Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4595
4595
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
Poslední stránky jsem si musela přečíst víckrát a nevěřila vlastním očím. Silný příběh se šokujícím koncem. Umím si představit, že se i stal v realitě a že hrdinku doslova poznamenal na celý život.
Poslední tři věty jsem si musela přečíst 2x, a s otevřenou pusou jsem knížku zavřela. Neuvěřitelně silný příběh, ale, bohužel leckde i reálný. Ten konec byl však naprosto šokující. Jako všechny její knihy se hezky čtou, a jedním dechem. Ráda bych si od ní přečetla i něco radostnějšího.
Přečetla jsem jedním dechem. Líbilo se mi, že postupně zjistím, proč se matka a babička takto chovaly k dceři a vnučce . Příběh je smutný, člověk si musí připustit, že i tohle se v rodinách děje.
Silný zážitek, přečteno během pár dnů. Několikrát jsem knihu musela odložit a sama pro sebe si říct: to snad ne, to není možné, to je strašné, proč a jak tohle může kdokoliv dopustit. Není to lehké čtení, ale stojí to za to. Kéž by se takové věci děly jen na stránkách knih.
Další skvělý román z pera Aleny Mornštajnové, přečtený jedním dechem. Bolestivý příběh, čtivé vyprávění, závěr překvapivý, doporučuji.
Většinou nepíšu dlouhé komentáře, ale tentokrát udělám výjimku.
1. Jsem ráda, že jsem nečetla některé komentáře níže. Snažím se komentovat knihy tak, abych neprozradila nic z příběhu a už vůbec ne konec.
I když některá fakta, byla docela jasná od začátku nebo alespoň brzo. Proč, ale kazit možnost objevení příběhu během čtení.
2. Teď už k samotné knize, spisovatelka má knihy na různá témata a vždy to jsou silné příběhy. Protože mám dceru tak mě tento příběh nenechával klidnou. Dost často jsem se přistihla, se zaťatou pěstí a myšlenkou to snad ne a proč. Jednání babičky ani maminky nikdy nepochopím.
Radost z této knihy mít nebudete, ale za přečtení určitě stojí.
Zdá se, že nešťastný vztah matek se svými dcerami je námět románů téměř všech českých prodávaných autorek. Přesto má tento román ten nejděsivější příběh. Aleně Mornštajnové fandím, ačkoliv musím říct, že konec knihy (založení požáru) mě trochu zklamal. Naopak poslední věty jsem vůbec nečekala a vyrazily mi dech.
(SPOILER)
Zatím poslední literární počin Aleny Mrnštajnové je ponurý a depresivní příběh jedné "obyčejné rodiny", ve které otec po generace sexuálně zneužívá své dcery. Ostatní členové domácnosti o tom sice vědí, ale všichni svorně mlčí a nic proti tomu nepodniknou.
V knize sledujeme zpověď nechtěné a nemilované "cácory" od věku pětiletého dítěte do 21 let a její genezi a poznání, že to co ona a předtím její matka doma prožívaly není normální a pokud nechce aby stejný osud potkal i její mladší sestru, bude muset něco zásadního podniknout.
Tajně jsem doufal, že závěr bude více v souladu s právem, ale ona to rozhodně není pohádka, takže buďme rádi i za tento konec.
Víc mě mrzelo, že vinou protagonistky byl neprávem obviněn a odsouzen nevinný nevlastní bratr ze sexuálního zneužívání nezletilé. To, že "cácora" nepodnikla nic pro jeho očistu ve věku 9 let jsem chápal vždyť to bylo ještě dítě, ale to že při přímé konfrontaci v dospělém věku zvolila pštrosí taktiku, tedy odmítla Jakuba očistit mě hodně mrzelo.
Hodnotím 60%
Krásná obálka knihy a pod ní totálně strašný a smutný příběh. Mnoho řádků je opravdu srdcervoucích, i když nejvíc mě asi vzaly ty dvě stránky o Vánocích. Slova plynou a od knihy se nejde odtrhnout. Opět budu opakovat neskutečný um autorky psát z perspektivy dítěte. Zajímavé bylo neuvedení jména cácory.
Co mě ale strašně mrzí je celá kauza ohledně Toy Box - nejen vůči Morštajnové (doufám, že bude dál psát!), samozřejmě i osobní příběh TB (přestože souhlasím s AM), ale především to, že jsem tím měla prozrazené téma knihy. Štve mě, že teď nevím, v jaké fázi bych začala tušit. Ale i tak je to skvělá, i když vlastně hrozná, kniha.
Uf. Pár toxických rodičov a rodín poznám, ale táto kniha je naozaj silná káva. Žiaľ, udalosti, ktoré opisuje sa dejú v rodinách a niekedy sa to tiahne generáciami, kým sa pretne zlo. Napriek tomu, že je to príbeh s ťažkou tématikou, Alena Mornštajnová ho podala podľa mňa majstrovsky. Určite odporúčam!
Knihu jsem přečetla jedním dechem, neskutečný příběh, velmi tragický. Skvěle napsáno, velmi rychle jsem se začetla, mohu jen doporučit.
Přečteno za den.. Krásně napsaný román, bohužel plný hrůzy a o tom, jak i rodina dokáže být krutá....!
(SPOILER)
Od knížky jsem se nemohla odtrhnout. Paní Mornštajnová umí prostě vyprávět.
Až tak, že jsem z toho teď v mírně depresi. Musela jsem si dávat kratší přestávky během čtení a zatlačovat slzičky.
Aneb jak jeden člověk zničí hned několik životů. Na malou lež se postupně nabalují další. A koloběh utrpení je téměř nezastavitelný.
Příběh je z pohledu napřed malé holčičky, která potom čtenáři před očima vyrůstá.
Sledovat, jak jí nikdo nedává lásku, nikdo jí neobejme, nikdo si s ní nepovídá a nezajímá se. Trhalo mi to srdce.
Tolik nezájmu, obviňování, lhostejnosti. A všechno kladeno na bedra malého děvčátka.
A pak člověk dál vidí, jak všechny bolesti dětství se promítají do puberty a dospělosti. I když se zdá, že je tělo v pořádku, duše dál trpí.
Marně jsem doufala, že sebere všechnu odvahu a sílu a půjde na policii a všechno tam poví. Na druhou stranu - uvěřil by jí to po těch letech někdo?
Zoufalství, které z knížky na mě dopadalo, mě postupně zabalovalo a teď tu jen sedím a nadávám na svět a chce se mi brečet, jak to není fér!
A myšlenka, co mi nedá spát - co se stalo s jejím tátou, co sice nebyl táta, ale byl to jediný táta, kterého poznala?
Autorka velmi jemně, vkusně a nenásilně nahlíží do rodinné tragédie incestu. Velmi povedené.
Když začnou docházet souvislosti,tak nedokážu knihu odložit. Stojí za přečtení.
Obecně vzato, pocit takový nijaký. Emoce taky ne. Prostě kniha která začíná být ke čtení až na 160 stránce měla šanci jenom kvůli popularitě. Ještěže jsem na ní byla zvědavá. Téma je těžké, zápletky nedotažené. Kdyby tak do té stošedesáté stránky bylo bývalo něco osvětleno dopředu, třeba otec, rodina Jakuba apod.
Napsáno čtivě, ale mohla být o třetinu kratší, jenže to by neutáhla ani paní Mornštajnová. Například strašně mi vadilo, že hlavní postava zůstala celou knihu bezejmenná, což taky dokazuje určitou vlastní odtažitost od tématu...takovou tu skrytou mezi řádky..a proto bych ji celkově zhodnotila asi jen na 70% ze sta.