Les v domě
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532042/bmid_les-v-dome-65c9dafa7c2c6.png
4
4595
4595
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Půjdu asi trochu proti všem, ale mě nejvíc zaujala postava babičky. Ze svého selhání viní dceru i vnučku, a proto se k nim chová tak nepříjemně, ale pod tou drsnou slupkou je žena, která se trápí tím, že dovolila, aby se dělo, co se dělo (možná proto, aby sama měla klid???). Kniha mi doma ležela několik měsíců, čekala jsem, dokud neunikne mediální bouře vyvolaná ToyBox, chtěla jsem si udělat vlastní názor. Četla jsem i příběh ToyBox a dávám za pravdu paní Mornštajnové. Les v domě je o rodinných vztazích, o tom, jak je mlčení a lži dokážou narušit a zničit a ne primárně o zneužívaní dětí. Měla jsem trochu strach, jestli kniha dostojí mým očekáváním a dávám pět z pěti.
Další skvělá kniha z pera mé oblíbené autorky. Alena Mornštajnová prostě umí vtáhnout do děje, vykreslit charaktery postav a výborně navodit tu pravou atmosféru příběhu. Nebylo to lehké čtení, přesto - nebo možná právě proto - doporučuji si přečíst.
... měla to v těch osmnácti - dvaceti nandat té tupé sobecké mámě daleko víc... jenže je to pořád máma, já vím. Tenhle argument dobře znám, ale co je moc, to je moc. Doporučuji knížku i mužům. Při čtení jsem měl pocit, že jsem uvnitř toho děje, ne v křesle doma. Opravdu literární lahůdka, i když je od počátku až do konce příběhu jasné, že z beznaděje se cácora jen tak nevymotá.
(SPOILER)
Tohle je po Haně moje druhá knížka od Aleny Mornštajnové a byla jsem opět spokojená. Schopnost autorky psát čtivě je obdivuhodná. Hana se mi asi líbila o kus víc, ale Les v domě není moc daleko za ní! Knížku jsem přečetla hrozně rychle i přes ty nepříjemné pocity, které ve mně občas vyvolávala jsem se nemohla odtrhnout.
Pořád jsem doufala, že se cácora dočká alespoň v rámci možností šťastného konce. Nebudu lhát, byla jsem z toho zklamaná, že se ho nedočkala, ale bylo to připomenutí, že ne vždy dostaneme to, co si přejeme a že život není procházka růžovým sadem.
Ze všeho nejvíce mě mrzelo, že její babička nezasáhla a nechala to vše zajít takhle daleko.
Patřím také mezi ty, co ji přečetli za jediný den. Čtivost a schopnost pracovat s emocemi se autorce rozhodně nedají upřít. Ačkoli příběh ve mě vyvolával úzkost a žádné libé pocity, nemohla jsem se od něj odtrhnout a stále jsem doufala v kapku naděje. Zpětně nacházím v knize jednu pozitivní věc - možná někoho pomůže imunizovat proti efektu přihlížejícího. Podle mě musela většina čtenářů po dočtení knihy přemítat o selhání společnosti a otázkách, proč nikdo nezasáhl. A možná právě to pomůže uvědomit si naše slabiny a povzbudit nás k tomu, abychom se jim včas postavili, udělali první krok a podali pomocnou ruku někomu, kdo ji potřebuje.
Ještě cca na sté stránce jsem si říkala, že tam není děj, že to plyne a nic, nechápala jsem, nesedělo mi to k takové super spisovatelce, teď po přečtení vím, že to byla živná půda pro tu smršť, která se spustí.... hodně smutný příběh,ale vynikající kniha
Až brutální příběh a nejen pro "cácoru" (i když její linka je nejsilnější). Postoj "nevidím-neslyším-a hlavně nic nedělám" má dopad i do života dalších - Jakub a Adam - cejchu násilníků se do konce života nezbaví.
Mornštajnová je skvělá autorka a svými příběhy jde až na dřeň a nutí člověka přemýšlet o sobě, o lidech, které známe, které jen potkáváme nebo které jsme nikdy neviděli.
