednu stranu se to četlo opravdu dobře. Na druhou si čtenář nemůže nebo spíš nechce připouštět, že i takové věci se dějí. Bohužel.. Stojí za přečtení.
Knihu jsem přečetla rychle, protože: 1) je velmi čtivá, hezky napsaná, metafory se mi líbily, stejně tak vyprávění už dospělé cácory o době dětství 2) chtěla jsem mít tu hrůzu co nejrychleji za sebou! Příběh je hrůzyplný, snad žádná kladná postava, včetně té hlavní, je strašné pomyšlení, že se toto děje často i ve skutečném životě...
absolutně famózní kniha...téma není jednoduchá, ale to ani u jedné z knih této autorky. obzvláště druhá polovina knihy se nečte lehce, i když máte pořád pocit, že Vám to vykládá kamarádka, kterou jste neviděli 20 let u kávy.
Tohle bylo pro mě moc silné kafe. 2x jsem musela odložit, když vycházelo na povrch, v čem že je zakopaný pes. Tohle je příběh, který nechceš číst.
AM píše čtivě a bez dlouhých protahování, takže jsem knihu dočetla (a potěšil mě závěr)
Ale už ji nikdy do ruky nevezmu....
Román je napsaný velice čtivě. Tady ale nejspíš končí z mého pohledu vše pozitivní. Příběhu totiž chybí jakákoliv naděje a je to od začátku do konce naprostá tragédie a špatná rozhodnutí od všech postav. Románu tak chybí jakékoliv vyústění: motivace, poučení. Tedy něco co si z té knihy člověk odnese. Mám však pocit že tahle kniha žádné poselství nemá. Hlavně že lidi šokuje a dobře se čte, takže i prodává. Napadá mě to co říkala v sérii o Harrym Potterovi novinářka Rita Holoubková Hermioně Grangerové: ,, Denní Věštec tu není od toho aby říkal pravdu, ale aby se prodával ty hloupá"! A přesně o tomhle jsou knihy Aleny Mornštajnové. Pro mě je to málo. Máme kvalitnější autorky a autory. Prodejní čísla autorky mě však nepřekvapují. Nejprodávanější noviny (bulvár) také mají šokovat a ne poučovat, či říkat pravdu. Je to obrázek společnosti.
(SPOILER)
,,Tehdy jsem pochopila, že les může všechno. I když to na první pohled nebylo zřejmé, byl to on, kdo v domě vládl. Jeho vůně byla všudypřítomná a připomínala nám, že i když ho nevidíme, může se kdykoli odkudkoli vynořit a vzít si, co se mu zlíbí. Pochopila jsem, že všichni v domě vědí, co se děje.,,
Nevěřím, že by zde byl někdo, kdo neslyšel o nové knížce AM Les v domě. Ta kauza kolem a vášnivé debaty museli zaznamenat i knižní mudlové (rozuměj - ti, co nečtou). AM napsala knihu o zneužívání, avšak to v knize v podstatě není (díkybohu). Jde spíše o dominový efekt, co podobný zážitek může spustit.
Bezejmená cácora popisuje svůj život od šesti let až do dospělosti. Od dětství si přijde jako zbytečná, otravná holka, která ostatním jen ztěžuje život a o kterou nikde nestojí. Žije v domě u lesa s neurotickou babkou, dědkem, co má radši psa než lidi, labilní matkou a dočasným otcem, který ty tři zkrátka nevydýchá a rozhodne se celou rodinu opustit. Včetně cácory
Příběh naprosto ukázkově odhaluje nevyvratitelný fakt zlo plodí zlo. To, jak dění v domě zformuluje cácoru ve lhářku, která bez mrknutí oka nechá vzejít další zlo, je až neskutečně realistické a poučné. Nesnášela jsem celou tu toxickou rodinu, ale bohužel ani cácora mi nepřirostla k srdci, i když za její chování mohla výchova a prostředí, ve kterém vyrůstala, nedokázala jsem se k ní přiblížit.
Kniha je plná zcela nadbytečných metafor. Chápu připodobnění lesa, ale na začátku knihy je cpaný na sílu všude a ty další metafory jen narušují příběh. Stejně tak mi přišlo občas nelogické chování postav a okolí. Kniha je vysoce čtivá, avšak jako by to ani nepsala AM, ale šlo o prvotinu, kde jsou krkolomné, těžkopádné obraty.
Kdybych měla knihu připodobnit, pak k Zahradě mrtvých duší od Lukáše Bočka, jde de facto o totožné téma, ale Lukáš si dokázal s textem pohrát tak, aby se člověku vtiskl do paměti. To o této knize bohužel říct nemohu a z čeho jsem vyloženě rozladěná, pak z faktu, že autorka nevyužila svého dosahu a nevěnovala úvod či doslov obětem zneužívání a edukaci, která se přímo nabízela Hodnotím 2/5, spíše podprůměr. Holt ne vždy stačí těžké téma, ale stejně jako u koncentrační tematiky to láká ke zpracování, protože takové věci budí vášně. A to prodává
,,Neznámé zlo je vždycky děsivější než zlo, které už známe.,,
(SPOILER) Začnete číst a sbírat drobečky příběhu na pozadí, aby jste si mohli poskládat úplnou rodinnou mozaiku a čekáte, kdy to přijde..... a pak, pak se to snažíte zpracovat a číst dál, na konec, kde zůstanete s otevřenou pusou a smeknete klobouk před autorkou, která dokázala napsat příběh o jedné cácoře, tak že na něj nepůjde snadno zapomenout. Vyprávění o dívce, které Vás donutí se zamyslet a doufat, že děj se odehrál jen na stránkách knihy..... tento možná, ale kolik takových "cácor" je mezi námi?
Knihu jsem měla zamluvenu v knihovně, vůbec jsem nevěděla, co mám očekávat,
žádná očekávání tedy nemohla být zklamána ani naplněna.
Líbí se mi, kdy zdánlivě nevýznamné věci do sebe nakonec pěkně zapadnou.
Líbí se mi, když musím číst mezi řádky.
Kniha se mi líbila celkově, jak byla pojata.
Líbil se mi snový jazyk vypravěčky.
Ovšem s tímto tématem psát "líbila se mi", zní jako hloupý vtip.
Kolik takových rodin asi je...?
Babička byla excelentně vykreslena, znám pár takových osob naživo a úplně je vidím.
A přesně slyším ty kecy. Cítím smrad staré čuby a lepím se od smůly. Dělá se mi špatně v autě. Motám se opilá a opět ( po 100 ) zamilovaná, je to konečně ten pravý, co se o nás postará? Co nás unese a budeme žít šťastně, jako v barevné voňavé pohádkové knížce.
Ale já mám to štěstí, že jsem jen čtenář, osoby příběhu si to odžily celé.
Bylo mi moc líto bráchů, jak to odnesli, aniž by vůbec mohli kluci pochopit, co že se to vůbec děje.