Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4595
4595
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Úžasně napsané... Že to bude až tak mrazivé a depresivní jsem vůbec nečekala. Každá další kapitola se propadá do dalšího bahna lží a nepochopení. Tak bych chtěla tomu devítilétému děvčátku pomoct a obejmout je. Nepomohly jí ani učitelky, ani psycholožka... Nečekala jsem ale, že ani v osmnácti neuzná chybu a Jakubovi nepomůže. Doufala jsem, že aspoň zachrání Terezku, ale konec byl ve znamení její pokřivené výchovy. Paní Mornštajnová prostě umí. V jejím podání ožívá les i knihy v policích...
Knihu jsem si vezla s dalšími na dovolenou. Nechala jsem si ji záměrně na poslední den, vidinou toho, že ji dočtu během 4 hodinového zpátečního letu.
Ale ...
Přečetla jsem ji jedním dechem ještě na pláži. Strana za stranou se začal skládat příběh, ze kterého mrazí.
S každou další stranou, bylo odhalováno temné tajemství, o kterém všichni ví, ale nikdo nedokázal vystoupit z řady a ochránit tak někoho dalšího.
A.M. je opravdu skvělou spisovatelkou, dokáže zpracovat velmi těžké téma, každá její další kniha je překvapením.
Precizní stavba příběhu, občas velmi zoufalé pocity z bezvýchodného čtení. Nicméně z Listopádu jsem byl více zničen. Zde spíše nepřestává čtenář věřit vlastním očím, jak se může marnost vršit nad marnost. Kvalitní četba (24h stačí) na letní den dovolené. Děkuji!!!
Od začátku jedna velká bezútěšná deprese... říkala jsem si, změní se to? Bohužel nezměnilo, nic se v dobré neobrátilo. Kniha mi svým stylem hodně připomíná Símku od Lucie Huškové. Jen téma je zde o něco horší :-(
Velmi čtivý, velmi smutný příběh. Až mi není dobře z toho, že hodnotím pěti hvězdami, ale musím.
Knihu jsem dočetla, zaklapla a zůstala v tichosti s tíhou na srdci. Příběh mě vcucl, ale zároveň jsem se bála toho, co přijde a s každou další stránkou jsem se nořila do toho temného světa. Hodně smutné a tísnivé čtení, kde každé slovo mělo smysl a vytvořilo dokonalou knihu.
Smutný, ale nesmírně čtivý příběh. Přiznávám, že téma mě odrazovalo, zprvu jsem váhala, zda se do knihy vůbec pouštět. A teď se zpětně docela stydím, co jsem to za pokrytce. Před nepříjemnými věcmi bychom neměli zavírat oči jen proto, že se nás zdánlivě netýkají: jinak nás jednou zabije vlastní sobectví a pohodlnost.
Konec mě překvapil vlastně. Ani nevím proč, ale bylo to po dlouhé době, co jsem klihu přečetla za jeden den.
Ano, hrdinka mi lezla na nervy někdy, ale kdo se jí diví.
Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka a její knihy patří mezi nejlepší současnou tvorbu. Les v domě není výjimkou, kniha je dobře napsaná a má spád. Její děj je ale strašlivý, nestává se mi, že by se mi chtělo z knihy zvracet, každá další stránka odhaluje čím dál hlubší temnotu a marast, ze kterého nejde vystoupit. Nejde o lehké čtení, slabším a citlivějším čtenářům důsledně nedoporučuji
Poprvé jsem po přečtení knížky brečela a bylo mi špatně z toho, že podobný osud může mít tolik dětí.. Rozhodně stojí za přečtení.
Alena Mornštajnová prostě umí. Psát o takhle těžkém tématu tak, že se zároveň děsíte přečíst další kousek, ale jednoduše vám to nedá a musíte pokračovat až do hořkého konce - tomu říkám spisovatelské nadání. Pomalý rozjezd, kdy se zdánlivě neděje nic, ale zároveň už to všechno bublá pod povrchem. Cácora jako hlavní postava si se čtenářem pěkně pohraje - budete cítit její volání o pomoc, budete cítit lítost i zlobu...
Uff...... Jak shrnout? Knížka se četla velice pěkně a strašně rychle. Jen ten obsah..... Úmyslně jsem přeskakovala titulky o sporu autorky, protože jsem nestála o to, abych se připravila o rozzuzlení. Příběh byl strašně silný, ničily mě myšlenkové pochody malé holčičky.... na můj vkus velice silný příběh, který se bohužel až příliš často realizuje v mnoha rodinách. Ale knihu jako takovou ráda doporučuji!!!
(SPOILER)
Ani nevím, kde začít. Kniha je napsaná perfektně, bez hluchých míst, bez krkolomných spojení, zkrátka skvělá práce velmi, velmi talentovaného autora. Jestli se mi líbila? To se asi říct nedá, protože příběh je popsaný s takovou opravdovostí a temnotou, že ve mně rezonuje ještě teď.