Přečteno jedním dechem. Ale s hrůzou v hlavě, co všechno musí vytrpět jedno malé dítě. Nejvíc jsem nesnášela babičku, protože ta měla možnost vše zastavit už na začátku.
Ano, opravdu je to mrazivý roman. Na světě je tolik zla, které dělají lidé jeden druhému. Velmi smutné.
Doporučuji k přečtení
Ještě teď mě při pomyšlení na životní příběh "cácory" mrazí. Příběh o jedné rodině, ve které jsou lži na denním pořádku a neexistuje prostor pro akceptování reality takové, jaká skutečně je. O vinně a nevinně. O odhodlání po letech čelit skutečnosti. O uvědomění si dopadu svých činů. O dívce, která ze všeho nejvíc, potřebovala být slyšena. Pochopena. A ne umlčena tíhou rodinného břemene.
Přečteno jedním dechem. I když jsem už dál číst nemohla a potřebovala jsem pauzu, stále jsem četla, jen abych rozklíčovala co vše se má ještě stát, aby bylo dosaženo zadostiučinění a uvědomění si tíhy na bedrech jedné malé holky/puberťačky a dospělé ženy. Pravda od lži má mezi sebou jenom tenkou hranici. Čemu tedy věřit a jak poznat skutečnost?
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Líbila se mi moc. Trochu mi tématem připomněla Houbařku. Mornstajnova je skvělá vypravěčka. Kniha ale na rozdíl od těch předešlých nemá smirlivy konec. Pořád jsem čekala, že se "cacore" dostane nějaké zadostiučinění, že se něco stane, ona něco řekne a věci se dají do pohybu.... konec stejně bolestný jako kniha.
Od knihy jsem čekala více. Musím ale konstatovat, že paní Mornštajnová píše čtivě. Četla jsem všechny knihy od ní a z téhle jsem v údivu.Zanechala ve mně pachuť, což asi měl být účel.Hlavní hrdinka mi byla v nějakých pasážích nepříjemná,a střídalo se to s lítostí,vztekem.Vyústění co byl les jsem nečekala.Kauzu kolem toho jsem nesledovala a nic o tom nevím a ani nechci.Zajímala mě kniha,ne drby.Dekuji za pěknou knihu.
Musela jsem se nutit, abych knizku docetla a urcite ji dal doporucovat nebudu.
Silný, temný příběh, dalo by se říci až brutální.
Paní Mornštajnová opět nezklamala - jen by bylo fajn, kdyby trochu ubrala a další román by byl trochu optimističtější (stále vzpomínám na Hotýlek).
Na novou knížku od Mornštajnové jsem se neskutečně těšila. Kauzu, která se kolem této knihy oblevila, jsem úspěšně přehlížela. Nechtěla jsem být ničím ovlivněna a ani se dozvědět detaily o knize.
Celkově byla kniha velice smutná, silná. Zároveň taky velmi čtivá a poutavě napsaná. Nedostala jsem ale to, co jsem čekala. Po nadšených recenzích a předchozí autorčině knize Listopád jsem čekala pořádnou pecku. Dostala jsem kvalitní super knihu, ale něco mi tam zkrátka chybělo. Zároveň musím souhlasit s některými názory zde, že řada věcí zůstala nevysvětlená, což je poměrně škoda. I tak to byl ale skvělý čtenářský zážitek, který jen tak nezapomenu.
Atmosféra knihy dává od začátku tušit, že v domě není něco v pořádku. Do čisté dětské duše se odmala začíná propisovat dospělácké malicherné chování, které má fatální následky. Lži, výčitky a narážky, které se převrátí do falešných mezilidských vztahů jsou logickým vyústěním temného konce. A. Mornaštajnová dává nahlédnout pod pokličku rodinného tajemství, které je odstrašujícím příkladem nezdravého rodinného soužití.
Srdce mi to trhá a mám toho plnou hlavu......