Bylo těžké se nevcítit do "cácory", i když jsem se celou dobu snažila držet odstup. Svůj příběh nám podává tak, jako bychom seděli vedle ní ve výslechové místnosti. Nevypráví přesné podrobnosti toho, co se v domě dělo, přesto je to naprosto jasné a tím možná děsivější, protože ve všech těch náznacích se skrývá neuvěřitelné množství zla, které si může čtenářova představivost dotvořit.
Zaujalo mě, že postava dědy se pohybuje pouze na okraji. Je takovým duchem, který proplouvá celou knihou, ale vlastně mu není věnována žádná pozornost, protože si ji prostě nezaslouží. Nezaslouží si, aby si ho někdo pamatoval jako hmatatelného člověka. Zato babi dostává hodně prostoru. Je vykreslená jako rozporuplná postava. Jako by se snažila o dívku pečovat, věnovat jí něco jako zvláštní druh lásky, ale je tak pokřivená a utopená ve zlu, že se její péče stává toxickou.
Na chvíli jsem i já byla na dívku naštvaná. Když mohla utnout tu řetězící se a nekonečnou temnotu, obětovala život nevinného kluka, protože si myslela, že kdyby řekla pravdu, povede to jen k dalšímu zlu. Mohla se zachránit, možná stačilo tak málo... Jenže to víme my, dospělí. Devítileté děvče chtělo jen konec.
Vážně úžasná kniha, ale nevím, jestli budu mít odvahu číst ji znovu.
Knihu jsem přečetla za odpoledne a večer, moje dcera dnes měla rok a půl, já pracuji jako učitelka/výchovná poradkyně. Přes slzy na zbytek komentáře nevidím, tohle myslím stačí.
Kniha Les v domě jsem měla už nějakou chvíli na polici v knihovničce a když jsem ji půjčila kamarádce, tak jsem se pak do ní také pustila. Téma příběhu mi žel bylo už nějakou dobu známo, protože se to veřejně řešilo a to byla škoda, už mě to tak nešokovalo a neproběhl u mě ten pocit překvapení a údivu, jak bych potřebovala.
Kniha mi přijde psaná jiným stylem a jakoby to nebyla Mornštajnová, jak ji už znám. Ale přesto jsem si ji s určitým napětím a ráda přečetla. Za mě 85 %.
Tato kniha ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Najednou začnou člověku do sebe zacvakávat ty drobné detaily, kterých si při prvním čtení nevšimnete.
Nevěnujete jim takovou pozornost.
Teď je vnímán jako takové volání o pomoc mezi řádky.
I když od poloviny knihy můžete tušit, co by mohlo být oním tajemstvím v této rodině, drsné odhalení před koncem knihy vás stejně rozdrtí.
Kéž by takové příběhy byly jen pouhou fikcí. Ale to vůbec nejděsivější na tom všem je, že nejsou!!!
1. Kauzu kolem knihy jsem nesledovala a nevěnovala jí větší pozornost. Stojím si za tím, že autorka jako je Alena Mornštajnová nemá něco takového za potřebí. A tak jsem unikla detailním spoilerům. I tak jsem ale zhruba věděla, do čeho jdu.
2. Samotnou knihu těžko hodnotit. Tak jen pár postřehů. Byla čtivá. AM umí psát. Téma bylo velmi temné, složité, těžko pochopitelné. Hlavní hrdinka mi všemi těmi svými lžemi lezla neskutečně na nervy, i když mi bylo jasné, že za to svým způsobem nemůže. Mohlo za to prostředí, ve kterém vyrůstala a to, že ze spousty věcí ještě jako dítě neměla rozum a bála se. A lež byla v danou chvíli jistější a bezpečnější. Ale to, že se následkům svých lží nedokázala postavit ani v dospělosti, to už mě vyloženě s*alo. Závěr těžko pochopitelný.
= Rozhodně stojí za přečtení. Už jen proto, abychom byli zase o chlup vděčnější a víc si vážili toho, co máme a v jakém prostředí jsme mohli vyrůstat (i když to třeba taky nebylo vždycky růžové...)
Nicméně, jak napsala jedna ze čtenářek "Dostala jsem kvalitní knihu, ale něco mi tam zkrátka chybělo.". Ono je to těžké, když se autorovi povede psát hned od začátku své kariéry vynikající knihy, čtenář pak tak nějak automaticky očekává, že i každá další bude stejně boží a skvělá. Ale tak to prostě nefunguje no :D
Kniha se čte opravdu jedním dechem. Je dobře, že autorka měla odvahu zpracovat tak ožehavé téma. Třeba to pomůže, abychom byli všímavější. Neváhejte jestli knihu číst nebo ne, literární zpracování je skvostné.